2. den / 26. 4. 2018
Se zpožděním nasedáme v sedle Dujawa do auta, i se zapomenutým batohem, a pokračujeme do vísky Koniecna silnicí 977. 
Jsem zvědavá nejen na hřbitov, ale i na okolí kostela. Zvětšením mapy se mi totiž u kostela kromě dvou hřbitovů objevila ikonka fotbalisty.
Po cca kilometru jízdy zastavujeme a je to jasné. Tady kostel není dogma! U pravoslavného kostela sv. Basila Velikého v Koniecznej, v jehož areálu se nachází i Jurkovičův vojenský hřbitov Konieczna [47.], vidíme v popředí fotbalové hřiště a u presbytáře sklad poražených stromů (že by k opravám kostela?)
Zaparkujeme u kostela a přes plot už vidíme Jurkovičův hřbitov, tvořící součást hřbitova místního.
Pravoslavný řeckokatolický kostel sv. Basila Velikého byl postaven v letech 1903-1905. Po odsunu populace Lemků v rámci akce Wisla (1947) kostel využívali noví osadníci, katolíci. V roce 1957 se do své domoviny vrátila část Lemků a v kostele se opět začaly sloužit mše podle podle byzantského-ukrajinského ritu. Stav trval až do roku 1961, kdy byl řeckokatolický kněz zatčen. 29. července 1969 byl kostel předán Polské autokefální pravoslavné církvi jako pobočný kostel farnosti ve Zdíni (tam pojedeme! naše příští zastávka). Od té doby byl kostel několikrát rekonstruován (po roce 1969, v letech 1996-1999, po roce 2004). V roce 2009 se stal na základě práva výhradním majetkem této polské pravoslavné církve. …. hm.. Trochu odbočka, ale zajímavá, a dnes na to mám čas.
Projdeme mezi kostelem a zvonicí a jsme zde.
Konieczna [47.] má tvar obdélníku, plochu asi 55 m2 a je řazena mezi masové hroby.
Zvýšený terén skrývá 126 mrtvých vojáků ve třech hromadných hrobech a od okolí je oddělen nízkou kamennou zídkou s osmi geniálními Jurkovičovými křížovými kostkami (viz [3.] Ożenna a [7.] Desznica).
U zadní zídky jsou vztyčeny dva dřevěné kříže se stříškou a medailony, jeden běžný – latinský, druhý dvouramenný – patriarchální. Na obou medailonech jsou údaje o mrtvých. Leží zde 108 ruských a 18 rakousko-uherských vojáků, kteří zemřeli v období od ledna do března 1915.
V roce 2000 zde fotografoval profesor Matúš Dulla a kříže nenašel. My máme štěstí. Zdá se mi, že poslední rekonstrukce křížů byla důkladnější. Na fotografii Henryka Bielamowice z roku 2008 je po předchozí rekonstrukci na obou medailonech uveden pouze rok 1915 .
Historická fotografie z roku 1916
Poslední fotka a loučíme se s Koniecznou. Jsme rádi, že hřbitov je opět v pořádku a dáváme mu podle školní stupnice Matúše Dully za jedna.
V Konieczne jsme se dlouho nezdrželi. Před odjezdem jsme ještě hledali na protějším zalesněném svahu vrcholek věže hřbitova Konieczna Beskidek 46 a našli!
Jedeme dál po 977 a naším cílem je cca 3 km vzdálená vesnice Zdynia, kde je náš další „Jurkovičův vojenský“. A mimochodem pršet nepřestalo. vaše zuzi
Fotky na rajčeti https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Konieczna_47._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici/
a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:
Prameny: Matúš Dulla: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/
https://pl.wikipedia.org/wiki/Cerkiew_%C5%9Bw._Bazylego_Wielkiego_w_Koniecznej
https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_47_%E2%80%93_Konieczna
Ahoj Zuzi, čtu si to a prohlížím si to tu postupně, jako v knížce. Ani nedýchám, ani nevím co mám napsat. Ani nevím, který hřbitov je pro mě “nejhezčí, nejpůsobivější”
Všechny.
Všechny jsou úžasné, svým zasazením a pojetím do té které krajiny, atmosférou. Co hřbitov to Genius loci. Co hřbitov to unikát.
Máte to výborně zpracované i tím výkladem – napadá mě to Wágnerovské pojetí, jinde ty římské sloupy, tady zase pravoslavný kostelík. Parádní fotky! a dobrodružství.
Pan Jurkovič je mistr- at co se týče toho zasazení do krajiny, ale i cítění detailů, úžasný.
Děkuju Barčo za tvé vyznání a určitě by byl nejvíc potěšen pan Jurkovič :).
Fotky pěkný, tohle místo s výhledem je krásný. Kostelík taky působivý.
Hřiště hned vedle kostela je v Říčkách (v Orlických horách) taky.
A opravdu moc promyšlený jste měli i ten čas návštěvy – jaro. Nejen že je to svěží, živé, což hřbitovům dodává ještě víc smíření na fotkách, navíc občas je vidět pampelišky nebo kvetoucí strom. A hlavně to není zarostlý, všechno je vidět, samozřejmě, v tom je jaro vždy a všude nejlepší! Žádný kopřivy do pasu…