Led 282018
 
cz

vzrušení opadlo, život jde dál… a kamarád Zdeněk říká „Tak jste si ho zvolili“

Rozsvítila jsem si oba vánoční stromky, několik studených svící a naposledy si udělala s pomocí těch barevných světýlek vánoční atmosféru štěstí -  a napíšu poslední volební spot. Spadla opona a můj úkol je splněn… potřebovala jsem se reaktivovat, abych konečně na blogu dodělala poslední dva dny dovolené před dvěma lety a mohla se několika texty a fotografiemi vrátit do Hranic, po kterých se mi stýská od doby, co jsme zazimovali karavan a odstěhovali se domů…

Těch 14 dní bylo jako v extázi… a určitě jsem v tom nebyla sama… miláček právě cituje z blogu Drahoše svědectví mnoha nešťastníků jimž se zhroutil svět a roní slzy. Jak mají dál žít?? Vsadili na to veškeré své toužení a Drahoš se stal jejich vizí…  A já se tomu nedivím. Toto divadlo jednoho herce a dvou spektáklů , které stálo moře peněz a také usilovné práce mnoha nadšených pomahačů  a loutkoherců v zákulisí, konečně po mnoha peripetiích vyústilo do závěrečné ho shrnutí a dalo šanci publiku. A během dvou tří hodin ukázalo se, jak dva tábory míru a spravedlnosti pracovaly…

Závěrečná děkovačka byla jejich posledním výstupem. Neúspěšný kandidát Drahoš dělal jako že se nic neděje a bere to jako výhru. Ale není tomu tak. Domnívám se, že naděje a očekávání této kulturní fronty byly obrovské a prohru nikdo z nich neočekával. Do osoby pana Drahoše nalili spoustu peněz a energie. Ale pan Drahoš je suchar a takového člověka těžko přeprogramovat. Vůle, intelekt a snaha mu nechybí, ale co je to platné, když tam není charisma a jiskra… a taková živočišná přitažlivost pro nás, pojídače krvavé tlačenky.

Ano, pan Drahoš se také sám snažil tento osobní předvolební handicap srovnat. Nevěřím, že mu to někdo poradil, to museli vymyslet doma s manželkou, to brnkání na lidovou notu … Stahoval králíka, předvedl extatický tanec a uběhl kilák, ale ve výsledku to byly jen takové výstřelky statického a uhlazeného akademika.  Amatérská snaha zaujmout Zemanovy voliče, jak si to představují doma u Drahošů. Myslím si, že i kdyby ve videu pil pivo, říkal vtipy a prohodil pár citově vyhrocených slov, nikdo by mu to nevěřil…  Ano, šance promarněna… Drahoš prostě není Havel…celý monolit kulturní fronty vsadil na jednoho koně, a ten na to nemá… chybí ten pověstný kousek…  něčeho…

Rozdíl mezi oběma antitábory byl nejvíce vidět v závěrečné děkovačce. Vnímala jsem ji poněkud v mlze a pomocníci a sympatizanti pana Drahoše mi skutečně splývali v jednu masu krásných, šlechetných, usměvavých a spravedlivých lidí, kteří nepřiznávají porážku. Děkuji s usměvavou maskou jakoby se nic nestalo. Co bude dál??? Co s tou masou energie o které pan Drahoš mluvil? Kam s ní zatím pan Drahoš neví a možná se vypaří do ztracena… nebo zkusí přetavit do senátu. Ale to musí přijít sakra brzy, jak se v tomhle případě nebude přilévat olej do ohně, vyhasne to.

Poslední děkovačka u pana Zemana byla pro mne úplně odlišná. Zamlžená kulturní masa zmizela a Zemanova skupina se vyprofilovala v Alibabu a čtyřicet loupežníků. Z hlubin země se vynořila Zemanova svatá trojice, v předvolebním boji uklizená do zemljanky a hned je bylo všude vidět, však si na ně nadržení novináři brousili zuby hodně dlouho… Do šablony šedé masovosti opačného tábora měl porostě tento pěvecký sbor hodně daleko a to tam nebyl František Ringo Čech! Uhlazeně a tak nějak správně drahošovsky se mi jevil jen pan Soukup, ale ten klame tělem.

Je pro mne velmi zajímavé sledovat dlouhé televizní záběry, kdy se zdánlivě nic neděje a na něco se čeká. Zpravidla na nějaký příchod nebo odchod. Není to nudné, naopak. Užila jsem si to před Rudolfinem po a v povolebním čase v hotelu u Zemanů. Ano, ty vyhraněné postavičky se nevyskytovaly jen v pěveckém sboru na pódiu, ale i mezi ostatními účastníky závěrečné derniéry. Ty tváře měly v sobě vryty svůj život. Nevím, jestli jsem se dívala dobře, ale v hotelu u Drahošů mi fakt všechno živé splývalo v jednu uzavřenou správnou, uhlazenou, usměvavou, zdvořilou a tleskající amorfní skvrnu osob zahalenou v mlžném oparu… Ale napadá mne… kde byl Kocáb, Koller a Bára Štěpánová? Málokdy nám nedají veřejně nahlédnout do hlubin své duše, když v politice o něco jde. A nyní se nevynořili z rozbouřených vln ani když bylo po všem. Nebo mi to ušlo??

A jak dál… skamarádíme se nakonec v jednom společném akordu směřujícím k naší spáse a prosperitě? Nebo se bude brázda prohlubovat? A co bude s ostatními neúspěšnými kandidáty? Zapadnou zase zpět mezi pracující lid nebo se stanou respektovanými elitami? Strejda mi napsal… tak JSTE si ho zvolili… ale Zemana jsme si zvolili my všichni. Je náš a s tím se počítá a nelze než tuto vůli lidu respektovat. Zdá se umírněnější a tak bude nový Zeman??  Nejvíce by mne šokoval, kdyby rozmetal tu svou svatou trojici a zaměstnal solidnější sympatizanty. Ve stylu Elišky Haškové Coolidge. Ale to on bohužel nedokáže… ten starej důchodce se šarmem českého státníka je na ně už moc zvyklej a možná i závislej…

Vítězný večer jsme se rozhodli zakončit nějakým dobrým filmem…  Není snadné vybrat film podle našeho vkusu, ale poslední dobou se nám zadařilo ( V písku, Tři billboardy kousek za Ebbingem a náhodná recyklace Vykoupení z věznice Shawshank). Včera večer jsme se stali diváky válečného dramatu Dunkerk. Film nás však neoslovil. Byl sice technicky dokonalý, vyhrocené obrazy nesmírně nesmírně působivé, neustále jsem byla v nutkavém napětí a stresu, jak pořád něco bouchalo, planulo, padalo a umíralo, ale chybělo tomu něco, co by ten válečný chaos zcelilo. Neustále jsem byla vytrhována ze soustředění novými a novými dramatickými akcemi a už jsem se v ničem nevyznala. Kdo je kdo, atd… Zaujal mne pouze příběh anglického civilisty Dawsona a jeho chlapecké posádky na malé jachtě zachraňující anglické vojáky. To se na chvíli film uklidnil a člověk mohl něco hlubšího vychutnat. Miáček ocenil vynikající autentické nebo zdánlivě autentické záběry malé letecké bitvy nad kanálem. Proti gustu žádný dišputát… Jsem si jista, že scénárista a režisér v jedné osobě Christopher Nolan natočil výjimečný film (Anglie 2017) velmi kvalitníi, poctivý neošizený a divácky atraktivní. Pro mne tam však něco malého chybělo. Ten neustálý chaos, rychlé změny obrazů a dějů možná měly evokovat hrůzu a neuchopitelnost války (v tomhle případě se jednalo o evakuaci), ale na můj vkus mi tam něco malého k dokonalosti chybělo… z válečných filmů volím V písku a TV seriál Bombardér…

 

 

  7 Responses to “Poslední děkovačka, spadla opona..”

  1. Nečtla jsem člábnek celý, chystám se ven, dokud je slušný počasí a není noční proud, nicméně – „Těch 14 dní bylo jako v extázi… a určitě jsem v tom nebyla sama… miláček právě cituje z blogu Drahoše svědectví mnoha nešťastníků jimž se zhroutil svět a roní slzy. Jak mají dál žít?? Vsadili na to veškeré své toužení a Drahoš se stal jejich vizí…“

    Úžasný. Tak tohle je to ono, nad čím žasnu, že proč tolidi takstrašně řeší a proč jedou jakpily ve všech možných diskuzích a výlevech a bojují doposledního dechu… Páč to jde úplně mimo mě.
    Posledních čtrnáct dní bylo pro mě úžasně klidných a pohodových, až na ten lyžařský výlet, kdy mě mírně nadnormativně citýrovala kamrádka učitelka těsně po přechodu. :-) ) Nicméně ani s tou jsme otázku voleb prezidenta za celé tři dny ani jednou nenačly…

    • No, Ruliso, neber mě tak vážně, ale konkrétně ty dva dny voleb jsme doma fakt prožívali dost emotivně… :)

  2. Já jsem tady to předvolební klání sledoval bez citové angažovanosti, jen jako velmi zajímavou šachovou partii. Hráči byli velmi dobří a jeden z nich nakonec vyhrál. Mně osobně se tato výhra jeví jako zákonitá. Politický proud, který reprezentuje Jiří Drahoš nemůže dát na prezidentskou kandidátku své autentické představitele, jako jsou Kalousek nebo Herman. Ty by nikdo nevolil, jak se ukázalo v parlamentních volbách. Proto musí vybírat z lidí málo mediálně známých, z nichž vytvoří simulakrum obklopené aureolou občanských ctností a nejlépe i akademických titulů. Těmto lidem však chybí politická zkušenost a ve své nové roli působí neautenticky. Jiří Drahoš svou roli sehrál velmi dobře, nakonec se do ní i velmi vžil. Zmíněné nedostatky se však dají při tomto mechanizmu výběru jen velmi těžko překonat. Byly (alespoň pro mě) velmi zřetelné a předpokládám, že přispěly k vítězství Miloše Zemana.
    Jediné, co mě mrzí je rozdělení národa. To však bude přetrvávat, dokud nebudou prezidentští kandidáti čitelní, s jasnou stopou v politickém dění společnosti. A také pokud bude snaha přesvědčit voliče falešnými argumenty, aby volili v rozporu se svými zájmy (nyní např. otázka ilegální migrace).

  3. Já bych parafrázoval Zemanův plakát na
    Stop Číňanům, Rusům a Zemanovi.
    Tato země je naše
    Volte Drahoše.

    • Tak jo, ale teď už je na tyhle parafráze pozdě, Drahoš je Druhoš, Někdy později. Ale to už u toho nebude Zeman. a pokud si odkroutí svůj mandát do konce, tak ani Drahoš.Si myslím :) .

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>