Nečekaná

pauza

Málokdy se mi stane, že mám všechno hotovo a to, co by mělo navazovat, vázne a tak mi vznikne časová mezera. Takový dar času navíc.  Ve dne a v létě je to jiné, ale v zimě a navíc večer, kdy je práce a světla méně, najednou není co dělat. Ale co dříve? Mám tu od vánoc připraveno k přečtení a prohlížení neuvěřitelné množství knížek. Pravda, nejvíce jich mám v nové  čtečce, co mi přinesl ježíšek, ale ty mi neutečou.  Vnucují se mi ty klasické. Některé jsem si koupila k vánocům sama a tři jsem našla pod stromečkem. Tak si je zkuste zařadit:

Petr Koudelka: Ani se neptejte, KLIMT, Tváře undergroundu, Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy, … Ale máma to vařila líp, Lexikon symbolů, Iva Steinová:  Maceva/ Matzeva.

Ale mám tu také knihy půjčené z knihovny… od vánoc tu čeká monografie Reynek, a dnes jsem neodolala a rychle jsem si zpracovala Hrábky Drábky Odpadky Petra Šrámka. Věděla jsem, přímo od autora, že tu knihu chystá, a měla jsem obavy, zda dokáže po své skvělé knize Nebe-peklo-ráj, takto antologie poezie pro děti 20. století, navázat se stoletím 19…. Moc jsem tomu nevěřila. Ale když se mi ta kniha dostala do ruky, padla jsem z ní na zadek! Ilustroval jí můj favorit Chrudoš Valoušek!!!! A jak jinak, zase skvěle. Jsem jeho ilustracemi nadšena. Chrudoš Valoušek je něco jako skupina Zrní v muzice! Ale nejenom jeho ilustrace, předsádky a nápaditá obálka evokující krasohled se starými hračkami, tak připomínající ilustraci Čapka “O panence, která tence plakala” , mně ta obálka ještě připomíná ten starý němý film Cesta na měsíc… je to prostě retro jaksepatří. A jen jsem nahlédla na verše, ztrnula jsem! Ten Šrámek musel ale přečíst starodávných sbírek, aby vytvořil tak fantastický výbor! Básně nádherné a věřte – okouzlující i pro dnešního člověka přesyceného VŠÍM. Tak nevím, ale zdá se mi, že krása je definovatelná, ne že každý má tu svoji, ale existuje i ta jedna obecná. Já se s její definici s Petrem Šrámkem a Chrudošem Valouškem shodnu. Máme to stejný.

No a pak jsem si také donesla ten “bezceler”  Padesát odstínů šedi. Už jsem ten mediální a sociální tlak neunesla a uchvátila jsem ji, hned jak se vrátila. Jde z ruky do ruky a přestože je tlustá, ženy ji zvládají přečíst i za dva dny.  Tak já vám pak povím, jestli s tím neseknu. Ale už mám málo času. Miloš už volá, že už se probil Moravou a je za Poličkou. Tak já musím… i když bych na srdci ještě něco měla. Dnes jsem nestihla odvolit, tak zítra. Nevím nic, nesleduji noviny, nepouštím TV, volím Franze.