Pro 022012
 

Den jak vymalovaný

Kdybychom se po týdnu s M. neviděli, byla bych zklamána, ale neměla jsem příležitost, neboť sobotu jsme prožili spolu. Tentokrát jsme ale více jezdili než chodili, a dopřáli jsme si i podvečerní polehávání na gauči u televize.  Jak nudně a poklesle měšťácké a přece tak milé a vzácné!

Naše první zastávka byla v Hlinsku na Betlémě, kde probíhal adventní trh. Byla jsem překvapena a rozčarována. Vůbec žádný předvánoční mumraj; lidí opravdu poskrovnu a stánky, které nestály za řeč. Vždyť nejméně polovinu i více prodejců tvořili šperkaři s náušnicemi a náhrdelníky.  A to mi v tomto předvánočním čase vůbec nechybí. Náušnic je všude jako maku a jejich domácí výrobou se dnes zabývá kdekdo.  Už to nudí. Ani jsem nefotila, protože jsem vánoční náladu nenasála. Hlasitá reprodukce koled k tomu nestačí.

Cestou směrem na Nové Hrady nás zaujal na Pasekách u Proseče parčík u cesty, kde jsem věděla o jakémsi památníku. Dlouho jsem zde nebyla a vůbec jsem si nepamatovala jak to tam vyhlíží.

Během 2. světové války se ve vilce hajného Ehrenbergra ukrývali gen. Josef Svatoň a kpt. Eduard Soška. Při pokusu probít se ze svého úkrytu obklíčeného nacisty dne 1.11.1944 zahynuli. Jejich pomník můžeme shlédnout v místním parčíku.

Další zastávkou byl zájezdní hostinec Polanka. Nápad zastavit se v této osamělé lokalitě na oběd jsme neměli sami, co stůl to milenecký pár a u našeho stolu dokonce dva. Legrační bylo, jak jsme se vzájemně domluvili na strategickém  rozsazení, abychom alespoň částečně eliminovali momentální nedostatek soukromí :). Takové maličkosti mě pobaví.

Neplánovaná zastávka, však velmi příjemná, byla na tzv. Růžovém paloučku. Růžový palouček je památné místo, které úzce souvisí dle pověsti s místem, kde se čeští exulanti v čele s Komenským naposledy loučili s vlastí, před svým odchodem do ciziny. Od nepaměti je toto místo porostlé francouzkými růžemi (bez trnů) na ploše asi 350 metrů čtverečních.

Detail báně na vrcholu netradičního Metelákova pomníku
Růžový palouček byl původně skutečně malým paloučkem mezi lesy a poli, na němž rostly růže.V roce 1906 toto místo odkoupil Spolek pro získání Růžového paloučku veřejnosti a postupně upravili do současné podoby. Nejdříve zde byl postaven železný kříž. Dnes tu stojí měděný pomník podle návrhu architekta Aloise Meteláka  (sklářský výtvarník narozený v Proseči, na Pasekách, ve Skutči máme jím projektovanou vilu, zahrnuta v publikaci slavné vily Pardubického kraje), který byl odhalen v roce 1921. Park osázený v roce 1925 projektoval architekt Kulišar.

Neočekávala bych, že bude otevřeno, ale M. to zkusil, vzal za kliku, a vrata povolila. Vstupujeme dovnitř a pohledem vpravo se ujišťujeme, že tu nejsme sami. Prohlížíme si památník, za ním dva jinany, jeden s plody, které vidím poprvé, protože k jejich existenci, k jejich dokonání, jsou nutné dva stromy – samčí a samičí… a tato podmínka  je zde patrně splněna. Na patrně, ale zcela určitě. Tak.

Přehlížíme „zezadu“ růžový palouček a M. přelézá plot a fotí starý kámen s lyrou. Nevíme co znamená, ale je to velmi tajemné :).

Ke kameni vede mezi růžemi pěšinka, a tou o chvíli později skutečně míříme ke kameni tak jak se má, protože jsme objevili na opačné straně hned za pomníkem branku. Růže mají velmi zakrnělé trny, a tak lze velmi dobře úzkou zarostlou stezkou projít a lyru si prohlédnout pěkně zblízka.

Na předešlé fotce jsem zachytila situaci, kdy pán se svým červeným kolem opouští Růžový palouček a nechává nám otevřená vrata, snad abychom byli ubezpečeni o tom, že branku nezamkl. Takové detaily mám ráda.

Krásný prosincový den (pohled od Růžového paloučku směrem na Litomyšl), kdo by to řek!

 Židovský hřbitov se nachází 2 km severozápadně od centra Litomyšle. Vede k němu prašná cesta od obce Kornice směřující k lokalitě zvaná Rasovna. Po zhruba cca 700 m se nachází vpravo mezi stromy. (Márnice vidět není, je dole v prohlubni, ta rozpoznatelná budova je zahradní chatka)

Hřbitov byl založen roku 1876 a dnes se v jeho areálu (z velké části zarostlém – 2010) o velikosti 1.282 m2 nachází přibližně 43 náhrobků z let 1877-1934 převážně povalených. Hřbitov ohrazuje zeď na některých místech provalená a v jeho severní části stojí opravená márnice.

První pohled na lokalitu mne doslova uzemnil. Čistá krása.

Všechno by bylo celkem v pořádku – než jsem si přečetla text Pavla Tměje z Litomyšle vzniklého v projektu „Zmizelí sousedé“  (cituji jen část):

Místní kameník František Pilný ze hřbitova asi v létě 1969 odvezl neznámé množství kamenů. Paní Markéta Freyová ho žalovala z krádeže 24 kusů náhrobků, mimo jiné i její rodiny. Okresní soud ve Svitavách F. Pilného osvobodil s podmínkou, že kameny vrátí (rozhodnutí z 23.1. 1970). Tím to ale neskončilo. V roce 1972 byl obviněn z krádeže dalších 15 kamenů. Dělal z nich obrubníky, schody apod. Náhrobky byly zřejmě kradeny i dříve, ale přistižen byl jen Pilný.

Vědět více vyvolá někdy v člověku pocit bolesti, údivu a bezmoci. Zdroj Pavel Tměj – a historické fotky

Více fotek z „hradů navštívených“ na rajčeti

 Posted by at 20.43

  5 Responses to “Na tahu – Hlinsko, Paseky, U tří kocourů (Odbočka na Růžový palouček), Litomyšl aneb”

  1. Inu, téměř zimní romantický výlet korunovaný poleháváním na gauči – to je krása. I hroby a pomníky mám rád. A když jsem navštívil naposled ten zájezdní hostinec Polanku, nevkročili jsme tam, ale vtančili za zvuků kutálky, která tam zrovna jela. Taková vzpomínka.

  2. Ano, moc hezký výlet…. Hmm, ach ano, vtančení ode dveří rovnou na parket. Mám stejnou vzpomínku. Není pochyb. Prozradila jsem v sobotu M. tvoji identitu. Myslel si, že jsi to ty bz, jen ten strejda ho zmátl…

  3. Ano, jsem strejda, mám dvě neteře a tvé děti mi taky někdy říkaly strejdo. Někdy se podepisuju bz – holt takový libozvučivý obrácený monogram. M. je možná taky strejda. Pokud na sebe pokukujete se sympatiemi, tak to je moc dobře. bz

  4. Ahoj strejdo, i když nejsi náš strejda po meči, pro nás jsi zkrátka strejda, a „teta“ tetou. Tak to bylo je a bude. Jakobys jím byl. Vlídným a chápavým strejdou. Tak nám držte s tetou palce!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz