Zář 012014
 

Velehrad

Spolu s mými častějšími výjezdy do Rožnova  jsme tak nějak samozřejmě pojali plán navštívit všechna tři památná poutní místa Moravy. Hostýn, Velehrad a Svatý Kopeček. Hostýn byl na řadě první a zanechal v nás velmi dobrý dojem. Nebojím se říci i nadšení. Nejsme věřící, ale to místo na nás působilo velmi duchovně až mysticky a současně i civilně, lidově.  Vše si hrálo do noty. Příroda, zalesněný kopec s plošinou, pramen, Jurkovičova křížová cesta a také stánky..  Jako by se těmi časem zvetšelými a nemoderními stánky celý duchovní komplex přiblížil lidem a dal jim možnost se kromě duševního občerstvení dorazit i klobáskou a hlavně Svatohostýnskými oplatky!

Ale dnes nás čekal Velehrad! Vážný, velkolepý a důstojný Velehrad, kde končí všechna sranda… ano, tak se nám zdál. Velehrad, mající odstup před lidovostí – a víra je zde brána velmi velebně a vážně.  A Matice velehradská se snaží, aby této vizi dostála i formálně. Vše je v cajku a co je nově budováno, tak s rozmachem a ve velkém stylu.

Komplex Velehrad se rozprostírá v malé vísce téhož jména, je její dominantou, a nejvíce mne překvapilo jeho situování na rovině. Přece jen… bohu blíže je člověk na kopci, kopečku, a nejlépe svatém :)…

O Velehradě si můžete přečíst zde, zde a zde. Na všech třech místech naleznete vše, co by vás mohlo zajímat.  Proto umístím zde  jen základní informaci, z Wikipedie:

Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve (Zlínském kraji), 6 km severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde asi 1,3 tisíce obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem.

V obci se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

V současné době působí na Velehradě tři katolické řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje a slovenskáprovincie  Kongregácie sestier Božského Vykupiteľa.

IMG_2572

Velehrad – barokní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. Nepočítali jsme s možností prohlídky objektu s průvodcem, ale mimoděk se tato příležitost naskytla, a byli jsme za ni vděčni. Spousta detailů by nám unikla a některým artefaktům bychom zase nevěnovali patřičnou pozornost. A vlastně i díky průvodkyni jsme byli upozorněni na existenci lapidária v podzemí baziliky a kláštera. Na tuto intimní součást komplexu, která nesnese masovou návštěvnost není prakticky upozorňováno a málokdo na vstup do podzemí natrefí,  je „stranou“. A díkybohu za to :).

mozaika

Na Velehradě je pohřben od roku 2010 Tomáš kardinál Špidlík. Autorem sarkofágu je dlouholetý spolupracovník kardinála Špidlíka Marko Ivan Rupnik, kněz jezuita. Za sarkofágem na zadní straně svatostánku je umístěna mozaika, která obsahuje dva důležité výroky kardinála Špidlíka. Není lehké je přečíst.

IMG_4530_1_2_tonemapped

Na předešlém záběru vidíme průčelí chrámu, zde pak bok baziliky
IMG_4543

Z kostela, přátelé, zrovna vycházeli svatebčané. A byli štědří. Nabízeli všem okolostojícím kalíšek slivovice a dortíčky. V záběru také vidíte velkou pokladničku. Bylo jich tu několik, v chrámu i na nádvoří. Snad ale nemusely být tak okaté…

IMG_4530_1_2_tonemapped_pan

Panoramatický pohled na část velehradského areálu, jehož součástí je i Stojanovo gymnázium. Novinkou jsou u vstupu velkoryse řečené hygienické prostory a „zeď“ s nikami a sochami vpravo. Nazvali jsme ji kolonáda.

IMG_4539_40_41_tonemapped

„Konoláda“ je ve skutečnosti mnohonásobou zpovědnicí v čase, kdy se zde koná velká poutní slavnost. A mimochodem, jak jsme vyzkoušeli, dá se zde také příjemně meditovat ve dvou. Je-li tu takový klid jako na fotce, jde to ještě lépe.

IMG_2533

Stylové pítko s Graubnerovým citátem

IMG_4651_2_3_tonemapped

Zdařilý záběr směrem ke vchodu do velehradského areálu. Bůh žehnej.

IMG_2535

A jsme v lapidáriu, v podzemí baziliky a kláštera. Tyto prostory byly původně zasypány a v prvním plánu bylo odvodnění. Pro nás nejkrásnější místo stranou pozemského pinožení a šustotu tam nahoře. Dvě hodiny jsme zde zcela sami a procházíme labyrintem chodeb a sklepních místností, zde ochoz kolem původní rajské zahrady.

IMG_2539

Klenební svorník s reliéfní výzdobou dravého ptáka s roztaženými křídly

IMG_2564

IMG_2546

IMG_2543

Kdo se dívá pozorně, nalezne zde mnoho grafických podpisů řemeslníků – kameníků. Zde jeden z nich

IMG_2537

Kamenné obřadní umyvadlo v sakristii k mytí rukou přede mší – lavabo. To slovo zní velmi vznešeně a moc se mi jeho zvuk líbí

IMG_2541

Pohled do dnes symbolické rajské zahrady kláštera

IMG_2549

ZLATÁ RŮŽE – kopie vyznamenání Zlaté růže bazilice velehradské od papeže Jana Pavla II z roku 1985. Zlatou růži vlastní kromě Velehradu už jen 6 dalších bazilik světa: Czenstochowa (Polsko), Lurdy (Francie), Quadalupe (Mexiko), Mariazell (Rakousko), Aparecida (Brazílie), Altötting (Německo).

IMG_2560

Rajský dvůr je čtvercová nebo pravoúhlá zahrada umístěná uprostřed klášterních budov.
Rajský dvůr fungoval jako místo odpočinku i rozjímání. Název vycházel z charakteru zahrady, zdobené květinami, loubími či lavičkami skrytými na stinných místech, byla v nich zakládána jezírka s rybami. Prostor rajského dvora je lemován ambitem s tzv. křížovou chodbou, jež je do prostoru dvora otevřena arkádami či okny. Uprostřed je situována studna nebo fontána.

IMG_2552

Jeden z artefaktů v podzemí

IMG_2570

Naším koníčkem jsou fotky ze stativu samospouští. Tak zase jedna do sbírky…

IMG_2580

Odcházíme a zamýšlíme se, kdo přebývá v této mírně zpustlé chaloupce na hranicích areálu za drátěným plotem. Mám ráda tajemství..

Hostýn, Velehrad, a ještě zbývá navštívit Svatý Kopeček u Olomouce. Sérii jsme narušili nesmírně zajímavým a objevným putováním po stopách Petra Bezruče. Jde to ztuha, protože nám naše plány hatí množství hub, které snadno nacházíme zabočíme-li jen metr od cesty. To nás v našich kulturních plánech brzdí. Hub je všude dost a dost.  S nikým se o houby nepřetahujeme, nekonkurujeme si – ti praví houbaři se noří z hloubi lesa a turisti jezdí zásadně na kole. Pěšky chodíme snad jenom my… Takové krásné lokality … Samčanka, Kavalčanky, Čurabka, Smradlavka, Ďáblův ostrov… ta podivná jména vzbuzují velká očekávání a to si pište, že na tom něco bude.. tak třeba.. co říkáte samotě Kavalčanky? Tato lesovna hostila v roce 1952 několik týdnů Petra Bezruče.

_DSC0304_5_6_tonemapped komp

Kavalčanky

 

 

 

  2 Responses to “Druhá ze tří našich met zdolána!”

  1. To podzemí bylo určitě krása!

    A z fotky kláštera chápu, že původní mohutný cisterciácký (bez věže, protože oni myslím nesměli stavět věže) klášter byl dostavěn, ty dvě barokní věže byly přidělány. Jsou trocu hubenější, než by se sneslo.

    • Ahoj Liško, podzemí bylo nejkrásnější, jak to mají cisterciáci s věžemi jsem nevěděla, ale dočetla jsem se že je to tak jak říkáš cituji „Cisterciácké kostely bývaly stavěny na znamení prostoty bez věží “ , děkuji za informaci, pěkně o tom píší zde, ale nečetla jsem to celé:
      http://www.klaster.vyssibrod.cz/cesky/prohlidky/podrobny%20pruvodce.htm
      Já jsem tak rozptýlená do šíře, že vlastně toho vím docela dost, ale nic pořádně a podrobně, ale jiné to nebude. Subtilní mi v reálu nepřišly, ale jak se tak dívám na fotky, i to je možné si myslet. Kostel byl původně ještě o pár metrů delší, ten bez věže.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz