4. den / 28. 4. 2018
Záznam z cestovního deníčku 4. dne:
Od našeho výše uvedeného “parkoviště” u studny jsme popojeli asi 600 m jihovýchodně. Tam asfaltka končila závorou a pokračovala široká štěrková cyklostezka. Byla sobota 17 hodin a zde se pilně pracovalo. Silničáři válcovali štěrkový povrch a dalších 5 dělníků si na konec směny peklo maso k večeři. U nás se něco podobného nevidí ani na opravě dálnic, zde jsme viděli zcela neobvyklé nasazení lidí i techniky na cyklostezce v horách. Dotazem k silničářům se dovídáme, že na odbočku ke hřbitovu to máme 500 m. Dorazili jsme k ní po ujití 1200 m. Cyklostezka pokračuje do nedohledna. Po celé délce je široká s rovným povrchem. Říkáme si, že stačí položit vrstvu asfaltu a vznikne kvalitní silnice pro automobilovou dopravu. Rádi bychom věděli, zda k tomu dojde a zda i na tuto cyklostezku jsou čerpány dotace z EU. Inu jiný kraj, jiný mrav. U nás máme odborníky na Čapí hnízda a podobné stavby.
Podél cyklostezky protéká potůček Ropa, na němž fotíme malebnou bobří hráz s typicky ohlodanými kmeny. Bobry jsme bohužel nevypátrali.
Odbočka ke hřbitovu Blechnarka je značená a po cca 100 m do kopce po červené značce k němu dorazíme. Místo brány vidíme dvě podivné “plácačky”. Po podrobnějším ohledání na nich nacházíme zašlé, nečitelné vyryté nápisy. Hřbitov není ničím ohraničen, skládá se jen z křížů, “plácaček” a nízké, zborcené kamenné mohyly s betonovým? křížem. Mimochodem fotografii tohoto místa, z roku 1917, zvolil Matúš Dulla jako úvodní na desku své knihy. Místo pro hřbitov je vybráno dobře – v prosluněné stráni, v klidném odlehlém místě. Mimo křížů, však nemá nic, co by vytvářelo přidanou hodnotu, kterou by hřbitov měl mít. Něco, co by člověka zastavilo, přimělo k přemýšlení, navodilo pocit smutku za oběti, které zde leží. Se smíšenými pocity se proto v 17:25 hod vydáváme na poslední a nejvýznamnější hřbitov Dušana Jurkoviče – Lužna Pustki.
A ještě malá zajímavost. Cestou z Blechnarky nás zastavila skupina mladých polských turistů s prosbou. Ukázali nám mapu a buzolu a po nás chtěli ať jim označíme místo a cestu kde se nacházíme. Pro nás maličkost, máme mapu v mobilu, pro ně velká věc! Jak potěšující.
Kliknutím na mapu si přiblížíte situaci v terénu. Z Blechnarky jsme pokračovali po silnici směrem k polsko- slovenské hranici, která skončila v místě, kde se cyklostezka rozdělila do dvou větví. Zde jsme zaparkovali a setkali se se silničními dělníky u improvizovaného grilu. Přestože jsme s nimi navázali přátelský kontakt, maso se na nás už nedostalo. Dál jsme museli jít pěšky, protože cyklostezka ve stylu silnice šíře tak akorát pro dvě auta se právě budovala – válcoval se štěrkový podklad.
A vážení přátelé, teď bych vám představila něco nádherného. Netypicky začneme historickými fotkami hřbitova Blechnarky 49. z roku 1917. Dobře se dívejte, porovnávejte a představujte si… teprve po tomhle antré vám představím současnou realitu.
Pohled od vstupní části směrem k ústřední kamenné komolé pyramidě, vysoké 6 metrů.
Místo pro hřbitov vybral Dušan Jurkovič na temeni holého svahu (pod hranicí lesa) doliny říčky Ropa mezi Wysotou (734 m) a Jasilnikmi (734 m), 3 km od obce Blechnarka a cca 300 m od polsko-slovenské hranice. Hřbitov je ohrazený nízkým, přísně geometrickým polygonálním valem z hrubého, kamenicky neopracovaného kamene a i když je jeho základna upravena, koresponduje s mírnou linií svahu. Kontrapunkt k nízkému valu tvoří vysoké kříže mířící do nebe (spolu s úžasným ústředním kamenným prvkem, s kterým se váže ještě jedna nezvyklá věc! – Apropos.. tuto fotografii použil Matúš Dulla jako titulní na desce své knihy a jak s úctou dodávám – naší bible.
Úžasný snímek. Ten není dokumentární, ale umělecký. Postavení fotografa dokonale dokazuje Jurkovičovu genialitu. Umístění hřbitova v krajině, cit pro proporce a harmonii, zvolení vhodných architektonickým prvků, které tuto volbu podpoří. Ale nechybí ani moment překvapení. I kdyby jím měl být jen neobvyklý půdorys!
Tentokrát to není variace na lidové téma, třebas i monumentální (viz Rotunda). Zde je zdůrazněna strohá idea vojáka hrdiny a vznešenost jeho poslání. Z tohoto úhlu pohledu cítím kamennou monumentálnost ústředního obelisku podpořenou lesem dřevěných křížů, vytvářejícími svou výškou iluzi mementa, vztyčeného prstu. Memento mori. Připomínám si hrdinskou Krempnu. I zde Jurkovič volil jednodušší vyšší kříže.
Je zajímavé, že na prvních dvou fotografiích jsou kříže prosté, bez šindelového zastřešení. A zdá se mi to strohé řešení zde dokonce případnější. Je možné, že kříže byly upraveny dodatečně z důvodu ochrany dřeva. Anebo je tam Dušan Jurkovič opravdu projektoval?
Půdorys hřbitova převzat z knihy-průvodce Matúše Dully, vpravo původní nákres z krakowského archivu (zdroj http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=32&ido=196).
Hřbitov tvaru čtverce (1063 m²) má tentokrát ústřední monument netypicky vybočen mimo střední osu a nalézáme i neobvyklé řazení hrobů. Čtverec a v něm jsou poskládány tzv. řadové hroby v úzkých linkách nepravidelně proložené hroby individuálními a masovými. S variantou řadového hrobu jsem se ještě nesetkala, stejně jako s absencí ústřední stezky vedoucí od branky hřbitova k monumentu v geometrickém středu půdorysného obrazce. Nenápadná dřevěná dvoukřídlá branka, postavená na dvou malých kamenných pilířích, byla ale na rozdíl od kamenné pyramidy situována uprostřed vchodové linie. – – – Zde, na Blechnarce, je to prostě jinak a je to obdivuhodné. Ne, tahle práce na haličských hřbitovech Dušana Jurkoviče zcela jistě nenudila. Svědčí o tom Byl jí pohlcen a možná ji bral jako svoje poslání.
Na Blechnarce je pohřbeno v 15 individuálních, 17 řadových a 3 masových hrobech 299 vojáků; 103 rakousko-uherských (80 identifikováno) a 196 ruských (6 známo jménem), padlých na přelomu let 1914 a 1915 v urputných bitvách o karpatské průsmyky. Boje probíhaly od 1. do 13. dubna 1915 a jsou známy pod názvem “Velikonoční bitva”.
Detail kamenného monumentu. O jeho šestimetrové výšce jsem se již zmínila, zbývá upozornit na vrcholový jednoduchý kamenný kříž, umístěný ve středu úzké plošiny a po jeho bocích na dva menší kamenné Jurkovičovy prostorové kříže. Vpředu, ve výši očí, jsou zapracovány kamenné desky s poselstvím nám již známého autora Hanse Hauptmanna:
AM WERKE DES FRIEDENS WIRKEN WIR, // DER GELIEBTEN SCHOLLE // TRAULICH GESELLT; // AUS UNSEREN ENGEN // WARF UNS DAS GRAUENWOLLE // HEULEN DES KRIEGES, // TRIEB UNS DURCH NOT UND HARM // UND DEN TAUMEL DES SIEGES // IN TODESARM !
Náš překlad:
Žili jsme pokojně v důvěrném propojení s milovanou rodnou zemí.
Z našeho tichého světa nás vytrhla vřava války.
Provedla nás utrpením, hořem i opojením z vítězství do náruče smrti.
**********
Základní fakta známe a můžeme se vrátit k naší výpravě. Brzy pochopíte, proč jsem dnes začala tak netypicky.
Cyklostezka jako vyšitá a na potůčku Ropa vidíme naši první bobří hráz. První v životě. Hledáme bobry stavitele, ale marně.
Nakousnutý strom
Nakousnutý strom podruhé
Pohled zpět
Jsme zde a nestačíme se divit. Ty dřevěné plácačky vpředu jsou vchodová futra s nástavbou, branka je fuč. Stejně nebyla původní, a podle fotek hodně efektní až šílená!
Zatímco jedna z desek informuje, že toto “dílo hrůzy” bylo prováděno jako součást “agroturistické práce”, druhá plácačka informuje o zde pohřbených vojácích, ale s chybou. Vedle rakousko-uherských a ruských vojáků připočítává i 50 německých vojáků. Ti jsou ale již obsaženi v množině vojáků rakousko-uherských, takže konečný součet je o 50 navýšen. Snad byla zdrojem tohoto mylného názoru, který byl původně šířen mnoha populárními turistickými studiemi na téma “hřbitov”, neznalost struktury rakousko-uherské armády…
Opodál vchodu visí na tyči se stříškou tabulka s textem poselství v němčině, polštině a ruštině.
Historie rekonstrukcí hřbitova je spletitá a cele je popsána na známém webu Miroslawa Lopaty http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/. Ale stejně mi to nedá, ten příběh mi přijde neobvykle bizarní.
První obnova proběhla v roce 1996 (plácačka = akce agroturistika). Hřbitov byl rekonstruován německou mládeží z Uberlingenu v Bádensku-Württembersku, Německou lidovou společností péče o hroby z Kasselu, spolu s obcí Uście Gorlickie a hasiči hasičského sboru z Ropice Górna. V důsledku této „renovace“ bylo vyrobeno 25 nových křížů (ovšem bez identifikačních emailových tabulek), nelišících se s výjimkou drobných detailů od původních. Byly však umístěny na zcela náhodných místech a staré kříže byly pietně vyhozeny „za plot“. Další exkluzivitou bylo osazení branky s pamětními plácačkami.
zdroj: http://www.beskid-niski.pl/index.php?pos=/obiekty&ID=20&catID=112
Další rekonstrukce byla zahájena v roce 2006. Zaměřena byla na obnovu původního náhrobního plánu a odstranění nesrovnalostí. Podle dochovaných archiválií bylo určeno původní umístění hrobů a vytvořeny nové betonové základny náhrobních křížů, stejně jako jako kamenné obruby kolem hrobů. “Staré” kříže z roku 1996 byly umístěny na správných místech, ale ukázalo se, že jich je málo, takže bylo třeba udělat několik nových. Kříže byly doplněny smaltovanými tabulkami se jmény a daty úmrtí v souladu se seznamy padlých.
Pohled od vchodu směrem k bývalému kamennému monumentu
“Tohle” zbylo z hrdé kamenné pyramidy – poškozena byla v bojích 2. světové války zde probíhajících – a dílo zkázy dokonala rekonstrukční skupina v roce 1996. Kamenný materiál ze zříceniny památníku byl použit na vytvořeny dvou teras. Původní je pouze kamenný kříž, který tento podivný výtvor korunuje. Smutný pohled…
Fotografie od mohyly směrem ke vchodu. Mezi listnáči prosvítá protější karpatská stráň. Vidíme dřevěné kříže latinské a patriarchální. Jen si nemohu vzpomenout na kterých hřbitovech jsem tento typ křížů viděla… myslím, že na dvou. Ano, na dvou – Rotunda [51.] a Magura [58.]
Musíme si pospíšit. je půl šesté a poslední hřbitov který navštívíme – Lužna Pustki [123.] je vzdálen cca 50 km. Těšíme se, protože to bude zřejmě vrchol naší výpravy. Hřbitov po velké celkové rekonstrukci je velmi reprezentativní, monumentální ve všech směrech a svou koncepcí zcela odlišný od všech ostatních (ale to říkám pořád :)). Je nejnavštěvovanější, ale nelze říci, že nejkrásnější. Patří mezi ty nejkrásnější. Nemohu určit pořadí v soutěži krásy, protože to prostě neumím. Každý hřbitov je krásný něčím jiným. ..
Fotky na rajčeti: https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Blechnarka_49._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici
a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde: :
Prameny:
Matúš Dulla: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/
http://www.beskid-niski.pl/index.php?pos=/obiekty&ID=20&catID=112
http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=32&ido=196
http://www.beskid-niski.pl/index.php?pos=/obiekty&ID=20&catID=112
https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_49_%E2%80%93_Blechnarka
To je zase zajímavý!
Na té umělecké staré fotce mi kříže připadají přímo jako stojící vojáci. A ty šindele na ramenech křížů se na ně hodí, umocňují ten dojem, protože trochu evokují epolety na ramenou.
V německém popisu je na konci “v Todesarmu” a asi to má být in Todesarm.
Tenhle německý nápis se nebudu snažit pro sebe překládat, protože je plný mně neznámých slov. Akorát tak ten Todesarm a Krieg bych rozuměla.
Díky Liško, to je zajímavý postřeh s epoletami, to mě nenapadlo, když na to kouká , fakt na té fotce z toho pohledu to působí jak píšeš. Proč jsem to tak neviděla v reálu?? Myslím, že je to úhlem pohledu. my v tom viděli lidovou architekturu, domeček se střechou. Dobrý!
Báseň projedu, je tam chyba, opravím.