“Milióny” krásných knih a co si vybrat?!

když už bych raději trávila čas jinak… ale nechci to vzdát!

Co mi leží na virtuálním nočním stolku?? Takový kus nábytku momentálně nemám a nikdy jsem vlastně neměla; na klasické ložnici jsem nikdy nelpěla a podle toho to s místem na spaní také u mne vypadalo a vypadá. Momentálně spíme na matracích na zemi :). Má to jen jedno plus. Člověk si přijde jako věčný nonkonformista. Ale raději bych přece jenom spala na festovní posteli z masivu s čelem. Snad se brzo dočkám…

Jéžíšek tu nechal asi 6 nových knížek a postupně se na tu nedotčenou kupičku vrší knihy další, z knihovny, které by se měly bezodkladně přečíst. A tak sice nečtu (stíhám tak akorát nedělní Lidovky s ORIENTACÍ), ale neustále knihy přeskupuji a odděluji priority, a s těžkým srdcem odnáším zpět knihy uznané za “přebytečné”. Dnes jsem provedla poslední selekci a zůstalo mi tu:

David Williams: Pan Smraďoch  (kniha pro děti o outsiderech, sympatická ilustracemi Quentina Blake, dvorního ilustrátora mého literárního nej miláčka Dahla – v knihách pro děti)

Marek Šolmes Srazil: Pohádky do postýlky (Tu musím chca nechca, ale naštěstí chca; pan Šolmes přijede k nám na besedu a předchází ho ta nejlepší pověst, je též lídrem hudební skupiny INGU, a to je těžká “vintage”; knihu jsem ještě neotevřela, ale zato mám hodně naposloucháno). Chtěla bych jen říci, že jsem poslední dobou jaksi přesycena příběhů s vymyšlenými postavičkami majícími punc modernity za každou cenu a jednajícími přinejmenším sporně ne-li velmi bláznivě. Toužím po lidském teple a poutavém příběhu ze skutečnosti!

Jostein Gaarder, ilustrace Akin Düzakin: To je otázka: Kniha pro děti velmi nezvyklá, určitě není určena pro všechny děti, ale bylo by dobré kdyby takových dětí, které zaujme, bylo co nejvíc. V knize je jen velmi málo textu a jsou to vlastně otázky, které mají navodit, spolu se snovými až melancholickými ulustracemi,  až jisté filosofické zamyšlení. Není to lehká kniha, i když tak zdánlivě vapadá a dá se k ní často vracet. Přečtená je za pět minut, ale je to kniha INSPIRATIVNÍ  a její čtení je jen úvod do vyššího levelu:).

Akin Düzakin (narozen 21.května 1961 v Gaziantep v Turecku) je turecký-norský ilustrátor a autor dětské žijící v Norsku od roku 1987.  je vzdělán v průmyslovém designu a architekturě. Norský spisovatel Jostein Gaarder je nám jistě znám a jestli ne, rychle to napravte, třeba na citarny.cz. Mojí oblíbenou je Dívka s pomeranči.

No a ta poslední má titul Stoletý stařík který vylezl z okna a zmizel (Jonas Jonasson). Jsem asi na 50. stránce a budu pokračovat. Zatím mne kniha zaujala. Baví mne číst o “stoletých” lidech, kteří na věk nežehrají ale naopak si ten čas užívají a dělají neuvěřitelné věci. Třeba Meda Mládková, Soňa Červená, Adriena Šimotová i Hana Ulrichová z Kladrub (zde a potom tady).

A také mám dvě nové kuchařky. Moučníky od Aleny Doležalové a …Ale máma to vařila jinak od kamily Skopové. Ale chystám se uvařit rizoto podle Romana Pauluse, recept z Lidovek Ještě tak sehnat šafrán! Nikde ho nemají. Parmezán už mám. LN mu loni k vánocům vydaly kuchařku, ale tu nechci, stačí mi jeho recepty dostupné na webu lidovky.cz. Brzy tam naskočí i jeho rizoto, co uvařím až seženu šafrán.

Abych ještě vysvětlila podtitulek.. Čtu ráda, ale skutečný život má nyní přednost, chápejte:).