Čer 132018
 
IMG_5304

mám to za sebou a jsem šťastná jak blecha

 

 

Tak jsem to dokázala a dokonce jsem byla z té party „maturantů“ nejlepší. Co si více přát. Teď už to chci prozradit, protože je hotovo a nemusím opakovat. Dělala jsem zbroják a dnes jsem si jela zažádat o papíry. Všechno podle mustru, jen ta fotka nám nějak ulítla a museli jsme jet domů pro novou. Vyrobit novou zvětšeninu. Ale to nám vůbec nevadí, hlavně že to všechno dobře dopadlo.

Jezdila jsem od března každé pondělí na střelnici do Moravské Třebové a poslední dva týdny i v sobotu. Pokud se mnou nejel miláček autem, jezdila jsem jak se dalo vlakem a autobusem, když byla krizovka (vlaku se z toho vedra jednou zavařil motor), pomohli kolegové ze Svitav. Ale to cestování veřejnou dopravou byl vskutku výlet na celý den… Ale já do té Moravské Třebové jezdit prostě chtěla, protože jak mají pánové Pařízkové napsané na webu: Nic neřeště a přijeďte… tak to platí. Miroslav Pařízek a jeho syn Milan jsou prostě skvělí. Nejen ve výuce střelby. Jsou i užasní svérázní lidé. Těšila jsem se na každou hodinu, i když jsem ke konci už byla čím dál tím víc ztrémovaná a občas i popletená a z pomyšlení na zkoušky mne obléval var. A den před zkouškami jsem v tom vedru, které panovalo, podávala velmi mizerné výsledky. Ve střelbě i v manipulaci se zbraní.

Testy jsem doma dřela jako kůň a vůbec nebylo pro mne snadné se těch více jak 500 otázek perfektně naučit. Ale i to se nakonec podařilo, ale musela jsem si každý den poctivě tu pětistovku zopáknout. Ke konci zkouškového už jsem mrskala pětistovku za dvě hodiny, ale také jsem dělala i hloupé chyby. Z nesoustředění.

Od první lekce jsme vytvořili s jedním Svitavákem mého věku takovou pracovní dvojku, ale ke konci nás táta Pařízek roztrhl, nějak se mu to nepozdávalo a že nám to vysvětlí později. Ale to už vysvětlil pouze mě, protože kolega vyletěl na manipulaci, páč dal ránu jistoty se zasunutým zásobníkem. Nevěřil tomu, ale policajti nás natáčeli….

Ke zkoušce se nás dostavila cca polovina ze dvaceti. Někteří se omluvili, jiní prostě nepřišli. Testy nesplnili dva adepti – dívka a chlapec. Já s kolegou jsme je odevzdali mezi prvními a měli jsme vše OK. Následovala manipulace se zbraní a simulace situace na střelnici. Po zkoušce nás bylo o jednoho méně – o mého „roztrženého“ kolegu.

A na střelnici to už frčelo… Chodili jsme po třech , střílelo se z malorážky, brokovnice a pistole, podle skupiny, kterou jsme obhajovali. Já z pistole a protože jsem byla nečekaně úspěšná, dostala jsem svůj vystřílený terč na památku. Mám ho doma vystavený. Jeden z nás však neprošel a už podruhé ztroskotal na střelbě…

A pak to přišlo. Čekali jsme na „rozdávání vysvědčení“ a přišel přísedící, pan Pařízek starší, mimochodem také bývalý dlouholetý komisař. A koho to nechválil! Jen mne a za všechno… záznam z mé manipulace by mohl být instruktážní, do terče jsem se strefila parádně a pokořila jsem i chlapy.. kromě jedné nástřelné mezi  3/4 to bylo vše v černém, no jeden těsně za hranicí, ale i to se počítá… o testu nemluvě (to už dodávám já). A ještě jeden bonus- myslím si, že k té skvělé trojkombinaci přispělo i počasí. Byla relativní zima oproti těm předchozím prosluněným dnům.

To bylo v úterý, a počítám ještě budu žít v té eufórii nejméně 14 dní. A proč né??? Však si to zasloužím, no ni?? zuzi

IMG_5304

  12 Responses to “Matura – hlásím za jedna”

  1. Blahopřeji!
    Čím více ozbrojených domordců, tím menší nebezpečí od cizinců.

  2. Gratuluju :-)

    • Barčo, děkuju, užívám si s radostí i každé uznání, ta matura (to vymyslel Saul!) mě nabila energií, jako když máš plnej zásobník a jen dumáš kterým směrem to más vypustit :) )). Jsem stále jak nevěřící Tomáš… jak se ta příprava zúročila a načasovala v ten správný čas :)

  3. Týý-jo!
    Natrénuj ještě „plížením-plazením vpřed!“ a zažádej si o zařazení mezi aktivní zálohy české armády.
    Upřímně gratuluji!

  4. Tak gratulace,doufám že se povedla i stužková:-)
    O zbrojáku uvažuji taky,ale docela jsi mne vyděsila,myslel jsem ,že to je celé o dost jednodušší.
    Jako že mi tam nějaký psychiatr klepne kladívkem do kolene,pak ukážu nějakému komisaři kde má pistole hlaveň a kde zásobník a odcházím se zbrojním průkazem.

    • Díky Saule, existují takové víkendové rychlokurzy, za cca 3000 si ošáhneš o co jde, ale je to sázka do loterie. To pro mne nebylo, já tomu raději dala více času, aby se to uleželo, je to docela stres, aby to člověk v danou chvíli psychicky zvládl a uplatnil co ví a umí. A na něco nezapomněl. Na něco totiž zapomeneš a letíš. Také testy pro mne nebyly jednoduché. Začínala jsem ve všem od nuly, tohle prostě není moje parketa. Ale to jen znásobilo tu radost z úspěchu a veřejné pochvaly. Je to prostě nezapomenutelný zážitek v té pěně dni. Ještě tím stále žiju :) . Malá oslavička byla, ale ještě bude velká, tj. celodenní pěší výlet s návštěvou restaurací a konzumací různých lahůdek. Prostě projdeme se krásnou krajinou a dáme si do nosu!

  5. Gratuluju.
    Akorát se divím, že hned nebyl pořádnej mejdan!

    • Děkuju Liško, my všeobecně ty oslavy tak dlouho odsouváme, že z toho nakonec není nic. Ale ten dobrej pocit trvá!

Leave a Reply to bz Cancel reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>