Dub 112015
 
Set413from__DSC2908

8. březen – první skutečně slunečný den roku 2015 – Petrkov a Svatý Kříž

Na slunečné počasí jsme se dlouho načekali. 8. března konečně pořádně vysvitlo slunce a bylo rozhodnuto. Vyrazíme do Havlíčkova Brodu a projdeme si Naučnou stezku Bohuslava Reynka.

Grafika, malíře a básníka Bohuslava Reynka mám ráda. Žil v ústraní, a tvořil až když měl čas. Nijak usilovně a nepotřeboval polibek múzy; své drobné grafiky škrabal stejně lehce a samozřejmě jako jiní píšou třeba dejmetomu dopis. Bez myšlenky na slávu. Staral se v první řadě o hospodářství, nejdřív své a později socialistické. A stejně jako jeho dílo mne zajímá i jeho život a vůbec… vše co je s ním spojené. Místo a krajina kde žil, jeho soukromý život a osudy jeho nejbližších.

Člověk zapomíná, i „nezapomenutelná“ myšlenka bývá mnohdy potlačena jinými podněty, ale z podvědomí naštěstí nezmizí. Občas se vynoří a zase zapadne. Vzpomínám si…  loni na jaře, když jsme jeli přes Prahu do Barcelony, zaskočily nás agresivní billboardy zvoucí na jeho výstavu ve Valdštějnské jízdárně a jakýsi chystaný pompézní průvod. Taková okázalost mi k tomuto skromnému, pokornému, introvertnímu člověku, jakým předpokládám BR byl, nesedla, ale v dnešní době nezná reklama žádných hranic. Billboardy podobného ražení mne ostatně negativně zasáhly i v případě poslední velké výstavy sochaře Olbrama Zoubka… ano, spíš mne jejich drzá výbojnost odrazuje než láká k návštěvě. Jméno umělce by mi v těchto konkrétních případech úplně stačilo.

Dalším připomenutím se pro mne stala smrt jeho syna Daniela, loni na podzim. Vzpomínám si, že jsem si tehdy řekla: A co jeho bratr Jiří? Zůstal tu sám… byli na sebe navázáni a Jiří se ani neoženil. Po čase jsem si náhodou vzpomněla a zkusila jsem vygooglit jeho jméno. A on zemřel tři týdny po Danielovi za pramalé mediální pozornosti.  Přece jen .. Daniel byl se svými fotografiemi více na očích. 20. prosince 2014 vyšel o obou bratřích v Orientaci Lidovek obsáhlejší text (Lucie Tučková: I plamínky plynových luceren spí), kde jsem se o jejich osudech dočetla nejvíc..  —– A pak už jen zbývalo čekat, až se vyčasí.

Zaparkovali jsme v HB v Jihlavské ulici, zadané do navigace. Zaskočilo nás, že nepokračuje přes koleje, ale je zatarasena betonem. Chci se podívat do mapy, ale zůstala doma. Je mi to divné. Naše mantra Mapa, Stativ, Peníze zase po čase selhala. Od doby, kdy jsme na Hostýně postrádali tyto tři potřeby, si to přece hlídáme. Ale…  zřejmě ne tak důsledně.

Ještě že jsme si ledacos při domácí přípravě zapamatovali. Třeba zelenou značku a rybník a potok stejného jména – Žabinec. Nasadili jsme dobře, ale stejně jsme se cestou do Petrkova dvakrát od značky odchýlili. Za rybníkem Žabincem už byl postup v pohodě, značka sledovala tok svého napájecího zdroje, potoka Žabince.

Set063from__DSC2800pan

Naše první fotka. Potok Žabinec a předjarní nálada

Set093from__DSC2809pan

Kouzelné místo, jako stvořené pro zvěčnění z mnoha stran a úhlů..

Set113from__DSC2815pan

Stále na stejném místě, tudy za chvíli půjdeme…

 

Set013from__DSC2785pan

Krajina se otvírá..

Set043from__DSC2794pan

Cesta vede podél potoka lemovaného olšemi .

IMG_3143

Babočka kopřivová, první letošní motýl. Sedíme na prosluněné stráni na kraji lesa, svačíme a pozorujeme prolety baboček

Set073from_IMG_3150

Romantické zákoutí inspiruje a miláček natáčí ozvučené video se zurčením potoka Žabince

IMG_3161

Copak je to za chaloupku na samotě u lesa?? Od mimojdoucích se dovídáme, že byla dlouho opuštěná, ale pomalu se s ní již několik let něco pozitivního děje. Ale co zde bylo dříve, nevědí. Zajímá mě to, protože na fasádě vidím stopy po stržené ceduli větších rozměrů. Jsem zkrátka zvědavá

Set173from__DSC2836

Zde se naše cesty dělí. Cesta proti proudu Žabince je u konce. Potok pokračuje k jihu, na snímku vidíte Petrkovský rybník, jeho vodu zde zadržující. My míříme na západ ke Svatému Kříži, na východ vede silnice k petrkovskému zámečku, takto Reynkovu statku.

Set203from__DSC2845pan

Úchvatný pohled na staré lázně z 18. století!! Naučná stezka tu má své další zastavení a my se kocháme pohledem na rozpadající se budovu. Líbí se mi více, než kdyby ji někdo „citlivě“ dotvořil ke svému obrazu, tedy zhanobil tajuplné kouzlo, z této podivné budovy v poločase rozpadu vyzařující

Set233from__DSC2854pan

Lázně nechal v barokním stylu okolo roku 1729 vystavět hrabě Karel Josef II. z Palm-Guldenfingenu. Sloužily především jako zotavovna vojáků, kteří utrpěli zranění v druhé slezské válce, která byla součástí válek o rakouské dědictví. V roce 1777 prošly přestavbou v duchu empíru, přičemž tato podoba se dochovala v severní části lázní. Jižní část v roce 1890 vyhořela, následně však došlo k obnovení. Dnes jsou tyto budovy v soukromém vlastnictví a chátrají

Set243from__DSC2857

Pohled na částečně zachovalou výzdobu fasády z tehdejší doby

Set283from__DSC2869pan

Pokračujeme dál ke hřbitovu ve Svatém Kříži, kde je pochovám Bohuslav Reynek a ..

Set263from__DSC2863pan

fotíme výhledy do kraje

Set103from_IMG_3171

Hřbitov ve Svatém Kříži

Set353from__DSC2890

Brána hřbitova ve Svatém Kříži, nadohled od Petrkova. Jsme bezradní, nacházíme poblíž vchodu pouze hrob Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, kde jsou pochováni bratři Reynkovi, nevíme… Máme však štěstí. Oslovujeme paní, a ta se s rodem Reynků dobře zná, vše nám vysvětluje, ukazuje a přidává pár svých vzpomínek na „starého pána“. Nakonec nás nakládá do svého vozu a veze do Petrkova. Vnučka Veronika Reynková byla na hřbitově těsně před námi a zrovna ji před zámečkem potkáváme. Ukazuje nám zahradu a my jsme nadšeni. V to jsme nedoufali. Ale nechceme obtěžovat, tak chvíli fotíme venku a zase mizíme… třeba se sem ještě někdy vrátíme a podíváme se do domu ???

Set303from__DSC2875

Hrob, kde je pochován Bohuslav Reynek, jeho otec,  jeho žena Suzanne Renaud a syn Daniel  (dosud není vytesáno jeho jméno).

Set313from__DSC2878

Hrob ženy Daniela Reynka, Květy, s otevíracím okénkem ve středu kříže – zemřela v roce 1989. Jejich syn Michal měl v té době 16 let, dcera Veronika, dnes strážkyně rodinného dědictví, let 13

Set323from__DSC2881

Starý hrob, náhrobek, který si ještě za svého života vybral jako místo svého věčného spánku Jiří Reynek. Dlouhé roky byl ve Svatém Kříži kostelníkem, tedy o kostel Nalezení Svatého Kříže pečoval a připravoval ho k bohoslužbám, pravděpodobně ze svého vlastního rozhodnutí

Set333from__DSC2884

Také hrob Jiřího Reynka vyhlíží jaro . Deska leží opodál a náhrobek čeká na své jméno.

Set343from__DSC2887

Hrob maminky Bohuslava Reynka a zřejmě i její sestry

Set523from__DSC2941

Petrkov, pohled od kapličky k zámečku

Set853from_IMG_3199

Zámeček je pěkně vidět přes holé větve stromů. Bydlí zde vnučka BR Veronika a její starší bratr Michal

Set843from_IMG_3195

Vchod do objektu s jednoduchou pamětní deskou

Set363from__DSC2893

Vnučka Bohuslava Reynka, Veronika Reynková, se synem a přítulným kocourem, který tak rád pózuje fotografovi, aniž byl o tuto laskavost požádán.

Set373from__DSC2896      Set493from__DSC2932

Set483from__DSC2929

Set453from__DSC2920

Altán na zahradě přežil i německou okupaci zámečku

Set783from_IMG_3177

„Trucovna“ Bohuslava Reynka, omlouvám se za ten výraz, ale potřebovala jsem text zlidštit, mám dojem že se kolem symbolu Reynek chodí trochu po špičkách :) , ale nemyslím to zle. Zaujala mne vzpomínka, že BR nebyl na pohřbu své ženy. Byl opravdu tak plachý? Ještě si vzpomínám, „paní ze hřbitova“ nám povídala, že chodil do kostela poslední a z kostela první. A jiné příhody…

Set113from_IMG_3174

Altán

Set143from_IMG_3183

Kočka vidí, že se fotí a hned je tu!

Set413from__DSC2908

Vždyť říkám…

Set433from__DSC2914pan

Set543from__DSC2947

Cestou zpět

Set533from__DSC2944

Pomalu zapadá slunce, za chvíli jsme v Havlíčkově Brodě. Tentokrát přesně podle turistických značek. Dáváme si pozor, abychom to příště zase nespletli…

Naučná stezka Bohuslava Reynka byla slavnostně otevřena 3. září 2011 u příležitosti 40. výročí úmrtí slavného spisovatele, překladatele, grafika a básníka. Trasa vede po zelené turistické značce z Havlíčkova Brodu přes osadu Dolík, Petrkovský zámek, Petrkovské lázně a končí u hřbitova ve Svatém Kříži. První z celkových pěti informačních tabulí je umístěna u děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě. Procházka vede místy kudy Bohuslav Reynek chodíval na mše do kostela v Havlíčkově Brodě a ve Svatém Kříži. Délka naučné stezky je 9 km.

Reynkova cesta

Odkazy na Bohuslava Reynka na tomto blogu (pouze hlavní odkazy, zjistila jsem, že se o něm okrajově zmiňuji i v dalších textech..):

http://rozvedena.blokuje.cz/621349-bohuslav-reynek-1892-1971-php

http://rozvedena.blokuje.cz/620986-vystava-v-chrudimi-php

http://rozvedena.blokuje.cz/918487-reynek-radimsky-a-ti-druzi-php

http://rozvedena.blokuje.cz/904716-v-chrudimi-na-seminari-a-bohuslav-reynek-v-galerii-art-php

více fotek na zonerama

Další zajímavé odkazy, výběr:

http://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/veronika-reynkova-petrkov-bohuslav-reynek/r~fccdced8c52e11e3b3cb002590604f2e/

http://virtually.cz/journal/?q=petrkov-zastavka-na-znameni

http://www.katyd.cz/clanky/mnich-na-volne-noze-jiri-reynek-odesel.html

http://www.knihyhb.cz/obchod/kavarna.php

http://www.kosmas.cz/knihy/190439/suzanne-renaud/       (recenze!)

http://ceskapozice.lidovky.cz/povedena-reynkova-vizitka-d0g-/recenze.aspx?c=A140429_170946_pozice-recenze_lube

http://stoky-farnosti-3.webnode.cz/farnost-svaty-kriz/        (o lázních a kostelu ve Svatém Kříži)

http://www.galeriejedneveci.cz/CV_Daniel_Reynek.pdf      (Daniel Reynek fotograf)

 

 

 

 

 

  7 Responses to “Do světa Bohuslava Reynka”

  1. Ahoj Zuzi, díky za pěkný článek. Pocházím z Lípy hned vedle Petrkova, bylo milé se takhle podívat domů. Na Lázně mám pěknou vzpomínku z dětství, šla jsem tam v zimě procházkou s kamarádkou a jejími rodiči, tehdy tam ještě byla hospoda – pili jsme čaj, v kamnech hořel oheň a někdo hrál na harmoniku…
    Kniha Lucie Tučkové – pro mě asi nejlepší, co jsem loni četla.
    Posílám odkaz na text, který o bratrech Reynkových napsal můj tatínek:
    http://virtually.cz/journal/?q=petrkov-zastavka-na-znameni

    • Ahoj Marto, taky děkuju. To je překvapení, tak ty jsi z Lípy! Hned jsem to omrkla na mapě :) . Tvoje vzpomínka je hezká, mám podobnou na jednu zájezdní hospodu, co kdysi fungovala i u nás, na podobně ztraceném místě mezi vesnicemi. Ta paní,co nás provázela, také na tu hospodu vzpomínala, chodili tam za mlada tancovat. Možná tu paní znáš, nebo spíš vaši, pracovala, asi donedávna, ve školce, kam nyní chodí i syn Veroniky Reynkové, je už v důchodu, blondýna, pěkná a velmi sympatická paní, štíhlá, bílé auto VW?. Jméno bohužel neznám, setkání bylo takové hektické, nadšenecké, obě strany měly radost. :) .
      Za odkaz děkuji, přidám ho k textu. Vyprávěné tvého tatínka je cenné a moc pěkně je tam vylíčené co a jak. Historici mohou ledacos napsat,domnívat se, usuzovat, ale člověk, který se bratry Reynkovými stýkal a podává osobní svědectví takovým způsobem – jednak zasvěceně a jednak krásnou literární řečí, to je vzácnost. Možná by toho o bratrech mohl napsat i více??

      Děkuji

    • Ještě dodatek – knihu LT Suzanne Renaud jsem ještě nečetla, a mám obavu, že mi bude hodně smutno z popisu jejího osudu. Už se na ni ale chystám, ještě přečíst Hrábky drápky odpadky a Jak se staví město a jdu na to.. Z.

  2. Zuzi, konečně jsem si přečetla o vašem petrkovském putování – pěkné – a měli jste velké štěstí na setkávání!
    Chci se svěřit, že i já jsem za mlada byla několikrát tancovat v hospodě v těch, dnes polorozpadlých, lázních :-)
    A taky potvrdit to, jak propojení byli bratři Reynkovi, a jak skvělí lidé to byli! O setkáních s nimi jsem psala na našem blogu – třeba si někdy některý článek přečteš :-)
    Zdravím a mám radost z toho, jak se vám vyvedl výlet do Petrkova :-)

    • Ahoj Míšo, jsem ráda, že jsi mi na ten text zareagovala. Než jsem trasu tipovala, četla jsem si na tvém blogu, ale asi ne všechno. Věnovala jsem se textu otevření stezky. Tak to někdy ještě okouknu, až bude venku nevlídno, zatopím si a budu si užívat klidu a číst si… Zajímá mne osud bratrů, jejich rodičů i jejich vnoučat. Ale spíš to tak vnitřně prožívám a pročítám různé prameny, dozvídám se a propojujtu si ty informace vnitřně pocitově do souvislostí a vžívám se a domýšlím si a představuji si. Tyhle věci se ostýchám na blog psát a ani nikdy nebudu. Třeba jsou ty úvahy zcestné. Ale vyslechnout si zcela náhodou pamětníka a jeho příběhy, podívat se do těch míst, trochu si rozšířit obzory a buď si utvrdit nebo poopravit ty své vývody, to je to, co mě obohacuje. Naposledy jsem si objevila jméno František Nárovec. V lidovkách i v textu, na který mi poslala link Marta, jsou jeho fotky. A dočetla jsem se, že jim byl také blízký. Pomáhal nebo radil Danielovi s úprravou jeho fotografických kompozic ze zahrady.

      • Ano, máš pravdu, mnoho věcí a vět, které vyplynuly ze setkání s „kluky“ Danielem a Jiřím, je nesdělitelných – rozhodně se o nich nedá psát na blogu – je to o pocitech – když jsme s nimi povídali v jejich domácím prostředí a pak vyšli ven „do světa“, bylo nutné přepnout :-) A to ne proto, že by byli odtržení od současnosti – právě naopak, vnímali ji po svém, měli dobře formulované názory – beze všeho patosu se dá říct, že byli rytíři ducha – už tím, jak přijali svůj osud – nezávisle na okolí a poměrech si vytvořili kolem sebe prostředí noblesní a přitom vždy naprosto zakotvené v současnosti.
        Těch několik setkání s nimi nám otevřelo docela jiný svět – to není klišé, to je naštěstí skutečnost.
        Rozhodně není „petrkovský příběh“ o jednom přečtení – je to průvodce na dlouhou trať :-)
        Zdravím, Míša

        • Máš hezké vzpomínky, Míšo a díky za krátkou charakteristiku bratrů Reynkových… další střípek do mozaiky :) .

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>