Čvc 062012
 

furt se hrabu v záhoněTak až na to šlechtění to na mě sedne. Svátky trávím na své zanedbané zahradě, ale v tom vedru to jde ztuha. Snad mi těch pár dnů volna na kultivaci vystačí. A pak budu muset zkultivovat sama sebe!

Co je nového?? Vzpomínám na seminář s Františkem Zborníkem. Poprvé jsem poznala, co obnáší slovo režisér. Suverénní, nápaditý, i když je jasné, že na tu dílnu přijel připravený a léty kulturní práce a práce s lidmi zocelený. Ale vystupoval velmi neformálně, přátelsky ke všem bez rozdílu, neurážel se a byl schopen přijmout kdejaký „bonmot“ a vtipně na něho zereagovat. V kulturní práci s lidmi naprosto dokonalý „případ“. To si člověk uvědomí, až když se s takovým člověkem na vlastní kůži setká, dokonalost poznáváte, až když se s ní setkáte a můžete porovnávat. Jistě, každý školitel v této oblasti je jiný, ale František mne asi okouzlil nejvíce, beru to však s mírnou rezervou, protože člověk někdy zapomíná. Ale prezentace jeho lidskosti, jeho charakteru, nehledě na to školení, byla pro mne jako setkání s živou vodou. Fakt, oni ještě takoví gentlemani a správní chlapi existují. Co dávají rovným dílem a jsou přímí. Ale dost chvály, člověk se kolikrát nadchne a nevidí nic okolo. Ale jedno Františkovi upřít nelze. Jeho vystoupení ve mně zanechalo jen ten nejlepší první dojem. Dokázal nás, všechny účastnice, dokonale zfamfrnit a vydali jsme ze sebe spontánně bez jakýchkoli zábran to nejlepší, co v nás je, mnohdy dokonale skryto za slupkou serióznosti, ostychu a jisté odtažitosti. Prostě jsme ztratily zábrany a šílely – ve smyslu naší dramatické práce, jak jinak! A tak jednu fotku…

A nezanedbatelná není ani skutečnost, při té chvále, že školení, kde je jeden chlap a ještě to řídí, je velmi jemně vzrušující pro tu haldu ženského elementu v práci mužem nedotčenou. Zkrátka to rajcuje a povzbuzuje k tvořivosti.

Odjinud. Včera slavila vnučka 4. narozky. Měla jsem zprávy z první ruky. Zorka Emmě uspořádala zahradní oslavu a Emma si mohla pozvat z dětí koho chtěla. Nepozvala si celou školku, ale jen kamaráda Filípka, nejlepší kamarádku Elizu a pak pro překvapení všech doma  dva kluky – dvojčata ze školky. Překvapivě proto, že ji Zorka neviděla se s nimi bavit a ani o nich doma nikdy nevyprávěla. Pro jistotu se jí ptala na složení narozeninové skupiny opakovaně a tato dvojčata si Emma skutečně pokaždé znovu vybrala. Zajímavé.  Mnohotvárnost a bohatost vnitřního světa ženy se projevuje už od nejútlejšího věku!

Tak, a já jdu na ty záhony! zuzi – včera jsem dokončila text o Římovu a k Týdnu omlazování s Jirkou přidala dvě nová videa – tak se na to podívejte a když tak si zacvičte.

 Posted by at 7.24

  2 Responses to “Pro alkohol nežiju, nekouřím a nepiju, šlechtím plané jabloně,”

  1. V tomhle horku vitální. Já se již ani nehýbu

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz