Bře 132019
 
IMG_4996

3. den / 27. 4. 2018

czarne 53

Kliknutím se dostanete do mapy a jejím zvětšením uvidíte podrobnosti. Jednotlivými body jsou označena zajímavá místa, o kterých se budu zmiňovat v dnešním povídání.  – Tímto navazuji na předchozí text, kde jsme naše putování přerušili u hřbitova Długie 44. (bod 3).

Set103from__DSC4572_panorama

Jen pár desítek metrů nám zbývá k řece Wisłoka. Po pravé straně míjíme zbytky původního lemkovského hřbitova.

IMG_4976

Řeku překonáváme přes provizorní, ale zde dostatečně funkční dřevěnou lávku. Náklaďáky mají smůlu – musí přes brod.

IMG_4978

Je zde chudo a osídlení řídké. V této bohem zapomenuté oblasti jsme několikrát pozorovali sofistikovanou snahu uživit se agroturistikou a také naivní pokusy o přežití městského idealisty. Zde je jeden z nich. 

IMG_4979

Nestíhá se a asi ani nejsou peníze….

IMG_5005

Branka otevřená… nabízí se keramika a jízda na koni

IMG_4977

IMG_5004

Cestu lemují zbytky božích muk a hřbitovy, které máme v plánu dnes navštívit, jsou situovány na místech vzdálených od civilizace. Sice vždy nedaleko místní komunikace, ale cesty jsou nestandardní a jistota, že dojedete kam zamýšlíte, zde neexistuje. Proto jsme připraveni improvizovat.

Pro značnou odlehlost a vylidněnost těchto končin dnes nečekáme žádné extra hřbitovní zážitky. Již jsem zmiňovala akci Wisla (1947), při které došlo k vysídlení Lemků a kompletní likvidaci některých jimi obývaných dědin v této části zadní Haliče (Lipna, Nieznajowa, Radocyna, Czarne a Długie). Ale ani rakousko-uherská vojska v první světové válce nezůstala stranou. Při svém vítězném tažení spálila největší část zdejších dřevěných kostelů. Přesto některé z nich přetrvaly dodnes. Už jsme se s nimi na naší pouti setkali. Dnes ale neuvidíme žádný.

Set223from__DSC4608_panorama

Krásný den a krásná krajina

Set053from_IMG_5000

U potoka se něco děje. Slyšíme zvuky cirkulárky nebo čeho a vidíme ohradu zcela zaplněnou ovcemi.

IMG_5003

Bačovské bydliště je schováno za hradbou zeleně. To je jisté, protože jiný dům tu široko daleko není. Bílý talíř na zahradě sděluje: Signál tu máme!

Set013from_IMG_4982

Dřevěné dveře do fiktivních domů. Od roku 2008 stojí  v pěti vesnicích (Lipna, Nieznajowa, Radocyna, Czarne a Długie), které zmizely po vysídlení. 

Set023from_IMG_4985

Symbolická čísla domů a desky s informacemi, mapami a archivními fotografiemi byly přibity ke každým z nich. Natalia Hładyková, absolventka Akademie výtvarných umění v Krakowě, vymyslela neobvyklý způsob, jak připomenout co zde bylo a už není. - Tyto dveře budou vždy otevřené. Můžeš jimi procházet ale nenalezneš zde nic jiného než divokou necivilizovanou krajinu.

IMG_4998

Jsme na místě. Naproti dveřím otevřeným do krajiny nalézáme pozůstatky starého lemkovského hřbitova v Czarne. Přiléhá k němu i Jurkovičův hřbitov stejného jména pod evidenčním číslem 53.

IMG_4991

Farní hřbitov u bývalého lemkovského kostela – tedy jeho pozůstatky

IMG_4992

 Hřbitov byl rozsáhlý

Set043from_IMG_4993

A pohřbívalo se se zde nejen kdysi, 

IMG_4999

… ale i dnes.  Kříže jsou však latinské.

Set133from__DSC4581_panorama

 Panoramatický pohled na vstupní část Jurkovičova vojenského hřbitova Czarne 53. 

IMG_4996

Matúš Dulla uvádí, že má mnoho společného se hřbitovem Gładyszów [55.] - podobnou kamennou ohradu s výplní vodorovných břeven (i když přitesaných, menšího průměru a pouze v čelní části!), šindelovou stříšku, má podobnou vchodovou bránu s brankou. Liší se terénem - Gładyszówský hřbitov stojí na rovině, hřbitov Czarne na mírné vyvýšenině a je podstatně rozlehlejší – cca 660 m². Oproti ústřední dřevěné věži v Gładyszówě, zde stojí  hned naproti vchodu vyšší dřevěný kříž. 

Na hřbitově je pochováno 377 vojáků, padlých v lednu 1915,  29 vojáků je identifikováno jménem a příjmením. 

Ve 4 hromadných hrobech a 10 individuálních leží 316 ruských vojáků převážně ze 193. rymnického pěšího pluku a 61 rakousko-uherských vojáků převážně z 87. pěšího pluku.

img096 (2)

Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully , níže původní nákres z krakowského archivu

plan53

Set153from__DSC4587

Poslední renovace hřbitova proběhla v roce 1998, současný stav je tristní, dřevo po 20 letech dosluhuje. 

Set163from__DSC4590

Dominanta hřbitova – dřevěný kříž naproti vchodu na hřbitov, v jeho podstavci je vložena deska s poselstvím v německém jazyce.

BYLI JSME ÚRODOU.

STALI JSME SE SETBOU,

KTERÁ SE TISÍCKRÁT ZNÁSOBÍ!
/variace předchozích poselství - Grab 4. a  Łysa Góra 9../

Set203from__DSC4602

Dřevěné náhrobní kříže, latinské i patriarchální jsou vyřezávané, jednodušší, bez vytlačeného motivu, chybí kovová nebo šindelová ochrana dřevěné stříšky, bez identifikační tabulky. Hrobová místa nejsou ohrazena, splývají s terénem. Řádné oplocení nacházíme pouze na vchodové straně, vpravo od vchodu ještě přetrvává na části hranice úsporný plot tvořený dvojitou kulatinou krytou na místě řezu nízkou dřevěnou stříškou. Protože tak soudím dodatečně podle fotky, je pravděpodobnější verze, že se jedná o oplocení vedlejšího civilního hřbitova (zřejmě dostatečná zábrana pro ovce).  Převážná část vojenského hřbitova tedy oplocení postrádá. Opticky ho nahrazuje řada vzrostlých stromů hřbitov po stranách a vzadu obklopující.

Miroslav Lopata (http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/) zmiňuje návštěvu tohoto hřbitova těsně před rekonstrukcí. Tehdejší stav popisuje jako obraz bídy a zoufalství. Bačové hřbitov používali jako noční ohradu pro ovce, pročež si ho sami primitivně oplotili. Jedinými známkami že se jedná o hřbitov, byly zbytky rozpadajícího se plotu, kamenné sloupy a kamenná pamětní deska, která byla obklopena bahnem a výkaly ovcí.

Set193from__DSC4599

Set183from__DSC4596

Hřbitov a jeho nejbližší okolí je znehodnoceno popadanými větvemi nebo vyvrácenými stromy. Stopy ovčího trusu zde však navzdory chybějícímu plotu nenacházíme.

Set173from__DSC4593

V pravé části fotky jsou vidět přetrvávající zbytky oplocení

IMG_4997

Vedle hřbitova stojí symbolický kříž (nyní leží opřený o plot) na památku německým vojákům padlým v 2. světové válce. Na něm je (byl) tento nápis v  polštině:
Na památku a pro výstrahu potomků (následovníků) spočívá pod tímto křížem několik stovek vojáků wehrmachtu. Všichni zahynuli v kruté a málo známé bitvě o karpatské průsmyky (karpatsko-dukelská operace), která si koncem roku 1944 vyžádala více než 130 tisíc lidských obětí.
Jen světlo a lesa šum
vznáší se nad čerstvým hrobem. 
To smrtelné ticho slyší milosrdné hvězdy boží. 
1cw53_duze
Vojenský hřbitov Czarne 53 v květnu 1916
Ta krásná historická fotka fotka mne inspiruje..     Myslím, že nadešel čas věnovat se, zatím alespoň krátce, Dušanu Jurkovičovi a jeho podílu na navrhování a budování haličských hřbitovů.

V roce 1914 Dušan Jurkovič zpracovával návrhy kolonád pro Luhačovice a evangelického kostela pro Ružomberok. V roce 1916 se zapojil do válečného konfliktu. Byl přidělen k vojenskému velitelství v Krakově jako jeden z architektů, sochařů a malířů, kteří v Oddělení válečných hrobů a hřbitovů měli na starosti zřizování a úpravu válečných hřbitovů v Haliči.

Prostor pro haličské válečné hřbitovy, na jejichž projektu se Dušan Jurkovič podílel, představoval asi 10 000 km čtverečních. Celé území bylo rozděleno na 10 okresů a po 3. květnu 1915 tam bylo postaveno 378 hřbitovů, z nichž část vznikla na místě původních pohřebišť.

Jurkovič si nechal přidělit okres první, pohraniční Karpaty – tedy kraj od Gorłic přes Jasło až k Dukle. Hned po návratu z první vyjížďky získal jasnou představu o podobě hřbitovů, které posléze navrhoval. Jurkovičův nápad spočíval v odlehlosti hřbitovů od měst a osad a pro odpočinek mrtvých vojáků zvolil návrší a prudké svahy.

Sám o svém rozhodnutí hovoří tak, že byl: “rozhodnut zasadit svůj hřbitůvek do přirozených půvabů a divokých krás karpatských svahů, jako by jej tam vytvořili neviditelné ruce domácí tradice. Nenasýpal, nepískoval jsem ploch hřbitovních, ale dláždil jsem je přímo drnovými cihlami, které se v několika dnech spojily v živý zelený koberec, z něhož vyčnívají rovy, obkládané lomovým kamenem, posázené vřesem a mateřídouškou. Toto splynutí hřbitovní půdy s půdou celého okolí dalo pak celkový ráz a směr novým pracím. Nejzazší výběžek rusínského kraje v západní Haliči byl bohatý neobyčejně krásnými dřevěnými kostely, jichž největší část rakousko-uherská vojska spálila. Několik hřbitovů jsem připojil k roubeným ohradám těchto kostelíků. Že jsem sáhl v prvé řadě ke dřevu jako stavivu, je více než přirozeno. V celém pohoří vojsko při bojích poráželo lesy a toto dřevo odklízet a zpracovat bylo částí mé úlohy. Jen takto mohlo dojít k tomu, že na Łužné u Gorlic bylo mi uloženo stavět hřbitovní kapli ze dřeva v rozměrech neobyčejných. Po příchodu vlašských zajatců, mezi nimiž bylo mnoho velmi dobrých kameníků a sochařů, sáhl jsem ke kamennému materiálu. Vojsko pochovávalo své padlé podle toho, jak mohlo, při pozičních bojích na hřbitůvcích vesnických, při ústupech a úporných bojích na místě, kde kdo padl. Rusové pochovávali své důstojníky v jednotlivých hrobech, mužstvo vždy v hrobech společných,  v počtu 100-300 mrtvých. Tam, kde takové hroby byly založeny na vhodných místech, byly ponechány, většinou však jsme je exhumovali a převáželi na nově zřízené hřbitovy.“

(součást textu  Jany Husákové: Dušan Jurkovič a jeho hřbitovy.  http://pvh.ff.cuni.cz/exkurze03/ref/21husakova_vojhrbitjurko.doc  )

**********************************************

Dnes je to dlouhé, ale už se vracíme a moc moc se rozplýváme nad tou krásnou krajinou, kterou si můžeme vychutnat jen sami dva. Je to příjemné.

Set123from__DSC4578

Na stráních bývala políčka. Dnes zkrášlují travnaté svahy nad bývalou vesnicí Czarne rozkvetlé ovocné stromy.

Set063from_IMG_5009

Údolím protéká potok

IMG_5006

Procházíme kolem vojenského hřbitova Długie [44.] a pozorujeme pastevce ovcí a jejich stádo kontrolované třemi bílými čuvači. Pasou se na trávě vedle hřbitova, na místech, kde jsou pochováni padlí vojáci.

IMG_5014

Hurá, už vidíme naše autíčko a než vyrazíme za dalšími hřbitovy dnešního dne, projedou kolem nás dva náklaďáky plné dřeva.

IMG_5015

Rozhodujeme se vrátit stejnou cestou zpět na Slovensko, do Polska znovu vkročit sedlem Dujawa a v Grabu se poptat místních kudy kam. Kde je sjízdnější silnice.

Fotky na rajčeti: https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Czarne_53._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:  

 Prameny:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/

http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=16&ido=10

https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_53_%E2%80%93_Czarne

http://krakow.wyborcza.pl/krakow/1,44425,5474120,Otwarte_lemkowskie_drzwi_w_Zdyni.html

Poznámka: předchozí i následující poselství jsme přeložili po pečlivém zvážení všech dobových reálií, historických okolností a s ohledem na poselství z ostatních Jurkovičových hřbitovů.

 

Pokračování příběhu / viz komentář

morganghost   Úklidové práce před renovací:   http://morganghost.com/portfolio/nr-53-czarne-jesien/

  7 Responses to “Czarne [53.] – Jurkovičovy hřbitovy v západní Haliči”

  1. Tu lávku jste překonali pěšky?
    Autem bych si to asi rozmyslel a i po pečlivém prozkoumání to vzal s dlouhým rozjezdem hodně rychle,abych tu křehkou starou dámu zbytečně dlouho nezatěžoval.
    Zaujal mne taky ten kříž vojákům wehrmachtu.
    I když jen tak opřený.
    Poláci si s nimi užili svoje,to se s námi vůbec nedá srovnat a přesto tam něco takového je a s výstižným a varovným vysvětlením.
    U nás by to asi ani tak neprošlo.
    Ale komu už odpustit, když ani ne tak dlouho mrtvým.

  2. Ahoj Saule, ano lávku pěšky, auto jsme nechali na kopci, trasu na mapě jsme absolvovali pěšky. Podle všeho přes to jezdí i auta, šíře můstku a cesta k němu by tomu odpovídala. Ale my bychom to neriskli, i když třetí den už jsme také riskovali. Přejeli jsme naším 20 let starým pežotem brod. 2x.
    Ano, s křížem pro wehrmacht (v textu mám Wermacht, opravím, skoukla jsem to, mám to špatně) je to nevšední věc. Zde odkaz na fotku z doby, kdy ještě stál na svém místě:
    http://www.sekowa.info/photo/gallery/object/czarne_cm/23.jpg

    Ale vrtá mi v hlavě nápis na kříži, informace o něm pochází z předešlého webu. Ani na jedné z fotek žádný text nevidím, je tam jen dřevěná tabulka… tak nevím…

  3. Krásná krajina. A ty dveře do fiktivních domů – hodně zajímavý. Takový tajemný a vlastně i ta cesta …
    Zuzi, poslala jsem ti mail :-)

  4. Mně se líbí ten nápis
    BYLI JSME ÚRODOU.

    STALI JSME SE SETBOU,
    KTERÁ SE TISÍCKRÁT ZNÁSOBÍ!

Leave a Reply to Zuzi Cancel reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>