Železné hory
Nedaleko dominanty vesnice Modletína, barokního kostela sv. Anny, se nachází modletínský hřbitůvek. Cesta k němu je lemována kaštany
Hned za novou železnou branou vlevo nacházíme náhrobek, kde je možná kamenická chyba v názvu vesnice – místo Střítež je vytesáno Stříteř… nebo to bylo jinak??
Hřbitov je jako město a kdo jím prochází, dozví se mnohé věci. Procházíme jeho ulice a na domech-náhrobcích si čteme jako v knize. Zde vedle sebe staré a nové v dokonalém souladu. Ráda vidím originální umělecky zpracovaný náhrobek ze současné doby. I zde však, na malém venkovském hřbitůvku, v obci, kde je v současnosti 22 domů a pouhých patnáct obyvatel, (v roce 1869 zde žilo 154 lidí v 17 domech), tak také zde se objevují ty vysoce leštěné unifikované náhrobky kýčovitého stylu, které zamořují pomalu ale jistě celou republiku..
Krutá pravda – tento nápis čtu poprvé..
Krásná lidová kamenická práce
Pohled od vchodu ke středu hřbitova s lípou a křížem
Pohled zpět ke vchodu
Zde jsou hroby sklářského rodu Rüklů z Horního Bradla. Jsme překvapeni. Domnívali jsme se, že Rüklovi jsou pohřbeni v rodinné kapli sv. Panny Marie v Horním Bradle – postavené v letech 1892-93, musíme to příště prozkoumat nebo lépe nafotit. Detaily zanikají.
Před tímto společným hrobem pociťujeme bezmoc nad hyenismem lidí, kterým není vůbec nic svaté. Chybí zde 3 Kristové, tři lampičky a železné sloupky s ochranným řetězem. Těžko lze předpokládat, že tyto věci přemístili pozůstalí do krypty kaple v Horním Bradle.
Hřbitov je umístěn na výspě a tvoří v krajině jakýsi balkón, z kterého je vidět do dáli. Zde na chatovou oblast u lesa
Volného místa je tu dost, i když se na náhrobcích objevují jména osad a vesnic z širokého okolí… Spálava, Chloumek, Klokočov, Velká Střítež, Rušínov aj… a některá příjmení jsou velmi častá. Třeba Nepovím a Pospíšil.
Je jaro, u plotu kvetou modřence..
A panoramatickým výhledem ze hřbitova severním směrem se dnes s vámi loučím…
Panoramatické záběry si můžete lépe vychutnat na našem ZONERAMA, ty blogové jsou podstatně zmenšené
Tak jsem přečetla všechno, co jsi zatím v dubnu napsala – krátce řečeno – potěšila jsem se, dozvěděla se hodně nového –
přeju všechno dobré
Děkuju Míšo za komentář a návštěvu. Při vší úctě ke svým textům 🙂 a respektu k času, který při jejich tvorbě ztrávím :), za tvými texty jen pokulhávám a mám kolikrát pocit, když stisknu tlačítko publikovat, že by to mohlo být ještě lepší a propracovanější. Ale jak to všechno skloubit, když je tolik povinností a venku tak krásně, že bych výletovala celé dny a s ničím si nelámala hlavu… to je umění najít ten kompromis :). Hodně krásných výletvám přeji.
O svých pocitech při stisknutí tlačítka “publikovat” jsi napsala přesně tak, jak bych to vyjádřila já – právě tak při čtení Tvých textů – nu což, musíme se s tím nějak vyrovnat 🙂
zdravím, Míša
Jo, Míšo, my to zvládnem :)!
[…] To vše už znám jak své boty a jistě by se na blogu našlo i více textů a fotek z Luže a okolí. Dnes však míříme jinam a protože strategicky parkujeme u křesťanského hřbitova, naše první zastavení je právě zde. Miláček moje nadšení pro hřbitovy nesdílí, ale kvůli mně je ochoten občas nějaký se mnou navštívit a někdy se i nadchnout. […]
Na modletínském hřbitově mám dědečka. Mimochodem, jmenoval se Pospíšil 🙂 S tou Stříteží je to tak, že se dřív skutečně jmenovala Stříteř a někdy cca ve 20. letech se to změnilo. Nevím proč, možná kvůli lepší výslovnosti?
Ellie, děkuji moc za komentář a vysvětlení Stříteže, vyslovuje se to fakt obtížně :).
Našla jsem tento blog až dnes. Ale třeba tam ještě někdo chodí. I můj předek byl Pospíšil. Ten náhrobek se Stříteří je právě jeho. Jsme snad příbuzné?
Dobrý den, děkuji moc za ohlas a za náhodu, která vás sem zavedla. Příbuzné ale určitě nejsme, “můj” Miloš Pospíšil pochází ze Zlína. Kořeny má úplně někde jinde