Srp 032014
 

U nás a jinde

 

  • Absence nových textů na blogu má své vysvětlení. Téměř tři týdny jsem tvořila po práci a ve dnech volna fotoalbum z našich výletů a cest. Souběžně upravoval miláček fotky. Moc se toho jinak stihnout nedalo, ale výletů jsme se nevzdali. Výhodou je, že miláček se rozjel ve velkém stylu a máme upraveny i fotky z posledních vycházek – nadchly nás zejména Hřebečské důlní stezky ( a naše první letošní smaženice!), i když jsme zatím dolů do dolů nesfárali…  Důsledkem tohoto zničujícího maratonu vylepšování fotek bude v nejbližší době koupě nového fotoaparátu. Už máme vybráno a objednáno…
  • Není lehké se znovu rozblogovat, ale budu se snažit, i když mi do toho brzy skočí týdenní dovolená.  Dámská jízda – Zuzi a malá Emma, a jen pár kilometrů od domova.  Ale trochu víc odříznuty od civilizace.
  • Zdravě – chutně – výživně . Náš sortiment receptů zdravé výživy, které jsme vyzkoušeli a praktikujeme, se stále rozšiřuje. Poslední verze chleba z pohankové mouky se nadmíru vydařila, už to tak může zůstat, a pomazánka, kterou děláme ve velkém a mažeme ji nejen na chleba – též jí podáváme k opečeným bramborům z trouby, vzbudila velký ohlas u všech ochutnávajících. Někdo dokonce žádal nášup na pohankovém chlebě!!! Také tato nátěrka je výsledkem dlouhotrvajících experimentů a snahy o neustálé hledání dokonalosti . Je vymalováno, a tak jsme se rozhodli její přípravu příště zaznamenat a zveřejnit.
  • Tento víkend mám pracovní. Moje druhá půlka lítá a já nesmírně pilně pracuji. Včera jsem v tom žáru osekala a vyplela celou zahradu, vylouskala zbytek loňských ořechů, a v mezičase jsem si uvařila vývar z krůtího krku s játrovými knedlíčky nadlehčenými pohankou.  Jen tak pro zajímavost… nudle a nočky jsme si zvykli nahrazovat pohankovou lámankou, a je to skvělé.  A ještě jsem zvládla upéct kuřecí kapsu plněnou dvěma druhy sýrů, cibulkou a mrkví.  Vstala jsem brzy, a tak jsem měla večer čas si ještě před setměním číst v knize Ortel samoty o Patru Bezručovi.  Je to tak, zajímá mě víc osud člověka než jeho dílo. To znamená, že Slezské písně si určitě nezopáknu… Strašně moc moc se těším do Rožnova na výlet po jeho stopách. Do chaty na Ďábelském ostrově a na beskydskou Javořinku, kde dosud na samotě přebývá Zdenka Tomášková, jeho neplacená sekretářka, o 62 let mladší toho kmeta, jejíž vzpomínky na ty roky právě čtu…
  • Fascinuje mě, jak se svět zpravodajství vrací k době před cca 20 lety…  všechno je všude tak stejné, a novinářům jejich boj o denní chleba nezávidím. Ta nadprodukce všeho a neustálý tvrdý boj o čtenáře a jeho peníze, je na určitě na budku. Novináři neustále rotují po redakcích anebo se sdružují a osamostatňují (Drtinová, Veselovský a Echo24..), ale získat určitý segment ze“zavedeného“ trhu je čím dál náročnější.  Ale ani ti zavedení to nemají lehké.  Proto má zelenou bulvarizace trhu a zdá se, že se bez ní noviny a časopisy těžko obejdou. Šílený je příklad REFLEXU, jemuž mimochodem dokud svět světem stojí vévodí JXD, neustále se měnící jak chameleón. Fascinující byla etapa, kdy si začal zakládat na svém titulu. Nyní už pasé. Občas tam zavítám, to víte, ale už čtu jenom titulky… Doby, kdy jsem ho kupovala a zajímal mě, skončily spolu s šéfredaktorem Bílkem. Nyní jsem si předplatila „jeho“ LL a ještě čtu Týdeník Rozhlas. Ten si kupuje babička.  A také mě smutně fascinuje intelektuál Štindl na Echu24. Z bývalého fajnšmekra na kulturu v Lidovkách se stal ranař-komentátor denního tisku. A jak se musí snažit, aby „uspěl“. Kultura stranou a komentuje se i Blesk.
  • „Sbírám“ si do složky volnočasové fotky všestranného borce Putina a buddhisty Koláčka i s jeho svatyní. Neuvěřitelné věci.  Že bych jim vytvořila fotoknihu J?
  • Boj s hlukem v naší ulici se dostal do stádia dočasného klidu.  Řešila jsem ještě úspěšně noční koncerty populární hudby vysílané do zahrady z prvního patra, ale už s paní domácí. Jiný dům než ty  předchozí.  Opravdu se nyní nehraje v žádném z bývalých ohnisek hluku, a tak se tiše raduji z prozatímní současnosti .  Jiné hlasitější projevy mi nevadí. Myslím hovor. Zatím se ještě nezpívá. Víc než kdy jindy u mne nyní platí ta věta o užívání si přítomné chvíle. Vážím si ticha. Mám ho tvrdě vybojované a příměří nebude trvat věky… známe své ptáčky!
  • V kině jsme nebyli ani nepamatuji, ale něco jsme shlédli ze záznamu. Třeba skvělé sci-fi Rudá planeta. Žádné velké filosofické ambice to nemá, ale moc pěkně to plyne a se na to dívá. Rozkoukali jsme  (pár minut na zkoušku) … jakési podivné ruské sci-fi, které vypadalo spíš jako  drama ze současnosti (archeologické vykopávky a skupina různých existencí…), ale fakt jen ukázkově. Zaujalo a chceme se dodívat. České filmy jsou pro nás momentálně dlouhodobě pasé..  Chybí nám moc návštěvy kin, hlavně v zimě a v smutném podzimním čase.  V začátcích našeho vztahu jsme si to ale užívali. Měli jsme štěstí, že hrálo BIO BAROKO v Chrudimi a za dobrým filmem a vlastně také klubovou hudbou jsme se naučili jezdit do BIO CENTRAL v Hradci Králové. V tom budeme pokračovat. Už se to chýlí k podzimu… za chvíli bude po prázdninách…
 Posted by at 8.07

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz