Led 282013
 

zprávy z domova

Dnes jsem byla po delší době v práci. Chořela jsem už od předvánoc, více nebo méně. Takhle mě to zdraví hodně dlouho nezradilo jako nyní! A přitom se cítím docela harmonicky, až na to zdraví, tedy. Ani ve stavu zdravých však není všechno ideální. Hlavně jsem stále zahleněná jako starej kuřák a chrastí mi v trubici nejméně tak jako šelestí starej suchej rákos ve větru. Ale mělo by mi být lépe a lépe. Už to nepustím ze zřetele. Marodění bylo již dost!

Nemohu ale říci, že bych si domácí léčení užívala. Nebylo mě vůbec dobře, několik dní jsem měla vysokou horečku a při tom všem jsem se musela postarat o topení, kotel na pevná paliva mám v kotelně, přes dvůr.  Pospávala jsem po celý den i v noci.  A na čtení mi nezbývalo dost sil ani chuti. Jen to Kurasovo Tao sexu jsem dorazila, protože má stran tak do stovky. Dověděla jsem se spoustu zajímavých informací a to byste ani neřekli, že nejen o tao sexu!

Požádala jsem před 14 dny dceru, aby se mi podívala na tři linky, kde uvidí halenku, tričko a mikinu, které jsem si chtěla objednat z e-šopu. Dcera má vkus a dovede ledacos posoudit. Neozvala se a na přímý dotaz mi sdělila, že to je všechno moc pěkný, ale pro mladý. To mě tedy docela zaskočilo. Nějak jsem zapomněla kalkulovat s věkem nebo co? Neposuzuji oděvy striktně  s ohledem na svoji důstojnost a stáří nebo jak to mám říci. A navíc jsem zamilovaná a to se tedy fakt stará necítím ani trochu. Do čeho mě to safra dcera tlačí? Nebo jsem fakt trapná? V každém případě se ale odmítám nechat zotročit diktátem věku a společnosti.

Benjamín Kuras uzavírá svou knihu Tao sexu tímto dlouhým odstavcem:

Přestaňte se stydět a omlouvat za stáří. Nenechte se ignorovat a vydobývejte si opět svoje místo. Vašemu okolí nevadí stařecký věk, nýbrž stařecký přístup k životu. Bojí se, že vás bude mít na krku, že se o vás bude muset starat, že se z vás stanou staří paprikové. Ví, že na to nemá čas. Dávejte mu najevo, že mu ještě můžete být užiteční. Dlužíte mu svou moudrost, kterou člověk začíná získávat teprve okolo šedesáti, má-li štěstí. Teprve stárnutím začínají být lidé zajímaví, jestliže se nenechají umrtvit nečinností. Učte se úsporně nakládat s energií která vám zbývá a eliminujte zbytečnosti, pitomosti a škodlivosti. Nechte se stárnutím přimět k tomu, že zbytečnostem odepřete svůj čas a svou pozornost. vytřibte si časový rozvrh na několik činností, které vám umožňujípříjemným a oživujícím způsobem plnit svoje poslání v tomto životě. Tao sex si držte na vrcholu svého žebříčku proiorit. Podle nejnovějších sexuologických výzkumů – které konečně začínají ladit s taoistickou tradicí – se sex s pokročilým věkem zlepšuje a lépe vychutnává. Stárněme vzpřímeně, elegantně, s grácií, gustem. humorem a sexem.

K tomu není co dodat. Ke knize se vrátím, musím ji ještě jednou prostudovat. A chci oživit knihovnický blog.  Vadí mi, že je mnou zanedbáván. A tričko a mikinu jsem si nakonec objednala, jestli bude zájem, ony svršky zveřejním.

K tématu bych ještě doplnila z Lidovek pár myšlenek výtvarníka Jiřího Davida (mimochodem, nebyl v předchozí prezidentské profilaci knížecí ovcí a nyní je spolu s několika dalšími  „vyvrheli“ vyzdvižen  a děkován v Bubínku, časopisu RR:  Redakce Revolver Revue gratuluje filosofu Václavu Bělohradskému, vizuálnímu umělci Jiřímu Davidovi, profesoru Vladimíru Franzovi a dalším z českých intelektuálů a umělců, kteří svým veřejným angažmá přispěli k tomu, aby se Miloš Zeman dostal na Pražský hrad.  zdroj Blisty ). Neúspěch „Karla“ je vnímán jeho svitou velmi negativně, nesmířlivě a jsou hledáni viníci a odpadlíci jednotné kulturní fronty. A neprávem odsouzeni za to, že jim zůstal zdravý rozum a mají nadhled – viz skvěle Jiří David pro Českou pozici. To tedy RR … posrala, s dovolením.

I já bych ráda identifikovala – pěveckou sekci PENklubu;  ale ta piplavá  práce s dohledáváním tváří mě odrazuje.  Já prostě tu „Vaculíkovu generaci “ vizuálně neznám… a tak pravděpodobně zústanou v anonymitě a to je jejich štěstí!

V sobotněnedělním RELAXu Lidovek odpovídá Jiří David na otázky – Inspirace Místa Věci (u mne blogu o něm zde, tu i tady)

Obraz: Poutník od Arnošta Hofbauera (1905)

Objev: že vlastní buňky reagují na to, jestli si říkám, že jsem už starý, anebo to neříkám

Nezbytnost: chtěl jsem říci sex a chleba, ale třeba si tím sexem jen nalhávám, tak tedy vzdělání a láska.

Zvažuji, zda mám recenze na spatřené filmy, které hodláme s Milošem tvořit dohromady (zjistili jsme, že se moc dobře doplňujeme) sázet sem nebo na knihovnický blog. Chtěli bychom ještě jednou shlédnout MISTRA, než o něm napíšeme. Začínáme mít obavy, že všechno co uvidíme vedle tohoto filmu bledne :). Viděli jsme až do do konce film Cesta ( USA, 2009, režie John Hillcoat),  já Barcelonu a odešli jsme od nedokoukaného Faunova labyrintu (Španělsko / USA / Mexiko, 2006, režie  Guillermo del Toro) a drama argentinského  režiséra Juana Josého Campanelly  Tajemství jejích očí  / 2009 (ale to vše napravíme). V televizi to není takové autentické a „povinné“  jako v kině a když do toho něco vleze, klidně film stopneme. Barcelonu  (Woody Allen scénář i režie) jsem dokoukala až na třetí pokus a nenadchla mě. Možná je to i tím, že Allenova poetiku mě nikdy moc nepřitahovala. Ve filmu je prý opěvováno město Barcelona, ale není to pravda. Barcelona je na okraji, stále se tam řeší milostné vztahy. Prý to má být i humorné. Romantická komedie. Chachá… kdyby to natočil někdo jiný a ne s tak hvězdným obsazením, ani by si u diváků neškrtl. A na dnešní dobu je ten film také vizuálně velmi cudný, na rozdíl od volných vztahů ve filmu panujících. Vadí mi také komentáře a ubohý příběh, spiše tedy zápletka než něco souvislejšího…

 

 

 

 

 Posted by at 18.52

  5 Responses to “Po volbách a po nemoci”

  1. Ad filmy:
    z těch jmenovaných jsem viděla před 2 lety jen El laberinto del fauno – v originále bez titulků, takže mi možná něco uniklo a něco jiného naopak ne. Připadalo mi to pesimistický, už jsem si to podruhé nepustila. Tomu, co já chci vidět ve filmu, to nevyhovuje. Ale ten styl trochu jihoamerický, magický, určitě zaujme toho, kdo má plné zuby hollywoodských filmů, vzájemně si podobně postavených.

    • Ahoj Liško, je to podmanivý film, má něco do sebe, má styl. Je záměrně poněkud schématický, – přitažlivý a zároveń odpuzující svou perverzí a krutostí. Kvůli té na nic nečekající přímé krutosti jsme ho dvakrát nebo třikrát stopli… To v první rovině filmu. A pak je tam ta druhá rovina – fantasy, která se tváří velmi skutečně a objektivně. Chceme se rozhodně dodívat. Není to žádný čajíček jako Barcelona WA, ale má to koule. Dodíváme, i když jsme na tom asi stejně s tebou. Ne že by nás to vzalo za srdce. Spíš to svou expresí trhá játra.

  2. Ad volby a ohlasy:
    dost se v tom osočování zapomíná, že nakonec se volilo ze dvou kandidátů. Že nebyl jiný výběr – prostě ten, anebo ten. Osočovat někoho, že dopustil Zemana na Hradě, je podle mě slabomyslnost.
    Já volila v prvním kole; tam byla možnost ukázat svůj hlas. Ovšem ten, kdo si řekli „radši nedám hlas svému kandidátovi, ale jednomu z těch (tří), co mají šanci postoupit do druhého kola“, to je podle mě horší týpek-volič!

    • Dík za odezvu. Už mě to Liško moc nebere. Je to tak jak je a je čas věnovat svý emoce něčemu jinýmu a zase se zapojit do pracovního procesu. Už je to okecaný ze všech stran, zepředu, zezadu. No ni???

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz