Čvn 282020
 

Slovácko není jen folklór a víno, tož tak..

Děkuji, děkuji za Milotice. Za zámek Milotice se vším všudy a za celé dva slunečné dny bez mráčku. Kdo by tušil, že nás prudký přívalový déšť čapne až před Olomoucí?!

Měli jsme být ve Bzenci na závodech, které byly na poslední chvíli zrušeny, a tak jsme dva víkendové dny neplánovaně strávili rekreačně. V několika lokalitách Moravského Slovácka.

Do Hranic jsem vyrazila v pátek po práci, přespali jsme na letišti v karavanu a vstávali velmi brzy, abychom se do Milotic dostali včas. O půl jedenácté jsme měli rezervovanou prohlídku zámeckých interiérů. Poté barokní hřbitov ve Střílkách, nocleh v Bzenci, ráno to zabalit, prozkoumat Bzenec a hurá domů.

Žádná cesta zarúbaná, a tak jsme do Milotic dorazili kolem deváté hodiny. Projíždíme kolem zámku a mně se mimoděk natlačily slzy do očí, taková krása. Hned naproti parkoviště a jsme tu skoro sami. Stejně jako o chvíli později v areálu zámku. Ale během jedné hodiny se situace změní. Přijíždí rodiny s dětmi, milenci, motorkáři a cyklisté, ale není zde přecpáno. Je zde příjemně. Lidé se rozptýlí do všech koutů barokního zámeckého areálu: do francouzského parku, bažantnice, dvou oranžérií, hospodářské zahrady se zahradnictvím, posedí na vnitřním nádvoří u kávy a zákusku. Vše kromě interiérů samotného zámku je od rána otevřeno a dostupné bez placení. I luxusní toalety v průchodu polovičního oválu čestného dvora. Postupně zjišťujeme, že ekonomika fungování milotického zámku je nastavena s citem pro návštěvníka, pro jeho dobrý pocit. A to je příjemné.

Pro začátek si určujeme hranice, kam se podíváme před prohlídkou – budeme se pohybovat v nejbližším okolí zámku. Bažantnice a francouzská a užitková zahrada přijdou na řadu později. A také si dáme něco dobrého v cukrárně..

A tak se také stalo. Nespěchali jsme, a Střílky jsme odložili na další den. Ale protože jsou dny dlouhé a nám ten den svítilo slunce, zvládli jsme v pozdním odpoledni prozkoumat Bzenec. A to se nám vyplatilo. Na Střílky bylo více času a prudký přívalový déšť nás zastihl až v Olomouci před Globusem. To byla spoušť!

Jdeme na to! Představím krátce zámek:

Zámek Milotice je barokní zámek ležící v obci Milotice v okrese Hodonín. Řadí se mezi nejunikátněji zachované komplexy budov a zahradní architektury z období baroka.
V roce 2019 se na zámku natáčel film Poslední aristokratka režiséra Jiřího Vejdělka podle knižní předlohy zdejšího kastelána Evžena Bočka (ten ale já vidět nechci).
Příjezd do Milotic – nádhera! Skutečnost předčila mé očekávání a přispělo k tomu i slunečné počasí, které nás celý den provázelo!
Před zámeckým areálem nás vítají sfingy a přes suchý „vodní příkop“ přecházíme do čestného dvora vysypaného pískem. Vpravo jízdárna, vlevo konírna, před vámi vchod do zámku se čtyřmi věžemi a vnitřním dvorem, kterým v přímé ose za chvíli vstupujeme do francouzské zahrady. Jen to omrknout…
Státní zámek Milovice „zezadu“ – ještě je klid, ale za chvíli se to změní. Parkem začnou promenovat návštěvníci v historických kostýmech, který si za 300,- můžete na půl hodiny zapůjčit. Jistota že se do nich vejdete je stoprocentní. Zámecké švadleny jsou připraveny a tento výdělek určitě zdejší ekonomiku jistí. Je to úžasný nápad a 300 Kč je suma zřejmě optimální pro obě strany.
Francouzská barokní zahrada, jejíž přesná podoba není známa, byla budována od roku 1716; v první čtvrtině 19. století z části přeměněna na anglický park a ve 20. století byla na osu parku umístěna dvojice kašen. Obnova francouzské zahrady byla provedena v letech 1968–1972 podle projektu brněnského architekta Dušana Riedla. Před schodištěm (předchozí obrázek) je úzký barokní parter zakončený balustrádou a po každé straně oranžerií.
Líbí se mi jednoduchost a čistota zahrady a tvarovaná kulisa stinných habrových loubí. K této pravidelné části přiléhá po levé straně bažantnice protkaná hvězdicovitými cestičkami, v jejichž průsečíku se nachází krytý střelecký pavilon (z roku 1766). Vpravo se nachází zámecké hospodářství, které zde zavedl  poslední majitel, JUDr. Ladislav Seilern (1886–1976), a které bylo znovuobnoveno nedávno.
Vracíme se zpět do čestného dvora, vlevo jízdárna je využita pro ukázku výcviku dravých ptáků, vpravo konírna (tam se podíváme později), kde se nachází menší infostředisko mikroregionu Nový Dvůr (6 vinařských obcí včetně Milotic) a ještě jeden BONUS!! Umělý očistný brod pro koně!!
Hospodářská část zámku, brankou vzadu se dostaneme před oranžerii u bažantnice.
Páv pózující před budovou oranžérie
 Zámecká oranžérie – dvojice budov z let 1738–1743, v nichž byly pěstovány exotické rostliny a dřeviny; dnes se v nich nachází expozice moravského barokního sochařství a spousta zeleně a křesílek a stolečků k posezení
Tady se platit nemusí, vstup volný
Copak nám to tu zurčí?? Jo! je tam, úplně dole schovaná malá fontánka, hned si točím video, dám na konec textu, který dokončím zítra. Ještě jeden pohled do oranžérie s ptačí voliérou a dobrou noc. Ráno jsem tady a budu na tom makat..
Ještě jedna podstatná věc… ještě jsem se nenaučila vyrobit rozklikávací obrázek. Když si ale kliknete pravou myší a otevřete obrázek na nové kartě, zobrazí se vám ve větším rozlišení. Dík.
Pokud jste nabyli dojmu, že francouzská zahrada je prostá, bez květin, tak horní parter bezprostředně u budovy je barevně veselejší, vidíte růže a keříky levandule.
Francouzská zahrada se zalidňuje
Tři dámy si udělaly svůj den
Malá princezna
Nahlížíme do oranžérie poblíž hospodářské zahrady
Zapomenuté mláďátko v zákoutí oranžérie a rychle na objednanou prohlídku zámku.

Zámek Milotice, nazývaný perlou jihovýchodní Moravy, je unikátně zachovaným komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Původně středověká tvrz byla později pojata do stavby čtyřkřídlého renesančního zámku a v 1. polovině 18. století byl zámek přebudován a dobudován v duchu vrcholného baroka. Zámecká instalace nabízí autentický pohled do životního stylu a zvyklostí posledních majitelů rodu Seilern-Aspang.

Knihovna v popředí pracovní stůl a psací skříňka evokující předchůdce notebooku
Prohlídka zámeckých interiérů nás nadchla včetně vyprávění mladé průvodkyně. Nečekané a v dobrém slova smyslu poučné.
Zámecká instalace nabízí pohled do životního stylu a zvyklostí posledních majitelů rodu Seilern-Aspang, jemuž byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů (přihlásili se k německé národnosti). Veřejnosti byl zámek zpřístupněn již roku 1948. V roce 1974 vznikla nová stylizovaná prohlídková trasa, zdůrazňující barokní epochu a v roce 2005 prošly interiéry milotického zámku změnami, které si kladly za úkol uvést reprezentační prostory zámku ( 1. patro) do podoby jakou měly v první polovině 20. století, Prohlídka interiérů je tak zároveň nahlédnutím do všedních dnů na milotickém zámku za jeho posledních soukromých majitelů. Stalo se tak díky vydatné pomoci (poskytnutí fotografií a vyprávění)vnučky posledního majitele rodu Seilern-Aspang. je obdivuhodné, že i přes to, že členové rodiny odešli ze zámku s příručním zavazadlem, nezahořkli.
    Rodina Seilernů neoplývala velkými majetky, rozsah velkostatku byl snížen pozemkovou reformou a její poslední majitel, JUDr. Ladislav Seilern (1886–1976), prosazoval úplnou soběstačnost hospodářství. Nakupovaly se pouze ty věci, které nebylo možné vyrobit vlastními silami. Rodina nedávala svůj původ na odiv, ale přijímala z něho vyplývající závazky. Děti byly vychovávány velmi střídmě až spartánsky (každé ze 3 dětí mělo např. jen jednu hračku a když se poškodila, dostalo ji opravenou až na své narozeniny).
Vnitřní dvůr
Zámecká cukrárna
Byla by škoda neochutnat ode všeho…
Francouzským parkem se procházejí krásné slečny
.. i malé princezničky
Procházíme loubím a vstupujeme do Bažantnice, přiléhající k severní straně francouzské barokní zahrady. V jejím pomyslném středu, v průsečíku hvězdicovitě se sbíhajících lesních cest, stojí lovecký pavilon. A také je tu někde u plotu romantizující zřícenina, na kterou jsme zapomněli.
Na konci 20. století zde došlo k obnově rybníku.
Jsou zde bobři nebo nejsou zde už bobři???
Na horním parteru, u oranžerie poblíž hospodářské zahrady, stojí dvouhlavá skulptura -socha boha Januse.
V renesanci byl bůh Janus považován za symbol minulosti a budoucnosti
Jsme v obnovené hospodářské části zahrady. Byla otevřena koncem léta 2013 a byla určena pro účely zámku, který zásobovala květinami na výzdobu, zeleninou a ovocem k osvěžení při promenádách parkem.                                                     
Zahrada vychází z indikační skici (příruční mapy) z roku 1827 a osově člení pozemek do tří čtvercových celků. Poblíž vchodu je oplocený pozemek s rybníčkem, husami, kačenami a slepicemi. Najedí se tu s nimi i vrabci a další ptáci co vědí kam za potravou.
Zahrada okrasná
Zahrada ovocná a zeleninová
A na konci zámecké zahradnictví, kde si můžete koupit cokoli si přejete.
Moc se nám tu líbilo a také jsme cosik pokoupili. Nějaká rajčata a tak.
V zámecké konírně je malá instalace mikroregionu Nový Dvůr. Nechybí sympatický krámeček s regionálními produkty a aktuální výstava. Podlaha je obnovena podle té původní a jsou zde zachována mramorová pítka pro koně a dřevěná stání s hlavami biblických králů. Jak ušlechtilé
Vypadá to jako kropenka, ale je to pítko pro koně
Neuvěřitelně zajímavá výstava o posledních dnech „hákového kříže“ v tomto mikroregionu. Ale dlouho už tu nebude, zrovna zde byl pan malíř?! domlouvat detaily své nové instalace…
Do přepychové konírny milotického zámku mohli jít koně až poté, co byli pečlivě opláchnutí a očištění. Projít museli pro to speciálně postaveným brodem. V ČR jsou nyní pouze tři zachovalé podobné brody a ten v Miloticích je nově zpřístupněný veřejnosti od roku 2010. Vpravo domek pro podkoního a vlevo lze nahlédnout i do tradiční kadibudky (ještě není zrekonstruovaná).
Brod, to byla známka nejvyššího možného luxusu pro koně. Hrabě Serényi trávil většinu svého času u císařského dvora ve Vídni. Když se však chtěl pochlubit svou jedinečnou sbírkou ušlechtilých plnokrevníků, pozval svou vybranou společnost do Milotic. Proto byla některá stání v konírně volná.
Užíváme si poslední svačinku na parkovišti a odjíždíme do Bzence!
Pozdrav ze zámecké zahrady od miláčků
Milé Slovácko, je tu tak krásně a mně to tak sluší!

  6 komentářů to “Mít své Milotice!”

  1. Milotice jsou krásný.
    Jen mne tam trochu rušila ta frekventovaná silnice hned před vchodem z čelní strany.
    A budou i Střílky?
    Ty mám pořád jako černej puntík.
    Jako že jsem tam nikdy nebyl a takových míst na Moravě už moc není.
    Už jsem to měl kolikrát v plánu, ale vždycky se zasekl v Kroměříži.
    Což není divu.

  2. Silnice nám nevadila, vlastně nic nám nevadilo, Střílky budou, asi v pátek nebo přes víkend. Až přijedeme z Hranic, snad to tam 2 dny bez deště vydržíme:)).

  3. To je velikánský!!

    Líbí se mi, že jsou v areálu navíc samé příjemné věci – cukrárna, kostýmy a zahradnictví.

    • Jo! Milotice nás nadchly a za týden tam jedeme zas! Budou se konat ty odvolané závody, tak se tam stavíme. Neviděli jsme tu zříceninu a třeba si oblečeme i nějaký kostým a jak píšeš… cukrárna a zahradnictví… snad vyjde zase počasí!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php