Katedrála, Placa de Catalunya, Casa Batlló
Včera jsme dorazili domů za tmy a než jsme se dobrali k spánku byla půlnoc. Měli jsme v nohách víc než 25 km v kopcovitém terénu. Ještě že tu máme jezdící schody z města na náš kopec.
Barcelona – pouliční eskalátory k Parku Güell a k našemu apartmánu hned vedle
Barcelona – pouliční eskalátory k Parku Güell a k našemu apartmánu hned vedle
Barcelona – pouliční eskalátory k Parku Güell a k našemu apartmánu hned vedle, pohled dolů / tato fotka výpůjčená z http://sleepwalker.blog.cz/
Ráno jsme vyrazili do města kolem jedenácté hodiny. Zkusili jsme poprvé malý okružní autobusek, mající zastávku hned u domu (jezdí každých 10 minut) a metro. Trochu jsme se ztratili, a protože jsme se našli až na Placa de Catalunya, změnili jsme plán.
Placa de Catalunya / Katalánské náměstí Náměstí Placa de Catalunya se nachází na konci ulice La Rambla a pokud se dá za absolutní centrum Barcelony považovat nějaké konkrétní místo, je to právě Placa Catalunya. Nejenže je to největší dopravní křižovatka v celé Barceloně, ale zárověň je to místo, kde se nachází spousta obchodů a dvě velká obchodní centra. Náměstí vévodí dvě majestátní fontány , ale jsou zde i sochy, stromy, vodní plochy a také se zde setkáte se spoustou holubů a míst ke klidnému posezení.
Placa de Catalunya – naleznete zde i velké turistické informační centrum (pod zemí) na rohu Avigundy Portal de l’Angel, na severní straně náměstí stojí velké nákupní centrum El Corte Inglés, zaujme nejen širokou nabídkou typických výrobků regionu, ale také v 9. patře velkou samoobslužnou restaurací s prosklenou terasou a pěkným výhledem na centrum města.
Placa de Catalunya .. všudypřítomní holubi
Placa de Cataluny, zde má svůj pomník Francesc Macia, nejvýznamnější politik Katalánska 20. století.
Placa de Catalunya / Francesc Macia pomník
Ještě jednou Katalánské náměstí, zakroužkovala jsem dva objekty z předchozích záběrů – vodní plochu s pomníkem a kašnu a označila podzemní info.
Na Placa de Catalunya totiž začíná vyhlášená pěší zóna LA RAMBLA mířící k moři a Kolumbovu monumentu. Ale když jsme viděli tu zácpu turistů na LA RAMBLA, zahnuli jsme raději do klidných bočních uliček gotické čtvrti BARRI GOTIC, navštívili Katedrálu na Placa de la Seu a pak se přesunuli k Casa Batlló, asi nejbizarnějšímu domu architekta Gaudího.
Katedrála de la Santa Creu i Santa Eulalia. Gotická katedrála, známá též pod názvem Barcelonská katedrála, nebo jen Katedrála je sídlem španělského arcibiskupa. Nachází se na Plaça de la Seu, ve čtvrti Barri Gotic (gotická čtvrť, nejstarší část města). Vystavěna byla ve 13. až 15. století nad zbytkem původní kaple Visghotic. Stavbu katedrály započal katalánský král Jaume II. v roce 1298 a dostavěna byla v roce 1448.
Gotické průčelí spolu s centrální věží bylo dokončeno až ke konci 19.století (podle plánů pocházejících z počátku století 15.)
Portál
Trojlodní kostel s pěti uličkami, které z vnějšku stavbu rozdělují, je zasvěcen svaté Eulálii. Zvláštní pozornost si zaslouží ze tří stran obezděný kúr umístěný uprostřed hlavní lodě. Z kostela se dá vyjít i na hřeben střechy a z boční ulice vpravo od hlavního průčelí katedrály se můžete podívat do prostoru křížové chodby.
Pohled do boční lodi.
Kněžiště, jsou velikonoce, fialová barva je slavnostní, obřadní
Katedrála je zasvěcena mladé panně, která podle katolické tradice zemřela mučednickou smrtí a je patronkou Barcelony. Sv. Eulálie, jejíž smrt opřádají legendy o zavření do sudu s noži a válení rozvášněným římským davem ulicemi Barcelony, je pohřbena v alabastrovém sarkofágu v kryptě kaple pod hlavním oltářem. (v době naší návštěvy byl vstup uzavřen, nebylo možno ani nahlédnout)
Detaily
Zpovědnice
Alabastrová křtitelnice v boční kapli
Zlato vyvolává pocit obdivu a velkoleposti – detail z jedné z bočních kaplí
V ambitech okolo dvora s kašnou sv. Jiří můžete ve stínu pomerančovníků pozorovat 13 bílých hus. Legenda praví, že jsou zde chovány již po 5 století a symbolizují buď věk umučené Eulálie nebo 13 způsobů, kterými ji Římané mučili. Obyvatelé Barcelony dodnes věří, že svatá Eulálie nad nimi drží ochrannou ruku a co víc, že je husy, chované poblíž Catedral de la Santa Creu i Santa Eulalia, svým kejháním vždy upozorní na blížící se nebezpečí.
Poplatek za vstup do kostela neplatí pro křížovou chodbu, tam si musíte zaplatit extra. Navštívili jsme pouze hlavní loď, a v průběhu dovolené jsme se sem již nedostali. Ale za pár týdnů to napravíme. Pokud vše půjde podle předpokladů, brzy se do Barcelony vrátíme.
.. A pak jsme se přesunuli k Casa Batlló, asi nejbizarnějšímu domu architekta Gaudího. Fronta japonských turistů byla přijatelná, a tak jsme ji vystáli a do domu vstoupili. Prohlídka probíhá samostaně, bez živého průvodce (máte ho na krku, ale ne v češtině), a vše je dokonale zorganizováno. Nikdo vás nehoní, nevyhazuje a fotit můžete bez omezení. Prohlédnete si část přízemí, první patro (patřilo majiteli domu) s terasou, podivnou půdu s technickým zázemím a stále dokola se můžete obdivovat vnitřnímu prostoru domu se světlíkem, schodištěm a výtahem odděleným od obytné části, kam se opět a opět vracíte a stoupáte stále výše a výše až na střechu. Ano, není to laciné, 21,50€ pro jednoho, ale je to uchvacující podívaná.
Casa Batlló č.p. 43., celkový pohled v předchozím textu
Dům byl postaven již v letech 1875-1877 a jeho autorem byl architekt Emili Sala Cortés, jeden z mnoha Gaudího mistrů. V té době sice již mladý Gaudí pozvolna dokončoval svá studia a získával praxi v dílnách mnoha významných architektů té doby, nemáme však zprávy o tom, že by se nějak podílel na původním domě Casa Batlló, který se tak ostatně tehdy ještě ani nejmenoval. Na takovou zakázku bude muset ještě takřka 30 let počkat…
V roce 1903 dům koupil průmyslník Josep Batlló i Casanovas, aby zde založil své rodinné sídlo. Batlló byl majitelem několika textilních továren a byl v té době již dvacet let ženatý s paní Amàlií Godó Belaunzarán, dcerou zakladatele vlivného deníku La Vanguardia a tím pádem i členkou významné katalánské šlechtické rodiny. Je tedy jasné, že toto manželství po finanční stránce skutečně nestrádalo. A právě proto si mohlo dovolit služby tehdy již věhlasného architekta Gaudího
Přízemí – vstup do patra
Casa Batlló se tyčí do výšky pěkných 32 metrů (o 11 víc, než měla původní stavba z roku 1875) a skládá se hned z 6 pater. Ačkoliv se tedy dostavělo již roku 1906 (na domě se pracovalo v letech 1904-1906), k úplné kolaudaci (udělení licence povolující pronájem bytů) došlo až roku 1912. Gaudí tehdy vytvořil skutečně originální dům, který neměl v Eixamplu obdoby. Josep Batlló byl svým novým sídlem tak nadšen, že ihned Gaudího doporučil svému kolegovi-průmyslníkovi Peremu Milà. Výsledek – La Pedrera (Casa Milà)
Artefakt v přízemí
Pohled z haly ke vstupu
Stoupáme do 1. poschodí
Josep Batlló a Amàlia Godó si pro sebe zabrali pis principal (hlavní byt) v prvním poschodí, pyšnící se úchvatnou galerií s výhledem na nejdůležitější bulvár v Eixamplu a prostornou terasou v zadním traktu domu.
Ozdoba konce zábradlí v 1. patře
Gaudí ponechal původní konstrukci domu (poprvé nestavěl zgruntu), ale kompletně přestavěl interiér a exteriér do podoby rozvlněného moře a jeho artefaktů a svoji fantazii opravdu nešanoval. Nikde neuvidíte pravý úhel a pozornost je věnována každému detailu a každé části stavby. Díky tomu vznikla neskutečná pohádková stavba, kterou můžeme nyní obdivovat.
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Zákoutí s posezením u krbu evokuje zvířecí noru
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, vstup do “ponorky”
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, velkolepý vstup do největší místnosti. Interiér je prost nábytku
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, pohled do ulice z hlavní místnosti
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, Gaudí věnuje pozornost každému detailu
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, Gaudí věnuje pozornost každému detailu, větrací otvory s regulací
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, Gaudí věnuje pozornost každému detailu – lustr
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Organická architektura interiéru, Gaudí věnuje pozornost každému detailu – lustr a rozvlněný strop
Vstup na terasu
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa, pohled na dům z “druhé strany”. Není tak zdobný, ale pohled je to i tak libý
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa. Pokud se vám zdá, že všichni telefonují, tak to je opravdu zdání 🙂
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa – detail mozaiky na zdi proti vchodu
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa – vchod
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa, pohled na vchod do domu
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Terasa
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Pohled z terasy na mozaiku na střeše
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Návrat do domu a pokračuje dál; opouštíme první patro a stoupáme nebo jedeme autentickým výtahem do technického podlaží pod střechou.
Casa Batlló – 1. podlaží / dům rodiny Batlló s terasou
Ještě jedno svítidlo a už hurá obdivovat světlík…
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy, toho pohledu se nelze nabažit
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy; ať si to jsou skoro stejné záběry, vysadím sem skoro všechny
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy uzavírá skleněná “průmyslová” stříška
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy, detail okna
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy, pohled od výtahu
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy – výtah je funkční a zaveze nás až pod střechu. Nebo půjdeme pěšky.
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy – u výtahu
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy, výtah je připraven, můžeme jet
Casa Batlló
Světlík uvnitř budovy – výtah – na každé maličkosti záleží
Casa Batlló
Ani ve výtahu se nenudíme a kocháme se
Vystoupali jsme do technického podlaží pod střechou, kterému architekt věnoval stejnou pozornost jako obytnému patru domácích, alespoň mně se to zdá. Ocitáme se v útrobách obrovské vykuchané bílé velryby a procházíme labyrintem jejich vnitřností.
Casa Batlló – půda
Casa Batlló – půda
Casa Batlló – půda
Casa Batlló – půda
Casa Batlló – půda
Casa Batlló – půda
Casa Batlló – půda
Schody na střechu
Šestipodlažní budova je zakončena plochou střechou velmi nevšedně vybavenou několika podivuhodnými komíny vyzdobenými mozaikou a střešní fasádou připomínající šupinaté tělo ještěra. Třešinkou na dortu je prostorový kříž, jímž zbožný architekt stavbu korunoval.
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Japonci zamořili Barcelonu a neustále se fotí. A nebo my fotíme je. Ale my fotíme také, jako Japonci. Ale ne sebe.
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Zakončení světlíku
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Hřbet ještěra??
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Lze tento architektonický prvek nazvat atikou??
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Prostorový kříž na střeše domu korunuje celou stavbu
Casa Batlló – střecha s pohádkovými komíny
Pohled ze střechy – uprostřed vykukuje krajková věžička Casa Lleó Morrera
A jaké jsou další osudy domu??
Manželé si svého skvostného bydlení rozhodně dokázali užít. Oba zde prožili zbytek svého života – Josep Batlló zemřel roku 1934 a Amàlia Godó roku 1940. Dům zdědily jejich dcery Mercedes a Carmen, avšak o 14 let později se rozhodly Gaudího skvost prodat jedné pojišťovně.
Ani pojišťovákům však tento dům nesloužil věčně. V roce 1993 se stal po komplikovaných jednáních velkou investicí rodiny Bernatových (pokud si to trochu zjednodušíme, pořídili si tento dům za částku blížící se dnešním 22 milionům €), kteří vlastní známou značku Chupa Chups. Díky nim došlo k důležité restauraci objektu, i když v konečném důsledku rodinu Bernatových tato rekonstrukce nestála takřka nic – veškeré investice totiž brzy dokázali získat zpět.
*****
Další třešinkou se pro nás stala už druhá návštěva restaurace Lactuca http://www.lactuca.com/eng/index.html poblíž Sagrady Familia, kde se za pevnou cenu můžete najíst a napít co hrdlo ráčí. Takový výběr salátů i teplých jídel se jen tak nevidí a nechybí ani dobrá kávička a zmrzlina. Za cenu velmi podobnou ceně večeři v české restauraci zde dostanete neskutečný luxus. Po tom se nám bude opravdu stýskat.
Zpět domů jsme došli pěšky. Naši čtvrť a okolí už ovládáme docela dobře. Je zde klid a čisto, jako v celé Barceloně. Ačkoli tady skoro všichni kouří, špačka na zemi téměř nenajdete. Ve středu města potkáváme často bezdomovce s nákupním vozíkem, kde si vozí své osobní věci a také ty, které objeví v kontejneru. Nežebrají, na rozdíl od barevných žen v podivných černých krojích či kutnách, které jsou vlezlé a neodbytné. Ve frontě u památek vnucují každému turistovi v dosahu pohárek na mince až je člověku za ně trapně.
Casa Batlló.. nashledanou
Některé části textu jsem převzala z vynikajícího blogu Catalunya 2011
Dík za super fotoreportáž z Casa Batlló. Jak rád bych si zalezl do “zvířecí nory” s krbem:-)))
lada :-))
Ano, v tom s tebou lado souzním :).
Díky za podrobné foto!!
Já nevycházím z údivu – že je mi protivný historizující neogotický sloh, prosí, to jsem věděla i dřív.
Ale že je mi protivné i tohle?
Všude, kde jsou organické tvary, já mám dojem “patlání.” Tohle slovo se mi pořád vtírá – ne proto, že se rýmuje Batla- patla. Ty obliny mají přesně takový tvar, jako když do rozlitého kafe na stolní desce načmárám prstem bezmyšlenkovitě nějaký tvar. Nebo rozpliznu prstem kousek modelíny na stole. Pro mě je to spatlaný. Rozpatlaný.
Jedině světlík se mi moc líbí! Tam mají okna pro mě ladný tvar. Ne tak křečovité humpolácké obliny za každou cenu -pardon, ale tak na mě ty tvary působí.
Světlík je bezva jednak tvary aoken a taky dlaždičkami. Mají totiž pravé, ostré úhly. Uf. Ty mě zaujaly hned.
Nevěřila bych nikdy, jak silný pocit patlání to ve mně vyvolává. To snad neni možný :-)))
Každej jsme jinej a vidíme to po svým. Před chvílí jsme o tvém komentu mluvili na skype s m. Shodli jsme se, že my pocit patlání nesdílíme. Naopak zažíváme pocit hlubokého okouzlení až transu, když můžeme obdivovat jeho výtvory. promyšlené do posledního detailu, vše nejen krásné, ale i uživatelsky přívětivé. Jeho práce je neoddělitelná od jeho osobnosti. Zajímáme se stejně o jeho dílo, jako o jeho život. Jak byl skromný až asketický, hluboce věřící, tak jeho umění nezná hranic. Svou prací žil. Obdivujeme jeho rozlet, schopnost realizovat svou vizi, pracovitost. Nejsilnější pocit úžasu jsme zažívali v lodi nedokončeném chrámu Sagrada Familia. Nemohli jsme se odtamtud dostat. Neustále jsme se vraceli a znovu a znovu obdivovali tu rozmanitost, tu krásu, to propojení detailů a celku, hru barev pronikajících vitrážemi dovnitř. Je obdivuhodné, jak dokázal využít svůj život zde.