filosoficky a smát se povoleno
Údělem člověka jest potácet se tím svým životem od narození ke smrti a souběžně s tím klopýtáním, klopotným žitím a každodenními otázkami, které musíme nebo nemusíme řešit, ale chceme se s nimi jaksi vyrovnat se ctí nebo bezecti, všichni ovlivňujeme generální „vizi “ lidstva. Tak si to představuji. Duše všech lidí, co tu byly, jsou a budou tvoří imaginární chuchvalec, který má nestabilní úroveň, podle toho co do něj napumpujeme – čím přispějeme, co převáží atd. Moc se v tom nevyznám, ani to nemám promyšleno a rozpracováno, ale přece by byla škoda, když už se člověk celý život lopotí na své kultivaci, aby to přišlo smrti vniveč! A co teprve špičky ve svém oboru! Docela tomu věřím. Chuchvalec za ta léta jde kupředu, kvalitní, jde s dobou a každému, kdo se čerstvě narodí, předává darem jakýsi momentální kompilát, „vejcuc všeho“, aby mu usnadnil v začátku žití v tomto rozporuplném, ale tak inspirujícím a narodí-li se člověk správně – přijatelném prostoru.
Internet je také jakási koule paměti lidstva, sice umělá, ale tak trochu mi ten popisovanýchuchvalec neboli centrální mozek lidstva (zhmotněný v Návštěvnících) připomíná fenomén internetu. Jenže ten náš umělý chuchvalec (síť) je značně nekorektní – nelze se na něho absolutně spolehnout, ale má neskutečnou paměť a je tu k dispozici pro všechny. Kdo kočíruje centrální mozek lidstva nevím a nevím ani komu vděčit za to, že internetová síť stále šlape. A nevím ani, jestli se mi to všechno jen nezdá…
Tyhle prapodivné úvahy mne napadly, když jsem se dostala k těmto dvěma textům. Nejprve ten čerstvý:
A ten starý…
a ten starý
