Tečky spatřené – 7.2. a 14.2.
Kurňa, po té brněnské Tečce z předminulýho týdne, byla teda tahle Tečka z Ostravy (7.2.) hodně nudná. I když – kultivovaná. Ale chceme takové Tečky??? Asi jo, tak, chceme je, aby se člověk tím víc těšil na ty brněnské bez reprízy. Chodím spát brzy a v době konání Tečky už dávno zařezávám, tak vítám něco, co mne v době kolem půlnoci spolehlivě nakopne. Ostrava mě záhy uspala, a tak jsem si ji musela po kapkách pustit ze záznamu. Ona tam totiž je. Ty dva lomcováky z Brna však nikoli.
Kromě architekta Pleskota, kterého jsem viděla moc ráda, ale mohl přijít jindy a jinam, a ještě jednoho pána v letech s vybroušenou mluvou hipstera, se jako hlavní hvězda objevil Albert Černý a jeho nová skupina Lake Malawi. Sekundovala jazzem klavíristka Beata Hlavenková, jak se později ukázalo, manželka kytaristy Lake Malawi Patrika Hlavenky alias Karpentski.
Pořad uváděl Marek Hlavica a drinky míchala hezká slečna Bára Obozněnková, ostravská herečka, jak jsem se dočetla. Marek Hlavica je střízlivý až nudný muž středních let, nepitvoří se, zachovává dekorum, a decentně vtipně reaguje na podněty. Svým vtipům se nesměje. Bára je zatím trochu nejistá, chvílemi jistější.
Albert Černý a jeho nová formace mne zklamala. Ten sympatický kluk s nejkrásnějšíma (nejdelšíma) nohama šoubyznysu už není co býval za dob Charlie Straight. Nové písničky mne na první poslech nezaujaly a rozptylovala mne mohutně vyčesaná Albertova kštice. Vypadal jako Justin Bieber. Zkoušela jsem jen poslouchat a dívat se jinam, ale moc to nepomohlo. Celé mi to přišlo jako komerční projekt, který AČ zaštiťuje, a ten dojem potvrzovali i dva zkušenější muži v pozadí – Karpentski a Pilch. Kdovíproč mi připadali jako dva seriózní mentoři, kteří si vykalkulovali proč do toho jít. Možná soudím příliš příkře. Charlie Straight působili svěžeji a průrazněji. Hudba měla větší šmrnc. Není to důležité, ale překvapilo mne, že název skupiny Albert Černý vysvětluje pokaždé jinak.
Beata Hlavenková je příjemná žena a její nevzrušivé přirozené jazzové kompozice, které také sama hraje na klavír, jsou též příjemné a dovedu si je představit jako hudební kulisu v útulné kavárně. Myslím, že tento styl jazzu je přístupný i těm, co jazz neposlouchají. Příkladem jsem já.
Nic proti Ostravě, ale jít do toho po Brnu je handicapem samo o sobě. Už nikdy to nebude jako dřív… Ne nuda v Brně, ale v Ostravě. A nezachránil to ani fešák Černý.
Další týden jsme o tečku z Brna skoro přišli. Bylo to těžké rozhodování. Jít na Zrní či nejít na Zrní? Tečku z Brna již nikdy v repríze neuvidíme…. Vyhrálo Zrní v Poličce a bylo skvělé, ale o tom příště. Jen ještě zajímavost. Zrní předskakoval Ondřej Sychra, ten samý co předskakuje i na prvních koncertech Lake Malawi. Tak se to propojilo.
– Hned po Zrní, už zase doma, jsem zapnula televizi a strnula jsem! V brněnské Tečce zrovna zpívali Alexandrovci!!! To je silný kafe! Když pokání, tak se vší pompou. V záběrech se střídaly samé oduševnělé osoby a nebojím se použít i slova GURU. Duchovní dokumentarista Viliam Poltikovič, hudebník s dobrou pověstí Oldřich Janota a chlap co nezradí, písničkář Jiří Smrž. Mnoho jsem toho již nestihla, ale moderátor, který to předtím dvakrát „posral“ s veselými pantáty z Vanessy a Dědou dementem, tentokrát zíral na své hosty opravdu mimořádně procítěně a své pokání prožíval velmi extaticky. Ano, tato brněnská Tečka byla mravně na výši, snad i na vrcholu. A přesto nudila méně než ta ostravská.
Tyhle retro vzpomínky zveřejňuji, přestože časem aktuální pocity poněkud vyčpěly. K jejich vyvolání jsem přistoupila protože text o brněnské Tečce má neustále vysokou čtennost.A to mne zavazuje, přátelé.
http://musicserver.cz/clanek/46056/Albert-Cerny-z-Lake-Malawi-Rok-2013-Nasel-jsem-sam-sebe/
