Dvě dvacítky a jedna patnáctka aneb..

divoké léto ještě nekončí –

Nejlepší bude začít od konce a pak se postupně vracet. Pomalu a po troškách neboť najednou to zvládnout nejde. Mám hafo fotek a zážitků a chci se podělit.

Divoké léto začalo poněkud pozdě, tak v půlce srpna, ale pak to nabralo takový švunk, že mi z toho jde hlava kolem doteď. A léto ještě nekončí, kdovíjak bude “zítra”… (a hele..! tak dlouho jsem zde nebyla že mám problém zase se v tom novém wéčku usadit)

První dvacítka

Tenhle lesní okruh jsem šla vlastně dvakrát. Poprvé před čtrnácti dny v sobotu a byla jsem nadšena. Nádherné počasí a na trase jsem nepotkala ani živáčka. Kochala jsem se a moje nadšení zkalila nepatrně jen ztráta zelené značky v úvodní fázi. Vzhledem k předchozí těžbě jsem se zapletla na stráni do nepřístupného terénu a už jsem se nechtěla vracet. Tak jsem trpěla v kraťasech ve šlahounech ostružin a prodírala se kupředu mladým lesem. Směr jsem držela a brzy jsem došla ze ztracené zelené na modrou a pak už OK. V Luži jsem díky domácím objevila naprosto geniální zkratku ze Zdislavi k léčebně a cukrárně a dala jsem ledovou kávu a větrník. To je moje gusto.

V neděli byla s kamarádkou rychlá sportovní patnáctka, a v pondělí jsem se dověděla, že houslista Vilda se zotavuje v Luži v lázních, tak jsme se domluvili na lázeňské cukrárně a v týdnu jsem opět vyrazila zde prezentovanou lesní dvacítku. Tentokrát jsem byla pozornější a zelenou značku jsem ostře monitorovala. Díky tomu jsem zaznamenala i svatý obrázek na pěkném místečku na kraji lesa. Nic jsem nezvorala a do Luže dorazila, v cukrárně s Vildou poseděla a Vilda mě provedl parkem léčebny. Motali jsme se u budovy ředitelství a vzbudili zájem jisté ženy, která nás oslovila a když jsme jí prozradili, že hledáme amatérsky dům doktora Hamzy, pozvala nás na pondělí do zdravotnického muzea, že nám to prozradí a ještě prý i něco víc!!!

Tak zase přííííííště…