Říj 262016
 
Set113from__DSC1565pan

Vila Jana Antonina Bati

 

Letošní Den architektury jsme díky shodě náhod mohli absolvovat ve více městech.  Na sobotní dopoledne jsme si naplánovali Zlín, vilu Jana Antonína Bati, odpoledne ve dvě už nás čekal Rožnov pod Radhoštěm lázeňský a staří známí z loňska, jak jsme doufali…  a večerní filmový a společenský program ve 3. Etáži.

Nedělní dopoledne nás postihla neočekávaná bomba v podobě knihovnické vycházky na Soláň do jinak nepřístupné chalupy Františka Podešvy – v takové štěstí jsme ani nedoufali… Odpoledne Hranice a  poprvé!! – prvorepublikové městské domy v historickém centru představí architekt Marek Kuchta a na procházku naváže přednáška Tomáše Pospěcha, historika architektury a znalce stavebního umění Hranic 20. století, v zasedacím sále městského úřadu v Hranicích.

Set073from_IMG_1020

Vila Jana Antonina Bati -  Zlín – centrum města, ulice Osvoboditelů 187
autor: Firma Zlámal a Plaček či František Lydie Gahura
rok dokončení (projekt): 1927 (1926)

1931 – severní přístavba vily – prodloužení domu směrem k severu o více než pět metrů. Projekt vznikl ve stavebním oddělení firmy Baťa – na plánech podepsán stavitel A. Staněk

1937 – úpravy dispozic a zahrady – autor V. Karfík

Set043from__DSC1534

355t

Vila je významnou památkou na Jana Antonína Baťu, který vedl firmu po smrti svého nevlastního bratra Tomáše (+ 1932), zakladatele podniku. Architektonicky i rozměrově nenápadný objekt velmi civilního ražení je stylově pojat v duchu funkcionalismu, rané kotěrovské modemy. Budova je v současné době sídlem Českého rozhlasu – studio Zlín.

Set113from__DSC1565pan

Až do tragické smrti zakladatele „obuvnického impéria“ žil Jan (křestní jméno Antonín, jméno svého otce, si  ke svému jménu nechal připsat až roku 1939, když odcházel do emigrace, jako výraz kontinuity se starým ševcovským rodem) ve stínu (a nelibosti) svého staršího nevlastního bratra. Rozpory mezi nimi se projevily dokonce i u vzhledu obydlí, který si ten mladší pro sebe nechal stavět r.1926  v místě nazývaném Nadkostelí (do té doby bydlel Jan Baťa s rozrůstající se rodinou v malém přízemním domku na ulici k Podlesí naproti továrny). Tomáš Baťa stavbu velmi kritizoval, což si mladší Jan  nenechal líbit a firmu načas opustil.

Vila Jana Bati z roku 1931

17. září 1926 ve tři hodiny odpoledne bylo svoláno jednání o povolení stavby vily pro Jana Baťu, úředníka ve Zlíně, na pozemku číslo 278 a 280 v ulici Nadkostelí. V povolení se hovoří o jednopatrové vile o velikosti 12 x 12 metrů s „kompletním rodinným bytem“. V přízemí obytný pokoj, salón a velká jídelna s kuchyní a příslušenstvím. Od ulice veranda se vstupem z venkovního schodiště.

Set213from__DSC3025

V prvním patře ložnice, hostinské pokoje a koupelna. Dům byl podsklepen. Ve stavební čáře ulice se nacházela rovněž garáž, jejíž střecha sloužila jako odpočívadlo otevřeného schodiště od uličního vstupu.

Se stavbou vily se začalo už v září roku 1926 a o rok později byla hotova. Budova se vymykala běžnému zlínskému (a republikovému) průměru. I když na plánech není přímo patrná spolupráce architekta, měla vila velmi dobrou architektonickou úroveň a je zde domněnka, že autorem je architekt František Lydie Gahura, zaměstnanec stavebního oddělení firmy Baťa ve Zlíně.

Vila na první pohled připomíná typický baťovský jednodomek, ale jeho plocha je ve skutečnosti 3 x větší a jižní fasáda je členěna půlkruhovou výdutí, do níž bylo v přízemí i v patře vedle sebe zasazeno čtvero oken s bílými rámy. Stavba, posazená na terénní vlně, dlouho vévodila bezprostřednímu okolí, které zde mělo tehdy téměř venkovský charakter.

Set063from_IMG_1017

Nový vstup

Poslední předválečná úprava se prováděla dle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Byl zrušen hlavní vstup otevřeným schodištěm od ulice a vybudován vstup nový  s vestibulem ze západní strany budovy. Z téže doby pochází pravděpodobně i bazén v nově upraveném parku s altány a hřišti. V této podobě přežila vila i druhou světovou válku.

V sousedství vily na jejím pozemku byl někdy počátkem třicátých let postaven přízemní domek pro matku J. A. Bati a jeho (vlastních) sourozenců. Ludmila Baťová  byla druhou ženou jejich ovdovělého otce Antonína Bati a žila zde až do své smrti. Zemřela ve věku 82 let v roce 1939, domek poté zbourali.

Set203from__DSC3022

Pohled na vilu s pozadím Kolhausu

Set193from__DSC3019

Kolhaus, vila a bývalá zahrada patřící k vile

Set153from__DSC3007

Kolhaus, škoka-jesle, za ní vykukuje plochá střecha vily.

Po II. světové válce vilu zabavil stát a po únoru 1948 nastává postupná devastace vily. V témže roce započala na zahradě vily výstavba kolektivního domu s přilehlou školkou a jeslemi. V podnoži byla postavena v roce 1950-51 trafosformovna pro tento velkokapacitní dům a zimní lázně. V jednapadesátém roce byla vila adaptována na potřeby Československého rozhlasu, podle návrhu arch. V. Pavelky.

Set053from__DSC1537pan

Vstup do vily v současné době. Vlevo patrná první přístavba (od vchodu doleva). Velké okno v přízemí a v okna v patře s bílým orámováním původní. Vchod s luxfery novodobý. Mrkněte dolů pro detaily.

Set223from__DSC3028

IMG_0994

Scházíme se. Různorodá směsice zájemců o prohlídku vily. Starší, mladí, alternativci, dredaři, rodiny s malými dětmi a my… nezařazení do kolonky

IMG_0998

Hlavní osoby děje. Vlevo historička umění Lucie Šmardová, vpravo architektka Jitka Ressová.

IMG_0999

.. a jejich spolupracovnice, jejíž jméno neznám. Atmosféra houstne… paní architektka se zpozdila a rýsují se nečekané problémy, které se ukázaly být zásadními.

Do vily budeme vpuštěni, ale odpovědná osoba – vrátný nám neodemkne 3 místnosti v přízemí, které rádio pronajímá a jedině ony jsou v původním stavu dle architektky. Přestože bylo vše „řádně ošetřené“, zaseklo se to na jediném člověku. Architektka jedná a nezmůže nikdo nic, ani nájemce na telefonu. Nemlčím a ohrazuji se z jaké dálky kvůli této události jedeme. Do akce se přidává svými ženskými zbraněmi i její kamarádka v přiléhavém tričku, crazy sukni a fialových legínách. Ani ona nic nezmohla. Stále brblám a jedním mladíkem jsem napomenuta, že pakliže se jedná o jednu místnost, není o čem mluvit. Vida, už se to smrsklo… Architektka nám nabízí možnost spatřit ony místnosti ve 13 hodin, nájemce by přijel. Nikdo na tuto nabídku kladně nereaguje, tak jdeme dovnitř.

Ráda bych také jako atrakci viděla toho strážce pokladu… je mi to krajně podezřelé. Domnívám se, že ony místnosti jsou v nepořádku; při naší předchozí návštěvě jsem nahlíželi zvenku do oněch oken a byl tam pouze čurbes. Možná, že se nic od té doby nezměnilo…. přikládám půdorys, který jsem objevila na webu televize v době, kdy sháněli nájemce..

3311245--graficke-zazorneni-prostor--1-600x516p0

_DSC1543

Jsme ve vstupní hale místnost 103. Měřítko!!! Je to zde proklatě miniaturní a žádné nadšené pocity to ve mně nevyvolává. Je to prostě bída… a zklamání dotváří i zařízení této místnosti. Architektka ukazuje světlík na schodišti, který tolik vychválila.

_DSC1545

Strašné… a to je vše co jsme v přízemí viděli..

_DSC1546

Po schodech do patra a nad námi moderní světlík. Jsem taková, že ani tohle mne nepřivádí k úžasu…

IMG_1016

Schody a světlík, ach jo..

_DSC1547

Jen tak nakukujeme do provozních místností rozhlasu a kde nic tu nic. Míříme na střechu.

_DSC1551

Hra světla a stínu

IMG_1002

Původní kliky

IMG_1003

Střecha garáže, kde se dalo posedět a místo původního vstupu z ulice

Set033from_IMG_1007

Jsme na ploché střeše, díváme se do dálky a také na Kolhaus.

Set053from_IMG_1013

Budova z červených cihel pod kopcem v dáli byla kdysi mým osudem. Kožařská průmyslovka. O něco níže stál baťovský internát. Žádný luxus, ale my jsme byli skromní…

Set173from__DSC3013

Další fotky… už víte.. školka, Kolhaus a vila

  Set163from__DSC3010

Jsme zklamáni, ale i tak jsem ráda, že jsme pronikli dovnitř. Výzva vidět více však stále trvá…

Rozhodně si přečtěte text Jakuba Vosáhla na Neviditelném psu o osobě Jana Bati. Zdůrazňuje se většinou bratr (nevlastní) Tomáš, ale Jan není ve svých skutcích o nic pozadu. Překvapila mne informace o „kanceláři ve výtahu“. Věděla jsem o ní, ale netušila jsem podrobnosti. Rozhodně se vyplatí zajít do bývalého areálu firmy Baťa, do moderního muzea a galerie

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně sídlí v tovární budově č. 14 v centru Zlína. Mezi největší funkcionalistické památky Zlína ale patří Správní budova firmy Baťa, budova č. 21, která je také přezdívána Baťův mrakodrap. Budovu nechal vybudovat Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše Bati, v roce 1936. V době dokončení (1938) šlo o druhou nejvyšší budovu Evropy. Mezi největší lákadla tohoto honosného sídla patří kancelář umístěná ve výtahu, která měla sloužit k poradám v jednotlivých odděleních a k přijímání vzácných hostů. Plně dokončenou „výtahovou“ kancelář Jan Antonín Baťa ve skutečnosti nikdy nevyužil. Kvůli válce v roce 1939 emigroval. Kancelář disponuje klimatizací, telefonem, odpadem i tekoucí vodou.

Zaujaly mne mimochodem i outfity našich 3 průvodkyň. Šedá myš s akcentem přísnosti, crazy paní a  architektka dokonale vyladěná do ležérní elegance v luxusním stylu. Povzdychám si, že asi frčí pohodlné boty… ach jo.. kam se poděla elegantní ženskost a to už ani nemluvím o dráždivé erotice.

A jedeme do Rožnova…

Odkazy, zdroje: https://www.zlin.eu/vila-jana-antonina-bati-1927-1931-cl-309.html

http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-jan-bata-zapomenuty-kral-sevcu-fdk-/p_spolecnost.aspx?c=A070222_102313_p_spolecnost_wag

http://www.turistika.cz/mista/zlin-vila-jana-antonina-bati

http://www.zlin.estranky.cz/clanky/novy-zlin/vila-jana-antonina-bati-v-nadkosteli.html

 

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>