Čer 102013
 

zprávy z domova

Společný víkend s miláčkem byl tentokrát osekán, ale i tak jsme toho stihli víc než byste čekali.

V pátek díky pracovnímu zaneprázdnění přijel Miloš se soumrakem a protože toho za týden naspal velmi málo, s odchodem na lůžko jsme neotáleli. Po obvyklých ranních rituálech jsme se kolem půl jedenácté domluvili na aktuálním programu. Les, případně houby a po návratu práce na zahradě. Konečně snad nastal čas na osekání zahrady a zušlechtění živého plotu před domem. Nepršelo a vypadalo to, že ani pršet nebude. Ještě než jsme vyrazili stihla jsem uvařit hustou a výživnou bramboračku zahuštěnou místo jíšky zelenou čočkou.

Les jsme zvolili stejný jako před týdnem. Pro jeho malebnost, snadnou dostupnost a také proto, že se v něm po těch letech snadno orientuji. Také mám pocit, že je snad i dostatečně velký, aby tam nemuseli houbaři o sebe zakopávat.

1-IMG_1700

První zastávka u lesního rybníčku. Je dusno, svítí slunce. Usedáme na dřevěnou lávku (v pozadí) a kocháme se zase po čase sluncem a krásou přírody. Jen to, že jsme nenašli ani jeden exemplář houby nás v tom svatém nadšení pro božskou přírodu poněkud brzdí a ruší… je to na pytel.

1-IMG_1702

Pohled na vodní hladinu uklidňuje, obloha je optimálně vybarvena, co si přát více…

1-IMG_1703

Nastává čas pro rozhodnutí. Jít dál či nejít? Jsme rozumní. Uklidňujeme se vzájemně a připravujeme na alternativu, že nenajdeme třeba vůbec nic. Vždyť o nic nejde… v přírodě je tak krásně..! Vyrážíme tedy dál. Cestou necestou procházíme půvabnými zákoutími lesa a divíme se, že se tu houbám nelíbí. Pak nastal zlom! U cesty na nás nenadále vykoukly z mechu dva vzrostlí kozáci ( v tom „leknutí“ nebylo zdokumentováno) a hned bylo veseleji. Naděje trvá. A opravdu se nám začalo dařit. Postupně nacházíme v nitru lesa ještě dva solitérní kozáky menšího vzrůstu a těsně před výstupem z lesa na asfaltku, kde parkujeme, se stal zázrak!

1-IMG_1707

Hřib kovář jako kolo od vozu!! (Tentokrát  zdokumentováno)

1-IMG_1715

Pohled do košíku po akci ( vím, není to zrovna na vítězný pokřik, ale houby rostou opravdu daleko od sebe a ostatně na smaženici pro dva je to tak akorát)

1-IMG_1716

Úlovky z detailu

Celou cestu lesem Miloš mlsně sledoval dění na obloze. Miloš je plachtař a letos si zaplachtil zatím jen jednou zkušebně. Nebylo počasí. Vrátili jsme se k autu, posadili u cesty, posvačili pomeranč a rozhodli se podívat na místní letiště, které je nedaleko a pokud to půjde navázat přátelské styky s místními členy aeroklubu.

1-IMG_1709

Cestou k řídící věži Miloš objevuje v otevřeném hangáru plachťák, na kterém kdysi létal v Holešově. Jaká náhoda!  Mám mu věřit??? 1-IMG_1714

Navazuje se nové plachtařské přátelství. Tato a fotky následující jsou už snímány z řídící věže letového provozu, kam jsme byli pozváni. Vůbec nerozumím té plachtařské latině, kterou se tu hovoří, a tak nechávám Miloše vyhovořit, obcházím věž a fotím pár záběrů z okolí a pochyby se rozptylují. Vedoucí letového provozu potvrzuje, že dotyčné letadlo pochází z Holešova! 1-IMG_1713

Pohled na další objekty, které patří soukromníkovi, zažranému do letadel a létání. To bych se vsadila, že tu má svůj druhý domov… ne-li ten první.

1-IMG_1712

1-IMG_1711

Letiště je umístěno strategicky a krajina je zde velmi půvabná, ve své rozmanitosti

1-IMG_1717

A neodpustím si ještě detail na krásné ohnivě červené rourky hřiba kováře. A inkoustově modrou barvu míst, kde došlo k doteku, spíš tedy pomačkání. Hřib pokrájíte a on  okamžitě zmodrá do tmava. Chvíli tu modrou směs dusíte na pánvi a sledujete pozoruhodný úkaz, kdy postupně modrá barva žloutne a žloutne až je po ní veta. A tak to už zůstane.

Po návratu domů jsme pojedli bramboračku, dali na kanapi naši tradiční meditaci, při které Miloš záhy usnul jako když do vody hodí. Nechala jsem ho odpočívat a osekala jsem za tu dobu co byl v limbu skoro celou zahradu. Pak se za mnou neočekávaně objevil a že se hlásil o nějakou práci, to si piště. Dostal úkol věru nelehký. Ořezat ručně živý plot před domem.  Skončili jsme oba shodně. Já měla uvařenou večeři. Pečené brambory s česnekem a smaženici a Miloš doklízel poslední lornu (pomístní výraz pro plastovou bednu standardního obsahu) s větvičkami na kompost. To jsme si pochutnali! A ráno miláček odfrčel na letiště do Hranic na Moravě. Už to nešlo déle odkládat.

 Miloš s ASW20

Miloš s ASW20 / Setkání u Frenštátu

Na aktuálním snímku z neděle (autor Zdeněk Schenk) si to Miloš plachtí nad Frenštátem.

 

 Posted by at 15.50

  4 Responses to “Houby rostou, letadla létají”

  1. U toho rybníčku to vypadá moc pěkně, taky bych poseděla.

  2. Taky bych sla na houby mamko a do lesa, na jehoz jmeno si zaboha nemuzu vzpomenout :-( . Mozna za chvili :-) . Mej se moc hezky :-) a hezky den zitra – Zorka

  3. Jeste jsem chtela napsat, ze do takoveho (jakehokoli mesiho), ale i vetsiho … (vlasne momentalne kazdeho) letadla jako na posledni fotce bych nesedla, ani kdyby mi nabizeli milion … proste hruza a des, asi bych si …. do kalhot- pardon :-)

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>