Lis 202016
 
Set183from__DSC1684

Pašerácké stezky 2016

Jak jsem řekla, tak se stalo. Shodou náhod jsme se i my dostali do houfu slavnostně naladěných zvědavců, mířících po hřebeni od horského hotelu Čarták směrem k chalupě výtvarníka Františka Podešvy a jeho ženy, spisovatelky Marie Podešvové. Návštěva interiéru jejich obydlí byla hlavním lákadlem této procházky.

Role průvodce se ujal Vojtěch Bajer. Při několika zastaveních jsme vyslechli historii osídlení soláňského hřebene a připomněli jsme si jeho nejslavnější obyvatele. A pak už nás čekala návštěva Podešvovic výstavného  srubu. Po prohlídce a povídání pana Šrámka, vnuka Františka Podešvy, jsme se vydali stejnou cestou zpět, abychom stihli Den architektury v Hranicích. Ostatní účastníci výletu sešli po staré formanské cestě k cíli procházky, kterým byla autobusová zastávka v Jezerném.

Set013from__DSC1604

První zastavení – stojíme před legendární valašskou hospodou Čarták a máme čas podívat se i do Zvoničky.

Více o této ryze valašské lokalitě píšu zde: http://rozvedena.blokuje.cz/valassky-tyden-1

Set053from__DSC1616

Další zastávka na hřebeni u křížku. Faktem je, že si z páně Bajerova výkladu nic nepamatuji. Vyprávěl populárně, lehce, vtipně a s empatií k staršímu publiku, však tak nějak bez konceptu a jednoduchosti. V té spleti informací se jasné sdělení ztrácelo. Bylo to tak, tak a tak. To tomu chybělo dle našeho názoru.

Set033from__DSC1610_panorama

Výhled z hřebene na Rožnovskou stranu

Set063from__DSC1619

Jeden z tzv. Polních Znaků a další informace pana Bajera, který toho mnoho ví a zná..

Text z naší předchozí návštěvy na Soláni, Čartáku a Polních znacích zde: http://rozvedena.blokuje.cz/valassky-tyden-3

Set073from__DSC1622

A už jsme na chaloupce u Podešvů. Jsme ohlášeni, a tak jsme vítanými hosty. Jako za starých časů Františka Podešvy.

Set093from__DSC1628

Pamětní dřevená deska na terase

Set143from__DSC1643

V modrém tričku pan Šrámek, vnuk slavných manželů Podešvových, syn jeho dcery Dagmar Śrámkové – v současné době žije v Praze v zařízení s péčí pro seniory.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jen pro porovnání. V Praze bydlel František Podešva na Spořilově, Jihovýchodní V., č. 969. Z této nádherné funkcionalistické vily odešel do „valašského exilu“. A měl velmi dobře pracovně našlápnuto, i jeho žena…

_DSC1646

Stoupáme do patra, do hlavní obytné místnosti s kuchyní a stále je na co se dívat..

_DSC1647

Pohled seshora do vstupní části chalupy

_DSC1648

Zajímavost… s dcerou Dagmar Šrámkovou už jsme se seznámili a druhá dcera se nám představuje kresbou Na Soláni v roce 1999. Je jí Eva Fuková (1927-2015), která se narodila v Praze jako Eva Podešvová, starší z obou dcer spisovatelky Marie Podešvové a malíře Františka Podešvy. Vzděláním akademická malířka, která od roku 1951 systematicky fotografuje. Na začátku 60. let začala být označována za nejvýraznější osobnost nové fotografie a v roce 1963 jí, jako první ženě v tehdejším Československu, vyšla knižní monografie. V roce 1967 spolu s manželem emigrovala do USA. V USA se jí podařilo profesně se prosadit. Posledních 14 let žila opět v Praze.

Eva Fuková, starší sestra, se narodila v roce 1927, takže když se přestěhovali z Prahy na Soláň bylo jí 11 let. Nebylo to snadné pro Pražačky chodit každý den za každého počasí lesním terénem do školy. Maminka jim v zimě mnohokrát prošlapávala cestičku sněhem.

_DSC1649

Hlavní obytná místnost – povšimněte si stolu. Jako jediný „artefakt“ pochází ze starého domu jeho dědečka „na kopečku“. Před jeho demolicí, dlouho nebyl obydlen, František domek navštívil a zde nalezený stůl nechal odnést do nového domu, viz obrázek níže. Jinak zde již skoro nic nezbylo…

img018

Strýc Bělunek stěhuje starý harampát do nové chalupy na Soláň a strašně se tomu diví… Šak si možete kúpit nový, ne?? Na zadní straně desky Podešvovi objevili letopočet 1809… „Starý harampát, ale jediná a poslední památka na mého děda, kterého jsem ani nepoznal, památka na mého otce.“

_DSC1650

Pan Šrámek vypráví… a já poslouchám

_DSC1651

Kochejte se…

_DSC1652

Knihy dotýkané Františkem Podešvou

_DSC1653

Knihovna a vykukující cello, na které hrával po večerech František Podešva. Zprvu v domě nebyl zaveden elektrický proud.

_DSC1654

Netuším bližší význam tohoto grafického díla. Jsou tam vědci Popov, Murgaš,Tesla a Diviš. Co je spojuje??? Snad elektrický proud? V každém případě se nad nimi vznáší jakýsi světlonoš… že by symbol osvícení nebo pokroku? A také jsou všichni Slované.

BINGO! Asi to máme! František Podešva vytvořil fresku na budovu TESLY Rožnov pod Radhoštěm. To by námětově odpovídalo. Jen to musíme ověřit. Víme kde je, jen nevíme jak vypadá..

_DSC1655

V domě jsou vystaveny i plakáty výstav a besed Františka a Marie Podešvových.
_DSC1656

Dům stále dýchá přítomností Františka Podešvy. Ve svém díle se zaměřil především na figurální malbu inspirovanou krajovým svérázem Valašska). Vytvořil ale i řadu podobizen, včetně portrétů významných osobností (M. R. Štefánika, J. Křičky), i několik monumentálních fresek a sgrafit (v Praze, v Rožnově pod Radhoštěm). Věnoval se též grafiické tvorbě (volná, knižní i scénická grafika, plakáty, ilustrace – zvláště manželčiných knih).

_DSC1657

A jsme výše – v Mistrově ateliéru. Místnost je pietně zachovaná a díky za to.

_DSC1658

Portréty, upomínka na houslařské řemeslo…

_DSC1659

Střešní okno osvětluje předměty a díla v Mistrově ateliéru

_DSC1660

Skica k rozsáhlejší práci, patrně nějaké povstání Valachů

_DSC1661

Stoleček s paletou a Mistrovou podobenkou u obrazu

_DSC1662

Některé obrazy z rané tvorby ještě ovlivněné Podešvovým učitelem Janem Preislerem a vlivy německého expresionismu a francouzského neoklasicismu – opsáno přesně z resumé knihy Malířův život

_DSC1663

V ateliéru jsem nezaznamenala malby s valašskými motivy…

_DSC1664

Známý portrét Mistrovy rodiny

_DSC1665

Zde patrně vliv francouzského neoklasicismu

_DSC1666

Zde německého expresionismu, ale střídmě

_DSC1667

Plakát výstavy doplněný kresbou

_DSC1668

Nakukuji do jedné z barbizonských komůrek..

_DSC1669

Detail z komůrky

_DSC1670

Ateliér. Vidíme model Podešvovy chalupy „Na rovénkách“. Ano, je to ta naše… a také malý tkaný obrázek chalupy s rozcestníkem… ostatní si netroufám hádat

img017

Ano, je to ten samý rozcestník … Podešvova kresba z knihy Marie Podešvové Když slunce září. I ta předchozí kresba starého stolu pochází z této knihy

_DSC1671

Další komůrka pro jednoho

_DSC1672

Detail fotografií

_DSC1673

František Podešva

Ještě neodcházejte a vydržte až do konce. Mám pro vás ještě životní příběh Františka Podešvy a nakonec pár posledních fotografií. A jedno video, z kterého jsem vytáhla Mistrovu fotku. To video je unikátní a ukazuje Mistra Podešvu krátce po přestěhování na Soláň.

podešva

František Podešva věk 50 let

Malý medailon z protektorátního týdeníku Aktualita  (objevíte jednu chybu?)

A jak se František Podešva na Soláň dostal???      (malý životopis)

František se narodil v Sokolnicích u Brna roku 1893 a své dětství a mládí prožil v kruhu rodiny na brněnské periférii. Jeho přísného, vážného a málomluvného tatínka, kočího a závozníka v jednom,  vychoval život tvrdě a snad proto vychovával stejně tvrdě i svých 5 dětí.

Jeho otec, tedy Františkův dědeček, byl pasekář z ráztoky pod Soláněm, kde se říkalo „Na kopečku za huťů“. Přestože v zimě krejčoval, jen stěží dokázal uživit svoji desetičlennou rodinu. Otcova dětská léta provázela bída a hlad.

Jednoho dne se desetiletý Josef rozhodl a nikým nepozorován se tajně schoulil do prázdné koňské opálky, zavěšené pod jedním z mnoha formanských vozů, přijíždějících do údolí za huťů pro šindele či dřevo. Utíkal tam, kde náklady a dřinu překládali z dětských ramen na koně, kde pasekář nezapřahal do pluhu svou ženu…

Po celý rok se „na kopečku“ nedozvěděli, kam se poděl jeden z jejich ogarů. Až teprve forman přijíždějící na jaře opět pro šindele přivezl zprávu: Josef slouží v Hranicích u koní. A už u nich zůstal…

František se vyučil v letech 1907-10 houslařem u mistra Lídla v Brně, u řemesla však nezůstal. Už v roce 1911 složil zkoušku na AVU v Praze s takovým úspěchem, že byl přijat hned do 2. ročníku. Studoval u prof. Vlaho Bukovace a Jana Preislera. A díky stipendiu italské vlády také na římské akademii.

Studia však přerušila 1. světová válka. V roce 1915 narukoval na frontu, takže akademii ukončil až v roce 1921 a usadil se v Brně. V letech 1920-22 tam řídil vlastní malířskou školu a v roce 1922 spoluzakládal první český vytvarný spolek v Brně – Klub vytvarných umělců Aleš. Od roku 1925 žil v Praze a v témže roce obdržel roční stipendium pro studijní pobyt v Paříži, kde studoval u F. Kupky. V letech 1922-42 byl šéfredaktorem umělecké revue Salon v Praze.

V roce 1938 opustil Prahu,  a usadil se natrvalo  s manželkou a dvěma malými dětmi školou povinnými na Valašsku. Žil na Soláni, pod hřebenem, v novém domě, na samotě uprostřed lesů.  Ale jinde než jeho tatínek a dědeček – na opačné straně hřebene.

Mohli byste si myslet, že zde František Podešva žil v izolaci. Naopak, působil též jako profesor na Škole umění ve Zlíně a Uherském Hradišti a snažil se též vedle sebe soustředit výtvarníky z kraje a obíral se myšlenkou vytvořit ze Soláně jakýsi Valašský Parnas či český Barbizon. Této idei přizpůsobil svůj dům se spoustou malých komůrek připravených pro hosty.  

Vedle toho jejich chalupu “ Na rovénkách“ velmi často navštěvovali spřátelení umělci jiných oborů a dveře měli vždy otevřené i pro návštěvy pionýrů, dělníků apod.. Prostě dle svědectví pamětníků žádný obdivovatel jejich díla nebyl odmítnut.. Hlavní tíhu pohostinnosti nesla ovšem jeho žena, Marie Podešvová.

František Podešva po celý život hodně cestoval – Francie, Itálie, Španělsko, Řecko, Belgie, Německo, Rusko atd. a jeho malba časem vykrystalizovala do jisté šablony vystihující podstatu kraje a života valašského lidu.

Nejnápadnějším znakem jeho realistických obrazů je téměř pravidelné opakování polovičních figur; postavy jsou závažné, statické a hutné, dalo by se říci i schematické, výraz tváře mnohdy deformovaný. Žádná selanka. Čím déle maluje, tím více místa zabírá v celkové kompozici obrazů krajina a její prvky. Maluje sytě zemitými barvami, roztírá špachtlí nebo nožem. Našel svůj styl a oddán Valachům a jejich kraji ke svému dílu říká: „…podávám ho ne snad ani tak, jak ho okamžitě vidím, ale jak ho mám ve svém nitru.“ A i když to zní jako klišé, já mu věřím!

Obrazy Františka Podešvy:

Set153from__DSC1675

Pohled na zahrádku s malými rabátky

Set173from__DSC1681

To jsme my!

IMG_1459

Dvě knihy z mé knihovny. Ta vlevo Když slunce září obsahuje beletrizované vzpomínky, v nichž si spisovatelka Marie Podešvová (1901-1994) na pozadí valašských přírodních nálad od června do května vybavuje životní zážitky ze svého druhého domova ve srubu na valašském Soláni. Vypráví o svém manželu, akademickém malíři Františku Podešvovi a o řadě setkání s uměleckými přáteli. Rok vydání 1978.

Kniha vpravo – Vzpomínky malíře Františka Podešvy, tlumočené jeho ženou, tvoří úvod k obrazové části publikace, podávající průřez Mistrovou celoživotní tvorbou. Rok vydání 1973.

O dojmech z knihy Když slunce září píšu zde: http://rozvedena.blokuje.cz/valassky-tyden-1

Set103from__DSC1631

Garáž pro čtyřkolku, se kterou brázdí valašské kotáry nejmladší z rodu Podešvů…

Set183from__DSC1684

Nashledanou krásná chaloupko, jsme moc rádi, že jsme tě mohli poznat!

A teď už zbývá jen najít místo kde stávala chalupa Františkova dědečka….

 

  2 Responses to “Den architektury 2016 – 2. 10. Soláň, u Podešvů”

  1. Dobrý den,

    potřeboval bych se na něco zeptat v souvislosti s knihovnickou prací. Váš email již nemám, protože používám jiný email. Napište mi prosím na email.

    Děkuji

    Libor Veselý

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>