Pro 312018
 
IMG_5523

silvestr po našom

 

Vstala jsem velmi brzo, neboť jsem měla dnes v 11.00 obřad na smutce, navíc neobvykle kombinovaný s promluvou u hrobu. Nemusela jsem stylizovat smuteční řeč, jen si připravit pár vět před spouštěním rakve na hřbitově. Ale o to byla paradoxně tato služba těžší,  - citovala jsem cizí text a ten byl prostě jiný, než ty moje psané v civilním stylu. A navíc docela dlouhý. A na hřbitově jsem hovořila zpaměti.

Cestou na smutku jsem se stavila pro dvě krájené veky, které jsem později, po příchodu domů, zamrazila na příští rok ☹. Protože u nás se žádné silvestrovské rodinné setkání nekoná. Protože nikdo s nikým nemluví a kdo měl přijet, ten zůstal doma. Nechci to rozvádět, ale už se u mne žádná citová excitace z toho propadu nekoná. Tak nějak jsem si představovala stav vyhořelého člověka bez perspektivy šťastných zítřků. Dnes jsem se dočkala a zažívám to na vlastní kůži. Jsem smutná, unavená a lhostejná. S vygumovanou hlavou.

S obavou jsem dopoledne odcházela „do práce“, ale zvládla jsem to ke své spokojenosti. Přišla jsem domů, na chvíli jsem si v klidu sedla, pak něco vyřídila a šla jsem si na chvíli lehnout. Asi jsem neusnula, ale trochu jsem si odpočinula. Asi po hodině a něco jsem vstala, udělala pro strýčka příhodu pár chlebíčků způlky veky zbylé od vánoc a ohřála nesváteční oběd ze včerejška – bramborovou kaši se sekanou se sýrem. Najedli jsme se, umyla jsem nádobí, něco pošolichala a sedla jsem si k televizi, dávali skoky na lyžích.

Vrátila se mi únava a tak jsem si zase zašla poležet do postele. Opět jsem nespala, jen ležela se zavřenýma očima a po nějakém čase mne vyrušil telefon. Koukám, volá Eva! Eva, s kterou jsme se neviděli od mládí a setkali jsme se až nyní, na podzim, na pohřbu její maminky a dali jsme to kamarádství zase nějak dohromady. Je to u mne neobvyklé, už nerozšiřuji okruh svých kamarádek. To s Evou byla výjimka. Eva je mladší než já a když jsem pracovala v Botaně v modelárně, přišla jako mladý ucho do oddělení technické dokumentace jako písařka. Já byla tehdy těžká čundračka a filosofka a Eva mně naučila jak se mám malovat, jak se strojit, jak být víc ženská a parádnice. Padlo to tehdy na úrodnou půdu…. Pak se vdala do Prahy a viděli jsme se až teď. Dávali jsme spolu dohromady smuteční řeč, telefonovali si a pak se viděli a loučili se už objetím a pusou. Chvíli jsme si volali, ale pak to nějak ustalo, ale na Evu jsem nezapomněla. Jen jsem se nechtěla vnucovat, sama to nemám ráda.. Až dnes na silvestra! Zavolala! Říkáme si všechno na rovinu, a tak mi sdělila, že si myslela, že se na ni z nějakého důvodu zlobím, protože jsem jí neodpověděla na štědrovečerní smsku. Ale já o ní fakt nevěděla. Hovořili jsme spolu snad více než půlhodinu a konečně jsem se dnes od srdce zasmála, i když na našem hovoru snad nic tak veselého nebylo. Ale v předvečer Nového roku si na mne někdo vzpomněl a to se počítá… jak říkala svého času Evi (plus Pejsek a Kočička) z bloguje.cz… jo, kde jsi ty časy. Dnes čekat na půlnoc nebudu a zítra začínám od začátku. Snad radostněji…

A ještě něco… nezdá se vám, že ty dvě ženy mají v sobě něco podobného? Není to nakonec matka s dcerou??? Je to jen úvaha, prosím…

1079220-img-cikanka-jolanda-v0

 

dscn4481


 Posted by at 19.55

  5 Responses to “Eva!”

  1. Ještě jsem se těšila, že dodám, že ten nápad psát každý den jednu větu celý rok je skvělej.
    A teď tady čtu o změně plánů… ale dobře to dopadlo. Bramborová kaše a sekaná je moje oblíbený jídlo.

    Ať se vám to ještě v klidu, pohodě povede prožít, ten přelom roku, a doufám, že s tou první vetou do notýsku zítra začneš!!

    • Ano, těším se na notýsek a dnes uvařím čočku na paprice, už se těším, doufám že mám doma někde zašitou tu normální čočku, zepředu na mě juká z regálu jen ta zelená…
      A ta první věta bude pozitivní, to si slibuju ať už je ten první den nového roku jakýkoli. Nás nedostanou!!

  2. Nás nedostanou!
    To je výborný heslo.

    Jestli ti to enní moc proti srsti, tak bych tu jednu vět denně obšlehla.
    Dostala jsem nový diář, co den, to stránka, jenže jsem zvyklá na iář, kde dvoustrana je týden, je to přehlednější. Tak ten tlustý že bych počmárala těma větama.
    - Jak se znám, koncem ledna na pár dní zapomenu a půjde to do kytek.
    Ty to dodržíš celý rok?

    • No, co mám s tebou dělat Liško, zakázat ti to nemohu, je to věc veřejná :) , pro mne to bude zkouška zda to vydržím a vydržet to teda chci! Ostatně to heslo také není tak docela moje, patří té čepičkové sestřenici :)

    • 2. Ahoj Liško, jsem také zvyklá na jiný kalendář – měsíční úzký kravatový, co den to řádek. Mám ho na měsíční rozpis směn a pár poznámek, kde si píšu časy – co mám kdy objednané (kadeřnice, pedikůra, lékařská prohlídka, řasy, kultura, setkání)
      ale dostala jsem pod stromeček podobný diář jako Ty. – co den to stránka – malinko větší A6. dostala jsem ho s přáním, at mám každý den něčím hezký a zajímavý. Tak si do něj zkouším psát denní zážitky, pidizážitky co mě ten den potkalo, napadlo, zaujalo, potěšilo…..a zatím mi to jde. Uvidíme.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>