Léčba Barcelonou – den 5. – 27. března 2013

Hospital de la Santa Creu i de Sant Pau a další architektonické památky

V předešlém dni jsme navštívili nedaleký Park Güell,  protože jsme se chtěli nejprve maličko rozkoukat, zvyknout si na cizí řeč a tep města. V centru parku, v domě architekta Gaudího, se nachází i jeho muzeum. Do muzea se vrátíme jindy a dnes vyrazíme poprvé do města.

A tak se stalo. Po snídani, kolem 11. hodiny, s mapou a průvodci v ruce. Našim cílem byl Hospital de la Santa Creu i de Sant Pau a poté katedrála Sagrada Família. Cestou k nemocnici jsme minuli místní squat, mimochodem světově proslulý, zaznamenali malebný dekadentní kout odvrácené strany parku Güell a  prozkoumali rozsáhlý klášter kongregace Beata Petra de San José, který stojí naproti garáži, kde máme zaparkované auto.  Poklidná oáza klidu uprostřed velkoměsta s prostorným a upraveným dvorem se samostatnou kaplí a  dalšími sakrálními  objekty. Vnikli jsme nenásilně i do budovy  kláštera a v kapli si pro štěstí zapálili za  20 centů elektronickou svíci.

Podle mapy jsme záhy dospěli i k nemocničnímu komplexu Hospital de la Santa Creu i de Sant Pau, skvostu architektury, z počátku 20. století.  Stavba je dílem Domenecha i Montanera a jeho syna Perea Domenecha Roury, který dohled nad tímto modernistickým komplexem převzal po smrti otce r. 1923. Do té doby bylo zvykem mít vše pod jednou střechou, ale zde jsou jednotlivá oddělení umístěna ve skupinách pavilonů, oddělených od sebe širokými zelenými plochami a navzájem propojených tunely. Stavby mají typickou modernistickou výzdobu fasád z dekorativního cihlového zdiva, pestré keramiky a přírodního kamene.

Není snadné objevit vchod do objektu nemocnice, ale podařilo se. Díky tomu, že je zařazen do programu Cesta modernismu, jsou zde i informace a anglicky mluvící slečna. Obešli jsme  dokola budovy a dostali se i do samého centra na vyhlídku, odkud je v současné době nejlepší přehled. Velkoryse navržený komplex, zařazený do seznamu vybraných památek UNESCO, je vlastně nepřístupný, protože se opravuje z evropských peněz.  Interiér budov je turisticky dostupný pouze v budově rehabilitace, a to opět částečně. Ale stojí to za to. Dekorativní spojení režného zdiva s příchutí Řecka a Orientu je okouzlující. Jsme nadšení atmosférou tohoto místa, které stále žije a zajímá nás nejen architektura, ale také běžný život tohoto stále žijícího nemocničního areálu, i když v době rekonstrukce omezeně fungujícího.

Vstup je zdarma, stejně jako do parku Güell, ale stranou zájmu komerčních turistů a všudypřítomných prodavačů cetek. Díky tomu je zde velmi příjemná atmosféra a můžete se zde setkat jen s vybranou sortou decentních turistů, kteří se nechovají jako na pouti a vědí proč sem přišli.

Hop skok a za pár minut se před námi objevuje nedostavěná a stále budovaná neogotická katedrála doplněná secesními dekorativními motivy  Sagrada Família, ikona to Barcelony. Vrcholné dílo Gaudího ve vší své bujnosti a nezměrnosti, které věnoval posledních 40 let svého života (1883-1926). Zatím jsou k vidění dva ze tří plánovaných portálů a dokončeno je osm impozantních věží. Ptáte kde jsou japonští turisté? Ano, jsou zde, tu mají své soustředění a fronta na prohlídku vnitřku chrámu je nekonečně dlouhá. Snad jindy.

Cestou podél nekonečného zástupu turistů objevujeme restauraci snů. Volný bufet různých salátů a jiných příjemných lahůdek za pevnou cenu. Jsme nadšeni a určitě se sem budeme vracet.

Jsme už uchozeni, ale přesto se rozhodujeme pro “průzkum trhu”. Míříme k silné skupině Gaudího domů Casa Mila a Casa  Batlló a nejenom k nim. Po cestě vyhledáváme i další “Casy” uvedené v průvodci, které stojí za shlédnutí. Casa Mila, zvaná také nelichotivě kamenolom = La Pedrera je zakřivená, vyhloubená a hrbatá, a má vzhled skály erodované větrem a mořem se secesními dekorativními detaily zábran balkonů svařených z kovového odpadu. Exteriér je na Gaudího poměry velmi minimalistický tvarem i střízlivostí barev. Poutajícím prvkem jsou komíny na vyhlídkové střeše. Také tady se vine nesmírně dlouhý had turistů na prohlídku a stejně jako u chrámu Svaté rodiny, i zde je stanoveno vstupné 19,5  euro.

U nedalekého Casa Batlló, snové budovy, navozující svými šupinami, subtilními vzpěrami a barevností dojem mořského světa, který se vlní a třpytí v rytmu úlomků mozaiky, již není tak narváno, ale rozhodujeme se prozkoumat “doma” variantu nákupu vstupenek on-line. Času je málo a promarnit ho čekáním ve frontě je tristní; tak uvidíme.

Cestou sem a tam se nám opravdu podařilo objevit i další architektonické skvosty modernismu jakými jsou Cassa Terrades (svými šesti  věžemi se podobá zámku v našem slova smyslu), Palau Baró de Quadras (úzký novogotický dům s vnitřním nádvořím a přístupným vestibulem s noblesním schodištěm), Casa Amatller (hned vedle Batlló, fasáda navozuje dojem středověkého hanzovního domu), Casa Lleó Morera (v “ostrůvku disharmonie”  Casa Batlló, Casa Amatller a Morera je nejstřídmější, poutá hlavně vyvýšenou krajkovou kamennou čepičkou na nožkách na nároží budovy).

Zpět již kráčíme domů jako staří mazáci, kteří Barcelonu za několik dní zvládli;  stavujeme se ve “své” samoobsluze, kde prodavačka rozumí a mluví anglicky a je příjemná.

Poslední etapa cesty vede po dlouhatánských  venkovních  jezdících schodech až k nám nahoru na kopec. Díky za to, jinak bychom ten stoupák kvečeru těžko doplazili. Ty schody jsou zde v celodenním provozu ne kvůli obyvatelům, ale kvůli pohodlným turistům. A protože bydlíme hned vedle parku Güell a z jednoho okna máme výhled na jednu z jeho dominant – kalvárii.  Každé naše ráno zde začíná, když pouliční muzikanti začnou na této vyhlídce produkovat ty svoje “peruánské trylky”.  To právě na kryté terase v poklidu snídáme a svět se nám zdá úplně v pořádku a v pohodě.

Klášter kongregace Beata Petra de San José:

Hospital de la Santa Creu i Sant Pau  – Nemocnice Svatého Kříže a Svatého Pavla

Turisty bývá tento jedinečný nemocniční komplex z počátku 20. století často a neprávem opomíjen.  Ale my jsme ho vidět chtěli. Jenže dostat se za zdi rozsáhlého areálu nebylo vůbec snadné, vzhledem k právě probíhající velkorysé rekonstrukci.

Procházeli jsme kolem vysokých plotů z režného cihlového zdiva, pokoušeli se dostat do budov beznadějně uzavřených a hledali  upozornění  pro turisty. Nikde nic. Fotili jsme jak blázni, protože jsme nevěděli, zda se dostaneme dovnitř;  a když už jsme tam konečně byli, netušili jsme, zda zde nejsme ilegálně a zda nebudeme zjištěni a vyvedeni ven. Naštěstí jsme po chvíli bloudění „staveništěm“ náhodou narazili na mobilní buňku se slečnou informátorkou. Ta nám poskytla základní informace – na mapce označila místo s dalekým rozhledem a zatrhla jedinou budovu, kterou můžeme prozkoumat i zevnitř – pavilon rehabilitace s knihovnou, sloužící též výuce mediciny.

Základní informace o komplexu Hospital de la Santa Creu i Sant Pau 

Stavba nemocnice byla zahájena v roce 1902, dokončena v roce 1930. Stavba je posledním a nejznámějším projektem architekta Domenecha i Montanera a jeho syna Perea Domenecha Roury, který dohled nad tímto modernistickým komplexem převzal po smrti otce r. 1923.

V rámci projektu mělo být původně postaveno 48 pavilonů ve stylu Art Nouveau. Nakonec jich však vzniklo “jen” 18. Dvanáct z nich bylo navrženo jmenovaným architektem a zbývajících šest jeho synem. Před zahájením projekčních prací cestoval architekt po Evropě a studoval trendy ve stavbě nemocnic. Nakonec se rozhodl pro stavbu pavilonů specializovaných pro medicínské obory, propojených mezi sebou podzemními tunely v celkové délce 1 km. Komplex je izolován od zbytku Barcelony zdmi a protkán plochami zeleně.   Tvoří “zahradní město” s plochou 145 m² na jednoho pacienta, což výrazně převýšilo tehdejší evropské standardy.

Po téměř století intenzivního využití byly pavilony značně opotřebené. V roce 2009 byla proto zahájena za peníze EU velkorysá rekonstrukce celého areálu.  Díky své velikosti 13,5 hektaru  se  jedná se o největší evropský projekt architektonické rekonstrukce. Cílem přestavby je zachování historické hodnoty a současně splnit nároky zdravotní péče 21. století.

 

V roce 1930, tedy v roce dokončení nemocničního komplexu, sem byli přemístěni všichni pacienti 500 let staré Hospital de la Santa Creu ve čtvrti El Raval (Gaudí v Santa Creu zemřel poté, co ho v roce 1926 přejela tramvaj).

Hlavní průčelí je postaveno ve stylu gotiky, což bylo pro Doménecha i Montanera typické. Majestátní výzdobu tvoří sochy, keramické erby i mozaika. Uvnitř vstupní haly je prý zvláštní, zvlněný, růžově vykachlíčkovaný strop, což nemůžeme potvrdit.

Na “dvoře” vidíme dvě řady pavilonů, oddělených od sebe promenádou a v každém pavilonu jsou umístěna specializovaná oddělení. Vnější fasáda budov z červených cihel upomíná na venkovská sídla, jímž zdánlivě byzantský vzhled dodává okachlíčkovaná kupole. Tento levantský prvek se objevuje i na dalších kupolích a na Casa de Convalescéncia na jižní straně areálu (pavilon Rekonvalescence, jediný přístupný!). Přestože jsou pavilony prakticky propojeny podzemními chodbami, pacienty jsou spíše vyhledávány široké cesty a klidné zahrady. Tedy,  když se zde náhodou nerevitalizuje, jako nyní :).

A to není konec dnešního dne, zítra ještě fotky z procházky městem a krásné modernistické domy, které se španělsky nazývají Casa.

 

 

Léčba Barcelonou – den 5. – 27. března 2013