Říj 222012
 

ranné období do secese.

„Kdo se chce o mně něco dovědět, ten by se měl pozorně zadívat na mé obrazy.“  –  Gustav Klimt nechtěl o sobě nikdy hovořit, vždy raději odkazoval na své dílo.

Světovou proslulost získal Klimt jako  přední představitel vídeňské secese.  Své stopy zanechal především ve Vídni a se svými souputníky (mimo jiné Josef Hoffmann, Otto Wagner, Egon Schiele a Oskar Kokoschka) zcela zásadně ovlivnil tvář doby kolem roku 1900.  – Hlavní Klimtova díla vlastní Rakouská galerie v Horním Belvederu a Leopoldovo muzeum.

Gustav Klimt, rakouský malíř (1862–1918) se narodil na předměstí Vídně jako druhý ze sedmi dětí v rodině chudého českého zlatníka a rytce pocházejícího z Travčic u Litoměřic,  Ernsta Klimta a jeho ženy Anny, rozené Finsterové.

Život rodiny se sedmi dětmi byl i přes nespornou chudobu harmonický, sourozence spojovala i v pozdějších letech pevná pouta. Nadanému Gustavovi umožnili rodiče za velkých obětí navštěvovat uměleckoprůmyslovou školu, pozdější Vysokou školu užitého umění.  Po roce Klimtova studia se na stejnou školu přihlásil také jeho mladší bratr Ernst. Společně si pak přivydělávali malováním portrétů podle fotografií. Mohli vystudovat jen díky stipendiu.

Svou uměleckou kariéru zahájil Klimt v tehdy ctěném a váženém akademickém dekorativním historizujícím stylu  a záhy se ocitl v nepřehlédnutelné skupině výtvarných umělců, která se podílela na umělecké výzdobě nových budov na okružní ulici Ringstraße, nacházející se na místě strženého vnitřního opevnění města.

Se svým bratrem Ernestem a spolužákem Franzem Matschem založili záhy „uměleckou kompanii“ , brzy se vypracovali mezi skupinu vyvolených a oficiální zakázky se jen hrnuly. Deset let podíleli na výzdobě paláců, vil, divadel a muzeí ve Vídni i v celé monarchii.  Do této rané tvůrčí fáze spadá mimo jiné výzdoba schodišť v divadle Burgtheater a v Uměleckohistorickém muzeu  (lávka!).

V roce 1885 dostal Klimt první oficiální vládní zakázku – výzdobu Vily Hermés, oblíbeného to venkovského sídla císařovny Alžběty a v roce  1887 objednávku na vytvoření obrazu představujícího interiér císařského divadla, za který dostal císařské ocenění.

Kdo na tom obraze nebyl jakoby neexistoval!

Na sklonku roku 1892 umřel umělcův otec a nedlouho po něm i mladší bratr Ernst. Gustav Klimt však už dávno přerostl rámec dekorativního umění ve stylu historismu a začal usilovat o vlastní umělecké vyjádření.  Na přelomu století hledalo umění nové cesty a velkoměsto kypícím životem – Vídeń byla k tomuto „pokusu“  jako stvořená.

Vídeń,  hlavní město rakousko-uherské monarchie byla duchovním centrem Evropy a s více než dvěma miliony obyvatel v roce 1910 pátým největším městem světa! Umění i věda zažívaly tehdy nebývalý rozkvět. Vídeň stála na přelomu 19. a 20. století vedle Paříže, Mnichova a Londýna u kolébky moderny.

V roce 1897 se Klimt postavil do čela takzvaných „secesionistů“, kteří  se chtěli vymanit  z vlivu oficiálního umění a otevřít se novým podnětům přicházejícím ze světa. Výstavní síní nového hnutí se stala budova Secese na vídeňském náměstí Karlsplatz, kde se konala řada průkopnických výstav doprovázených četnými skandály. Ale o tom zase někdy jindy.

Pavilov Secese  – zdroj výlet do Vídně 2008

Vtipné antré v roce 2012 s melouny, barevně oživujícími bílozlatou secesní harmonii

Vídeň si 150. výročí Klimtova narození, které připadlo na letošní červenec, připomíná velkolepě. Ve městě se za celý rok uskutečnlo přes deset výstav, vznikl muzikál Klimt, k oslavám se připojují téměř všechny příslušné instituce. Kromě tradičně pojatých přehlídek se Uměleckohistorické muzeum i pavilon Secese rozhodly přiblížit divákům Klimtovy práce tak, jak dosud nikdy. Pomocí visuté lávky, respektive vyhlídkové plošiny,  nabízí  očarovanému ctiteli umění  neobvyklý, ale velmi bezprostřední, pohled na Klimtovy nástěnné malby, které do této doby mohl pozorovat jen zpovzdálí  či ze země.

Uměleckoprůmyslové muzeum najdeme jen malý kousek na západ od centra města. Zdejší parkové náměstíčko Maria Theresien Platz a ulice Museumsplatz jsou pak obklopeny dalšími velmi významnými muzei. Hned naproti Uměleckoprůmyslovému muzeu se nachází Přírodovědecké muzeum a ať se propadnu do země, jestli mezi těmi dvěma majestátními budovami v neorenesančním „vídeňsko-dvorském“ stylu najdu nějaký rozdíl. Nikde jsem to nevyčetla, ale domnívám že jsou to dvojčata.  Tak nevím…

 Náměstíčko mezi oběma budovami

Zvenčí ohromující bílá hmota (pískovec) s bohatým renesančním členěním a dekorem, a co teprve uvnitř! Císařský luxus!  Mramor, štuky, zlato, dekorativní výmalba! Podnět k vybudování obou muzeí  dal císař František Josef I.

Na místě  zbořených městských hradeb Vídně vznikala  ve 2. pol. 19. století výstavná okružní třída (něm. Ringstraße) a budova Uměleckohistorického musea s protilehlým přírodovědným muzeem (Naturhistorisches museum) měly vytvářet jednotný komplex v rámci rozšířeného císařského paláce. Návrhem byl pověřen v té době již renomovaný německý architekt Gottfried Semper. Stavba probíhala v letech 1872-1891. Obě muzea, od jejichž přímého propojení s císařským palácem bylo nakonec upuštěno, byla slavnostně otevřena 17. října 1891.

Tam vzadu již vidíte „Klimtovu lávku“

Luxus….

Základem muzejních sbírek tvořily sbírky Habsburků, především sbírka portrétů a brnění Ferdinanda II. Tyrolského, sbírka císaře Rudolfa II. a sbírka obrazů arcivévody Leopolda I. Viléma.  K vidění jsou zde obrazy Vermeera, Dürera, Archimbolda, Caravaggia, Rubense a já nevím koho ještě… za chvíli vám jde z toho množství kvalitní malby hlava kolem a oči už nepobírají, jen sjíždí… Pro mne nejkrásnější byla velkolepá sbírka obrazů Pietera Brueghela staršího (údajně největší sbírka jeho obrazů). Nalezneme tu vše podstatné pro potěchu oka a ducha…

Ale už se do toho nějak zaplétám, zpět k promenádní lávce a Klimtovi…

zdroj

Na lávce se fotit nesmělo, dodržela jsem ten zákaz

Zaměřme tedy svoji pozornost  na 40 obrazů na klenbě a sloupech, která na mých fotografiích nevidíte, náznak na fotce z Novinek.  11 z nich vytvořil Gustav Klimt, zbytek pochází od jeho bratra Ernsta Klimta a od Hanse Makarta (nejvýznamnější rakouský malíř a dekoratér tohoto období). Gustav Klimt v roce 1891 se svojí uměleckou skupinou – „uměleckou kompanii“, vytvořil 40 obrazů na klenbě a sloupech a mezi sloupy a oblouky velkolepého schodiště v muzeu vznikla volná plocha. Tři spolupracovníci malíři představili velké epochy malířských dějin prostřednictvím symbolických postav. Jedna informační tabule na balustrádě schodiště informuje o ztvárnění a smyslu. Toto dílo bylo posledním význačným dílem Klimtova malířského trojspolku. Po smrti svého bratra Ernsta, v roce 1892, ukončil Gustav Klimt spolupráci s Francem Matschem a byl jen sám za sebe.

více fotek zde

Vytratily se fotografie z textu o Hermés ville, naleznete je na rajčeti

 

 

 Posted by at 18.01

  One Response to “Gustav Klimt a Vídeň”

  1. […] sebe a rodinu. V současné době funguje jako muzeum a je společným pracovištěm  MG v Brně a MAK, Rakouského muzea užitého a současného umění ve Vídni. Upozorňuji, že informace zde jsou velmi otesané a mnohé o výstavách, J. Hoffmannovi a […]

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz