Kvě 052019
 
Set1003from__DSC4983

4. den / 28. 4. 2018

Záznam z cestovního deníčku 4. dne:

Od našeho výše uvedeného „parkoviště“ u studny jsme popojeli asi 600 m jihovýchodně. Tam asfaltka končila závorou a pokračovala široká štěrková cyklostezka. Byla sobota 17 hodin a zde se pilně pracovalo. Silničáři válcovali štěrkový povrch a dalších 5 dělníků si na konec směny peklo maso k večeři. U nás se něco podobného nevidí ani na opravě dálnic, zde jsme viděli zcela neobvyklé nasazení lidí i techniky na cyklostezce v horách. Dotazem k silničářům se dovídáme, že na odbočku ke hřbitovu to máme 500 m. Dorazili jsme k ní po ujití 1200 m. Cyklostezka pokračuje do nedohledna. Po celé délce je široká s rovným povrchem. Říkáme si, že stačí položit vrstvu asfaltu a vznikne kvalitní silnice pro automobilovou dopravu. Rádi bychom věděli, zda k tomu dojde a zda i na tuto cyklostezku jsou čerpány dotace z EU. Inu jiný kraj, jiný mrav. U nás máme odborníky na Čapí hnízda a podobné stavby.

Podél cyklostezky protéká potůček Ropa, na němž fotíme malebnou bobří hráz s typicky ohlodanými kmeny. Bobry jsme bohužel nevypátrali.

Odbočka ke hřbitovu Blechnarka je značená a po cca 100 m do kopce po červené značce k němu dorazíme. Místo brány vidíme dvě podivné „plácačky“. Po podrobnějším ohledání na nich nacházíme zašlé, nečitelné vyryté nápisy. Hřbitov není ničím ohraničen, skládá se jen z křížů, „plácaček“ a nízké, zborcené kamenné mohyly s betonovým? křížem. Mimochodem fotografii tohoto místa, z roku 1917, zvolil Matúš Dulla jako úvodní na desku své knihy. Místo pro hřbitov je vybráno dobře – v prosluněné stráni, v klidném odlehlém místě. Mimo křížů, však nemá nic, co by vytvářelo přidanou hodnotu, kterou by hřbitov měl mít. Něco, co by člověka zastavilo, přimělo k přemýšlení, navodilo pocit smutku za oběti, které zde leží. Se smíšenými pocity  se proto v 17:25 hod vydáváme na poslední a nejvýznamnější hřbitov Dušana Jurkoviče – Lužna Pustki.

A ještě malá zajímavost. Cestou z Blechnarky nás zastavila skupina mladých polských turistů s prosbou. Ukázali nám mapu a buzolu a po nás chtěli ať jim označíme místo a cestu kde se nacházíme. Pro nás maličkost, máme mapu v mobilu, pro ně velká věc! Jak potěšující.

49 Blechnarka mapa

Kliknutím na mapu si přiblížíte situaci v terénu. Z Blechnarky  jsme pokračovali po silnici směrem k polsko- slovenské hranici, která skončila v místě, kde se cyklostezka rozdělila do dvou větví. Zde jsme zaparkovali a setkali se se silničními dělníky u improvizovaného grilu. Přestože jsme s nimi navázali přátelský kontakt, maso se na nás už nedostalo. Dál jsme museli jít pěšky, protože cyklostezka ve stylu silnice šíře tak akorát pro dvě auta se právě budovala – válcoval se štěrkový podklad.

A vážení přátelé, teď bych vám představila něco nádherného. Netypicky začneme historickými fotkami hřbitova  Blechnarky 49. z roku 1917. Dobře se dívejte, porovnávejte a představujte si… teprve po tomhle antré vám představím současnou realitu.

blechnarka49

Pohled od vstupní části směrem k ústřední kamenné komolé pyramidě, vysoké 6 metrů.

blechnarka 17

Místo pro hřbitov vybral Dušan Jurkovič na temeni holého svahu (pod hranicí lesa) doliny říčky Ropa mezi Wysotou (734 m) a Jasilnikmi (734 m), 3 km od obce Blechnarka a cca 300 m od polsko-slovenské hranice. Hřbitov je ohrazený nízkým, přísně geometrickým polygonálním valem z hrubého, kamenicky neopracovaného kamene a i když je jeho základna upravena, koresponduje s mírnou linií svahu. Kontrapunkt k nízkému valu tvoří vysoké kříže mířící do nebe (spolu s úžasným ústředním kamenným prvkem, s kterým se váže ještě jedna nezvyklá věc! – Apropos.. tuto fotografii použil Matúš Dulla jako titulní na desce své knihy a jak s úctou dodávám – naší bible.

blechnarka 1917

Úžasný snímek. Ten není dokumentární, ale umělecký. Postavení fotografa dokonale dokazuje Jurkovičovu genialitu. Umístění hřbitova v krajině, cit pro proporce a harmonii, zvolení vhodných architektonickým prvků, které tuto volbu podpoří.  Ale nechybí ani moment překvapení. I kdyby jím měl být jen neobvyklý půdorys!

Tentokrát to není variace na lidové téma, třebas i monumentální (viz Rotunda). Zde je zdůrazněna strohá idea vojáka hrdiny a vznešenost jeho poslání. Z tohoto úhlu pohledu cítím kamennou monumentálnost ústředního obelisku podpořenou lesem dřevěných křížů, vytvářejícími svou výškou iluzi mementa, vztyčeného prstu. Memento mori. Připomínám si hrdinskou Krempnu. I zde Jurkovič volil jednodušší vyšší kříže.

Je zajímavé, že na prvních dvou fotografiích jsou kříže prosté, bez šindelového zastřešení.  A zdá se mi to strohé řešení zde dokonce případnější. Je možné, že kříže byly upraveny dodatečně z důvodu ochrany dřeva. Anebo je tam Dušan Jurkovič opravdu projektoval?


img110
plan49_duze

Půdorys hřbitova převzat z knihy-průvodce Matúše Dully, vpravo původní nákres z krakowského archivu (zdroj  http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=32&ido=196).

Hřbitov tvaru čtverce (1063 m²) má tentokrát ústřední monument netypicky vybočen mimo střední osu a nalézáme i neobvyklé řazení hrobů. Čtverec a v něm jsou poskládány tzv. řadové hroby v úzkých linkách nepravidelně proložené hroby individuálními a masovými. S variantou řadového hrobu jsem se ještě nesetkala, stejně jako s absencí ústřední stezky vedoucí od branky hřbitova k  monumentu v geometrickém středu půdorysného obrazce. Nenápadná dřevěná dvoukřídlá branka, postavená na dvou malých kamenných pilířích, byla ale na rozdíl od kamenné pyramidy situována uprostřed vchodové linie. – - - Zde, na Blechnarce, je to prostě jinak a je to obdivuhodné. Ne, tahle práce na haličských hřbitovech Dušana Jurkoviče zcela jistě nenudila. Svědčí o tom Byl jí pohlcen a možná ji bral jako svoje poslání.

Na Blechnarce je pohřbeno v 15 individuálních, 17 řadových a 3 masových hrobech 299 vojáků; 103 rakousko-uherských (80 identifikováno) a 196 ruských (6 známo jménem), padlých na přelomu let 1914 a 1915 v urputných bitvách o karpatské průsmyky. Boje probíhaly od 1. do 13. dubna 1915 a jsou známy pod názvem „Velikonoční bitva“.

blechnarka-pomnik

Detail kamenného monumentu. O jeho šestimetrové výšce jsem se již zmínila, zbývá upozornit na vrcholový jednoduchý kamenný kříž, umístěný ve středu úzké plošiny a po jeho bocích na dva menší kamenné Jurkovičovy prostorové kříže. Vpředu, ve výši očí, jsou zapracovány kamenné desky s poselstvím nám již známého autora Hanse Hauptmanna:

AM WERKE DES FRIEDENS WIRKEN WIR, // DER GELIEBTEN SCHOLLE // TRAULICH GESELLT; // AUS UNSEREN ENGEN // WARF UNS DAS GRAUENWOLLES // HEULEN DES KRIEGES, // TRYB UNS DURCH NOT UND HARM // UND DEN TAUMEL DES SIEGES // V TODESARMU!

Náš překlad:

Žili jsme pokojně v důvěrném propojení s milovanou rodnou zemí.

Z našeho tichého světa nás vytrhla vřava války.

Provedla nás utrpením, hořem i opojením z vítězství do náruče smrti.

**********

Základní fakta známe a můžeme se vrátit k naší výpravě. Brzy pochopíte, proč jsem dnes začala tak netypicky.

Set863from__DSC4941_panorama

Cyklostezka jako vyšitá a na potůčku Ropa vidíme naši první bobří hráz. První v životě. Hledáme bobry stavitele, ale marně.

Set893from__DSC4950

Nakousnutý strom

Set883from__DSC4947

Nakousnutý strom podruhé

Set903from__DSC4953_panorama

Pohled zpět

Set923from__DSC4959_panorama

Jsme zde a nestačíme se divit. Ty dřevěné plácačky vpředu jsou vchodová futra s nástavbou, branka je fuč. Stejně nebyla původní, a podle fotek hodně efektní až šílená!

Zatímco jedna z desek informuje, že toto „dílo hrůzy“ bylo prováděno jako součást „agroturistické práce“, druhá plácačka informuje o zde pohřbených vojácích, ale s chybou. Vedle rakousko-uherských a ruských vojáků připočítává i 50 německých vojáků. Ti jsou ale již obsaženi v množině vojáků rakousko-uherských, takže konečný součet je o 50 navýšen. Snad byla zdrojem tohoto mylného názoru, který byl původně šířen mnoha populárními turistickými studiemi na téma „hřbitov“, neznalost struktury rakousko-uherské armády…

Set943from__DSC4965

Opodál vchodu visí na tyči se stříškou tabulka s textem poselství v němčině, polštině a ruštině. 

Set1023from__DSC4989

Historie rekonstrukcí hřbitova je spletitá a cele je popsána na známém webu Miroslawa Lopaty  http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/. Ale stejně mi to nedá, ten příběh mi přijde neobvykle bizarní.

První obnova proběhla v roce 1996 (plácačka = akce agroturistika). Hřbitov byl rekonstruován německou mládeží z Uberlingenu v Bádensku-Württembersku, Německou lidovou společností péče o hroby z Kasselu, spolu s obcí Uście Gorlickie a hasiči hasičského sboru z Ropice Górna. V důsledku této „renovace“ bylo vyrobeno 25 nových křížů (ovšem bez identifikačních emailových tabulek), nelišících se s výjimkou drobných detailů od původních. Byly však umístěny na zcela náhodných místech a staré kříže byly pietně vyhozeny „za plot“.  Další exkluzivitou bylo osazení branky s pamětními plácačkami.

2655

zdroj: http://www.beskid-niski.pl/index.php?pos=/obiekty&ID=20&catID=112

Set1003from__DSC4983

Další rekonstrukce byla zahájena v roce 2006. Zaměřena byla na obnovu původního náhrobního plánu a odstranění nesrovnalostí. Podle dochovaných archiválií bylo určeno původní umístění hrobů a vytvořeny nové betonové základny náhrobních křížů, stejně jako jako kamenné obruby kolem hrobů. “Staré“ kříže z roku 1996 byly umístěny na správných místech, ale ukázalo se, že jich je málo, takže bylo třeba udělat několik nových. Kříže byly doplněny smaltovanými tabulkami se jmény a daty úmrtí v souladu se seznamy padlých.

Set993from__DSC4980

Set953from__DSC4968_panorama

Pohled od vchodu směrem k bývalému kamennému monumentu

Set1013from__DSC4986

 “Tohle“ zbylo z hrdé kamenné pyramidy – poškozena byla v bojích 2. světové války zde probíhajících -  a dílo zkázy dokonala rekonstrukční skupina v roce 1996. Kamenný materiál ze zříceniny památníku byl použit na vytvořeny dvou teras. Původní je pouze kamenný kříž, který tento podivný výtvor korunuje. Smutný pohled…

Set1033from__DSC4992_panorama

Fotografie od mohyly směrem ke vchodu.  Mezi listnáči prosvítá protější karpatská stráň. Vidíme dřevěné kříže latinské a patriarchální. Jen si nemohu vzpomenout na kterých hřbitovech jsem tento typ křížů viděla… myslím, že na dvou.  Ano, na dvou – Rotunda [51.]  a  Magura [58.] 

Musíme si pospíšit. je půl šesté a poslední hřbitov který navštívíme - Lužna Pustki [123.] je vzdálen cca 50 km. Těšíme se, protože to bude zřejmě  vrchol naší výpravy. Hřbitov po velké celkové rekonstrukci je velmi reprezentativní, monumentální ve všech směrech a svou koncepcí zcela odlišný od všech ostatních (ale to říkám pořád :) ). Je nejnavštěvovanější, ale nelze říci, že nejkrásnější. Patří mezi ty nejkrásnější. Nemohu určit pořadí v soutěži krásy, protože to prostě neumím. Každý hřbitov je krásný něčím jiným. ..

Fotky na rajčeti:    

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:  

Prameny:

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/

http://www.beskid-niski.pl/index.php?pos=/obiekty&ID=20&catID=112

http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=32&ido=196

http://www.beskid-niski.pl/index.php?pos=/obiekty&ID=20&catID=112

https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=pl&u=https://starecmentarze.pl/2018-03-18-blechnarka-cmentarz-wojenny-nr-49.html&prev=search

https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_49_%E2%80%93_Blechnarka

 

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>