Fenomén Kalvarienbergweg – Bad Ischl

Solná komora – Salzkammergut podzim 2012

Do sbírky Kalvárií (Kalvarienbergweg) Solné komory přidávám Kalvárii v Bad Ischlu, lázeňským to městem v rakouské spolkové zemi Horní Rakousy v okrese Gmunden. Nachází se na soutoku řek Traun a Ischl,  v nadmořské výšce 468 m. Město má cca 14 000 obyvatel a je největším městem okresu, to znamená větším než okresní Gmunden!

Ocitli jsme se zde potřetí, poznali a navštívili vše podstatné co zvědavého turistu zajímá, ale nejvíce mne okouzlily zdejší veřejné solné lázně. Proto jsme se sem ještě jednou vrátili a už nic jiného než termální bazény nezkoumali. Nádherně jsem si zde uvolnila všechny šlachy, svaly, klouby a cítila jsem se prostě skvěle a velmi svěže.

To vše ale až po návštěvě místní Kalvárie. Kdo mě čte, ví, že tento rakouský fenomén Solné komory mne fascinuje.  Však už jich tu je popsáno… ani nevím kolik, někdy to musím spočítat,  6-7??

Počátek cesty

První kaplička

Cestou ke druhé kapli

Interiér druhé otevřené kaple

To je ona, ta druhá

Pohled doprava, cesta nevede středem kopce, ale krajem

Třetí otevřená kaple, pod ní ve svahu se nalézá malá ale pěstěná botanická zahrada místní flóry

Ráda fotím “zákulisí”, sudy oživují scenérii, záběr není tak vážný a precizní

Zvyšuji napětí, ještě náhled do botanického koutku

A je to tady, kaple Kalvárie v plném lesku

Hlavní oltář, málokdy a kde se vidí – žoldnéři na koních, sochař si pohrál…

Pohled na kruchtu s varhany. Právě zde skončila pravá rakouská svatba a pan farář se rovná s muzikanty. Je milý. Zuřivě fotím a on se na mě směje, zdravíme se němě pokynem hlavy. Svatebčané si povídají v hloučku před kaplí a všichni jsou v krojích. Nejsou to vždy tradiční varianty, převládá městský styl.

Boční oltář

Zaujaly mne obrazy nad bočním vchodem, ale blíže je nezkoumám

Muzikanti a můj poslední pohled z výšky na město.

Následně jsem zpanikařila, protože jsem zjistila, že mi chybí kabelka s doklady a penězi. Sama jsem se rychle vydala zpět do města na místo, kde jsem se domnívala, že jsem ji mohla zapomenout. Nebyla tam, u kašny, a ani v lázeňském domě a ani  v recepci nikdo nic neodevzdal. Mezitím došla Zorka s Miladou a Emmou a já se vydala ještě ze zoufalství do císařských sadů, kde jsem též manipulovala u jedné z laviček  na promenádě s batohem, foťákem a kabelkou. Blížila jsem se k inkriminovanému místu a nevěřím svým očím! Kabelka tam visí na opěradle lavičky a čeká na mne. Neztratilo se vůbec nic. Po dvou hodinách na rušném místě. V Rakousku se nekrade a nic na tom nemění multikulturní prostředí rušného lázeňského města.

Pokud se později vzmohu, přidám odkazy na ostatní kalvárie, ale dnes už to ode mne nečekejte. Dobrou noc.