Čec 062014
 

diskriminace naruby

 

Do naší ulice , kde skoro nikdo nebydlí, se před několika měsíci přistěhovala širší rodina cikánů (rodiče, děti a jejich děti), vrátili se z cca pětiletého pobytu v Holandsku. Obsadili několik bytů ve dvou prvorepublikových činžovních domech v dolní části ulice naproti budově městského muzea. Zpočátku se chovali korektně, ale s postupem času se začínali osmělovat, jejich teritórium se začalo rozšiřovat  z domu na ulici a jsou stále hlučnější.

Zvykla jsem si na jejich etnickou hlasitou mluvu a pokřikování dětí.  Bydlím zde již 17 let a s cikány, bydlícími „nade mnou“  jsme si mnohokrát věci vyříkávali ( i drsně)  a stav se nakonec stabilizoval.  Zvykla jsem si i nyní na jejich neustálé popojíždění auty a jejich túrování („mladí “ navrátilci s nimi kšeftují). Co mi vadí,  je hlasitě reprodukovaná hudba. Vždy, když taková situace v okolí nastane, bez ohledu na to jestli se jedná o „naše či vaše“ (výraz který používá jejich mluvčí, matka rodu) , konám. Jdu a slušně požádám o nápravu. Ticho je stav přirozený, nadměrný hluk reprodukované hudby mě obtěžuje. Zatím mi bylo vyhověno, i když někdy to vyžaduje z mé strany opakované prosby.

Včera došlo ke znatelnému zhoršení situace. Odpoledne se zezdola ozývaly tak hlasitě radiové hity, že to připomínalo stav, kdy na náměstí přijely kolotoče! Ukrutný řev na plný koule. Mám toho za celý týden dost. Ve středu jsem se do krve pohádala se starším cikánem z vedlejší obce, dojíždějícím do knihovny na veřejný internet, protože tu máme o čtvrt hodiny delší bezplatný internet než u nich. Vždy když přijde, jsou s ním potíže. Nedodržuje řád a snaží se obsluhu oblafnout a čas zdarma si ještě prodloužit.  Ale vraťme se ke včerejšku.

Odpoledne jsem zašla na dvorek, který je jim zřejmě dán v užívání a požádala jsem o ztlumení přijímače. Stalo se tak bez řečí. Večer se situace opakovala, to tu již byl miláček, tak jsme šli oba, vyřídit tu nepříjemnou záležitost. Na dvoře posedávala matka rodu a jedna mladice. Tentokrát to ale hladce nešlo. Došlo k tak bizarnímu střetu dvou entit, že nás dodnes mrzí, že toto setkání není zaznamenáno na příslušném médiu a vystaveno na YT. Byla by to bomba. Matka rodu se záhy dostala do ajfru, a to, že se cítíme diskriminováni ji vůbec nezajímalo. Aniž jsme se domluvili, neodešli jsme a vyjedli si to až do úplného konce. Forma orálního napadání se stupňovala a dočkali jsme se tykání, vyhrožování, že jejich intervence budou sílit tím víc, čím víc si budeme stěžovat, vykazování z „jejich“ pozemku, já jsem se dozvěděla, že u ní jsem HOVNEM a celá produkce vyvrcholila zesílením přijímače a vyzývavým tanečkem té osoby. Rady se nám dostalo jediné: máme zalíst domů, zavřít okna a zacpat si uši vatou. Plusy si zaslouží jen za slova, že jsme děděčkem s babičkou, protože nemáme rádi hlasitou hudbu a že jsme se tak hledali, až jsme se našli!  Po celou dobu jsme byli na dálku „inzultováni“ dětmi, které se shromáždily kolem nás a dělali pusuňky (třeba box proti nám) a posměšné ksichty. Do debaty se pokusily zasáhnout i jiné osoby, ale záhy odpadly jak zralé hrušky se stromu, protože matka rodu (nazývám ji tak, protože neznám její nacionále) jim to svou neutuchající vervou neumožnila. Sotva jsme se dostali ke slovu my… nedali jsme se,  jenže každou další větou jsme jen přilévali olej do již planoucího ohně. Byla velmi hrubá a vulgární. My jsme ale na tuto hru nepřistoupili. Hovořili jsme věcně a slušně. Úspěšný ve vstupu byl pouze její bratr, který přišel v průběhu vzrušené debaty, a byl tak klidný a věcný, že se s ním dalo mluvit. Říkal to, co je nám známé, že jsme každý jiný, o jejich bujarosti a změření hluku apod… Ano, cestou zákona. Jenže my se chtěli sousedsky domluvit a sdělit, co nám vadí. Je klidně možné, že hranice hluku jejich hudební produkce nedosáhne, ale i tak nám vadí. Její opakování může zapříčinit i to, že nás donutí změnit bydliště. Je to prostě strašné. Co s tím…

Prostudovali jsme své možnosti a budeme jednat. S výsledkem nejistým. A promýšlet krizové varianty. Naší nadějí je i poloha městského muzea, přímo proti zmiňované lokalitě zvýšeného hluku.

O našich dalších krocích a vývoji situace budeme informovat.  Za chvíli jdu nakoupit a popisovaná místa vyfotím a zde vystavím.

IMG_2469

Pohled do naší ulice od náměstí, Vpravo Muzeum, naproti němu jeden s činžáků, o kterých je řeč

IMG_2468

Pohled přes branku jejich souseda na dvorek dalšího nájemního domu, kde jsou ubytováni další členové jejich rodiny.

IMG_2465

Pohled do dvora, kde se odehrála zmíněné setkání

http://www.mapy.cz/zakladni?x=15.9970641&y=49.8444119&z=16&l=2&pano=1&pid=13701637

  7 Responses to “Co se děje v naší ulici”

  1. Já bch volal na místě policajty a hotovo. A nerozmýšlela bych se dýl než pět minut. Městský. teprve kdyby to mělo malý účinek, tak příště státní. Proč ne denně?

    • Ahoj Liško, je to složitější, letos byla vydána nová městská vyhláška, která by měla tyhle problémy řešit, ale je taková vágní a vyhýbá se konkrétnímu postupu řešení tohoto problému. Měšťáci jsou opatrní, než je zavolám, chci se pokusit vyřešit věci sama domluvou, to je vždy lepší.

  2. Ahoj Zuzi:-))

    Tak to je hodně nepříjemný.
    Tady je dobrá rada drahá.
    Držím palce a přeju pozitivní vývoj.

    Přeju hezké dny !!!!

    lada:-))

  3. ty „hezké dny“ jsem určitě nemyslel ironicky

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>