Led 012019
 
IMG_20181226_163057 - kopie - kopie

konec srpna a vánoční čas, instalace, intervence, ilustrace atd…

 

Do Litomyšle jezdím na výlety ráda. Vždy je tu něco nového a tím nemyslím jen výstavy. Obejdu známá místa – park u Billy, nábřeží Loučné, náměstí a zámecké návrší a to by bylo divný, kdybych cestou nenarazila na nějakou veřejnou instalaci, intervenci nebo architektonickou lahůdku, která mi minule ušla… prostě furt je na co koukat. Na přelomu srpna a září jsme se toulali Litomyšlí se Zorkou a Emmou a zase bylo co objevovat. V Mariánské ulici se objevila druhá artzahrádka, zenová a s první zahrádkou byla spojena visutým průsvitným tunelem. Docela dobrodružství jím procházet, cítila jsem se jako malý děcko… podívejte. Obě zahrádky patří galeristovi Zdeňku Sklenáři a vytvořil je architekt Josef Pleskot.

Přilehlou Galerii Zdeňka Sklenáře jsme navštívili též – vystavoval tam Krištof Kintera – Jsem kus klacku natřenej nabílo, podívali jsme se na zámek, okoukli novou intervenci, prošli si zámeckou zahradu a pak skončili jako vždy v Klášterních zahradách. Krásný prostor! Tam si Zorka uvědomila, že si zapomněla na lavičce u zámku kabelku se vším a bylo po pohodě. Vyrazila zpět sama a vrátila se po chvíli s neporušenou kořistí!!

Litomyšl jsme si zopakovali s miláčkem 26. prosince. Byla to moje první opravdová vycházka po delší době, kdy jsem spíš odpočívala a nohy šetřila. Zaparkovali jsme u Billy a hned nás upoutala první novinka. Betonový sloup s trikolorou, který se v tomto prostoru tyčil jako nějaký egyptský obelisk, akorát že teda takový průmyslový jak sloup s veřejným osvětlením, vznešeně se tomu říká stéla. Řekla jsem si, to je určitě pocta stoleté republice a nemýlila jsem se…

Krásná je procházka podél toku Loučné, ta nikdy neomrzí, tam snad nic nového nebylo, jen jsem si všimla nápaditého označení cyklostezky. Nemohu ale říci, zda tam tento symbol nebyl už dříve, možná opravdu ne, chodníky a cesty  se dodělávaly naposledy…

V Mariánské uličce zmizel tunel a uprostřed Máchadla trůnila jakási měděná? miska naplněná vodou… myslím, že v létě zde ještě nebyla. – Zatáčíme doprava a poprvé vcházíme do nově upraveného regionálního muzea. Míříme na výstavu Marie Kvěchová-Fišerová známá i neznámá. Ano, Marie Kvěchová-Fišerová je to pro mne velká neznámá, znám jen její ilustrace dětských knih a pohádkové kostičky se Šípkovou Růženkou a netvrdím že na její výstavu jdu s nadšením. Právě naopak.

Jenže Marie Kvěchová-Fišerová mě nakonec příjemně překvapila, i když těch prdelatejch roztomilejch dětiček tam byla převaha. Nejvíc oceňuji vlastnoručně vyrobený oděv na studentský ples včetně obuvi, pak návrhy textilií, předsádek, svátečních balících papírů a návrhy oděvů. V její tvorbě hraje významnou úlohu národní nota!

Marie byla mimochodem velká krasavice a smyslná žena s podmanivým úsměvem. Dožila se 92 let (1892–1984) a na fotkách jí to moc sluší. Jistě se za svůj dlouhý život nenudila, práce měla dost a svůj talent dokázala uplatnit v mnoha oborech výtvarné činnosti, vždy ve svém stylu…

Fotky od léta po zimu ….Zenová zahrádka art2 vzadu tunel..

IMG_20180831_131700_1CS - kopie

Intervence ve veřejném prostoru před vchodem do zámku -  Jsme 100 / Václav Cigler, Michal Motyčka. 

IMG_20180831_135323_1CS - kopie

Následují fotky z vánoc… hned po zaparkování na parkovišti u Billy nás v parčíku praští do očí sloup se svítící trikolorou. Jdeme blíž a hele! staří známí Cigler / Motyčka a zase jejich stovka, no ti se letos v Litomyšli vyřádili. Tohle je ale napořád!

IMG_20181226_135328 - kopie

IMG_20181226_135732 (2) - kopie

IMG_20181226_135646 - kopie

IMG_20181226_141221 - kopie

Procházka podél Loučné, letos dostala tato realizace titul FINALISTA – Česká cena za architekturu 2018

IMG_20181226_142351 - kopie

Galerie Zdeněk Sklenář s restaurací v Mariánské uličce, naproti je Máchadlo, uprostřed něhož je umístěn „lavór s vodou“, další realizace známé dvojice  Václav Cigler, Michal Motyčka - Dvě hladiny

IMG_20181226_142319 - kopie

Jdeme do muzea na výstavu Marie Kvěchová-Fišerová známá i neznámá. Fotky nemají jednotnou kvalitu… pardon.

Kutnohorská rodačka Marie Fischerová-Kvěchová se na pražské výtvarné akademii původně vzdělávala u proslulých malířů Jana Preislera Jakuba Schikanedera – byla jednou z prvních žen-studentek. Její mladistvou tvorbu to výrazně ovlivnilo. Díky doporučení Zdenky Braunerové si rozšířila vzdělání studiem na pařížské večerní škole Collarossi. Rok studovala a žila v Paříži. Vlivy tehdejších moderních trendů u ní celoživotně nezabodovaly. Zabydlela se ve svém tradičním stylu s náznaky manýrysmu, štrejchnutém folklórem a národnostní notou. Ostatně její styl života po roce 1933 – žili poklidně v širším rodinném společenství  v černošické vile Sacrkabonia (stavěl její otec) s rozlehlou zahradou – ji od veřejného života izoloval a zdá se, že jí toto „skleníkové bydlení“, stranou pražského ruchu vyhovovalo. Ano, lze být šťastný i ve svém malém království …. ale světu se nevyhýbala, viz odkaz na texty úplně dole.

IMG_20181226_143922 (3) - kopie

Smyslná žena, dole Marie jako děvčátko vpravo s tatínkem, níže Marie se svými třemi dětmi, níže portrét jejího manžela a autoportrét u zrcadla.

IMG_20181226_152134 - kopie - kopie

IMG_20181226_152506 - kopie - kopie

IMG_20181226_151800 - kopie - kopie

IMG_20181226_151824 - kopie - kopie

IMG_20181226_145044 - kopie

Vlastnoručně vyrobené taneční šaty včetně bot na studentský ples – zadání v pozvánce bílá, zlatá zelená

IMG_20181226_145056 - kopie

IMG_20181226_150352 - kopie - kopie

Rumunský lidový oděv, ve kterém malířka tvořila. Oděvy i sbírala

Následují fotky ilustrací, pohlednic, desénů, knih apod. už bez komentáře.

IMG_20181226_151246 - kopie - kopie <a
IMG_20181226_151005 - kopie - kopie <a
IMG_20181226_150939 - kopie - kopie

IMG_20181226_152347 - kopie - kopie
IMG_20181226_150621_1 - kopie - kopie
IMG_20181226_150546 - kopie - kopie

IMG_20181226_150159 - kopie

IMG_20181226_145919 - kopie

IMG_20181226_153111 - kopie - kopie

IMG_20181226_153050 - kopie - kopie

IMG_20181226_152928 - kopie - kopie

IMG_20181226_153020 - kopie - kopie

Vracíme se na parkoviště za tmy, ale neztratíme se, k cíli cesty nás spolehlivě vede republiková trikolóra. Je to taková průmyslová instalace z betonu s reklamním osvětlením v našich barvách. Ať žije republika. Hodí se to sem, žádný luxus… vedle autobusák, parkoviště, naproti Billa, o kousek dál Albert. Tak všedně, civilně a přece slavnostně. To dělá ta ukrutná výška….

IMG_20181226_163057 - kopie - kopie

Pěkné povídání o MKF naleznete zde a na konci další odkaz.

V několika pramenech stojí:

V roce 1933 se Fischerovi přestěhovali z pražské rušné Křižovnické ulice do vily »Sakrabonie« nebo Sacrabonie v nedalekých Černošicích s krásnou nostalgickou zahradou. Jsem zvědavá a nepodařilo se mi nikde najít fotografie vily ani zahrady. Nejste někdo z Černošic??? Já to mám fakt daleko na průzkum… na mapy.cz a googlu je dům skrytý ve vzrostlých stromech, plot je zřejmě původní.  Děkuji.

 

 

 

 

  11 Responses to “Litomyšl na sklonku roku”

  1. Litomyšl mám hodně rád i když navzdory několika návštěvám ji oproti tobě znám pořád jen povrchně.
    Třeba až letos jsem objevil Váchalovu uličku, která je přímo v centru a navštívil i Portmoneum s tím, že kolo jsem musel nechat venku bez dohledu,což dělám hodně nerad.
    Ale stálo to za to.
    Z předešlých let zámek a zahrady a klidně si to zase zopakuji.
    Ale letos mne zaujala jedna věc.
    Jel jsem z Chocně přes Litomyšl do Svitav.
    Litomyšl plná turistů,na jednom náměstíčku byl jakýsi bleší trh,všude nějaké akce,kavárničky se zahrádkami,prostě to tam žilo.
    A potom jsem dojel do Svitav a tam naprosto jiná atmosféra.
    Na náměstí téměř nikdo,prostě mrtvo.
    Chápu,že Litomyšl se zámkem je pro turisty přece jen atraktivnější, ale i tak si ta dvě města,nebo možná jen náměstí jsou trochu podobná a ten rozdíl v turistickém ruchu byl prostě do očí bijící.
    Přitom i ty malé Svitavy jsou pěkné,domy na náměstí opravené a za návštěvu určitě stály.
    Tak to jen takový postřeh.

    No a demokratický tovární komín Cíglera Motyčky,to je tedy pecka.
    Kdo tohle proboha schvaluje a financuje?
    To mi tak někdy přijde,že už v té demokracii nevíme roupama co dělat,což je tak na nejlepší cestě o ni zase přijít.
    Což bych si tedy nepřál,ale zdá se,že všechno k tomu směřuje.
    Ale potom se budeme divit asi ještě víc a horším věcem.

    • Saule, je to jak píšeš. Litomyšlské náměstí je plné lidí a jsou tam i vietnamské krámy, vyvřelé do podloubí, vždycky se tomu usmívám když jdu kolem, ale nepřekáží mi to tak, jako když náměstí okupují cikáni, na sebe upozorňující hlukem a okupací všech laviček, jako je tomu v Lipníku nad Bečvou a částečně i Hranicích. V Litomyšli o ně nezavadíš. Ve Svitavách stejně jako v moravské Třebové jsem taky „doma“, Svitavskému náměstí se vyhýbám, a když tak jen procházím, vidím stále to samý… chcíp tam pes a ometaj se tam také cikáni se svou hlučnou mentalitou. Fakt to tam nežije a není pro mne proč tam posedět… Okolí mám důkladně prozkoumané, to je velká paráda, ani tp nemám zpracované na blogu, ale fotky mám odevšad. Ve Svitavách to žije U tří mostů, tam kde je Kaufland, Albert, Penny a malý krámečky. A bude to tam žít ještě víc, jeli jsme o svátcích do Hranic a je tam už poutač na UNIHOBBY, největší v Česku. Náměstí je a bude jedno velký špatný, jak by řekla Jolanda… ale okolií Svitav skvostné…

  2. ad1:
    A jo,já přehlédl že jsi to na konci trochu pochválila,tak se omlouvám,jestli jsem ti šlápl do vkusu :-)

    Mne to prostě nějak nebere,tyto monumenty.
    Klidně k oslavě demokracie a republiky umělecké dílo vítám,ale spíš něco intimnějšího a s nějakým osobním lidským poselstvím.
    Třeba připomínku našich legionářů,kteří jsou dnes tak nějak zapomenutí a bez nichž by možná Československo vůbec nevzniklo.

    • Saule, já z toho byla hlavně nejdřív pořádně vyvalená… abych řekla pravdu, že bych byla nadšená, to ne, ale hnulo to se mnou teda pořádně. Komín! ano, to slovo k tomu také sedne. Vrtalo mi to hlavou a nakonec jsem se s tím památníkem v noci, když nám svítil na cestu, smířila. K tomu všednímu a civilnímu prostředí, kde na autobusáku mají shromaždiště i bezďáci a občas posedí i v tomhle parčíku, se ta stéla hodí. Když už si tvůrci vybrali tohle shromaždiště lidí, tak se to sem pasuje, je to adekvátní místu. A souzní to s tím současným betonovým trendem syrovosti a přiznáváním materiálu. Rozhodně to tradičního milovníka umění šokuje, je to něco zcela neobvyklého. Nakonec jsem to skousla, neodsuzuji to, nevadí mi to, ale uchvácená tím rozhodně nejsem. Ale člověk na to první setkání jen tak nezapomene!

  3. Máme doma knihu Od svítání do šera, ta je po tátovi. A betlém.

    Litomyšl dobrá! Byla jsem tam jen jednou asi před17 lety. Musela jsem tam jet, protože jeden kluk z oddílu předtím říkal, že byl v ltě v Litomyšli a že tam skoro všichni lidi vypadají jako já. :- )

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>