Elixír zn. Zuzi vás opět postaví na nohy! Doporučuji.
Také vás letošní dovolená tak odrovnala? A následující pracovní nasazení dokonalo své dílo zkázy do důsledku. …
Tak to jsme na tom stejně. Chybí mi jiskra a potřebovala bych být čipernější. O hodně víc čipernější. Přijdu z práce a pohybuji se bezcílně po obydlí jako mátoha a čekám až to se mnou sekne do postele. Ale ani pak není vyhráno! Pronásledují mne divné sny, budím se a ráno se probouzím jako zmlácená. A zase znovu do té šichty a tak stále dokola. Ani to, co se kolem nás děje, není na veselé vyskakování a radostné salvy smíchu jsem neslyšela ani nepamatuju. Když tak kyselé úsměvy… A pak vás napadne, že takhle to už dál nejde. S takovou celospolečenskou apatií ten vrcholný kapitalismus nevybudujeme!
Když se má něco napravit, musí se začít u sebe doma. Vzchopili jsme se tedy. Vytáhli z temného kouta přístroj značky Champion, zakoupili kilo červené řepy, nějaké mandarinky, asi 1,5 kg mrkve, na zahradě posbírali spadaná jablka a švestky a roztočili výkonný motor stroje. Odšťavnili jsme tu kupu zdravého materiálu a vypili tu tekutinu nadvakrát! Nebudete tomu věřit, ale nakoplo nás to víc než panák zelený!
A stav nastartovaného a nadrženého motoru před rozběhnutím vydržel až do rána! S úsvitem jsme si dali další rundu elixíru a za chvíli už jsme lezli na věž slatiňanského zámku jak kamzíci na Sněžku!
Nakrájená surovina před vsunutím do stroje
Proces v plném proudu, mašina jen vrní
Detail hubice, z které vychází rmut.
K dominantám Slatiňan patří i kostel sv. Martina, který se nachází vpravo od zámku před vstupem do zámeckého parku. Kdy a kým byl založen, nelze přesně určit. Poprvé se uvádí v roce 1297 jako farní. V 15. století byly Slatiňany vypáleny uherským králem Matyášem a poničený kostel byl barokně upraven.
V letech 1891 – 92 byl pak barokní kostel přestavěn podle plánů slatiňanského rodáka Františka Schmoranze a patří mezi významné stavby. Vybudováním kryté chodby došlo ke spojení západního bočního křídla zámku s panskou oratoří v kostele.
Výjimečný zážitek projít spojovací chodbou až do oratoře se nám letos naskytl poprvé. Nezapomenutelné, včetně návštěvy tak ryze soukromého prostoru, jakým zachovalý interiér oratoře je.
Na vnější stěně kostela, nad křížem, objevujeme neobvyklý cihlový kříž s tajemnými symboly. Nebo snad písmem? Co znamenají, nevíme, ale my to zjistíme.
Ha! Načapali jsme tu krásnou žokejku Latu Brandisovou, která zde zážitkově provází. Fotíme si ji a fotíme se s ní na nádvoří.
Celkový pohled na zámek, vpravo vyhlídková věž, kam míříme. Fotka je stažená z webu infocentra Slatiňany.
Zdoláváme poslední točité schody a už už jsme na věži! Dnes jsme volili pouze samostatný výstup na věž. Máme ještě jiné plány!
Neuvěřitelné! Věž není plochá, střecha se svažuje dovnitř a kolem dvou stran je vybudovám pouze malý ochoz! Jak důmyslné a vzrušující.
Rozhlížíme se kolem. Nejprve se díváme pod sebe, do nádvoří zámku s “loveckou” kašnou.
Pohled do dáli, vlevo na obzoru kostel ve vsi Tři Bubny
A hle! Komíny jsou zaslepeny!
Pohled na kostel sv. Martina. Je vidět hezky krytá chodba ze zámku do oratoře. Mám nesmírnou chuť pokořit kostelní věž! Nějaké konexe mám, tak snad k tomu brzy dojde!
Milujeme staré všední věci ponechané tak, jak byly svého času opuštěny. Je to nostalgie a poezie života všedních dní osob, které již dávno nežijí… Ještě že to kdosi snaživě neuklidil… jak vzácné spatřit takové ne nakašírované zátiší! A vedle vidíme úzké dveře. Ptáme se a snad prý vedou na malý balkónek… Ano vedou tam.
Věž a malý balkónek s rumpálem
Ahoj! Cukrúúú.. zdraví vás z věže dvě hrdličky!
