Padla poslední bašta. Nová média tančí svůj vítězný tanec!!

a další zprávy z kultury

Padla poslední bašta. Nová média tančí svůj vítězný tanec!! Poslední mohykán nepřežil.

Odpůrce výdobytků civilizace, poslední tradicionalista, milovník starých pořádků a přírodních zákonů byl zdolán! František Skála, výtvarník, má své webové stránky!!! A e-mailovou adresu!!! Náhodou jsem se tam ocitla, vyhledávajíc něco jiného a na chvíli jsem přestala dýchat, než jsem to zase rozdýchala.

Co se stalo, že neodolal svodům doby? Něco je jinak? Nemá v tom prsty ten Najbrt ze Studia Najbrt??  Ať za to může kdo chce, už je to tak a tady. Další ikona padla a “nová média” mohou tančit svůj vítězný tanec na mrtvolách těch, kteří jim doposud odolávali…

František, který mi svým skromným životem bez auta, se starým kolem bez přehazovačky, bez televize, bez počítače a e-mailové adresy, který šel pěšky a možná i bos do Benátek, připomínal Františka z Assisi a umělce dob středověku, tak ten už je taky za vodou…

Boha, napadlo mě, jestli si nepořídil také účet na twitteru a facebooku. Raději se po tom pídit nebudu… je mi z toho trochu smutno.

Ale je fajn, že jsem se tam dozvěděla co je nového. FS má od 20.2.2014 do 4.5.2014 výstavu v Jihlavě

Hlásím dalšího do počtu fanoušků skupiny Vítrholc!

Miláček. Dnes mi napsal:  Já jsem si včera počtvrté pustil Vítrholc a pokračoval jsem ráno. Pokaždé tam najdu něco nového co mě zaujme a vyvolá další myšlenky. Asi si v nich každý najde něco svého. Mě se hrozně líbí, že je to takový drsný výsměch establishmentu, takový pravý underground (tak já si ho představuju). Suverenita s jakou se prezentují a jsou si jistí svou věcí. Jsem hrozně rád, že u nás existuje něco takového a že televize našla odvahu to odvysílat a dokonce, že nevyměkla a nestáhla to z archívu.

Sázka na Wernische.

Dnes objevila jsem ve dvou knihách, které jsem katalogizovala, doporučení od básníka Ivana Wernische. Překvapilo mne to, čekala bych spíše Bohdalovou nebo Michala Davida. .. Kéž by to zabralo!!

 

Britskou spisovatelku Nell Leyshonovou neznám. Nakladatelství Plus teď vydalo její novelu Barva mléka, a já si tu knihu půjčila na víkend domů. Přečetla jsem ji nadvakrát. Je to syrový drsný příběh čtrnáctiletého děvčete z anglické vesnice 19. století. Napsala ho sama a brzy si na její styl psaní bez velkých písmen a interpunkce zvyknete. Žádná zbytečná slova a obezličky, žádné filosofování, a přece je to tak vznosně psáno. Na záložce píší … malý klenot – a já nemám co dodat.

Vzpomněla jsem si na loňský Pohádkový Jičín a knihovnickou dílnu.  Programový ředitel nakladatelství Albatros, Ondřej Müller, nám vyprávěl o knize Signály z neznáma (český komiks 1922-2012). Vím, že je velký milovník komiksu. Před několika lety jsme s ním měli besedu, také v Jičíně. Otevřel mi obzory a seznámil nás s biblí komiksu – Scott McCloud:  Jak rozumět komiksu.  Do té doby jsem o komiksu nevěděla zhola nic.

Zeptala jsem se ho loni, jaké konkrétní komiksy má nejraději. Cítil se asi trochu zaskočen a chvíli váhal s odpovědí. Ale pak se rozmluvil. Z českých to jsou Rychlé šípy, ty původní (uváděl, že Foglar ilustrátora Jana Fischera neměl příliš rád, protože si někdy z RŠ dělal legraci, nebral je smrtelně vážně) a z cizích miluje Malého upírka Joanna Sfara. – Mohl si vybrat cokoli, ale zvolil pro mne překvapivě právě tyto.

 

 

 

vaše zuzi