Led 142015
 

Průvodce

Budete-li chtít tento malý výlet uskutečnit, udělejte si čas na 3 až 3,5 hodiny – to podle tempa vaší chůze. Mimo poslední návratové etapy se budeme pohybovat v turisticky neznačeném terénu a tentokrát si raději nechte svá kola doma, protože by vám překážela.

V první části cesty bude našim záměrem dorazit do lesa Malhoště. Nezvolíme však tradiční cestu po silnici, zkusíme to dnes trochu jinak. Před skutečským hřbitovem tedy nezatočíme po silnici doprava, ale půjdeme rovně cestou k rybníku pod Zbožnovem. Tuto cestu jistě každý zná, dovede nás po chvíli chůze až k místu, kde se odedávna říká U křížku, a kde opravdu dodnes křížek pod lípou stále stojí. Starší pamětníci si určitě ještě vzpomínají, jak tato cesta dříve vyhlížela – byl zde krásný hluboký úvoz lemovaný třešňovými stromy. V dnešní době ovšem zmizel zarovnán nánosy odpadků. U křížku se cesta lomí doprava a zavádí nás k rybníku pod Zbožnovem. Nechcete-li mít problémy s překonáváním výpustě na hrázi, projděte zadem po pěšině, vpravo míjíte zařízení a chatky patřící rybářskému spolku, a až uvidíte konec hráze, zabočte doprava. Pokračujte dále volně terénem mezi polem a rybníkem, později pásem louky mezi polem a rybničním přítokem, který vytéká z Malhoště, kam také zanedlouho sami dorazíme.

foto_18_01

Vyjdeme na silnici a les Malhošť dnes úplně pomineme. Přejdeme pár desítek metrů po silnici směrem ke Zbožnovu a jakmile se v levotočivé zatáčce v začátku stoupání objeví po naší pravé straně první stromy lesa Borek, zbystříme pozornost. Brzy uvidíme první nápadnou cestu doprava (vjezd do lesa) a na ni odbočíme. Povede nás podél okraje smíšeného lesa stále dozadu a později se z této vozové cesty stane trochu nevýrazná, ale stále ještě znatelná, pěšina. Budeme-li se jí i nadále držet, zavede nás po chvíli k terénní hraně, probíhající sezhora strání kolmo na naši stezku. Toto místo je důležité poznávací znamení pro náš další postup. Tedy, zaregistrujeme ho, nicméně projdeme dále po naší pěšině hustým roštím – a rázem se ocitneme v jiném prostředí. Změnu okamžitě zaznamenáte sami. Nacházíme se v listnatém lese s převahou buku, a tam, jak možná víte, nebo jste to právě teď zaznamenali, není žádný podrost. Les je najednou nějaký prázdný, čistý. Toto je naše další upozornění pro případ, že jste před chvílí neviděli tu terénní vlnku. Přerušíme pochod podél okraje lesa a vystoupáme svahem nahoru k silnici. Přejdeme ji a malou zkratkou u rozložitého jasanu se dostaneme na travnatou cestičku vinoucí se mezi polem za Zbožnovem a smíšeným lesem Heráně, který obrůstá údolní stráň jdoucí souběžně se vzdálenějším tokem řeky Krounky až k Luži. Tento krajinný útvar nese pomístní název Na hřívě.

foto_18_02

Podíváme-li do dáli, lem lesa míří neomylně k prvním domkům osady Lhota u Skutče. Zatím je ještě nevidíme, ale později se nám na horizontu určitě objeví a přiblíží nám tak další cíl našeho dnešního putování. Travnatou pěšinu po chvíli opustíme a vnoříme se do lesa – ve zlomu okraje lesa se nám samo nabízí její přirozené pokračování. Nyní půjdeme úbočím zalesněného svahu a okraj lesa vlevo budeme mít stále na dohled.

Než se nadějeme, ocitneme se u první zajímavosti našeho výletu. Musíte se ovšem tentokrát dívat pěkně pod nohy a nikoli pozorovat, co se kde v lese šustne. Tak bychom totiž mohli ten první nízký hraniční kámen lehce minout… Podívejte se pro jistotu na jeho bok, mělo by tam být vyryto číslo 178. Souhlasí?! Jsme tedy dobře. Narazili jsme na první kámen poněkud vyjímečně zachovalé souvislé řady kamenů ohraničujících rychmburské panství Thurn-Taxis.

Prohlédněme si hraničník blíže. Výška nad zemí asi 25 cm, ale pozor, tento údaj je velmi proměnlivý, nahoře zaoblený tvar, na čele vyryto TT (Thurn-Taxis), na boku popisné číslo. V tomto případě materiál žula, ale později se setkáme i s pískovcem. Tyto pískovcové hraničníky nejsou tak zachovalé jako ty žulové, ale mají překrásně vyrytá čísla, všimněte si sami. Nahoře, na zaoblené hlavě kamene, se můžeme setkat s vrypem znázorňujícím pokračování směru řady. Buď vidíme vodorovnou čáru, nebo vingl (pravý úhel). Na našem prvním kameni jsme zaznamenali vingl, tedy změnu směru. Máte-li chuť, slezte dolů svahem a skoro na dohled silnice ještě jeden hraničník objevíte. Budete-li mít štěstí, možná i jiný, další, mně se to ale bohužel nepodařilo…

foto_18_03

Dodám něco málo k historii a přibližnému stáří těchto kamenů. Hrabě Karel Alexandr z Thurnu a Taxisu koupil rychmburské panství (spolu s panstvím chroustovickým) 8. března roku 1823 od hraběte Filipa Kinského. TT, na rozdíl od původního majitele F.K., který zchátralý hrad nechal opravit a zvelebit a zde také sídlil, Thurn-Taxisové na Rychmburku takřka nepobývali a větší část inventáře byla odvezena do jejich sídla v Řeznu. Později sice usídlil na hradě úředníky, spravující jeho východočeské majetky, ale hrad stejně postupně ztrácel na svém významu. Ve vlastnictví tohoto šlechtického rodu zůstal až do roku 1945.

Vraťme se ale zpět k našim hraničníkům – zatím jsme stále u toho prvního. Pokračujeme tedy po lesní pěšině dále a uvidíme jich cestou ještě 13. S naším prvním tedy dohromady 14 kusů, číslovány 178 až 189, pak jeden chybí a 191, 192. Další kameny jsem zatím neobjevila, v lese byly v zimě návěje, ale domnívám se, že opět bude změna směru, protože cestou do Lhoty bych alespoň jeden další určitě někde musela spatřit. Je docela pravděpodobné, budete-li mít větší trpělivost než jsem měla já, že se náhodou podaří právě vám najít pokračování této malé, ale relativně neporušené řady hraničních kamenů. Přála bych vám to.

foto_18_04Naše cesta ale nekončí. Těžko schůdný terén nás přinutí vyjít až k poli, na které záhy naváže širší polní cesta vedoucí k prvním domkům Lhoty. U prvního plotu cesta uhýbá doleva a brzy dojdeme na silnici, kde nás uvítá zelená turistická značka. Té se budeme chvíli držet, půjdeme po ní doleva. Zatím se ale můžeme podívat na náves. Uvidíme zde malou slohově nevýraznou kapličku zasvěcenou Svaté rodině – z roku 1844, a povšimněte si úhlednosti celé vísky a krásy zdejších fasád. Každá fasáda je jiná, ale přece jsou všechny udělány s dobrým vkusem a tvoří pěkný celek, což je v dnešní době málokdy vídaná věc.

Vrátíme se k naší zelené turistické značce a opustíme po silnici Lhotu. Hned za vsí nás značka navede na polní cestu doprava vedoucí k lesu. Na kraji lesa směřuje zelené značení doprava a my ho opustíme a půjdeme stále rovně. Po pěti až deseti minutách chůze cesta vyústí na širší lesní cestu a uvidíme před sebou lesní školku. Zabočíme doleva, po pár metrech doprava a pokračujeme podél plotu školky. Cesta nás přivede k široké lesní svážnici. Po ní budeme postupovat doleva. Asi čtvrthodina chůze a naši cestu protne v šikmém směru žluté turistické značení, které využijeme k návratu domů. Projdeme se tedy ještě dnes naposledy lesem a na jeho konci se stále budeme držet žluté značky, která nás zavede po silnici přes Zbožnov až k Malhošti. Zde si můžeme vybrat, zda do Skutče dorazíme po silnici, nebo opět cestou kolem Zbožnovského rybníka, popisovanou v úvodu dnešního výletu.

Pozn.: Chodíte-li rádi na toulky do lesů, možná jste i vy sami na některých místech na hraničníky panství TT narazili, jako se to stává mně. Teď tedy víte o co jde, a nebude to pro vás jen tak obyčejný kus kamene. Vím ještě o jedné souvislé řadě – je velmi, velmi dlouhá, kompletně zachovalá a v některém z příštích pokračování Výletů vás tam zavedu. Tedy alespoň doufám. Pokud nebyla tato lokalita narušena těžbou dřeva, jistě tam hraničníky společně v pořádku najdeme.

 Posted by at 14.08

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz