1. den / 25. 4. 2018
Od Grabu 4 sjíždíme do civilizace, první odbočka vpravo nás vede do obce Ożenna. Civilizace je příliš silné slovo, ta sem ještě zdaleka nedorazila. Silnice se mění v prašnou cestu a míří podél potoku Ryjak ke státnímu statku.
Přehledová mapka Grab 4 a Ożenna 1, 2 , 3
Kolem cesty je rozptýleno několik rodinných domků různé kvality a fáze rozpadu. Někdo se snaží z mála udělat více, jiný bydlí, jak se dá. Nejtristněji působí dvě družstevní krychle u obrovského parkoviště (spíše nedokonale odtravněné louky).
Parkoviště a hřbitov Ożenna 3.
Ptám se domorodce, který ke mně sám přichází, kde, kudy a kam a dozvídám se. Ożenna3 je kdesi tam u toho zeleného ostrůvku stromů hned za poslední budečkou a na ty ostatní mávne rukou, jakože máme jít hore. Tak jo. Procházíme uličkou mezi chátrajícími objekty statku a jsme zde. Dříve zde stával dřevěný kostelík …. Hřbitov vojenský je situován vedle hřbitova kostelního, tedy bývalého kostelního, viditelně delší dobu nepoužívaného. Na hřbitově jsou pohřbeni vojáci padlí v blízkém okolí ve stejných bitvách jako v případě Grabu 4.
Zchátralé budovy statku
Celkový pohled na hřbitov z přední strany
Hřbitov má pravoúhlý tvar a dva oddíly: rakousko-uherský a ruský, oddělené opticky nízkou kamennou zídkou nahoře překrytou betonovými pláty. Stejným typem zídky je ohraničen i celý hřbitov. Vzadu, pod stromy, uprostřed každé sekce vystupuje zídka do větší výšky, je opatřena tabulí a ukončena trojicí typických 3d kamenných „Jurkovičových křížů“ (v sekci vítězů kříže řecké, v sekci ruské dvojramenné – patriarchální). Hřbitov je viditelně opravený a v dobrém stavu.
Vchází se jednoduchou brankou a poté se původně procházelo dlouhou uličkou podél ruské sekce k vzdálenějšímu hřbitovu vítězů. Teprve odtud se vcházelo po několika schůdkách do toho ruského, výše položeného, masového pohřebiště bezejmenných ruských vojáků (z 356 je znám jménem pouze jeden), situovaného hned za brankou.
Branka na hřbitov se vstupem uličkou do rakousko – uherské části (vzdálenější)
“Oficiální” vstup z rakousko – uherské části do ruské
Kdo toto vysvětlení nezná, může vejít do ruského oddílu ještě před návštěvou hřbitova vítězů, mezerou v zídce vlevo za vstupní brankou. Kdoví, možná tu dříve ani žádný vstup nebyl. – My však intuitivně jdeme nejprve dozadu tou „dlouhou uličkou“ k rakouské sekci.
Původně byla trojice křížů jen v rakousko-uherské části. Údaje o ruské části se různí. Podle některých pramenů tam nebyl žádný, jiné zdroje uvádí, že tam byl jen jeden menší, než ten rakousko – uherský (byl nalezen v areálu hřbitova při jeho opravě). Po této opravě byla podobná dekorace zbudována zřejmě v rámci korektnosti i v sekci ruské (kříže dvouramenné).
Řecké kříže v rakousko – uherské části hřbitova
Dvouramenné- patriarchální kříže v ruské části hřbitova
Jurkovičovy kubické kříže
V rakousko – uherském oddílu je pohřbeno 67 vojáků. Na pamětní desce je zde vytesán nápis:
Věrné syny, kteří obětovali své životy, chrání rodná půda s vděčností a pýchou.
V ruské části je ve 3 individuálních a 13 společných hrobech pochováno 356 vojáků. V této části je vytesán nápis:
Místo posledního odpočinku padlých nepřátel zasvěcené soucitu a humanizmu.
Celkový pohled na hřbitov od vstupní branky
Pohled přes oddělující zídku z nepřátelské ruské sekce do vítězné rakousko-uherské
Pohled přes rakousko-uherskou sekci směrem k vesnici
Hřbitov byl opraven v letech 2003 a ž 2006 ze zdrojů okresu Krempna. Byly přestavěny zídky a ustaveny nové hrobové kříže. Zajímavý, v porovnání s kříži na ostatních vojenských hřbitovech, je jejich tvar. Kříže ruské zde se totiž tvarem neliší od těch rakouských (ale jinde mají formu dvojramenného kříže), zde je odlišnost křížů vzhledem k víře znázorněna vyražením tohoto typického symbolu do dřeva – 4x.
Civilní, již nepoužívaný hřbitov, kříž pravoslavný, v pozadí pasoucí se skot
Hřbitov Ożenna 3 bychom zařadili mezi větší Jurkovičovy hřbitovy. Jeho kamenné části jej činí o něco „upravenějším“ a střízlivějším než předchozí Grab4 a jeho lineární geometrie mi připomíná vojenskou štábní kulturu, včetně té „uličky vítězů“. Jediným výrazným zdobným prvkem jsou kamenné vyvýšeniny v zídce s kříži. Začínám se těšit na další hřbitovy, protože jsem zvědava na Jurkovičova řešení hřbitovů ve spojitosti s okolní krajinou. Zde, vzhledem k místu (v době stavby zde stával ještě dřevěný kostel a fungoval hřbitov, osídlené místo v rovině), absentuje na hřbitově vertikální dominanta, hřbitov je úměrně řešen v horizontální rovině, nic neohromuje ani neruší.Přiměřené místu a významu. Přece však nevšedním řešením vstupního „labyrintu“ získá tento zdánlivě jednoduchý hřbitov svou osobitou atmosféru. Jako zde a všude jinde, kdo se dívá, ten vidí…
Bohužel musím říct, že jeho pietu z mého pohledu narušovaly krávy, pasoucí se v bezprostředním okolí a zoufalý stav vesnice, na jejímž okraji se nachází. Je zde chudo, takový bohem zapomenutý kraj. Je absurdní, aby stavbou v nejlepším stavu ve vsi byl hřbitov z 1. světové války, byť takto významný.
Více fotek na rajčeti zde a nezkomprimované na zonerama zde
Prameny:
Matúš Dulla: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/
