
2. den / 26. 4. 2018
Na mapě vidíme dva dnešní hřbitovy – na svahu Konieczna Beskidek 46 a pod ním u dřevěného lemkovského kostela Konieczna 47 (klikněte a mapu oživíte)
Vyrážíme a měníme místo přechodu česko-polské hranice. Míříme z Chmeľové do Becherova a odtud je to už jen kousek na hraniční přechod v sedle Dujawa. Celkem pět šest kilometrů.
Hraniční přechod v sedle Dujawa
Za dob tábora míru to zde jen kvetlo, o čemž svědčí nejen osamělý smutný obchůdek před hranicemi na slovenské straně a dva stánky přímo u parkoviště na hranicích. Také obrovská moderní budova celní správy postavená na polské straně na počátku 90. let vypovídá o tomtéž. Vypadá to, že jí nikdo nikdy nevyužil. Dnes je zde pusto, prázdno a opuštěno. Nikde nikdo, nic se zde neděje.
Původní sloupek s terčíkem v sedle Dujawa
Zastavujeme mezi dvěma stánky a chystáme se na náš dnešní první Jurkovičův hřbitov Konieczna Beskidek 46. Těšíme se. Patří k velkým a výstavným hřbitovům. Leží na hřebeni západně od sedla Dujawa a podle turistického rozcestníku máme cíl vzdálen 1 km. Nevím, v čem byla chyba, ale funěli jsme do kopce ¾ hodiny.
Jdeme lesem a drobně prší. Hraniční kameny se střídají pravidelně na slovenské a polské straně. Tak za ¾ hodiny jsme na hřebeni a před námi se objevují mezi stromy první známky hřbitova.
Jsme na místě
Hřbitov leží na hřebeni Karpat cca 1 km západně pod vrcholem kopce Beskidek. Po hřebeni prochází slovensko-polská hranice, která, pokud by probíhala přímo, by hřbitov v jeho horní části protínala. Z tohoto důvodu byla hranice upravena tak, že hřbitov z jeho jižní strany (od Slovenska) obchází a hraniční kameny jsou umístěny přímo u hřbitovní zdi. Hřbitov je v současné době ve velmi uspokojivém stavu, prošel několika rekonstrukcemi.
Na hřbitově je na ploše 2.047 m2 umístěno 6 společných a 48 individuálních hrobů, ve kterých je pochováno 167 rakousko-uherských a 135 ruských vojáků padlých v lednu a únoru 1915 v bojích o karpatský pohraniční hřeben (podle jiných zdrojů 164 či 168 rakousko-uherských a 148 ruských vojáků.
Krásný hřbitov – v čele s kamenným monumentem připomínajícím vesnickou kapličku se šindelovou střechou a vysokou štíhlou kamennou věží, evokující zvonici.
Na každé ze čtyř stran jsou trojice křížů a na jejím vrcholku je nasazen „klobouk“ s šindelovou krempou. Korunován je kovanou růžicí s osmiramenným sluncem. Mirosław Łopata na svém webu uvádí, že tato „Gloria“ je podobná betlémským hvězdám na protestanských kostelech v Maďarsku (Jurkovič byl protestant).
V kapličce je šachta a po skobovém žebříku se dá údajně vylézt až k horním vyhlídkovým otvorům. To potvrdit nemůžeme, nedostali jsme se dovnitř.
Na všech čtyřech stranách kapličky jsou umístěny v dřevěném srubovém orámování tabulky z nerezové oceli s textem
Čelní tabule: Zde, uprostřed temných lesů, vonících bylin, hor zářících v dáli se stateční vojáci porazivši nepřítele uložili k odpočinku.
Tabule vpravo: Na počest zde pochovaných 167 hrdinských synů vybudovala vděčná vlast tento hřbitov.
Tabule vlevo: V této půdě, o kterou bojovali, nalezlo hrob 135 ruských vojáků
Tabule vzadu: Postaveno v roce 1916
Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully
Hřbitov obepíná dřevěný laťkový plot s výraznými kamennými sloupky krytými šindelovou stříškou a zakončené křížem. (Matúš Dulla uvádí, že větší množství kamenných sloupků v dřevěném plotě s výraznými stříškami připomínalo v původně volné krajině skupinu osamělých postav).
Vchod na hřbitov byl umístěn „dole“, naproti kapličce. Nepoužívá se, ale je obnoven. Překvapivým prvkem je dřevěná vzdušná oblouková pergola nad vrátky.
Poblíž plotu jsou umístěny individuální hroby s jednoduchými dřevěnými kříži, uvnitř na masových hrobech jsou kříže vyšší a zdobnější
Patriarchální kříže
Tradiční kříž
Na hřbitově jsou i dvě kamenné lavičky (víte kde jsme se už s nimi setkali?), na půdorysu jsem je označila červeně.
Cestou zpět jsme vyfotili pohled z Beskidku do údolí, do vísky Konieczna, kde je u lemkovského kostela Basila Velikého (rusky Vasila) naše další zastávka a další Jurkovičův hřbitov. (kliknete-li, fotku tuto i ostatní zvětšíte)
A co se stalo dál? V sedle Dujawa jsem zjistila, že jsem na hřbitově zapomněla batoh s foťákem, peněženkou, doklady a naší biblí… Tak jsem se sebrala a šla znovu nahoru a zpět. A to si pište, že jsem i díky dešti byla splavená úplně všude a srdce mi bouchalo jak o závod. A navíc jsme měli tichou domácnost.
Fotky na rajčeti: https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Jurkovicovy_vojenske_hrbitovy_-_Konieczna_Beskidek_46./
a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:
https://www.zonerama.com/521125003/137642
Prameny: Matúš Dulla: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/
https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/7495-konieczna/
Pod prvním křížem na třetí fotce odspodu spočívá Karel Svačina z Vizovic,nar.1887
http://vuapraha.cz/sites/default/files/kartoteka_padlych_v_1_sv_valce/S/Sv/ipage00028.htm
Saule,moc díky za detektivní práci, u Konieczne 47 jsem si uvědomila, že jsem málo fotila detaily medailonků, chtěla jsem rozluštit medailonek u kříže vlevo, ale nemám detail, patriarchální jde po zvětšení přečíst… tak jsem zalitovala, ale pozdě….
To se takhle dá najít člověk, aha!
Hrozný, tyhle zabitý mladý lidi 🙁
Tak to nebyla žádná práce, jen pár minut hledání v práci 🙂
Práci jste si dali vy,takže diky vracím.
:))
Ale to hledání a dohledávání bývá někdy hodně zajímavé a dobrodružné.
Vzpomínám si, jak nějaký detektorář našel ešus z 2.WW s podpisem a pustil se do hledání majitele.
Ten už sice nežil ,ale nakonec ho předal jeho široké rodině a bylo to pro všechny hodně dojemné.
A hlavně přínosné pro to propojení minulosti s přítomností.
Tak to je hezký příběh s dobrým koncem. Já jinak tyhle lovce nemám moc ráda, i když chápu, že je to pro ně adrenalin. Ale kolik toho najdou a nechají prozkoumat archeologům? Jsem vždycky ráda, když se objeví poklad a poctivý nálezce nespekuluje nad tím, jak by nález co nejlépe a nejvíc zpeněžil…
Já vím,to je docela problém.
Ale oni to už i mezi sebou řeší a stanovili si tu spolupráci s archeology jako svoji “stavovskou čest”.
Ne všichni ji ctí, samozřejmě.
A nedůvěra archeologů k nim se dá taky pochopit,protože těch vykradených lokalit a možná mnoha tun v soukromých sbírkách zmizelých bronzových a železných artefaktů už detektorářům nikdo neodpáře.
Ale prý ta spolupráce teď probíhá nadějně a k oboustranné spokojenosti.
Tak to je dobrá zpráva, snad si to mezi sebou ohlídají, ale jsem spíš skeptická..
Tedy jít pak zase nahoru a v mokru… ta první cesta se dá pojmout jako projev úcty vůči padlým, ale ta druhá za zapomenutými věcmi, to nevím, jak bych pojala, abych si připadala dobře.
Podruhé to byl čistý stres a vrcholný sportovní výkon, srdce mně bušilo jak zvon… zmáčená a zároveň zpocená. Nejhorší ale byla ta tichá domácnost!