Čer 152013
 

Z Francie do Španělska: Perpignan – Figueres – Barcelona

Mapa

 Perpignan je nejjižněji položené velké město kontinentální Francie, nachází se na jihozápadě země, 14 km od Středozemního moře. Město má 150 000 obyvatel a je správním centrem departementu Pyrénées-Orientales.

Ale my jsme z Perpignanu neviděli vůbec nic. Za tmy, ve 22 hod. jsme se ubytovali na okraji města poblíž dálnice (poznávací znamení tohoto hotelového řetězce) opět v hotelu Premiere Classe  Po předchozích zkušenostech jsme byli příjemně překvapeni, že recepční mluvil anglicky.

Hotelové „kajuty“ byly o něco střídmější a tím pádem i lacinější než včera, ale základ pro dobré vyspání nechyběl. Soukromi, čistota, připojení k internetu, prefabrikovaný toaletní kout s WC, umyvadlem a sprchou, nanejvýš pohodlná matrace a bílé povlečení z bavlněného saténu. A samozřejmě i možnost snídaně formou jednoduššího švédského stolu, na což jsme se vždy oba těšili, cestou tam i zpět.

IMG_8793

Výhled z okna hotelu

IMG_8795

A tak to vypadá na druhé straně

Po probuzení v Perpignanu nevěříme vlastním očím. Kolem hotelu rostou palmy, na modré obloze září sluníčko a poprvé zažíváme příjemnou jarní teplotu (už jen na svetr nebo mikinu). Do Barcelony nám zbývá pouhých 300 km, proto se rozhodujeme pro návštěvu muzea Salvadora Dalího ve Figueres (Figueres – jeho rodiště i místo úmrtí), které máme při cestě cestě.

IMG_8797

Cestou..

Dali_museum

Kvaziorientální průčelí do hlavní ulice; musela jsem si tuto fotku vypůjčit z Wikipedie. Byla jsme tím muzeem tak zfamfrněná, že jsem si zapomněla vyfotit to nejviditelnější.. ach jo.. j

IMG_8804

Průčelí muzea-divadla Dalí z malého náměstíčka. povšimněte si všudypřítomnýcz vítězných zlatých „Oskarů“ a samozřejmě podivných figur na balkóně. Mně je sympatický potápěč. Až vložím fotky na rajče, uvidíte ho z detailu. Je jak vystřižený ze Zemanova Vanálezu zkázy, proto se mi tak líbí.

IMG_8803

Tak trochu falešná kašna s Pierotem nebo alespoň se ta instalace tak tváří.

IMG_8800

Náměstíčko se sochou Mojžíše. Některé motivy se tu s malými obměnami opakují.

Vyjíždíme kolem  10. hodiny a v 11 jsme na místě. Podařilo se nám hladce najít muzeum (nepřehlédnutelné svým tmavorůžovým „hermelínovým“ pláštěm, na střeše s vejci) i parkoviště a neprodleně zahajujeme prohlídku, která vlastně začíná už na malém intimním náměstíčku, odkud se do muzea vstupuje.  Motáme se tedy úvodem po place a okukujeme Mistrova díla, kterých je tu všude kolem jak naseto. Hlavní pozornost budí cyklicky se opakující sochy Mojžíše na podestě z traktorových pneumatik, výšky „ad libitum“.

Architektura budovy, vystavené exponáty i jejich uspřádání nás zcela ohromily a uvedly do stavu permanentního transu, permanentního okouzlení. Prožili jsme zde pět hodin s neustále vytřeštěnými zraky a přihlouplým úsměvem, fakt. Udělali jsme dobře, že jsme se dopředu na takovou „agresivní“ lavinu umění nepřipravili, nechali se překvapit a „pohltit“ tím, čeho jsme byli svědky.  Veřejné muzejní služby jsou zde jako všude jinde ve Španělsku (tedy, co jsme poznali v Barceloně). Vstupné dražší, ale dokonalý servis. Nikdo vás nevyhání – můžete zde pobývat jak dlouho chcete, fotit můžete co chcete, ale bez blesku, pokud umíte světovou řeč, můžete vyfasovat audioprůvodce.

Budovu bývalého městského divadla, která za španělské občanské války vyhořela a stala se ruinou, přeměnil Dalí v jakousi divadelní fantazii, a samotný dům, i všechno, co se v něm nachází, se stalo exponátem. Pro veřejnost se muzeum otevřelo již v roce 1974, na jeho smrt se nečekalo. Mistr si to ošéfoval sám, a bylo to dobré rozhodnutí. V posledních letech svého života bydlel Dalí ve věži zvané Galatea, jež je součástí  tohoto muzea (je to ta s vejci), a 23. ledna 1989 zde zemřel na srdeční selhání. Dle jeho přání bylo následně jeho tělo nabalzamováno a několik dní vystavováno v muzeu.

IMG_8830

Deska vsazená do zdi v místnosti (kobce) číslo 7. Nalezneme zde i velmi noblesní exponáty – umělecké objekty ze zlata a drahého kamení. Osvíceny jsou pouze exponáty a náhrobní deska. Jinak zde není nic. Na třech stěnách černý samet a ta poslední je kamenná.

IMG_8825

Dráždivé luxusní objekty ze zlata a drahého kamení. Je v nich cosi perverzního, a současně i vybraného, ušlechtilého. Ty penízky jsou velmi symbolické, hlavně u té „monstrance“

IMG_8826

IMG_8824

Vidíte… v medailonku je jeho Gala

Poté bylo pohřbeno tamtéž, jeho hrobka se nachází v místnosti č. 7, v podlaze (doufám, máme to z první ruky, ale na www se informace rozcházejí, mluví se i o vstupním atriu s divadelním sálem). Dalí odkázal veškeré své dílo španělskému státu a ve Figueres je největší sbírka jeho uměleckých děl na světě. O to cennější, že i galerie je jeho dílem.

IMG_8809

Patio v přízemí, kulatá část je otevřená, uzavřená sklem je část divadelní – s prosklenou kopulí a oponou a mnoha instalacemi a obrazy. Mnohé vychází z klasických důvěrně známých děl.

IMG_8819

Patiu v přízemí dominuje takzvaný Dešťový cadillac – exponát, který se dovnitř nevešel. Výtvarné dílo se skládá z předválečné limuzíny, na jejíž kapotě stojí monstrózní socha nahé ženy. Za autem, s nímž Mistr ve 40. letech opravdu jezdil, pak stojí sloup z pneumatik a na něm se tyčí loďka. Když do příslušného otvoru hodíte minci, uvnitř auta začne pršet. Řídí kdo asi?? Gala!
Kinetických „hraček “ na mince je tu povícero, jen návštěvníci to netuší… my ale byli pozorní a vše jsme pro náš a jejich údiv rozhýbali

IMG_8810

IMG_8817

Pohled na stěny atria oživené přísavníkem a zlatými plastikami vítězů. Jsou tu ale i jiné bizarní plastiky, jak vidíte

IMG_0671

Vyfotit se před Dalího instalací je povinnost. A vidíte také mocně obdařenou Dalího matrónu zepředu

IMG_8820

Pohled do prosklené části atria, divadelního sálu. Vidíte loďku na pneumatikách a za sklem prosvítá divadelní opona. Ale divadlo se zde už nehraje.

Otvíráme skleněné vstupní dveře s umělecky řešeným „zlatým“ madlem a vstupujeme. Kupujeme vstupenky a vcházíme do přízemního centrálního patia, jehož půlka je otevřena nebi a druhá je zastřešena skleněnou kopulí. Uzavíráme se do Mistrova světa a všude nás obklopuje jeho vášeň pro vše neobvyklé, výstřední, pro zlato, pro luxus, Orient a také pro svou životní múzu a manželku Galu, o 10 let starší Rusku, původem z Kazaně.  Byl jí fascinován a všechno jí vždy odpustil (nevěry). Nemohl bez ní žít. Všude je jí plno. Vystupuje tu nejen jako jeho modelka na surrealistických obrazech, ale podpisem „Gala-Salvador“ na mnohých z nich Mistr stvrzuje , že nebyla pouze múzou, ale i „spolutvůrkyní“.

IMG_8880

Divadelní sál se spoustou instalací, i kinetických, uměleckých narážek na jiná díla a Gala … tu najdete všude… Uprostřed rozpixelovaný Lincoln, ale tak je to vidět jen na fotce, ve skutečnosti je ústředním motivem obnažená Gala zezadu. Těmi udělátky v popředí si můžete prohlédnout „Lincolna“

IMG_8904

Divadelní sál

IMG_8903

Mojžíš, známý motiv…

IMG_8855

Průhled z divadelního sálu do vstupní dvorany

IMG_8847

Kupole divadelního sálu, vidítedole známá gesta? Sixtinská kaple – Michelangelo

IMG_0683

Gala – Lincoln

IMG_0677

Divadelní opona

Patio v přízemí pro mne zůstává nejfantastičtějším místem muzea, a téměř stále se kolem něho točíme, když procházíme labyrintem 22 místností a prostor, kde se setkáváme se vším možným. Umění do vás pere ze všech stran a není úniku.

IMG_8937

Klidné tradiční španělské patio v 1. patře

IMG_8940

Tamtéž

IMG_8938

Kašna tamtéž

Klidný kout nacházíme později v patře, v klasickém španělském patiu, které tvoří k té explozi surrealismu patřičný kontrast. Je to úleva, přátelé.

IMG_8912

Kinetický objekt se po vhození mince otvírá

IMG_8916

až je zcela otevřený a po chvíli se zase stáhne

IMG_8889

Pokoj herečky Mae West. Také instalace s optickým klamem

IMG_8890

Mae West má koupelnu na stropě

IMG_8862

Velmi zvláštní až zrůdný objekt v divadelním sále

IMG_8977

Zeď nářků

IMG_8875

Gala, když jí bylo 46 let

IMG_8874

Gala; známý obraz Leda Atomica / 1949. mytologické téma

Skutečně se můžete se zde setkat se vším. Rejstřík Mistra je velmi pestrý, ale není pravdou, jak jsem si dříve myslela, že to byl pouze umělec – exhibionista. V žádném případě ne. A přesvědčily mne o tom nejen neutuchající gejzíry jeho nejbujnějších nápadů, které uskutečnil ve svých objektech a architektuře muzea, ale hlavně cykly jeho komorních kreseb s donkichotskými a židovskými náměty. Tuto část jeho tvorby jsem neznala, a byla jsem jí podmaněna stejně jako jeho bytostným surrealismem.

modest urgell 2

Hřbitov Modesta Urgella

V muzeu ale nejsou k vidění jen Dalího díla, ale třeba i obraz svatého Pavla od El Greca nebo obraz Hřbitov Modesta Urgella, protože Dalí byl i sběratel s úctou ke středověkým malířům. A také výstavy věnované jiným surrealistům.

IMG_8959

Postel Dalího

IMG_8948

Nástropní malba, Dalí a Gala drží oblohu, legrační parafráze na známé téma

V 16 hod odjíždíme z Figueres. Po krátké době přejíždíme španělské hranice a pokračujeme malebnou, hornatou, směrem k Barceloně spíše kopcovitou krajinou, půvabnými vesničkami  a městečky s krásně upravenými kruhovými objezdy.  Tísnivá atmosféra ze včerejška je pryč, jako když mávne kouzelnickou hůlkou.  V 19 hod přijíždíme po mírném bloudění a kličkování úzkými uličkami k „našemu“ apartmá. Bydlíme na strašlivém kopci, ale je sem zato odevšad vidět a vedou k nám šíleně dlouhé městské jezdící schody. Že by jediné na světě??Ano, protože bydlíme hned vedle parku Güell.  Ještě zaparkovat v garáži a pak už auto vytáhneme až v den odjezdu. Být zde řidičem je o hubu. Jednak k nám vede uzoučká ulice v úhlu 45 stupňů a možná i víc, a jednak se zde jezdí snad osmdesátkou… Šílená kombinace…

dali nadace

Dobrou zprávou je, že Nadace Gala-Salvador Dalí spravuje i další 3 Dalího muzea – ve Figueres je ještě muzeum Dalí-Jewels (sbírka devětatřiceti šperků ze zlata a vzácných kamenů a dvacet sedm kreseb a maleb na papíře, návrhy šperků v letech 1941 a 1970), a pak existují dva objekty, kde Dalí žil, tvořil a bydlel. Oba v blízkosti Figueres. K Púbolu: Gala – vl. jménem Helena Diakanoff zemřela 10. června 1982 a byla pohřbena ve španělském Púbolu, kde měl Dalí luxusní zámek, který jí kdysi daroval, aby tu měla svoje soukromí.

IMG_9005

A zase frčíme dál. Po silnících, které jsou i v těch nejmenších vesnicích hladké jak sklo, jen ty kruháče….. všude samé kruháče… a my se opičíme. Možná je to směrnice.

Odkazy:

Dalí a Galanadace Gala-Dalí; Figueres muzeum-divadlo Dalí

 

 Posted by at 17.51

  5 Responses to “Léčba Barcelonou – den 3. – 25. března 2013”

  1. Týjo, to je ulítlá galerie a náměstíčko.

    Mně se líbí ta loďka na sloupu.

    Nápady výborný.
    Chápu, že klid zelené zahrady s fontánou je nutný jako úleva, v takové pestré smršti!

    • Ano, je to naprosto nečekané a příjemné. Mne okouzlila nejvíc architektura a celkový dojem. Poopravila jsem si o mínění o Dalím, které jsem měla hodně povrchní.

  2. … a mincová monstrance s vinnou klobáskou je senzační.

    Viděla jsem Dalího v Madridu, tam ho není tolik, ale taky tam je. Nejvíc se mi líbil obraz hlavy z nějaké klasické církevní malby, fragmentovaný, ale ne jako Lincoln, ne ve čtverečkách, ale v koulích.
    A pak se mi líbil jeden obraz od Dalího starý, kubistický. Námořník. Takový typicky kubistickýjako třeba Josef Čapek, toho mi to trochu připomnělo.

    Oba ty své oblíbené mám zakoupeny ve své sbírce uměleckých pohlednic.

  3. Liško, ten kulový obraz o kterém mluvíš mám vyfocený, musím už dát fotky na rajče, safra,, tohle je jen malý výběr. V muzeu jsou jeho obrazy z počátků, kdy maloval chvíli tak a pak zas jinak, střídal styly, než se chytil a našel.

Leave a Reply to Liška Ryška Cancel reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>