Čec 082014
 

Boj o ticho pokračuje

Po vzrušené debatě, kdy si jedna ze stran nebrala servítky a vyhrožovala další agresí ve smyslu zvýšené hladiny hluku v naší ulici, jsme se rozhodli jednat.  Seznámili jsme se na netu s podobnými případy a zjistili, jaké máme možnosti. Prostudovali jsme městskou vyhlášku 1/2014, věnovanou zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích a zvolili jsme strategii. Už jsme nechtěli na nic čekat, zvláště když v sobotu dopoledne zase provokativně vyřvávala z oken na celou ulici hudba, která zmlkla až po zásahu pracovníka muzea, jak jsem se později dověděla. Stačila jeho přítomnost pod oknem a zírání..

V neděli, když jsme večer přijeli domů, madam na nás na ulici čekala a opět začala neplodná debata, mj. se pochlubila, že žila několik let v Holandsku, a tam si každý vyhrával co hrdlo ráčí a nikdo nikoho kvůli tomu neprudil. To ale narazila kosa na kámen, protože miláček shodou okolností má s touto zemí své dlouholeté zkušenosti. Asi jsme se měli z této informace posadit na zadek a hned odvolat vše, co jsme řekli, abychom byli světoví a in. Jenže my se nedali a trvali stále na svém. Že normální je ticho a ne hluk. Madam se nakonec omluvila a skončili jsme tak nějak vágně, neurčitě. Důvodem pro její pokání byla obava z veřejné skandalizace v místních novinách, usoudila tak z mojí sobotní fotografické mise – viz předchozí text.

Ale od té doby je klid. Ale je to takový klid před bouří.

Podařilo se mi v následujících dnech zaktivizovat několik osob, kteří nám chtějí a mohou účinně pomoci. Díky, že se Město za nás postavilo a uvidíme, jak to bude fungovat. Jsem ve spojení s dalšími zainteresovanými osobami a v případě nových konfliktů si budeme oficiálně stěžovat. Díky, že v tom nejsme sami.

V pondělí jsem zasahovala u dalšího ohniska hluku. Proti knihovně si  rozbila tábor čistírna peří. Manželé sedí pod borovicemi, agregát vrčí  a do toho vyhrávají staré hity. Ty nejohranější kousky. Ví bůh, proč na plný koule. Slyším to i za sklem. Tak jsem tam zašla a slušně požádala o klid. Okamžitě mi bylo vyhověno, s tím, že se přizpůsobí přání domácích, oni že tu jsou cizinci… Byla jsem z toho v šoku a dámě jsem posléze donesla čokoládu. Chvíli jsme si povídali a opět jsem slyšela stejný názor jako od madam. Komu to vadí, je starej. Zde řečeno mírnější formou. Kdo je starej, tak má rád klid. Znakem mladosti ale je zřejmě pravý opak! Jsem toho škatulkování jelen. Ticho mám ráda odjakživa.

V pondělí jsem měla zároveň i velice tvrdý opakovaný slovní střet s cikánem, který k nám jezdí z vedlejší obce na net, protože tu může být o 1/4 hodiny déle bez placení. Nemohu mu vysvětlit, že když ho chce použít, musí se zeptat obsluhy a ne jen tak jít a zasednout. On to bere jako diskriminaci. Strašný! Mám už toho „řešení případů“ plný kecky, ale nevzdám to.

 

 

 Posted by at 17.18

  8 Responses to “Co se děje nejen v naší ulici 2”

  1. A to si přectav, že někteří mají vyšší příjmy než ty…
    Hlavně aby to tady nečetl nějaký romský aktivista a neměla si problémy, protože bráníš jejich začleňování a odmítáš přijmout jejich kulturu:-)))

    • Každý aktivista by měl s nimi bydlet nejlépe pod jednou střechou, pak by snad lépe chápal i problémy jejich okolí. Je to skoro neřešitelný problém, protože mají jinou mentalitu a vše berou jako osobní útok. Vyžadovat, aby nevysílali reprodukovanou hudbu, je proces nikdy nekončící…

      • Jo,jako osobní útok – to je asi výstižné, to pasuje na jejich impulzivitu (neříkám že všech; prostě těch lidí, co dělají hluk).

        Držím vám palce,

        Můj příbuzný bydlel na tom sídlišti v Budějicích, kde byla loni aféra s cikány.
        On se musel odstěhovat. Stačily tři cikánské rodiny v domě a bylo. nešlo to snést, nešlo tam bydlet.

        • … no a pak jich tam přišlo víc a už bylo vidět, že to soužití opravdu nebylo možný.
          Achjo. Je to smutný, když soužití nejde.

          • Ano, bude-li to ve větším měřítku, těžko už to ošetřím. Nyní to byla 3 ohniska hluku, a předtím (několik let dozadu) ještě k tomu 2 z vedlejších zahrad; nyní je klid, doufejme že stará ohniska vydrží a nová nepřibydou…

        • Nechci utíkat z takového krásného a zabydleného prostoru, mám to tady ráda a s těmi „horními“ jsem se za těch 14 nebo kolik let poměrně zesouladili, i když … nic není nikdy jisté a vše se vyvíjí a může zvrtnout. Vytipovala jsem si několik volných domků na polosamotě i na úplné samotě, ale s ohledem na budoucnost na to nemám koule, stěhovat se do úplné samoty, i když bych tak ráda. Tedy do samoty ve dvou…myslím, že je zdravější žít v jisté izolaci, ale mezi lidmi… těžko se to definuje. Snad mi rozumíš.

      • moje řeč :) pod jednou střechou

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>