v nedalekých Slatiňanech
Včerejší den byl tak skvělý, že předčil i tolik vychválený předchozí víkend. A přitom byl zdánlivě obyčejný.. ploužili jsme se placeným zámeckým parkem, poté třešňovými sady k legrační Vrchlického vyhlídce a pak už to byl jen kousek k výdejnímu okénku výletní restaurace Monaco. Kávička a páreček v rohlíku. haha.
V předvečer prvního máje jsem dlouho zvažovala kam jít. M. má ještě ne zcela funkční koleno a já jsem v týdnu 2x vejletovala bez limitu, tak jsem byla jakoby nějak celkově letargicky unavená nebo jak to nazvat. Ale! První květen byl jiný – byl sváteční – po dlouhé době si m. dopřál luxus celý den kašlat na práci (duševní) a věnovat svůj čas společnému lelkování v přírodě a tak. Vyhrály to Slatiňany. Známe ta místa velice dobře, ale přece se sem rádi vracíme a má zde být i něco nového! Zrekonstruovaná zámecká zahrada, zpoplatněná, a otevřené okénko v oblíbené zájezdní restauraci Monaco. Dlouho jsme zde nebyli, byla jsem napnutá a zvědavá, ale nakonec ta snaha o cokoli po pár metrech zmizela a zůstal jen těžko uvěřitelný zenový pocit splynutí se vším co bylo okolo nás a v nás. Procházeli jsme se spolu s dalšími výletníky parkem a hledali pohlednice, korzovali třešňovkou a všichni jsme nakonec skončili na Monacu u výdejního okénka. Asi jsme byli v tom dni všichni podvědomě slavnostně naladěni a po dlouhodobé izolaci a absenci slunce nás prvomájový výlet naplnil kolektivním štěstím. Tedy my jsme to alespoň tak vnímali. Krásný den!
Zámecký park je po své revitalizaci a celkové obnově rozdělen podélně na dvě zóny. Zpoplatněnou, kde nejsou pouze lavičky, ale i různé altánky s luxusním posezením, rekonstruované dětské naučné hospodářství s dvěma pávy. atd… a také zde povlává 18 pohlednic z 18 evropských zemí, které v letech 1899 až 1902 dostala od příbuzných a přátel princezna Charlotta z Auerspergu. Je to hra a přestože ji třeba nehrajete je zábavné tyto pohlednice nejen vyhledávat, ale i pořádně prohlédnout a prostudovat. Bavilo nás třeba, za jak krátkou dobu došla v bývalém mocnářství pohlednice “odněkud někam”….
Fešák! Pořád ho tu někdo okukoval, ale vylezl ven z boudy až když jsme přišli my. A ukázal se jenom pro nás! Zapózoval a trpělivě držel než jsem si ho nafotila. Ale cvičenej určitě nebyl. Prostě jsme se mu zalíbili, tak nám ten humorista udělal radost.
Pak se teda otočil zadkem a začal prskat., ale rejstřík jeho možností nás fakt potěšil. 
Domácí hospodářství v dětským dimenzích, pohled oknem do domečku 
Tohle krmítko pro ptáky musím mít. Proto fotím a hledám výrobce.. 
Odcházíme a krasavec nás provází pohledem stejně jako jeho družka, která celou produkci sledovala v pozadí
Jaro v zámeckém parku je krásné 
Dětské zákoutí 
Obnovená kamenná cesta 
Kaplička – má svoji historii, vše o zahradě se dozvíte ze skládačky, kterou obdržíte spolu se vstupenkou, jednotně 30 Kč /osoba 
Altán u dětského zákoutí
Ukázky dobových pohlednic, některé jsou soutěžní 
Nový vyhlídkový altán na zadní výspě 
Výhled do podzámčí 
Zámecký plot stoupá spolu s terénem do kopce 
Zahradní jezírko s přístavištěm vzniklo v roce 1888 ,napájené bylo knížecím vodovodem, škoda, že nejsou obnoveny 2 ostrůvky a mostky pro radost.
Přístaviště s balustrádou a kamennými lavičkami
Pohled směrem k jezírku 
V třešňovce se stále něco děje…
Vyšli jsme ze zahrady, miláček zkoumá a objevuje princip branky klapačky, kterou vycházíme z placené zóny a také dřevěné branky na péro. Tou opouštíme definitivně zámeckou zahradu a pokračujeme Vilemíninou stezkou s dřevěnými hádankami, vedoucí nás vzhůru jablečnými sady a třešňovkou směrem k Vrchlického vyhlídce (Mistr Vrchlický / 1853-1912 Slatiňany miloval, trávil zde před svou smrtí takřka 20 let 1890 a 1909 každé své letní universitní prázdniny). Už nefotím, jen jsme si udělali momentku pod rozkvetlou třešní, kde došlo i na polibek. Tuto akci inicioval miláček, já na ten obyčej fakt letos úplně zapomněla. Později se přiznal, že viděl cestou nějaké líbající se dvojice a pro jistotu se podíval kolikátého vlastně je. A zapálilo mu. Hurá! A pod kvetoucími třešněmi jsme po chvíli zahlédli i profesionálního fotografa a jeho figuranty. Vše hetero, zaplaťpánbů. Teda nevíme kdo si koho objednal, a možná tam fotograf čekal i na kšefty, ale to už se nikdo z nás nedozví…
Na Monacu bylo nazděno auťáky a také lidmi. Nemám tyhle návaly ráda, ale dnes mi to vůbec nevadilo. Venku je posezení hafo a každý si svůj koutek snadno najde. Chtěli jsme si dát nějaký vynikající dortík a kávičku se šlehačkou, ale u okénka mi na dotaz po něčem slaďoučkém obsluha sdělila, že sladkej je tu jen kuchař. Toho jsem odmítla a tak jsme si dali párek v rohlíku. K tomu m. vídeň a já latéčko. Dávat si k párku kávu se šlehačkou mi šlo proti srsti, ale m. si to chválil. Po konzumaci jsme sešli volnou částí zahrady k parkovišti a odjeli plni dojmů domů.
Šťastný den jsme zakončili domácí filmovou produkcí. Chtěli jsme “Nomády” ale nefungovaly titulky. Zřejmě to tak mělo být. Po předchozím úspěchu (před týdnem) filmu Tenkrát v Hollywoodu ( Tarantino 2019) jsme dali Pulp Fiction: Historky z podsvětí (Tarantino 1994). Nezklamalo! To byla velmi divoká jízda, “Tenkrát” bylo kultivovanější a propracovanější,”Pulp” byl trochu neotesaný. Ale oba měly na mě stejný dopad. Pecka do palice a soustředění tak veliké, že na konci jsem měla vytřeštěné oči a opadlo to až po sprše. Jsem ráda, že je pořád co objevovat. A skoro to tak vypadá, že ty moje-naše nej filmy jsou vesměs autorské, maně Kim Ki-duk (Pieta), Paul Thomas Anderson (Mistr), Jim Jarmusch (Paterson), a další a další Toni Erdmann, Tenkrát v Anatolii, Strýček Bumní , Turinský kůň, … A jitra jsou zde tichá, jen tak maně… A dnes už prší a je zima jak pes. A co bylo včera je jak sen… (těším se na další)
Slatiňany na zuziblogu
https://rozvedena.blokuje.cz/?s=Slati%C5%88any&searchsubmit=
a další fotky s odkazy na Slatiňany a okolní krásy:
