počasí se vydařilo, tak hurá na výlet!!
Všechno to začalo tímhle strašlivým autem!
Tento vůz se nalézá na sídlišti bizarního názvu LEGUMA… Je to bezdomovecký příbytek, který mně neznámý zoufalec v jisté době sdílel i se psem… to bylo ovšem dávno, před cca půl rokem. Auitíčko tehdy bylo ještě zasklené, bez plachty a šlo nahlédnout dovnitř.
Ač jsme zde často parkovali, a dosud parkujeme, obyvatele tohoto příbytku jsem zde nikdy nenačapala. Všimla jsem si však díry v plotě a skoro neznatelné pěšinky mířící kamsi do zarostlé zahrady. Zaujalo mne to a doma jsem se mrkla na mapy.cz. Došlo i na pohled z letadla a od té doby jsem čekala na vhodný čas na prozkoumání této lokality. Letecký pohled mi odkryl na té zahradě něco podivného a neidentifikovatelného. Snad nějaký letohrádek… V pondělí jsme měli v Chrudimi nějaké krátké řízení, a protože jsme se letos rozhodli neproflákat doma ani jeden hezký jarní den, tak jsme využili krátkodobé změny počasí k lepšímu a vyrazili na krátký okružní výlet. Po jeho dokončení jsme měli v nohách cca 12 km.
Trasa pochodu… první etapa podle řeky Chrudimky do Slatiňan. Stezku jsme opustili u mostu, zabočili doprava a po silnici jsme se okruhem podle chrudimského letiště dostali zpět do města.
Začali a skončili jsme skutečně u toho červenýho chudinky. Šup do díry v plotu a průzkum mohl začít!!! Vnořili jsme se do zahrady patřící k snad nejkrásnějšímu domu v Chrudimi – Neuperskému dvoru, nepočítáme-li ovšem vyhlášený renesanční Dům Mydlářovský, kde se nachází Muzeum loutkařských kultur. To je ovšem mnohem menší dům, vystavěný do výšky. Počátek jara, výjimečně slunečné počasí. Sotva jsme vyšli z divočiny, otevřela se nám pohled na zahradu a dům v plné kráse. Terén je neupravený, trochu zarostlé až divoké, ale tak to mám ráda, i když tento způsob péče-nepéče o zahradu má i své stinné stránky… však uvidíte.
Jako dva klenoty se před námi objevily dvě iluzivní brány v teplém oranžovém tónu. Před tou větší jsou rozpadající se pozůstatky jakýchsi základů… Objevila jsem později k svému úžasu, že zde stával bazén, a vůbec… díky za tu krásu, ale jsou to jen malé pozůstatky původní pečlivě komponované zahrady , jak ji známe z historických fotek z konce 30. let 20. století, kdy ji upravil do výhradně okrasné podoby chrudimský zahradní architekt Josef Vaněk.
Otočíme se nyná čelem vzad, k Neuperskému dvoru nebo také Kuchyňkovskému městskému domu či Wiesnerově vile. To podle majitele, který ji zrovna obýval. Tato honosně pojatá historizující neorenesanční vila, vystavěná podle projektu arch. Františka Schmoranez ml. a doplněná sochařskou výzdobou vídeňského sochaře Edmunda Hellmera, vznikla radikální přestavbou klasicistního objektu v roce 1879 a má ji “na svědomí” František Wiesner, který ji v roce roce 1871 koupil od rodu Kuchyňků (uváděno i Kuchynků). Po 2.světové válce přešel objekt do rukou státu, po roce 1989 byl vrácen rodině Wiesnerů.
Rozsáhlý dům-dvůr je složen z několika částí – Jedno až dvoupatrový dům s nárožní věží, který vidíme dole tvoří dominantu, na kterou navazuje dlouhé boční jednopatrové křídlo. Od něho v pravém úhlu směrem do zahrady vybíhají hmoty přízemních hospodářských budov. A právě to vidíme na panorama vlevo.
Není jistě snadné se o takový rozsáhlý objekt postarat. Aby vydělal na svoji údržbu. Je mi toho domu trochu líto. Cítím že péče o něho není koncepční. Vypadá že je ponechán včetně zahrady na pospas sobě, tedy víceméně těm, kteří zde jsou v nájmu… Objekt využíván pro privátní lékařskou praxi, je zde lékárna Max, různé služby a restaurace. Každý pes jiná ves, ve dvoře trochu nepořádek.
Romantika neučesané zahrady… rozkvetlá magnolie
Pozůstatek z doby 50. let?, kdy ve vile žili a zahradu užívali nejen rodiny s četnými dětmi všech 6 zaměstnanců „Spojených oceláren“ (Transporta), ale mnoho jejich přátel i známých s dětmi. Zahrada byla jediným pozemkem, který potomku rodiny Wiesnerovy, Františkovi, zůstal, byla mu i přes protesty “zrekvírována”, a vila také nakonec padla za vlast. Stala se z ní později mateřská školka. Ano, ta veselá konstrukce je z let pozdějších, z let mateřské školky.
Úzký provozní pruh oddělený drátěným plotem od okrasné zahrady; úzká otevřená branka umožňuje zkratku z Masarykova náměstí na sídliště LANUGA.
Hmm, dveře ve věži … a k nim vede esovité točené schodiště s kovaným zábradlím. Přízemí věže je otevřené do 2 stran segment. obloukem, zaklenuté plackou. Není vidět, zarostlé křovím a okrasnými stromy a keři.
Malebná fasáda směrem do ulice je dole částečně skrytá živým plotem. Proto není vidět zapytlovaná socha sv. Adama s hadem, který vypadá tak trochu jako jeden z družiny požitkáře Bakcha, až na ten rýč, co drží v ruce (sign. Helmer/Wien, z roku 1879).. fotku dám do bonusů dole.. Chybí dvě okrasné pískovcové vázy 80 cm vysoké na soklech u niky. Snad se o nich ví.. V ose nad sochou v úrovni 1. patra je na fasádě domu provedena nástěnná malba s motivem sv. Rodiny.
Pohled z otevřeného prostoru v přízemí věže do houští skrývající schody. Zřejmě sem chodí uklízet odpadky bezdomovci nebo se v tomto skvostném prostoru skrývají za deště a dávají si do nosu. Ach jo…
Fasáda severního jednopatrového bočního křídla, která je dělena do 7 os. Na první ose zleva v přízemí je široký kamenný portálový průjezd do zahrady s dřevěnými vraty. Po stranách má dva toskánské sloupy, nad římsou je rozeklaná supraporta, na klenáku označení „Č. 55“ a nad ním letopočet 1879 (MDCCCLXXIX).
Pohled na objekt od hotelu Bohemia.
A kráčíme podél toku Chrudimky ke Slatiňanům. V Husově ulici fotíme fontánu, autor neznámý, ocel a keramický obklad, hned vedle socha v kombinaci kov a kámen k výročí 20 let n.p. Transporta Chrudim 1945-1965
Cestou proto proudu Chrudimky potkáváme mnoho lidí, všichni vášnivě sportují. Mají kola, brusle, hole nebo koukají urputně před sebe a polykají kilometry chůzí pěšky. Sami i ve dvojici.
Stezka opouští město Chrudim u TESCA. Měli jsme hlad, tak jsme si koupili ruskou zmrzlinu a nějaké oplatky a posvačili jsme na zastávce autobusu. Neseděli jsme zde sami, spolu s námi zde čekala na příjezd svého spoje starší paní s nákupní taškou na kolečkách. Povídali jsme si jen tak nezávazně o tom jak se ládujeme, jak jí děláme chutě a také že jela kolem záchranka, hasiči a policie…
Další beseda nás čekala na prvním turistickém odpočívadle a také jsme ji okamžitě pojali společensky. S nemladou nestarou heterosexuální dvojicí jsme kontakt navazovat nemuseli, o to se postaral pán sám. Zatímco jsme loupali a jedli salátovou okurku, dověděli jsme se o něm spoustu informací. Hodná slečna ho krotila, ale marně. Snad se ten uličník polepší a milou slečnu nezklame. Moc naděje tomu ale nedávám.
Panorama směrem k Chrudimi
Kvetoucí sakura v Chrudimi
A bonus… příběh toaletního papír, dvě retrofotografie Wiesnerova vily, vysvětlení názvu sídliště LEGUMA a 3 odkazy pro ty, kteří se chtějí o vile dozvědět mnohem více.
Iluzivní brána s bazénem
Socha sv. Adama s rýčem a hadem
LEGUMA je výraz z francouzštiny pro ovoce a zeleninu. Na místě dnešního sídliště totiž bývaly zahradnické skleníky. Zahradnický podnik Leguma, založený Františkem Wiesnerem mladším r. 1931 (zrušen po r. 1945) nahradilo v 50. letech sídliště stejného názvu.
Kam dál:
http://pamatkovykatalog.cz?element=12319849&action=element&presenter=ElementsResults
http://www.perspektivnichrudimsko.cz/2016/11/23/neupersky-dvur/
http://dspace.upce.cz/bitstream/handle/10195/42146/SmahelZ_SocharskaVyzdoba_PP_2011.pdf?sequence=1
Poslední odkaz je naprosto vyčerpávající… o vile se také můžete dočíst v publikaci Slavné vily Pardubického kraje. najdete ji pod číslem 1.
