Pracovní podzim plný radosti

ale i únavy a dlouhýho spaní.

Že to ale trvalo! Ale nakonec se nám ten podzim pěkně vyjasnil a přišel čas přistavení konťasu LISTÍ TRÁVA. Nejhorší už máme za sebou – dva dny jsme věnovali jen opukovému plotu, který zarůstá vším možným po celé své délce. Já mám tu zadní část, kde se k nám valí od nepřizpůsobivých sousedů přísavník, kopřivy a na plotě bují různé bezy a traviny. Největší práci ale dá vyčistit dohola mezeru mezi ploty (chovají za ním slepice, někdy prasata atd…), kde je za ten rok nahromaděná spousta různýho sajrajtu. Mezitím řežu, prořezávám, hrabu a dnes jsem konečně z větší části vyplela náš jediný rajčatový záhon. Jsem z toho zahradního náporu docela unavená a chodím spát se slepicemi. Ale dnes jsem se rozhodla únavu překonat a zablogovat.

Mám radost. I když nyní zkrz tu práci výlety nestíhám, trend nenadálých setkání pokračuje. Je to pár dní co vyjdu z baráku a hle .. okolo kamsi kráčí pan D. lidový hračkář a hned jak se pozdravíme vyrukuje s návrhem, že bych mu mohla malovat hračky. Ani nepřemýšlím a hned jsem pro. Po letech se vracím ke své profesi návrhářky a malířky hraček. Půjde to zezačátku ztuha, ale moc se těším na to vybočení ze stereotypu. .. Včera bylo venku vlhko, tak jsem nechala zahradu zahradou a vrhla se na to. Pohledala jsem někde po krabicích naše staré vzory, abych se trochu zorientovala a mám za sebou první dva panáky. Dnes ráno to hračkář skouknul a dobrý. Dovezl další panáky – 5 husarů, a už to zase půjde o něco líp. Musím si vytrénovat lehkou a jistou ruku a až to půjde od ruky bude to paráda. V krabici jsem našla nějaké naše anděly a mikuláše. Jenže to není dodělané (berla!) a hlavně chybí čerti. To už nedodělám… jsem holt rozvedená. Ale na tuhle životní etapu vzpomínám ráda, docela jsme se v tom shodli a hlavně doplňovali. Ale, kde jsou ty časy… jsem moc ráda, že se mohu k tomu hračkářství alespoň maličko vrátit… a třeba mě vezme pan Dé i na nějaké vánoční trhy, kde bude prodávat. Ale to ještě nevím.