Úno 092015
 

několik postřehů z poslední doby

V LL jsem narazila na verše Líby Semecké. Po hodně dlouhé době jsem se setkala s „normálními básničkami“, které se rýmovaly. Ano, rozumněla jsem jim a byla jsem schopna s autorkou sdílet její senzibilitu. Přesto, že se její poezie nikam drze nedrala, nešokovala, nenesla chaotické a náhodné znaky postmoderny, nenechala mne lhostejnou a dalo by se říci, že mne překvapila. Svou prostotou, jednoduchostí a působivostí. Posudte sami, zda je i pro vás její poezie osvěžující:

ELEKTRICKÉ ŠOKY

Zvládám šoky elektrické
osobní a vůbec – lidské
zvládám šoky bez potíží
dneska už mi neublíží
zvládám šoky bez nesnází
už mě prostě nerozhází
 
Elektrické šoky
žiju s nima roky
ve dne v noci
bez pomoci
konopí či koky


HŘBITŮVEK V RABŠTEJNĚ

 Hřbitůvek půvabný
pár křížů ve stráni
místo, jak dělané
pro sladké vyspání
 
Zmáhá mne únava
(v noci jsem nespala)
Že bych tu ulehla?
Že bych tu zůstala?


ROVNOBĚŽKY

 Ve stejném městě
na stejné cestě
jsme spolu byli
Však bohužel
(život to chtěl)
cesty se rozdělily
 
Teď rovnoběžně jdou
na dálku k sobě lnou
a blízké být se zdají
Je to však těžký
neb rovnoběžky
nikdy se nesetkají

 Líba Semecká / ze sbírky Co mě škola Neučila / její první sbírka, vydaná vlastním nákladem v roce 2013

 

Shodou okolností jsem si před týdnem vypůjčila jinou sbírku veršů. „Vyhrála“  v prestižní anketě LN Knihu roku 2013.

Bohdan Chlíbec: Zimní dvůr.

Je to jiný level než verše Líby Semecké.

Prolog

Co chceš! Ránu holí do zrudlého chřtánu
místo modlitby?
Nebo vyžírat chléb z močůvky vedle chlíva?
Co by tě mělo podepřít, když ne vidle
s trny vraženými mezi žebra?
Nestačí ti místo hadrů kusy temnoty?
Vždyť byl bys, kdyby chám neslídil
po způsobu kuny po vejcích?
Čí vůle, lampo polopekla?

 

Navečer

Táhne kýbl s šlichtou, lógrem a vajgly
(předstírá sám sobě, že se dře),
postaví to pod schody (spící prase vydá ryk).
Pod lucernou sehne hřbet;
předsíň, pak sedne, kam jen lze.
Vybalí z novin kapra, odhlaví ho,
tlamu prstem zrejdí („jako kaprál tučnou selku“).
Nad stolem zavál ocet, žaludeční šťávy.
Čte hesla (text cloní šlem a šupiny).
Za oknem visí břečťan, zasněžené chvoje.
Vyjde pod lípu, z které mrzne voda.
Štípá dřevo. Mráz jak ze skla.
Ze všech chalup teče zima, nejlíp chlad.

Chlíbec ji napsal, resp. vypustil do světa,  po patnáctileté odmlce, protože předchozí sbírku Temná komora vydal už v roce 1998. Knihu vydalo brněnské nakladatelství Druhé město.

Básně na mě působí velmi stroze a znepokojivě, ale divošsky vznešeně. Jakoby vyvstávaly ze starých dob, kdy se nikdo s nikým nemazal a platil zákon silnějšího. Vesnice na ztracené vartě, bezútěšná zima a slova jako vytesaná z ledu.  Žádné odstíny a obezličky. Nemohu říci, že všemu rozumím, ale sedí to. Verše ve mně vyvolávají chmurné představy a nejblíže je jim atmosféra filmu Markéta Lazarová. Je to síla, hrubá síla, oproti veršům Líby Semecké… a člověk je jen tak z podvědomí nevyžene..

 

 

 

 

 Posted by at 21.11

  5 Responses to “Literárně..”

  1. Mně nesedí ani jedno.
    To první bych nazvala spíš veršovánky nebo říkačky – není to poetické,není tam metafora, je to přímý popis, navíc jen krátký a šlus, bez spojitostí někam dál. Prostě to, co si veršuje každej druhej teenager. Nebo ne?

    V tom druhým cítím křeč, pózu, cílený výběr slov – copak o to, básník musí vybírat slova, to zaručeně, ale tahle slova jako by byla schválně taková „krutoznělá“ :-)) jak by asi řekli mladší ročníky než já. Sice sugestivně vyjádří atmosféru okamžiku, to fakt dobře, ale – proč? K čemu vyjadřuje zrovna atmosféru této chvíle, jaký smysl to má? To už tam není, zase tam není spojení někam dál nebo hloub, není tam Smysl.
    V básni být nemusí, atmosféra stačí.
    Bohužel zrovna já osobně takové umělecké krutoatmosféry příznivce nejsem – jakož i nemám ráda film Markéta Lazarová. Ale kdyby mi někdo vysvětlil, Proč se na něj mám koukat, přesvědčilmě, tak se znova podívám.

    • Ahoj Liško, to se nedá nic dělat, že se neshodneme. Verše Líby Semecké se mi moc líbí, jak jsem napsala, jsou pro mě osvěžující, ano, je to takové „veršování“, ale vůbec mi to nepřijde nezralé. Myslím si, že k takové prostotě se také musí dojít. Jsou to takové reflexe, momentální ozvy nitra. Necítím naivitu, je mi to naopak moc milé a souzním s tím.
      Chlíbec je jiný. Jsou to pekelné zprávy. Čtu je a mimoděk nasazuji tvrdou masku a svírám rty. Určitě si s těmi úspornými básněmi hrál dlouho, než je vytříbil. Vyvolávají chmurné představy a obrazy, netuším proč tento soubor Chlíbec vytvořil, je to strašné, ale jsem ráda, že něco takového existuje. Takový krutý svět tu je a nejsem, nejsme, od něho tak daleko, jak by se možná zdálo..

      • No tojo. Proto se od takových veršů držím dál a dělám, že krutý svět neexistuje. Nebo případně nedělám, že neexistuje, ale jsem vděčná, že se neděje přímo v mojí koupelně. Taky si umím představit, že tvořit takovou poezii může mít funkci odreagování, když je člověku naprd. Vrhnout to do poezii považuju za skvělej způsob.
        Akorát kdo to má pak číst :-))

  2. OSUDOVĚ SE MI DOSTALY DO RUKOU SBÍRKY LÍBY SEMECKÉ.

    JSEM NADŠENA Z MNOHÉHO,
    – NEJDŘÍVE VŠAK Z LIDSKOSTI,
    – Z TREFNOSTI JAK POPSAT NITERNÉ POHYBY MYSLI, POCITŮ,
    – Z UVĚDOMĚNÍ KŘEHKOSTI NAŠICH VZTAHŮ
    (PRÁVĚ JAK SE MNOHDY ANI NESEJDOU, JAKO TY ROVNOBĚŽKY)

    JSEM PŘESVĚDČENA O TOM, ŽE JE NETVOŘILA NA ÚKOR JINÉHO, BÝT LEPŠÍ, ČI JINÁ NEŽ KDOSI…ŽE V NICH JISTĚ NEBYLA JAKÁKOLI SOUTĚŽ – BÝT DOKONCE LEPŠÍ NEŽ…

    MÍT PŘÍSTUP KE SVÝM VZTAHŮM, POCTIVĚ JE SDÍLET, POPISOVAT JE OSOBNÍ PRAVDA KAŽDÉHO Z NÁS, NIKDO NENÍ STEJNÝ, ANI MOJE JEDNOVAJEČNÉ DVOJČE (I KDYŽ JE TAM FYZICKÁ PODOBA, POHLED A VNÍMÁNÍ SVĚTA JE DIAMETRÁLNĚ JINÝ!!!)

    OBSAH BÁSNIČEK VNÍMÁM JAKO ŽENSKÝ POHLED NA LÁSKU, ZKLAMÁNÍ Z NĚKTERÝCH VZTAHŮ, NĚKDY BOLEST Z POMÍJIVOSTI — A DICHOTOMICKY Z TÉHOŽ POVZNESENÍ NADHLED A ÚSMĚV

    NEJSEM TA, KDO VYHLEDÁVÁ OBSAHY HRŮZY, DĚSU, ČI DOKONCE HORORU – NAOPAK
    MÁM CO DĚLAT, ABYCH V SOBĚ VYBALANCOVALA TĚŽKOSTI VŠEDNÍCH DNŮ, A NÁSLEDNĚ JE TRANSFORMOVALA Z NADHLEDEM, K LEHKOSTI BYTÍ
    ASI JE TO VĚKEM, A ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTÍ – DEKADENCI JSEM V OBLIBĚ PROŽÍVALA V PUBERTĚ – ŽE DNES VYHLEDÁVÁM, MÁM V OBLIBĚ, OBSAHY NAŠEHO NITRA, CO VEDOU K JEMNÉMU ÚSMĚVU, ÚDIVU A VDĚKU ZA TO, ŽE JSEM TU S VÁMI

    JE JEN NA NÁS, NA NAŠÍ VOLBĚ, ZDA SKLENICE JE Z POLOVINY PLNÁ, NEBO PRÁZDNÁ

    V PRAZE V PÁTEK 13.
    DAHLIA

    • Děkuji za váš názor, napsala jste velmi výstižně proč vás básně Líby Semecké nadchly. Mohla bych se podepsat pod vším, co jste uvedla na svou „obhajobu“ :))). Jsem moc ráda, že jste to tady ještě analyticky rozvedla!!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz