Slovácko není jen folklór a víno, tož tak..
Děkuji, děkuji za Milotice. Za zámek Milotice se vším všudy a za celé dva slunečné dny bez mráčku. Kdo by tušil, že nás prudký přívalový déšť čapne až před Olomoucí?!
Měli jsme být ve Bzenci na závodech, které byly na poslední chvíli zrušeny, a tak jsme dva víkendové dny neplánovaně strávili rekreačně. V několika lokalitách Moravského Slovácka.
Do Hranic jsem vyrazila v pátek po práci, přespali jsme na letišti v karavanu a vstávali velmi brzy, abychom se do Milotic dostali včas. O půl jedenácté jsme měli rezervovanou prohlídku zámeckých interiérů. Poté barokní hřbitov ve Střílkách, nocleh v Bzenci, ráno to zabalit, prozkoumat Bzenec a hurá domů.
Žádná cesta zarúbaná, a tak jsme do Milotic dorazili kolem deváté hodiny. Projíždíme kolem zámku a mně se mimoděk natlačily slzy do očí, taková krása. Hned naproti parkoviště a jsme tu skoro sami. Stejně jako o chvíli později v areálu zámku. Ale během jedné hodiny se situace změní. Přijíždí rodiny s dětmi, milenci, motorkáři a cyklisté, ale není zde přecpáno. Je zde příjemně. Lidé se rozptýlí do všech koutů barokního zámeckého areálu: do francouzského parku, bažantnice, dvou oranžérií, hospodářské zahrady se zahradnictvím, posedí na vnitřním nádvoří u kávy a zákusku. Vše kromě interiérů samotného zámku je od rána otevřeno a dostupné bez placení. I luxusní toalety v průchodu polovičního oválu čestného dvora. Postupně zjišťujeme, že ekonomika fungování milotického zámku je nastavena s citem pro návštěvníka, pro jeho dobrý pocit. A to je příjemné.
Pro začátek si určujeme hranice, kam se podíváme před prohlídkou – budeme se pohybovat v nejbližším okolí zámku. Bažantnice a francouzská a užitková zahrada přijdou na řadu později. A také si dáme něco dobrého v cukrárně..
A tak se také stalo. Nespěchali jsme, a Střílky jsme odložili na další den. Ale protože jsou dny dlouhé a nám ten den svítilo slunce, zvládli jsme v pozdním odpoledni prozkoumat Bzenec. A to se nám vyplatilo. Na Střílky bylo více času a prudký přívalový déšť nás zastihl až v Olomouci před Globusem. To byla spoušť!
Jdeme na to! Představím krátce zámek:
V roce 2019 se na zámku natáčel film Poslední aristokratka režiséra Jiřího Vejdělka podle knižní předlohy zdejšího kastelána Evžena Bočka (ten ale já vidět nechci).
Před zámeckým areálem nás vítají sfingy a přes suchý “vodní příkop” přecházíme do čestného dvora vysypaného pískem. Vpravo jízdárna, vlevo konírna, před vámi vchod do zámku se čtyřmi věžemi a vnitřním dvorem, kterým v přímé ose za chvíli vstupujeme do francouzské zahrady. Jen to omrknout…
Líbí se mi jednoduchost a čistota zahrady a tvarovaná kulisa stinných habrových loubí. K této pravidelné části přiléhá po levé straně bažantnice protkaná hvězdicovitými cestičkami, v jejichž průsečíku se nachází krytý střelecký pavilon (z roku 1766). Vpravo se nachází zámecké hospodářství, které zde zavedl poslední majitel, JUDr. Ladislav Seilern (1886–1976), a které bylo znovuobnoveno nedávno.
Zámek Milotice, nazývaný perlou jihovýchodní Moravy, je unikátně zachovaným komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Původně středověká tvrz byla později pojata do stavby čtyřkřídlého renesančního zámku a v 1. polovině 18. století byl zámek přebudován a dobudován v duchu vrcholného baroka. Zámecká instalace nabízí autentický pohled do životního stylu a zvyklostí posledních majitelů rodu Seilern-Aspang.
Prohlídka zámeckých interiérů nás nadchla včetně vyprávění mladé průvodkyně. Nečekané a v dobrém slova smyslu poučné.
Zámecká instalace nabízí pohled do životního stylu a zvyklostí posledních majitelů rodu Seilern-Aspang, jemuž byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů (přihlásili se k německé národnosti). Veřejnosti byl zámek zpřístupněn již roku 1948. V roce 1974 vznikla nová stylizovaná prohlídková trasa, zdůrazňující barokní epochu a v roce 2005 prošly interiéry milotického zámku změnami, které si kladly za úkol uvést reprezentační prostory zámku ( 1. patro) do podoby jakou měly v první polovině 20. století, Prohlídka interiérů je tak zároveň nahlédnutím do všedních dnů na milotickém zámku za jeho posledních soukromých majitelů. Stalo se tak díky vydatné pomoci (poskytnutí fotografií a vyprávění)vnučky posledního majitele rodu Seilern-Aspang. je obdivuhodné, že i přes to, že členové rodiny odešli ze zámku s příručním zavazadlem, nezahořkli.
Rodina Seilernů neoplývala velkými majetky, rozsah velkostatku byl snížen pozemkovou reformou a její poslední majitel, JUDr. Ladislav Seilern (1886–1976), prosazoval úplnou soběstačnost hospodářství. Nakupovaly se pouze ty věci, které nebylo možné vyrobit vlastními silami. Rodina nedávala svůj původ na odiv, ale přijímala z něho vyplývající závazky. Děti byly vychovávány velmi střídmě až spartánsky (každé ze 3 dětí mělo např. jen jednu hračku a když se poškodila, dostalo ji opravenou až na své narozeniny).
Zahrada vychází z indikační skici (příruční mapy) z roku 1827 a osově člení pozemek do tří čtvercových celků. Poblíž vchodu je oplocený pozemek s rybníčkem, husami, kačenami a slepicemi. Najedí se tu s nimi i vrabci a další ptáci co vědí kam za potravou.
Brod, to byla známka nejvyššího možného luxusu pro koně. Hrabě Serényi trávil většinu svého času u císařského dvora ve Vídni. Když se však chtěl pochlubit svou jedinečnou sbírkou ušlechtilých plnokrevníků, pozval svou vybranou společnost do Milotic. Proto byla některá stání v konírně volná.
Milotice jsou krásný.
Jen mne tam trochu rušila ta frekventovaná silnice hned před vchodem z čelní strany.
A budou i Střílky?
Ty mám pořád jako černej puntík.
Jako že jsem tam nikdy nebyl a takových míst na Moravě už moc není.
Už jsem to měl kolikrát v plánu, ale vždycky se zasekl v Kroměříži.
Což není divu.
Silnice nám nevadila, vlastně nic nám nevadilo, Střílky budou, asi v pátek nebo přes víkend. Až přijedeme z Hranic, snad to tam 2 dny bez deště vydržíme:)).
Jo, dnes dopoledne byl v Hranicích obzvláště suchý den:-)
hahaha, tak ať to vydrží!
To je velikánský!!
Líbí se mi, že jsou v areálu navíc samé příjemné věci – cukrárna, kostýmy a zahradnictví.
Jo! Milotice nás nadchly a za týden tam jedeme zas! Budou se konat ty odvolané závody, tak se tam stavíme. Neviděli jsme tu zříceninu a třeba si oblečeme i nějaký kostým a jak píšeš… cukrárna a zahradnictví… snad vyjde zase počasí!