Jedna věta každý den / pojedenácté

2019 – listopad

Listopad

1.    Pátek a rozchod. Miláček odjíždí na závody do Olešky, já mířím do HBPL na schůzku. Dorazí i dcera s Emmou a  jedeme domů na opušťák.
2.   Sobota – rodinná konstelace i když každý tak trochu sám; výlet do Maštalí a tradiční soutěž na tradičním místě ve sbírání kuliček. Emma vítězí, jak jinak..
3.   Vespolek do HB, rozchod a cesta domů vlakem. Ostrá roztržka s nasraným průvodčím. Kapituloval ale odvděčil se tím, že nezmínil, že v Hlinsku nemusíme přesedat. nebyla jsem v tom sama… jeho vítězný pohled na zmatené cestující z kterých udělal idioty je nezapomenutelný.
4.   Pondělí… já už fakt netuším jak s tím miláčkem vyjít. Každej si hledá svý kam sebe vrazit každej si hledá svý. Vařím jak blázen abych nemyslela.. dýňová polévka, sýrová pomazánka, špalíček vepřového, lečo bez vajec, poslední? sněhový koláč z malin na zahradě, stále dozrávají..
5.   Událost roku, děkujeme panu Němečkovi z chrudimského katastru a jsme všichni pohnuti. Překvapí nás podobnou příhodou z předešlého dne… prostě jako ve filmu Pošli to dál!
6.   Středa – zazimovávám zahradu, uklízím, likviduju, omývám. Baví mě to moc – lehká leč usilovná práce na čerstvém vzduchu mi zkrátka prospívá..
7.   Vztek, lítost, smíření, už mě zkrátka neba trucovat a pak se usmiřovat, je to pořád dokola a jde o prd. Jen to mrzí..
8.   Pátek .. něco na mě leze, jen nejnutnější poflákat a ležet.
9.   Nemoc se rozkošacuje a ochromuje mne, nejsem zvyklá marodit, vyvádí mne ta slabost z míry.
10.   Nemoc stagnuje a v noci se zbavuji léčivých magnetů páč nemohu vůbec spát.
11.   Sbírám odvahu říci někomu něco. Proberu to s Věrou. Čím dál víc cítím, že v ní mám velkou oporu a jejich rad si vážím. Mnoho desetiletí jsem byla na všechno úplně sama. Tu věc jsem odložila, ale následky se dostavily okamžitě, příště už musím.
12.   Nemoc propukla v plné síle a lékař mi předepsal antibiotika. V příbalovém letáku mne zaujala informace, že v případě černého a chlupatého jazyka mám navštívit lékaře.
13.   Ladím léčebné metody, zabírají ty jemné. Bolavou trubici hýčkám koloidním stříbrem a sirupem Vincentka s heřmánkem a jitrocelem. Ách jó…..
14.   Je to lepší!!
15.   Je to skoro dobrý! Meju hlavu a odcházím na smutečku. Má tam být i Vilda. Zuzi, odvahu!!
16.   Vše OK, lepší to být nemohlo a pochvala od Věry za přednes básně Vítězslava Hálka Divoucí div a jak mi to slušelo v kostýmku. safra … pochvala to je jak elixír mládí, zuzi makej na sobě a nos sukně!!
17. Škoda slov…
18.   Dělám jako by se nic nestalo, jiné řešení nevidím. Už se ty urážky ode mne odrážejí… potřebuji k životu klidné zázemí, to je vše.
19.   Nemoc se mne drží jak klíště a miláček mne následuje… jako bych ho nakazila či co…
20.   Přišel mi mejl: Dobrý večer, paní Škrochova, mnohokrát děkujeme za Vas působivý projev na dnešním rozloučení s tatínkem. Novákovi. Mám radost, co dodat..
21.   Marodíme a jsme doma. Pospáváme, bolí nás hlava, chrchláme
22.   Marodíme a jsme doma. Pospáváme, bolí nás hlava, chrchláme
23.   Marodíme a jsme doma. Pospáváme, bolí nás hlava, chrchláme
24.   Zkouším jaké to je nemýt si každý druhý den hlavu, když jsem doma. 5 dní a zvykám si. Dnes jsem zaváhala, ale pak jsem si narazila čepici a vyrazila nemytá do TESCA. Ta chůze mě úplně oblažila. Dnes se chci v noci dívat na dokumenty O Petru Bezručovi a Zorce Ságlové. Oba mě zajímají. Snad neusnu. – TOP bude šéfovat Markéta Pekarová Adamová. Zůstala jsem v úžasu nad její aureolou a všeobjímající energií. Teď to půjde samo, naznačuje a všechno bude fajn. Ta baba má říz, ale stejně tomu projektu nevěřím. Tomáš Czernin mi je o moc sympatičtější. Jako člověk. Za měsíc jsou Vánoce.
25.  Přišel čas vypadnout z baráčku. Dobře mi ještě není, ale stává se ze mne poustevník… MAMI, JÁ CHCI DO SVĚTAAAAAAA….. Mám radost, Vilda už zase hraje jako před mrtvičkou… jeho Largo se neomrzí! Pekla jsem stehna na zelí, vynikající…!
26.  Pojala jsem rozhodnutí už neodkládat 2 návštěvy kamarádak.. a začnu péct cukroví – to bude jízda!! Linecké, išlské, rohlíčky … nejdřív klasika a pak se uvidí!! V telce depresivní film Olověná doba a pak Hadí síla!!!!! Húúúúúúúúú!
27.   Třetí týden doma, ach jo. Zklidnila jsem se a vařím jak o závod. Půjčila jsem si Palána Šumavské samotáře, dlouho odříkanou knihu a chci se vrátit k Nabarvenému ptáčeti, porovnat s kinem. Mám teď v permanenci jednu ošemetnou akci, nemohu o tom mluvit, ale pokouším se něco dohodit. Je to na dobré cestě, do týdne budu vědět zda to klaplo…
28.   Vaříla jsem rizoto podle Romana Pauluse. Se šafránem. A jinak nic. Poflakuju se a mírně cvičím a uklízím.
29.   Jsem jak vlčák na stopě, nedočkavě poštěkávám, až budu OK a vyrazím do světa, spousta pochůzek ve městě, ale ještě to není ono, miláček zatím k nepoužití, nemoc doznívá, ale trvá. Uvařila jsem dva pekáče huspeniny, letošní první… jaká bude? a zatuhne??
30.  Je 9.44 a ještě jsem v pyžamu, ale už musím do stopy. Huspenina zatuhla a začíná trochu mrznout. Voda v sudu ještě nezamrzla. Příroda mi dává poslední šanci dohrabat listí z ořechu a vodu ze sudu někde” zakonzervovat”. je mi líto ji vylít, jsem spořivá. Začíná biatlon, ale jsem votrávená… Krupčík, Moravec, Šlesinger a Vítková hlásí “netěšte se a hlavně od nás nic neočekávejte”, Koukalová tančí. Jedna z mých velkých radostí je zkrátka v prdeli a zima a dlouhé noci nakrku. Truchlivá perspektiva. Ještě že dnes svítí slunce, možná takový hezký den naposledy… přemluvím miláčka k cestě do Chrudimi?? A stihnu večer zažíhání veřejného stromečku na námku??? Nic, jdu ochutnat huspeninu a vyměnit pyžamo za denní oděv….. večer se ozvu co všechno jsem stihla. Stihla jsem všechno a ještě jsem navíc ztratila peněženku. Úzkost a zmatek, ale zvládla jsem to. I bez podpory.