Úno 262015
 

Šrámkův a Klepochův Vrchlický

Tak dlouho jsem se na Začarovaného tatrmánka chystala, až k tomu skutečně došlo…  Kdyby nebyla tak skvostným celkem a kdyby ji nesestavil Petr Šrámek, nevím nevím, zda bych po ni sáhla… verše Vrchlického, ač tento bard české poezie slovutným a váženým básníkem se zove a jeho jméno stále vyvolává respekt, zdá se mi zběžným pohledem již přece poněkud archaický a nechtělo by se mi ztrácet čas probíráním se množstvím jeho básnických sbírek (napsal jich přes 80 a 50 divadelních her a také 60 svazků překladů!), abych objevila klenoty!

A přece jednu jeho milostnou báseň mívala jsem kdysi v oblibě, ach, jak je to dávno….

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Píseň

Jest večer – kouří se z lesů,
červánek stromy prokmitá,
kytici z vřesu ti nesu,
je celá rosou pokrytá.

Každý ten nejmenší kalich
plá jakby protkán rubíny,
nesu ti v kvítkách těch malých
své lásky velké hlubiny!

(Poutí k Eldoradu)

A co tyhle? Kdo z nás je nezná! ale pamatujeme si, kdo je jejich autorem??

Za trochu lásky

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

(Okna v bouři)

Vánoce

Hlas zvonů táhne nad závějí,
kdes v dálce tiše zaniká;
Dnes všecky struny v srdci znějí,
neb mladost se jich dotýká.

Jak strom jen pohne haluzemi,
hned střásá ledné křišťály,
rampouchy se střech visí k zemi
jak varhan velké píšťaly. –

Zem jak by liliemi zkvětla,
kam sníh pad, tam se zachytil;
Bůh úsměv v tvářích, v oknech světla,
a v nebi hvězdy rozsvítil.

A staré písně v duši znějí
a s nimi jdou sny jesliček
kol hlavy mé, jak ve závěji
hlas tratících se rolniček.

Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, světla hoří –
Ó, vánoce! Ó, vánoce!

(Co život dal)

Nu, pěkné jsou, ale známe ještě nějaké jiné? Kdo by se dnes k Vrchlickému vracel, když kolem nás je tolik nových kulturních podnětů, že není možno vše vstřebat. A přece se takový člověk našel! Petr Šrámek, zlatokop ve světě literatury! Co „balastu“ musel přelouskat, než z Vrchlického díla vyškrábl tyhle drobné klenoty! Věnuje je dětem, ale podle mě jsou určeny i dospělým. Přečetla jsem všechny a mohu vám sdělit, že jsem se nenudila, ba byla překvapena! Překvapena náměty, nápady, Vrchlického literární invencí a libovala jsem si v jeho jazyku! To není povlávající český nonsens, kterého už mám mimochodem plné zuby! Ten Šrámek si fakt zaslouží hold! A jak umně výbor zase sestavil! Stejně jako Nebe-Peklo-Ráj, i zde na sebe básně jemně navazují a můžete hádat čím a jak. A stejně tak i ilustrace.

Ano, kniha by nebyla tak lákavá, tak poutavá, bez Klepochových ilustrací! Tvoří s knihou jediný celek, vše je provázáno a jeho tak trochu archaický a děsivý váchalovský styl, tak jeho linoryty působí i když se v nich nevyhýbá současným fenoménům, dodává Vrchlického veršům – opravdovským, hluboce životným – váhu a rozvíjí jejich téma. To už není ilustrování textu, ale rovnocená složka knihy. Tak.

Výtvarníka Tomáše Klepocha jsem neznala. A bylo mi to divné! Ale dnes existuje tolik šikovných ilustrátorů, jejichž objevení mne ještě čeká! Mám je raději než současné ceněné české konceptuální umělce, řekla bych. A tak jsem si o Tomáši Klepochovi něco přečetla. Je to Slovák a v oboru ilustrace není žádným nováčkem.

Tomáš Klepoch sa narodil 22. júla 1981 v Bratislave. Vyštudoval Vysokú školu výtvarných umení v Bratislave u profesorov Roberta Jančoviča a Ivana Csudaia. Štúdium absolvoval u docenta Pavla Chomu na Oddelení vizuálnej komunikácie.

Využíva techniku linorytu, ktorý kombinuje s maľbou a s tabletovou kresbou, kde technikou odstraňovania (škrabania) vytvára kresbu typickú pre linoryt. Práve touto technikou boli vytvorené ilustrácie ku knihe Ako som sa stal mudrcom, za ktorú dostal Zlaté jablko na BIB 2011.  …. ( A stejnou techniku použil i v té naši! podotýká zuzi)
Využíva rôznu farebnosť – nájdeme tu plnofarebné ilustrácie v tlmených tónoch, ale aj ilustrácie, kde siaha po dvoch, maximálne troch farbách, čím dosahuje dynamiku vo vizuálnej stránke knihy.  ( A toto tvrzení se dá vztáhnout i na tu naši, opět podotýká zuzi)

Za svoje ilustrácie dostal aj ďalšie ceny – Najkrajšie detské knihy zimy (2007, 2009), Najkrajšie knihy Slovenska (2010).

Tak, tak. Podařil se vytvořit velmi parádní nadčasový kousek, který bude ozdobou každé knihovny! Jen by mě zajímalo, kdo vymyslel ten geniální tah, že knihu bude ilustrovat Tomáš Klepoch. Skvělá volba.

A závěrem ještě jednou vyzdvihuji editora Petra Šrámka. Vzadu, v informačním aparátu knihy, si také moc hezky počtete. Jednak tu nechybí Slovník „cizích“ slov, nazvaný Zatmělá slova, sloužící zejména dětem, ale hlavně! je zde doslov (Přece Vrchlický!)! A ten vám doplní požitek ze čtení neobvyklých básní (=smrt nonsensu!), je jich 71, mnoha zajímavými fakty nejen ze života Vrchlického…

A teď pár obrázků…

klepoch tatrmanek2

Závěrem bych ještě zmínila další umělce tvořící technikou linorytu, s kterými jsem se v knihách (nejen) setkala a líbí se mi (Váchala nepočítaje, to je absolutní solitér)

Michal Cihlář (Tučňák Kvik)Jana Kvapilová (Anděl v kulichu), Matěj Forman (Od jara do jara)

 

 Posted by at 20.55

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz