1. den / 25. 4. 2018
Dlouze se nerozmýšlíme kudy „hore“, jdeme podle papírové mapy a občas pro kontrolu zapneme offline mapu v mobilu. Zvykáme si, že kolem
nás volně běhají psi bez obojku a košíku a všude, kde je tráva, jsou krávy, naštěstí za ohradou. Záhy objevujeme, že oplocení není elektrifikováno. Elektřina zde zavedena je. Vidíme stříbrné terče satelitů.
Za posledními domy překračujeme potok Ryjak – potoky brodím přímo, vodu a bahno ignoruji – a stoupáme vzhůru podél jeho přítoku napravo vstříc kótě Czeremcha (670 m n.m.). Cesta nás vede pastvinou vedle úzké rýhy potůčku, pramenícího kdesi nahoře v lese poblíž obou hromadných hrobů. Potok lemuje souvislý pás porostu od dědiny až k lesu.
Panorama vesnice od hřbitova Ożenna [3.] , před námi pohraniční kopec Czeremcha 607 m n. v., zcela vpravo je vidět na kopci úzký pás vegetace podél něhož jsme šli ke hřbitovům Ożenna [1.,2.]
Vesnice a pás vegetace vedoucí ke hřbitovům Ożenna [1.,2.]
Vesnice a pás vegetace vedoucí ke hřbitovům Ożenna [1.,2.]
Poslední dům vesnice. Nezbývá než překročit potok a jít hore!
Těsně podél potoka spíš tuším než vidím dlouho nepoužívanou vozovou cestu, nyní zarostlou náletem, ale pro mne bezpečnější než pastvina s krávami. Sestupuji k ní, ale po několika desítkách metrů narážím na oploceni – na informační tabuli jsem později objevila, že je zde zdroj pitné vody. Tak zase z příkopu nahoru a už nic raději nezkouším…
Stará vozová cesta
Musíme jít pastvinou, ohradníky nefungují
Ano, dnes i v následujících dnech se jen potvrzuje, že vše je zde nevyzpytatelné a věci je nutno brát tak, jak přicházejí Je to tady prostě takové, jaké si to zde lidé udělali sami pro sebe a jak jim to vyhovuje.
Cestou vzhůru pastvinou se často zastavujeme nejenom proto, abychom se z prudkého výstupu vydýchali, ale hlavně abychom si vychutnali krásné výhledy do údolí a okolní krajiny.
Stoupáme na Czeremchu, pod námi vesnice Ożenna
Jsme nahoře v lese a záhy objevujeme první z mohyl – masových hrobů – ruských vojáků. Padli, zemřeli nebo umrzli ve stejných bitvách jako v případě předchozích hřbitovů. Vpravo od pramene (stojíme zády ke vsi) Ożenna 2 (na kamenné desce údaj 150 mrtvých) , cca 50 metrů vlevo Ożenna 1 (stejná mohyla, mrtvých je 130).
Následují fotky ze hřbitova Ożenna 1:
Fotky ze hřbitova Ożenna 2:
Kámen (hraničník) označuje hranici pozemku, vrtá nám hlavou, zda jsou mrtví vojáci pochováni pouze pod mohylou nebo na celém pohřebišti označeném 4 kameny (na “dvojce” jsme našli jen jeden…)
Nízká mohyla o velikosti cca 25 m² je tvořena nízkou kamennou zídkou se spáry vyplněnými betonem, u paty mírně předsunutou na výšku dvou kamenů, v rozích ji o fous převyšují čtvercové sloupky překryté v koruně kamenicky zpracovanou kamennou plotnou. Vpředu vložena mezi kameny zídky tabule tvaru podélného pentagonu s vyrytým nápisem o počtu a původu mrtvých vojáků, ve vrcholu vyryt patriarchální kříž. Nízkou mohylu z navršené hlíny překrývají volně ložené kameny a na jejím vršku se tyčí jednoduchý malý patriarchální kříž, vytesaný z kamene.
V okolí „jedničky“ nacházíme i 3 historické hraničníky HV, označující zde i jinde hranice pohřebiště. Na zadní rohovou desku kdosi položil staré nábojnice.
Jsme velmi mile překvapeni, že i tuto nevýraznou malou památku – masové pohřebiště Rusů – tedy nepřítele, někdo částečně očistil od náletu a mohyly vyprostil z letitého nánosu hlíny a porostu (info v knize Matúše Dully – z obou hrobů zůstaly jen zarostlé pahorky…). Rozhodně si to zaslouží, i když jsou to oproti jiným Jurkovičovým realizacím jen menší intimní pietní místa. Ale i ona mají svou neopakovatelnou atmosféru…
Z polského webu věnovaného vojenským hřbitovům se dovídáme, že mohyla byla „nedávno“ očištěna díky úsilí místního zastupitelstva. Musíme konstatovat, že podobná brigáda by byla potřeba častěji… Před několika dny jsme objevili na flickru a webu polského fotografa Waldemara Dobrowolskeho fotografie obou vyčištěných mohyl a poté i částečně zarostlých. A to je teprve krása.
Ożenna 1 – polozarostlá – foto Waldemar Dobrowolski
Ożenna 1 – dokonale zbavená náletového porostu – foto Waldemar Dobrowolski
Ożenna 2 – čistá po zásahu vesnického zastupitelstva – foto Waldemar Dobrowolski
Scházíme dolů a kocháme se krásnými výhledy do údolí.
Nasedáme do auta a vyrážíme podle potoka Ryjak na opačnou stranu, do obce Grab, kde nás čeká na dvoře vesnické usedlosti č. 12 vojenský hřbitov Grab 5.
Fotografie na rajčeti: Ożenna 1 a Ożenna 2
Fotografie na zonerama: Ożenna 1 a Ożenna 2
To je fajn, že to snad i v budoucnu občas místní očistí.
Ty domy, to je opravdu hodně východní stavebnictví, to už není střední Evropa.
Je to smutný a ještě při té bídě čistit mohyly … škoda že nebydlím blíž, nedalo by to moc práce udržovat je. Ale kdoví jestli bych také na to nerezignovala… to jen tak uvažuji.
Tento hřbitov je pod naší záštitou, každý rok ho pravidelně čistíme 🙂 Za pár dní to znovu vyčistíme.
Tak to moc fajn, že se zase zaskvěje v plné kráse. Škoda, že to máme z ruky, přišli bychom pomoci :)..