Lis 182016
 
Set183from__DSC1586

Rožnov pod Radhoštěm – Lázně minulé a budoucí

Loňský Den architektury v Rožnově byl rozkošatělý a úchvatný. Skládal se z dopolední architektonické procházky ( Rožnov jako místo výletů a utajené kvalitní architektury), poledního pikniku u kostela (Festival veřejného prostoru) a podvečerní prohlídky objektů textilky Loany jako živé součást ulice Bezručova zakončené v ateliérech 3. ETÁŽE s představením připravovaných záměrů ve městě a neformální diskusí.

Po tomto architetonickém gejzíru jsme se těšili na další podobný, ale stejně jako ve Zlíně bohužel konstatujeme, tedy máme pocit, že poprvé je POPRVÉ a už se to neopakuje.. Každá další repríza za premiérou pokulhává…

Sraz se koná jako loni u „Spoláku“ a ze žlutočerného papíru, který jsme vyfasovali ve Zlíně, už víme co nás čeká: „Lázeňská historie našeho podhorského města do velké míry utvářela jeho podobu na konci 19. a začátku 20. století. Projdeme se po známých i ukrytých stavbách připomínajících tuto éru a probereme, jakým způsobem lázeňství promlouvá do současné podoby města a zda je možné na něj dále navázat.“

Přesun ze Zlína do Rožnova jsme zvládli v pohodě a u Spoláku jsme zaparkovali velmi brzo. Tak jsme si to ostatně představovali. Loni tu totiž měli skvělý burčák a stejně tak i letos. Dali jsme si rychlý litřík červeného a usedli si na schody. Přisedla paní, z které se vyklubala bývalá knihovnice a zapředli jsme rozhovor. Dověděli jsme se, že zítra dopoledne rožnovská knihovna pořádá putování po Soláni spojené s návštěvou chalupy u Podešvů. A můžeme se připojit, což je úžasné. Ten prostor je už přísně soukromý a podívat se tam byl jeden z našich snů…

Set133from__DSC1571

Ve 14.00 hodin jsme se sešli před Spolákem – Společenským domem v lázeňském parku, jedinou viditelnou připomínkou tehdejších dob kvetoucího rožnovského klimatického lázeňství. – Stejně jako loni nás provázeli architekti Michal Nejezchleba a Dan Baroš a historik Daniel Drápala.

Historie lázní v Rožnově započala, když si brněnský lékař ( tak řečený krajský fyzikus) František Kročák v roce 1796 uvědomil léčebné působení místního ovzduší a poslal do města první čtyři nemocné s plicními chorobami. A lázeňství se od té doby začalo utěšeně rozvíjet.

V první dekádě rožnovského lázeňství se o jeho růst zasloužil Josef Drobník, tehdejší správce rožnovského panství. Mimo jiné vybudoval z  bývalého panského lesa rozkládajícího se podél řeky Bečvy, kde se sušilo plátno a pásl dobytek, lázeňský park zvaný  Hájnice. Zde se korzovalo a ve stánku popíjela žinčice (syrovátka z ovčího mléka).

Na vyšší úroveň rožnovské lázně později pozvedli lékaři František Polanský (1850–1887 působil v Rožnově jako lázeňský lékař) a Vladislav Mladějovský (90. léta 19.století, vybudoval zde vodoléčebný ústav).

Pacienti se léčili ohřátou žinčicí, vycházkami (tzv. terénní léčba), koupelemi a elektroléčbou. Lázeňství v Rožnově bylo na vrcholu počátkem 20. století, kdy byl Rožnov pro příznivé klima řazen mezi nejlepší léčebné lokality v Evropě a přirovnáván ke švýcarskému Davosu nebo italskému Meranu. Za léčbou sem každou sezónu přijíždělo až 3000 hostů. Byli mezi nimi i Sigmund Freud nebo přírodovědec Gregor Mendel.

V rámci rozvoje lázeňství byla v letech 1934–35 postavena ještě Masarykova ozdravovna na vrchu Kozinec, svému účelu ale sloužila jen krátce. Na konci 2. světové války byla přeměněna na lazaret, později se stala zotavovnou ROH, dnes budova chátrá. Lázně byly zrušeny v roce 1953.

Připomínkou tehdejších dob zůstal jen Společenský dům v městském park a Masarykova léčebna na kopci Kozinci.

V roce 2010 Rožnovu navrácena tradice vaření piva a v městě byl otevřen zrekonstruovaný pivovar. V jeho objektu byly  vybudovány tzv. pivní lázně a lázeňský provoz tak byl, byť jen částečně, obnoven.

Set193from__DSC1589

V Hájnici nám vyprávěl o historii lázeňství historik Daniel Drápala.

Set163from__DSC1580

Stále na jednom místě – nacházíme se za Spolákem u jediného místa parku, kde je něco navíc – vodní plocha s kačenami, a mohu potvrdit, že se tu sedí moc hezky. Ve Spoláku funguje pouze omezeně malá restaurace a v létě navíc zmrzlinový stánek. Jinak ten velký dům žádné využití nemá. V pozadí obnovený lázeňský hudební pavilon a Daniel Drápala vyprávějící.

Set143from__DSC1574_panorama

Architekti navazují debatou o plánované rekultivaci lázeňského parku, který je dnes spíše lesem bez občanského vybavení.. Jejich touhou je kultivovaně kácet a vytvářet místa, kde by se dalo pohrát a posedět.

Set183from__DSC1586

Současná Hájnice je spíše kultivovaným lesem. Proto se mi tak líbí, i když architekti tento názor nesdílí. Slečna na břehu struhy si to ale také užívá, přestože zde ještě není standardní společenská vybavenost vhodná na trávení volného času moderního člověka a jeho dětí.

Set203from__DSC1592

Přesouváme se z parku do Palackého ulice a vyprávění o lázních pokračuje. V této ulici stával vodoléčebný ústav, za plotem kterého máme další zastávku. Po jeho zařízeních je však veta… a že zde nějaký vodoléčebný ústav kdysi stál a sloužil ví dnes jen málokdo…. a ani se to nepozná.

„Hlavní myšlénkou léčení toho jest: ulehčiti práci srdci a sesíliti sval srdeční…Způsob, jakým toho docílíme, jest tento: nutno málo píti, tělo přiváděti často do potu a systematickým stoupáním do vrchu nutiti srdce ku větší práci…Překrásná poloha Rožnova, neobyčejně četné množství rozkošných vycházek, velký výběr cest s nejrůznějším stoupáním, vedoucích krajem rázu nad míru půvabného, zdobeným živou zelení luhů a lesů – byly pohnůtkou, že z Rožnova zařízeno terrainní místo léčební“ – tak r. 1894 osvětloval zavedení nové léčebné metody Dr. Vladislav Mladějovský.


Set213from__DSC1595_panorama

Přednášku o rožnovském Masarykově náměstí, jeho historii a přeměnách, a o obecné funkci tohoto architektonického prostoru narušuje místní bezdomovec, který je architektem Nejezchlebou po chvíli své exhibice slovně ale důrazně zpacifikován.

Hlavní cenou náměstí je volný prostor. Proto vznikala – vytvořil se špalír domů, které vytvářejí jakýsi salon města, jeho hlavní pokoj, kde se všichni scházejí. Je to otevřená scéna, kde se navazují sociální kontakty a procházející by měli na sebe odevšad vidět. To zde v Rožnově není. Pohledu brání nevhodná zeleň a všudypřítomná auta obkružující náměstí na obou delších stranách. Architekti se vyjadřují o současném stavu velmi kriticky.

Set233from__DSC1601

Z náměstí se předunujeme k rožnovskému pivovaru a pivním lázním. My skupinku opouštíme a odjíždíme na drahotušské letiště. Večerního programu se nezúčastníme, abychom ráno nazaspali. Čeká nás Soláň.

Rožnovské lázeňství už asi ty pivní lázně s příchutí buddhismu nezachrání. Holt se nezadařilo tak jako v Luhačovicích nebo v Teplicích nad Bečvou. Nenašel se šikovný tahoun, který by se do toho opřel a dlouhodobě se rozvoji rožnovského lázeňství věnoval. Několik nadšenců, lékařů, zde krátkodobě pobývajících, na to nikdy nestačilo. Většinou odešli jinam, kde doufali najít lepší pracovní uplatnění. A také zde nejsou léčivé prameny, lázeňský atribut. To by snad ale tolik nevadilo…

Rožnov byl poměrně chudý, špatně dostupný, vyznačoval se řemeslnicko-zemědělským charakterem a neposkytoval dobrou záruku k budoucí prosperitě lázní. Přesto se zdá, že svým hostům a obdivovatelům měl co nabídnout – přírodu, zemědělské produkty a určitý druh kultury. Zvláštnost Rožnova vycházela z přírodního prostředí a výše zmiňovaných léčebných prostředků. Bohužel místnímu obyvatelstvu vzhledem ke svým existenčním problémům chyběl vělší zájem o lázeňství a vsadit na něj považovali za riskantní podnik.

Je však nezpochybnitelným faktem, že více než stoletá lázeňská etapa přinesla této dříve spíše uzavřené venkovské obci velký užitek – finanční přilepšení, bohatší kulturní život a často i změnu životního stylu. V období první republiky si zde často stavěli majetní hosté své letní rezidence.

Ještě během druhé světové války svítala Rožnovu nadějná budoucnost a byly zpracovány projekty na jejich transformaci v moderné léčebné centrum, ale představitelé státu a města nakonec investovali do zprůmyslnění Rožnovska a plány zůstaly jen na papíře… a tak došlo k jejich zániku..

 

Zdroj : Rožnov lázeňský (Lucie Hambálková, Milan Hambálek, Daniel Drápala a Daniela Srbová)

 

 

 

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>