Zář 062014
 

Javořinka, Kavalčanky a Petr Bezruč

Beskydy nás přivítaly vlídně. Po oba víkendové dny, kdy jsme procházeli beskydskými lesy ke dvěma samotám spojeným se jménem Petra Bezruče, nám počasí přálo tak, že propotit triko s krátkým rukávem bylo tuze snadné. A propos včera i dnes zase leje jako z konve a pochmurné počasí avizuje příchod podzimu.

Půvabnou hamerskou kotlinu uprostřed Moravskoslezských Beskyd od jihu lemuje hřeben Javořiny oddělující obec Staré Hamry od obce Bílá.  Své jméno zísala Javořina (832 m) po javorech, které zde rostly od nepaměti. A v těchto místech jsme se o víkendu pohybovali.

Na Javořinu, do samoty Javořinka, kam jsme měli namířeno v sobotu, jsme se dostali po modré turistické značce od parkoviště ze Samčanky kousek po státní silnici, a pak vzůru do vysokého lesa.

Hned z kraje začíná “obrázková cesta“,  původně cestička dětí z Javořinky do školy. Pro radost dětí, aby jim byla ta jejich každodenní dlouhá cesta do školy příjemnější, ozdobila cestičku paní Josefa Tomášková, známá jako Pepinka, pestrými obrázky připevněnými na vysokých smrcích.
Rozmístila okolo cestičky posezení a pečlivě vyrobila dřevěné stříšky nad křišťálové studánky, zvoničku i orientační mapu. Vše doplnila o verše a moudrá poučení. Léta se nezištně o vše starala a každé z dětí pečovalo o svou část cesty. Po vyjití z lesa na děti každý den vykoukla chaloupka jako z pohádky – dřevěná, omalována od podezdívky až po komín.  Neřeklo se zde jinak, než “ U Pepinky“. Chaloupka tam stojí dodnes, ale již není malovaná. Také děti vyrostly, rozutekly se do světa, Pepinka zemřela, v chaloupkách přebývají sváteční chalupáři a obrázková cestička časem zanikla.

Ale přece se jí podařilo znovu vzkřísit k životu. Díky několika místním nadšencům,  a také Lesům ČR a Správě CHKO Beskydy se slavnostně znovu otevřela dne 1. září 2007.

Pro nás byla obrázková stezka ze Samčanky na Javořinku jen milou předehrou. Tam, kde končila a cesta pokračovala dál ostrým zalomením dolů do Bílé, již bez obrázků, tak někde tam měla být schovaná pod lesem chaloupka, kterou zakoupila pro Petra Bezruče jeho mladá sekretářka-společnice Zdenka Tomášková, dnes 80 letá paní. Po letech „zapomnění“ o Petru Bezručovi napsala vzpomínkovou knihu Ortel samoty, kde zmiňuje lokality spojené s jeho letním pobýváním – srub na Ostravici, Kavalčanky a Javořinku. Myslivnu na Kavalčankách navštívil jednou (byl to vlastně akutní útěk před civilizací) a nëž paní Zdena uvedla chalupu na Javořince do obyvatelného stavu, Bezruč zemřel aniž ji spatřil. Chalupa jí stále patří a i přes pokročilý věk zde přes léto pobývá, pokud jí to zdraví dovolí. My jsme ji bohužel v Javořince nezastihli, a na Kavalčankách jsme se shodou náhod dověděli proč.

_DSC0142

Obrázky jsou mile naivní a nám se líbí, s naším nadšením pro beskydskou přírodu korespondují

_DSC0149

Ano, vzhůru! Čeká nás převýšení 400 metrů a mraky hřibů, to ale ještě zkraje nevíme..

_DSC0163

Pepinka, co tu obrázkovou cestu vymyslela, a její úsek, o který pečovala. U tohoto obrázku již vycházíme z lesa a před námi se objevují první chaloupky osady Javořinka. Zajímavé je, že některé chalupy spadají pod Staré Hamry a jiné pod Bílou. V reálu lze ale snadno opticky hranici vytušit

_DSC0167

Symbolický hrob Pepinky u jejího bývalého domku na zahradě u plotu. Zeptali jsme se současných majitelů, kteří se s Pepinkou znali. Jméno sochaře nám ale zůstalo utajeno.

_DSC0168

Opravený Pepiččin domek

_DSC0174_tonemapped

Javořinka

_DSC0194

Poblíž táhlého vrcholu Javořiny

_DSC0196

Blížíme se k místu.kde má být chaloupka paní Zdenky Tomáškové, náhodní turisté nám sdělili kde jí hledat. Na mapě totiž není zakreslena.

_DSC0200

A už jsme zde. Paní Tomášková není doma, ale podle dosud čerstvé kytice hořců za oknem soudíme, že zde nedávno pobývala

_DSC0202

_DSC0206  IMG_4740

IMG_4743

IMG_4745

Milé posezení s výhledem na malou zahrádku plynule přecházející v louku. Celé místo je trochu pochmurné, je to samota v tom pravém slova smyslu. Snad jí slunce a přítomnost lidí prozáří.

_DSC0211

Kamenná studna opodál patří k chalupě

_DSC0225

Vracíme se a cestou nás provází hořec tolitovitý. V lese a místy i na louce

IMG_4729

Druhý den jsme navštívili samotu Kavalčanky. Zaparkovali jsme v osadě Bílá, prohlédli si dětský zábavní park, dřevený kostel, faru, mariánskou jeskyni a kolem malebného loveckého zámečku jsme si to mašírovali lesem podle toku říčky Čurabky na samotu Kavalčanky. Kavalčanky nás okouzlily svojí malebností a také jsme se zde náhodou setkali s dvojicí žen, z nichž jedna byla manželka starosty obce Bílá. Dověděli jsme se několik zajímavých informací, a také kupodivu jednu sami předali. A díky tomu jsme si později upřesnili, v které chalupě Bezruč v roce 1952 přebýval. Tipovali jsme úplně jiné stavení!

Okružní cestou jsme se vrátili kolem dřevěné kapličky a sirného pramene Smradlavky zpět do Bílé a domů jsme přijeli kolem 20. hodiny. A čekal nás zase maraton vaření (houby a rybí polévka – potřebovali jsme vyprázdnit mrazák, aby bylo místo na houby ze včerejška – dnes jsme sbírali jen velmi střídmě, jen samé hřiby a  žampiony, na přímou spotřebu).

_DSC0243

Dětský zábavní park v Bílé. Snoubí se tu tradice se současností a nezapomnělo se ani na multikulturní aspekty, jak vidíte

_DSC0247

Své tu naleznou děti i dospělí. Je to pecka, taková křiklavá čmouha na překrásné beskydské přírodě, ale heslem dneška je přežít. Nejen osobně, ale také ve větších či menších geopolitických celcích. A jak jsem se dověděla z rozhovoru se zcestovalou kolegyní s malými dětmi – lidé to žádají a nebude-li jim to dáno, pojedou tam, kde to naleznou.

_DSC0251

Nevím co tomu říkají ovce, zabezpečující propojení toho nového s tím tradičním, možná zrovna znechuceně odcházejí, ale pravděpodobně jim to je jedno, hlavně se dobře nasytit. A na to je tu také pamatováno. Pro ovce i pro lidi. Ovce tu mají volný výběh, mohou se pohybovat po celém areálu a poznávat tak třeba prostředí indiánské vesnice. Ne tak kozy. Zavítají-li ovce přesto někam, kde to není vhodné, personál je zažene. Je tu mnoho mladých děvčat – instruktorek zábavního parku, které jsou na to i na jiné záležitosti školeny.

_DSC0253

Pohled směrem ke vchodu do dětského ráje. Vlevo budova s informačním střediskem. Ptáme se slečny, zda neví kde jsou Kavalčanky a kudy k nim jít. Diví se, sama nezná, a nikdo se jí na to ještě neptal. Přesto nám ochotně odpověď najde a poradí. Už víme, kudy se vymotat a jít dál.

_DSC0248

A hele! Styčný bod pro alternativce – muchomůrky bílé! Možná to jsou žampióny, ale nám to v tu chvíli přijde vtipné a sázíme na ty muchomůrky. A jak jsme se přesvědčili o kus dál, v lesích tu roste obojí.

_DSC0274_5_6_tonemapped

Dřevěný kostel sv. Bedřicha v Bílé patří k nejzajímavějším dochovaným architektonickým památkám celých Moravskoslezských Beskyd. Nechal ho vystavět v letech 1873-74 olomoucký arcibiskup Friedrich kardinál Langrat z Fürstenbergu. Model podobného kostela „severského“ stylu byl vystaven na světové výstavě ve Vídni, kde se jim nechal kardinál Fürstenberg inspirovat. Před výstavbou kostela věřící z Bílé docházeli na bohoslužby do 15 km vzdálené Ostravice. Celá stavba byla zhotovena ze dřeva z okolních lesů, které až do 40. let minulého století patřily olomouckému arcibiskupství.
Projekt kostela vytvořil a stavbu řídil Antonín Kybasta, arcibiskupský stavební rada. Patron kostela sv. Bedřich byl vybrán podle jména kardinála Friedricha Fürstenberga.
V roce 1910 dosavadní filiální kaple upravena na farní kostel, přistavena sakristie, pořízen kůr s točitými schody, zřízen  hřbitov a postavena nová fara.  Opravy a stavby provedl městský stavitel ve Frenštátě p. Alfred Parma.

IMG_4754

Obcházíme kostel a na dohled nás zaujala jakási kamenná přízemní stavba. Přicházíme blíž a vidíme mariánskou jeskyni.

_DSC0261

Zažíváme zde zajímavou příhodu.. Vteřinku před námi vstupuje do tohoto prostoru partnerská dvojice našeho věku, ale po chvíli, vidouce, že ji šlapeme na paty a venku očekáváme na umožnění vstupu, vychází a umožňuje nám vejít. Však nyní otálí venku ona a když nevycházíme poodchází na naše místo a posléze očekává uvolnění svatostánku opodál v lese. Objevila jsem je, cítila jejich pohled. Stále neodcházíme, pohybujeme se poblíž a oni se procházejí po areálu, otálejí a nakonec odjíždí. Já jsem také netrpělivá, miláček nemůže doostřit, a jdu sama kousek dál, kde také něco tuším, vykukuje tam na mě z lesa totiž jakási sanktusová věžička. A hle – romantický hřbitůvek!

IMG_4753

Detail z mariánské jeskyně naznačuje kdo je jejím tvůrcem a já dokončím příběh naznačený u minulé fotografie. Uběhla hodná doba, než jsme cestou ze hřbitova scházeli dolů kolem mariánské jeskyně. A vida, ta dvojice, kterou jsme našim zájmem asi trochu stresovali, právě vysedá z auta na parkovišti u jeskyně. Nevzdali to a jsou tu zas! Přemítám co asi mají za lubem a nenapadá mě nic jiného, než že měli v plánu společnou nábožsnskou meditaci v jeskyňce, chtěli vyslovit nějaké přání v klidu a intimitě. Miláček si ale myslel něco úplně jiného. Prý správnému křesťanovi přítomnost jiných věřících nevadí. Domnívá se, že tam spíše chtěli dělat něco hodně nekřesťanského. Ano, neshodneme se ve všem, ale vždy jsme schopni se dohodnout. A některé záležitosti neřešíme. Jako třeba tuto. Už jsme se tam nevraceli, abychom zjistili kdo z nás má pravdu.

_DSC0277_8_9_tonemapped

Romantický hřbitůvek na nerovném terénu uprostřed lesa s vyhlídkou. Moc se mi tu líbí a hle, miláček již doostřil a přichází též.. i on, hřbitovy nemilující tak mocně jako já, tomuto uznale přikyvuje

_DSC0281_2_3_tonemapped

Procházíme rozptýlenou obcí Bílá, dlouho procházíme podél říčky Bílé Ostravice po zelené turistické značce, u soutoku se Smradlavou odbočujeme a pokračujeme po asfaltu až k neznačené odbočce, kde se do Smradlavy vlévá potok Čurabka.
Toto je ještě Bílá, v roce 1906 tu nechal olomoucký arcibiskup postavit překrásný dřevěný arcibiskupský zámeček, jako odpočinkové místo s možností loveckých výprav do okolních rozlehlých lesů. Lovecký zámeček je dřevěný se šindelovou střechou a do dnešních dnů si zámeček zachoval svůj původní vzhled. Ovšem je z něho penzion, toto neinzerující, jak skvělé!
Vedle zámečku je postavena konírna, která byla příslušenstvím této stavby a dodnes slouží svému účelu. Od roku 2008 je těsně vedle zámečku stavba dřevěné kapličky sv. Huberta, kterou u příležitostí Hubertské mše vysvětil biskup Lobkowicz.

IMG_4763

Podivné místo poblíž zámečku. Mám taková omšelá a tajemná místa moc ráda. Přecházím se strachem ze selhání lávku posazenou pro mne výše než je záhodno.

IMG_4764

Lávka má zřejmě i selektivní funkci. Třídí obyvatele bizarního kempu na ty řádné a neřádné. Opilci navracející se do osady v pozdních nočních hodinách padají jako hrušky do Smradlavy a bezpečně přecházejí jen ti, kdož v horách nepožívají alkohol, ale vrací se z náročné túry.

IMG_4762

Že by recepce??

_DSC0284_5_6_tonemapped

Nikde nikdo, ale moc se mi tu líbí, dokonce tak, že bych zde někdy chtěla strávit více času, spojeného s delším pobytem. Prohlížíme si chatovou osadu a opodál v okně se pohne závěs. Tady někdo přebývá? Chatka vypadá jako déle nepoužívaná. Osada duchů!! Jen pro ty nejodvážnější. Já se sem vrátím..

IMG_4770

Opouštíme areál horské osady Bílé a ještě fotím starou trampskou chatu mající pro mne příchuť nostalgie po starých zašlých časech…. ach! V mysli se mi vynoří přízrak zábavního parku v Bílé a jak jsem vděčná, že mohu ještě zachytit tuto v některých očích „barabiznu“, však já mám o očích slzy a je mi teskno…

IMG_4767

Zajímavé, včera Hořec a dnes nás provází Oměj šalamounek, vytrvalá prudce jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Patří mezi ohrožené druhy rostlin ČR, v této rozsáhlé lokalitě však výskytem velmi četná

_DSC0293_4_5_tonemapped

Cesta podél Čurabky. Tak jsme si to naplánovali, tak jsme to vyčetli. Na samotu Kavalčanky odjížděl touto cestou tajně na zapřenou Petr Bezruč v roce 1952.  Samotář Bezruč se obával humbuku kolem svých kulatých narozenin (* 15.9.1867)

Citace z knihy Ortel samoty Zdenky Tomáškové:

Jednoho odpoledne v druhé polovině srpna se staříček svěřil, že se zabývá myšlenkou opustit na nějaký čas srub. Na Ďábelském ostrově by se prý cítil pro příští týdny ohrožen. (…) Do myslivny jsme se přesunuli hned na počátku září. Předstírali jsme, že jdeme na obvyklou dopolední procházku a do Ostravice na poštu. Na Ostravici jsme šikovně vklouzli do posledního vagonu hamerského slimáka (železniční spojení Frýdlant nad Ostravicí-Bílá, v současnosti trať zrušena) kde nás očekával náš spojenec.  V konečné stanici Bílá byl připraven kočár a následovala bohatýrská jízda kolem říčky Čurabky doleva a pak ještě hloubějimezi porosty ztepilých smrků až kolečně na velmi úzkou cestu, která nás vyvedla na prostranný palouk, na němž bstála okrově zbarvená budova s červenou střechou – naše obydlí.

_DSC0296_7_8_tonemapped

Ano, opouštíme les a cestou lemovanou jeřáby a jinými listnáči vcházíme na prostrannou paseku – Kavalčanky

_DSC0304_5_6_tonemapped

Snad jsem to brala na lehkou váhu a přitom v textu knihy bylo zakódováno, jak vypadala hájenka Kavalčanky. My ji však pozornost nevěnovali a za místo pobytu Petra ¨Bezruče jsme považovali tu krásnou romantickou roubenku níže, z které zatím vidíme pouze střechu. Znám ji z fotek na netu a zcela samozřejmě jsem ji spojina se jménem Petra Bezruče. Byla to ale chyba! Dověděli jsme se to později, až cestou zpět, proto jsme jí nevěnovali tehdy dost pozornosti. Osudná hájenka je ta zděná okrová budova vlevo, vlastnět takové městské stavení, ne horská bouda 🙂

_DSC0304_5_6_tonemapped_panorama

Samota Kavalčanky… celou cestu sem nikde nikdo a ani zde není přelidněno. Máme však neuvěřitelné štěstí, po cestě přichází dvě ženy. Svačíme zrovna opodál a tak opouštím své místo a oslovuji je.  Dlouze se bavíme o Bílé a Kavalčankách, ale ani žena starosty z Bílé netuší, že zde pobýval Petr Bezruč… S jistotou jí tvrdím kde a ona kroutí hlavou. Jdou zrovna tamodtud a jejich známá jim o tom nikdy neříkala… tak nevím… její společnice nám nabízí cca za hodinu odvoz zpět , ale my se chceme ještě projít… odmítáme

_DSC0313_4_5_tonemapped

Cesta k domnělé hájence Kavalčanky

_DSC0331_2_3_tonemapped

To ale není hájenka Kavalčanky… v tu dobu ji však obřadně fotíme ze všech stran. malebná budova, o mnoho malebnější než skutečné místo podzimního pobytu PB v roce 1952

_DSC0328_29_30_tonemapped

Pohled zpět na paseku a Kavalčanky. V potadí prosvítá mezi stromy v aleji ta skutečná hájenka.

_DSC0337_8_9_tonemapped

Cestou zpět. Dřevěná kaplička Panny Marie v údolí potoka a stejnojmenné samoty Kavalčanky. Současná stavba z 90. let 20. století nahradila starší, zcela zaniklou z počátku 20. století. Kaple napodobuje romantický styl staveb z Pusteven, uvnitř stojí socha Panny Marie Lurdské (i když podle některých záznamů je o Pannu Marii Pomocnici křesťanů). Otevřená, pečlivě udržovaná.

IMG_4765

Zarazily nás silné kmeny s nasprejovaným nápisem CÍRKEV. Zatímco já uvažuji o náboženském blouznivci, miláček mne zcela pragmaticky vyvádí z omylu. Dedukuje, že v souladu s heslem „Ani kmen nazmar,“  si ho sem přijel zrekvírovat z Prahy sám Dominik Duka v rámci restitucí :).  A já musím přiznat, že jsem se zmýlila. Ano, blouznivec by nepopisoval přírodu slovem  momentálně zprofanované církve, ale slovy Bůh nebo Ježíš. Taktak. 🙂

_DSC0343_4_5_tonemapped

Konečně u Smradlavky! Přibližně kilometr od ústí této nevoňavé říčky do horské řeky Bílá Ostravice se na jejím pravém břehu nachází sirovodíkový pramen. Voda chutná po vajíčkách a na chuť není vůbec špatná. Omývám si pleť, vyléváme kohoutkovou vodu z láhve a točíme tu smradlavou.

 

_DSC0352_3_4_tonemapped

Malebná alej nás svádí do z lesa do centra Bílé. nyní zase podle Bílé ostravice k parkovišti. Mimochodem, jeho přívětivostí jsme dostlova ohromeni. Parkování zdarma a (u nás se za každý prd platí, připomínám parkoviště ve „vsi“ Nové Hrady s krásným zámkem) a také zdarma přístupné nádherné, čisté a zásobené toalety. A to nemluvím o stánku s frgály. Frgály však máme z Rožnova. je to naše oblíbená svačina do terénu. Bez frgálů nikam nevyrážíme. A protlačili jsme je i na Vysočinu a Hřebečsko. Jejich slávu rozséváme po celé republice.

IMG_4774

A s výletem se loučíme pohledem na budovu bývalé fary v obci Bílá. Patří lesnickému učilišti, má ji pronajatou podnikatel vlastnící zábavný dětský park (pro své instruktiry) a já jsem šťastná, že je ještě tak krásná, tajemná a úctu vzbuzující. Jak bych tam chtěla bydlet či alespoň chvíli pobývat. Stejně jako v hájence Kavalčanky. Jenže život na samotě zvládne málokdo…

_DSC0162 - Kopie

Vyprávění o dvou dnech cest po stopách Petra Bezruče uzavírám snímkem z obrázkové cesty Samčanka – Javořinka. na obrázku je naivní podobenka Mistra. A nad ní nápis Česta nebo snad Cesta? V těch oválech jsou jména dětí starajících se o úsek své cesty, ale bylo v té době jméno Čestmír na beskydských samotách obvyklé?

_DSC0162

K Petru Bezruči se ještě vrátím, čeká nás návštěva jeho srubu na Ďábelském ostrově. Ale hlavně, chtěla bych se ještě jednou vrátit ke knize Ortel samoty. Jen jsem ji rychle přehltla a nevstřebala, ale soudit nechci a nebudu.

V archivu ČT naleznete dokument Milovaná samota  (2014, režie A. Krutová ), který je věnovaný paní Zdence Tomáškové, bývalé sekretářce Petra Bezruče a její chalupě na Javořinkách.  zde

  6 Responses to “Ortel samoty v Beskydech”

  1. Mám ráda Beskydy, tak za tento fotopopis děkuju.

  2. Hurá, paní Zdenka Tomášková! V televizím dokumentu jsem ji hned poznala – že je to paní, co byla na stejné psychoterapeutické konferenci jako já. Sláva a ty přinášíš fotky! To jsem ráda.
    V článku je tolik fotek a informací, že to teď najednou ani nepojmu.

    • Liško, to vše začalo tvojí zmínkou o Zdence Tomáškové. Díky za tak inspirující inspiraci :). Te´d už se to jen vše nabaluje..

  3. Dobrý den, omlouvám se za zmatek – Sváťa Karasek se nenajde na FB, ale na YouTubu. Snad už to teĎ bude OK!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz