Brno!!

Výstava Modernismus, sochy a kašny

16. února jsme s Milošem vyrazili do Brna. Dlouho jsme si tak neužili všeho možného. Kančí hody, kultura, krásy zimní přírody – rozličné požitky těší nejen ducha ale i tělo.  Už jen cesta tam.  Navzdory přírodním podmínkám volíme trasu přes “hory”, tu “horší”, ale doufáme krásnější. Ano, jede se mnohdy obtížně, ale ty přírodní krásy!!! Zastavujeme nejenom kvůli vyčůrání, ale i fotíme!

 

 

Cestou hledám pověstnou hospodu, kde jsme si svého času s bývalým manželem cestou do Brna s hračkami dávali boršč. A nalézám ji. Jmenuje se Formanka  a sídlí v Lipůvce, cca 25 km od Brna. A hurá, zrovna tam pořádají kančí hody!

Dáváme si boršč (dobrý, ale příště raději bez smetany) a kančí guláš a srnčí nudličky ve smetanové omáčce. Hezká chvilka! Hospoda jen praská ve švech a lidé čekají v uličkách ve frontě.

Do Brna jsme zamířili na výstavu v uměleckoprůmyslovém muzeu “Po stopách moderny” s podtitulem kabinet Josefa Hoffmana. Výstava je rozdělena na tři části: Prostřený stůl (secese), Tiché revoluce uvnitř ornamentu, Keramika období art deco na Moravě – tvorba Huberta Kovaříka. Na výstavě jsme strávili příjemné odpoledne a nejen my. Přišli jsme v kolem poledne a nebyl zde nikdo, odcházeli ke čtvrté hodině a šatna byla zcela zaplněna kabáty. Ke konci jsme také relaxovali na různých stylových lenoškách ve vstupní části a dali jsme si z automatu tři rundy čaje. Nechtělo se nám ani z toho milého prostoru ven, ale nic naplat – chtěli jsme se konečně podívat na brněnské sochy, o kterých jsem už tolik slyšela a četla, ale ještě je na vlastní oči neviděla! Nelze vše pojmout do jednoho textu výstavu ani fotky, tak vám v tuto chvíli jen naladím a doufám že se k těmto zážitkům ještě vrátím.

Prostřený stůl: secesní židla a koberec

Prostřený stůl:  Josef Hoffmann – fenomén doby na přelomu století – architektura a užité umění

Džbánek jako od Špály, ale jsme na Moravě, takže Špála to opravdu není..

Ornament: textilie zdobená razítka z brambor

Hubert Kovařík, keramika art deco a krása ženského těla. Mám takovách fotek víc, až je vložím do galerie na rajče dám vědět. A vycházíme z budovy směr Svoboďák a pyjón.

Konečně ho mám z první ruky a je to velké zklamání! Je tak malý! Aby vynikl, musí se fotit “zezdola”. Tak ho fotí všichni Brňáci, aby se zdál větší a tím Brno světovější!

Najdete mě? Tedy, najdete pyjón? Vedle morového sloupu zaniká, holt Morava! Když spolu soupeří Bůh a sex, na Moravě má Bůh a tradice zelenou! Ale Pyjón je první nesmělý krůček směrem ke změně! Na náměstí jsou i dvě zvláštní kašny s verši Skácela, po kterých se šlape. Více příště.

A zde moje láska:  Spravedlnost (exekutor stěhující ledničku) před  budovou “soudu”, od Juliuse Kotrby, nedávno tragicky zesnulém sochaři, z města, kde bydlí Miloš. Fotím, ale už je docela šero. A nakonec ještě impozantní pohled na Mariánské náměstí zpod zad exekutora. Také k tomuto sochaři a brněnským sochám se vrátím.  Na blogu i do brna. Zabývám se těmi tématy již delší dobu a věřte, že se pobavíte!