Úno 162017
 

Montjuïc MNAC, prohlídka zahrady Jardins de Joan Maragal a okrajově Jardins de Laribal,lanovkou  k pevnosti Castel de  Montjuic.  Lanovkou jedeme zpět a u stanice metra Lesseps podle mapy hledáme „Gaudího dům“  Casa Vicenc.

Na náměstí  Espanya jsme dojeli metrem. Prohlédli jsme si dvě zahrady –  Jardins de Joan Maragall a okrajově Jardins de Laribal. Fundacio Miró (velkolepé muzeum katalánského malíře, sochaře a keramika) už bylo zavřeno – navštívíme ho tedy jindy.

Následně jsme lanovkou vyjeli na Montjuic. Vystáli jsme frontu na vstupenky do pevnosti jako ostatní, a protože jsme shodou okolností přišli po 15. hod, měli jsme vstup zdarma. U pokladny nám byla vydána vstupenka pro dvě osoby za 0 € a prospekt o pevnosti Montjuic. Prohlédli jsme si objekt, nafotili panoramata Barcelony, kterých se nelze nabažit, také moře a lanovkou jsme odjeli dolů. Skončili jsme na stanici Lesseps. Vyhledali dle mapy a alespoň zvenku jsme si prohlédli nádhernou a perfektně udržovanou Gaudího Casa Vicenc. Domů jsme došli pěšky s krátkou zastávkou na náměstí Lesseps. Na lavičce jsme odpočívali a kochali se uvolněnou atmosférou nedělního odpoledne.

Barcelona 9. den

Podrobnosti zde

Zahrada Jardins de Joan Maragall  je královská zahrada nejen svým určením, ale i svým reprezentativním zjevem. Uprostřed záhonů květin, stromů, vodních ploch, kašen a mnoha soch (v celé zahradě je jich 32), sedí na zelené trávě docela malý královský palác Albéniz z cihel, kamene a břidlice, od roku 1975 reprezentativní sídlo španělské královské rodiny. Přijedou-li do Barcelony, mohou zde bydlet a přijímat hosty.

IMG_2747_8_9

IMG_2732_3_4

Pod letohrádkem v kašně dvě sochy – Žena s dítětem a Žena s dětmi – 1970, sochařka Luisa Granero (též 4 andělíčci ve spodní části zahrady)

IMG_8452_3_4

Francouzská část zahrady – pohled od letohrádku směrem k otevřenému vyvýšenému antickému pavilonu se sochou Zuzany v lázni – 1896 (Theofile Eugene), vzadu vykukuje ze zeleně typický vertikální monument olympijského stadionu v Barceloně z roku 1992 – telekomunikační věž  Torre de Calatrava – apropos… historie stadionu sahá do roku 1929)

Zahrada je otevřena velmi omezeně, pouze v sobotu a neděli a palác lze navštívit jen velmi výjimečně, při zvláštních příležitostech, například v rámci každoročních zářijových oslav městské patronky Mercè. ….Škoda toho paláce; v době naší návštěvy se zrovna nic zvláštního nedělo, tak jsme si museli vystačit se zahradou. Nelitovali jsme příliš, i když … trochu jó, upřímně.

Zahrada sama o sobě je prostě skvostná, báječná, fotogenická, a ve své relativní intimitě velkolepá. Dá se zde najít bezpočet krásných míst a pohledů, které potěší. Navíc je prý tato zahrada málo navštěvovaná, což potvrzujeme a říkáme „pro nás dobrý“. Moc se nám zde líbilo.

Novoklasicistní letohrádek francouzského typu ( oficiálně Royal Pavilion – architekt Juan Moya Idígoras) spolu se zahradou (francouzský zahradní architekt  Jean Claude Nicolas Forestier) byl vytvořen, jak jinak, u příležitosti světové výstavy v Barceloně v roce 1929 a měl právě v době jejího konání přechodně sloužit španělské královské rodině (král Alfons XIII. s královnou Victorií Eugenií) k jejich oficiální reprezentaci.

IMG_8398_399_400

Královský letohrádek z jiné strany – poblíž vchodu do zahrady. Areál má několik vstupních bran, avšak dovnitř lze dostat pouze tou z ulice Avinguda de l’Estadi, přímo naproti vchodu do Museu Olímpic i de l’Esport Joan Antoni Samaranch (Olympijské muzeum)

IMG_2761_2_3

A opět letohrádek, od amfiteátru

Po výstavě se z paláce mělo stát muzeum hudby, ale tento projekt nebyl nikdy naplněn. Přesto se palác od té doby dodnes nazývá jménem Albéniz, po významném katalánském klavíristovi a skladateli Issaku Albéniz a sloužil k hostování významných návštěvníků města.

Šel čas, a o pár desítek let později došlo díky demolici dvou objektů (původního výstavního pavilonu a muzea moderního umění) ke zvětšení zahrady a následně se městská rada rozhodla velkoryse zrekonstruovat a rozšířit i palác Albéniz.

Práce skončily v roce 1970 a občasné návštěvy se mohly potěšit novými dekory stěn a stropu  Salvadora Dalího, kopulí s vitráží umělce Carlose Muñoze de Pablos  a  tapiseriemi dle děl malíře Francisco de Goya  a zahrada obklopující palác dostala jméno po slavném katalánském literátovi Joanu Maragall. Pro představu absolutního luxusu se můžete podívat na fotky jednoho šťastlivce, který to vše při jakési vzácné příležitosti shlédl a nafotil.

Palác Albéniz se od roku 1975 (rok smrti generála Franca) stal opět oficiální rezidencí španělské královské rodiny při jejich pobytu v Katalánsku a současné se stal i místem přijímání významných návštěv Barcelony a dějištěm protokolárních akcí radnice.

IMG_2706_7_8

Velkolepý pohled na Barcelonu z terasy zahrady

IMG_8505_6_7

Jedna z mnoha soch této zahrady… jsou zde samé krásné nahaté ženy. Tato se rozkošnicky povaluje po trávníku…
Ležící dívka (1970)- Joan Rebull

IMG_8413

Jiná jen tak svůdně polehává a staví na odiv své ladné tvary…
Ležící žena (1970) – Enrico Monjo … jsou tu dvě sochy stejného názvu včetně autora, blízko sebe, každá jiná, mám zdokumentovanou tuto, je víc sexy. Musíte mi věřit :), ale! můžete se přesvědčit 🙂

IMG_2726_7_8

…na své si přijdou i obdivovatelé nahých ženských zadečků…

IMG_8367

Nahá dívka v koupací čepici (1970) – Marifé Tey

IMG_8465

V zeleni prosvítá sympatická dívka vystupující z kašny, dosud nezahalená ručníkem, volně splývajícím z její ruky
Nahá v rybníku (1970) – Antoni Casamor

IMG_8466

zde detail

Ano je zde spousta žen, ale nalezneme zde i jeleny a fontánu s nahatými dovádějícími dětmi.

IMG_8421_2_3

Jeleni poblíž bambusového háje
Jeleni (1967) – Frederic Marès

IMG_8418_19_20

Jsou krásní a detail si zaslouží

IMG_2776_7_8

Pohled na půvabnou fontánu se čtyřmi andělíčky…. velmi neobvyklá fontána…
4 Andělíčci (1970) – Luisa Granero (sochařka! )

IMG_2785_6_7

Nacházíme se ve spodní části zahrady, za branou vidíme MNAC

IMG_8495

Do jezírka s nahatými andělíčky (bez křídel, ale já je poznala!) spadá voda z několika teras na té nejvyšší stříká pořádný gejzír!

IMG_8392

V rámci korektnosti sem vkládám i obnaženého muže. Není sice přítomen v zahradě, ale nachází se poblíž. Na terase před budovou MNAC.

IMG_8410_1_2

Zahradní zákoutí … všímáte si? … jsme zde fakt skoro sami a užíváme si té krásy jako španělský král s královnou 🙂
Kašna se sochou Tritona – 1929, sochař Josep Viladomat

IMG_8405_6_7

IMG_2729_30_31

Pohled na les antických sloupů a amfiteátr

IMG_2757_8_9

V pozadí MNAC a jedna z mnoha dalších nahých žen… mimochodem už mám téměř hotový seznam jejich jmen a autorů.. doplňuji…
. Serena (1970) – Pilar Francesch

IMG_2767_8_9

IMG_2764_5_6

IMG_2773_4_5

IMG_2779_80_81

Fotografie z míst poblíž amfiteátru

IMG_8435_6_7

Španělské jaro, v pozadí věže a kopule MNAC

Úchvatná a dokonale udržovaná zahrada mne zaujala množstvím soch v klasickém realistickém stylu. Pocházejí z různých dob… mnohé sem byly přeneseny z MNAC (Národní muzeum katalánského umění), jiné byly vytvořeny speciálně pro tuto zahrady v době jejího rozšíření v roce 1970 (katalánský zahradním architekt Joaquim Maria Casamor a Espona. 

BOMBA!!  Nalezli jsme zde jednoho vetřelce z roku 1990. Jen tak se schovával mezi stromy na trávě. Najdete ho??

IMG_8455_6_7_tonemapped

Je to on, je to on, ten démon! Kde se tady vzal?? Vetřel se sem. Šílená skulptura vypadající jako hygienické zařízení.

IMG_8503

Stele nalít les droits de l’homme / Socha věnovaná lidským právům (1990). Jean-Pierre Raynaud…

Snad už je to promlčeno… zkoumali jsme ji tak důkladně, že jedna kachlička vzadu upadla. A snad to už nějaký šikovný sochař spravil!

A níže Jardins de Laribal! IMG_8514

IMG_8516_7_8

Jardins de Laribal – jen jsme se krátce prošli po této terasovité zahradě ve svažitém terénu. Jindy by nás nadchla, ale po královské zahradě nás prostě neoslnila… a času je málo. ještě nás čeká pevnost a jedno hledání Gaudího domu, stranou centra a nepřístupného veřejnosti…

Kolem muzea Nadace Miró si to šineme k lanovce, vyvážíme se až na vrchol kopce a šup, pár kroků a už jsme tady. A protože je neděle po 15. hodině, máme to zadarmo, což  jsme netušili!

Castell de Montjuic. Tento tak trochu hrad či spíše starobylá pevnost z 18. století je dominantou jihovýchodní části kopce Montjuic. Samotné místo má hodně temnou minulost, jelikož sloužilo především jako politické vězení – na začátku 19. století se zde popravovali anarchisté, během občanské války fašisté a později i republikáni.

Samotná pevnost, připomínající brněnská kasemata, je obehnána masívními zdmi. Z těch je úžasný výhled nejen na město, ale především na moře, přístav a doky. Do roku 2009 fungovalo na tomto místě vojenské muzeum, ale to bylo zrušeno po předání celého objektu z rukou Ministerstva obrany městu. Památkou na toto období jsou jen obrovská děla mířící směrem na moře.

IMG_8538_39_40

IMG_2860_1_2

Pevnostní dvorek

IMG_2809_10_11_tonemapped

Já a Barcelona

IMG_8562

Klidné zákoutí na hradbách

IMG_2815_6_7_tonemapped_pan

Panoramatický výhled na Barcelonu

IMG_2866_7_8_panorama

jedno z děl mířících na nákladní přístav

IMG_8543

Cestou dolů se zase kocháme

barcelona casa vicenc

Poslední zastávka byla u Casa Vicens

Casa Vicens je budova v secesním stylu v Barceloně, kterou navrhl Antoni Gaudí pro továrníka Manuela Vicense. Byla to Gaudího první důležitá práce. Objekt byl přidán v roce 2005 na listinu světového dědictví UNESCO

V době, kdy jsme tuto okachlíčkovanou pitoreskní stavbu skrytou v okolní zástavbě navštívili, nebyla ještě přístupná a vchod hlídal obezřetný sekuriťák. Dnes je všechno jinak. Vilu, která byla v soukromých rukách a momentálně na prodej koupila za 35 milionů € andorrská banka MoraBanc. Po úpravách se stalo z domu muzeum, v němž se kromě možnosti navštívit jednu z těch méně známých Gaudího staveb plánují pořádat i nejrůznější výstavy. A tak tedy Casa Vicens konečně otevřela své dveře široké veřejnosti!

IMG_2898_899_900

Postava budoucího majitele domu možná hrála roli i při volbě venkovního vzezření stavby – podle jedné verze byl Manuel Vicens majitelem továrny na výrobu kachliček, proto se s nimi Gaudí rozhodl tak velkolepě pracovat. Podle jiné verze byl zase jen obchodníkem a makléřem na burze, tedy žádné kachličky…

IMG_2907_8_9_panorama

Zámožný majitel si svého domu však příliš neužil – zemřel v roce 1895. O 4 roky později ho vdova po Vicensovi, Dolors Giralt, prodala doktoru Antonimu Joverovi.

IMG_8618_19_20

Detaily a zase detaily..

IMG_8609

Kouzlo této první Gaudího velké stavby se skrývá především v dokonalé kombinaci základních stavebních materiálů – hrubého kamene, výrazných červených cihel a především mistrovsky položených kachlových obkladů

IMG_8603_4_5

Hle! Zaujme i výrazná mříž, kterou navrhl Gaudího dlouholetý spolupracovník, sochař Llorenç Matamala. Charakteristická mříž se inspirovala v listech palmy žumary nízké

IMG_8597_8_9

Casa Vicens nacházející se na ulici Carrer de les Carolines, číslo 24 v barcelonské čtvrti Gràcia…

IMG_8594_5_6

Vaší pozornosti doporučuji blog Catalunya 2011, text o Jardins de Joan Maragall  a Casa Vicens, ze kterých jsem také čerpala

A to je pro dnešek vše. V pondělí 10 modernistických domů poblíž ulice Passeig de Gracia a návštěva jednoho z nich – nově otevřeného Casa Lleó Morera.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php