Led 242016
 
IMG_7313

7. 4. 2014 / Pondělí: Perpignan – La Pobla de Lillet – Barcelona  / Gaudího zapomenutá zahrada Artigas

 

Tento den nás čekalo jen 270 km z Perpignanu do Barcelony. Zvolili jsme cestu s přejezdem Pyrenejí, abychom v La Pobla de Lillet navštívili zahradu Artigas (žlutý praporek) projektovanou Antoni Gaudím.

mapa2

Z Perpignanu jsme vyjeli po „dálnici“  N116 do Andory.  V uvozovkách proto, že se fakticky o žádnou dálnici vlastně nejednalo… Postupně jsme vystoupali až do výšky kolem 1600 m nad mořem, „dálnice“ se postupně zužovala, klikatila a stoupání bylo stále strmější, ale všichni řidiči jeli rozvážně. Na naší úrovni jsme viděli sněhem pokryté svahy Pyrenejí. Projížděli jsme malebnou horskou krajinou s řídce se vyskytujícími malými vesnicemi i malými městečky s lyžařskou infrastrukturou.

IMG_7129

Malebná sídliště…

IMG_7146

Tajemné hradby…

I tuto náročnější cestu jsme zvládli bez problémů. Ostatně do stejné výšky lze vyjet i  vlakem  Train Jauné (Žlutý Vlak). Ten má nejvyšší stanici ve výšce 1593 m (nejvýše položená vlaková stanice ve Francii http://en.wikipedia.org/wiki/Ligne_de_Cerdagne).

mapa 3

Z Mont Louis, kde jsme této výšky dosáhli, jsme klesali do údolí kolem městečka Puigcerda a 5 km dlouhým tunelem del Cadí  (červeně zvýrazněným na mapce) pod Serra del Cadí (http://en.wikipedia.org/wiki/Cad%C3%AD_Tunnel, http://www.youtube.com/watch?v=O94P01M9hQ8&html5=1, http://www.youtube.com/watch?v=iGo91Sr614k&html5=1)  jsme projeli do Španělska.  Cesta byla plná nádherných vyhlídek, obloha blankytně modrá, ale v hlavě nás velmi dlouho doslova strašilo neuvěřitelné zjevení staré ženy, kterou jsme míjeli v Mont Louis. Stařena měla tmavou a vrásčitou pleť a naprosto bizarní oděv a čepec pestrých barev. Jako kdyby se vynořila z hlubin středověku… neidentifikovatelné, nezařaditelné…

588b6734aefd291d89db0200-204284

Ta pyrenejská osoba byla víc ušmudlaná, ale tato paní jí je hodně podobná oblečením i ksichtem… jak říkám… chybí už jen ta podivná hučka…

Aktualizace: Přátelé, stalo se něco naprosto nečekaného… objevili jsme tu stařenu, jejíž bizarní zjev se nám nezapomenutelně vryl do paměti, na síti! Hned jak jsem ji spatřila, byla mi povědomá, jen jsem nevěděla odkud. Zavolala jsem miláčka aniž bych mu cokoli naznačila. Hned co ji popatřil, oči se mu rozzářily: To je ONA, ta babizna z Pyrenejí. Je to tak a můžete se podívat na ni i vy. Nemá sice ten podivný čepec, ale i tak jsme ji poznali!! Věřte nevěřte, sestoupila z Pyrenejí a my budeme mít konečně klidný spánek. je to skutečná žena, žádný přízrak..!

588b676779993c14c8710300-204285

 

 

IMG_7113

Pyrenejím vstříc!

IMG_7174

Na vrcholu. Pak už jen klesání..

IMG_1899_900_901_tonemapped_panorama

Vrcholové silniční panorama

IMG_7189

Rychlá fotka před tunelem del Cadí

Natěšení na zahradu Artigas jsme dorazili do La Pobla de Lillet, malého ospalého horského městečka, v jehož blízkosti se jmenovaná zahrada nachází.

IMG_7198(1)

la Pobla de Lillet – most z 15. století s nezbytnou katalánskou vlajkou. Hrdí Katalánci věší vlajku vždy a všude.. doma z okna, z kdejakého balkonu a nechybí ani ve veřejném prostoru

Po organizační stránce jsme byli jsme dobře připraveni. Věděli jsme, že zahrada není otevřena po celý rok, ale v informační kanceláři lze vyzvednout klíče a prohlédnout si ji. Navíc jsme napsali mail o našem příjezdu do kanceláře odpovědné za provoz zahrady se žádostí o podrobnější informace. Odpověď nedošla, ale nepokládali jsme to za důležité.

V oné městské informační kanceláři nás však místní úředník poslal do kanceláře turistické (údajně vzdálené 5 min chůze), kde nám klíče vydají. Po dvaceti minutách ostré chůze jsme tam fakt dorazili a zjistili, že turistická sezóna  začíná za čtrnáct dní a do té doby nejsou žádné služby poskytovány.

Informátora jsme svorně nazvali kokotem a rozhodli se nevracet. Nýbrž pokračovat pěšky do té ospalé díry po kolejích turistického vláčku, zde majícího svou první nástupní stanici, až na konečnou v cementárně se zastávkou v zahradě Artigas,  a kam to půjde vniknout, vnikneme ilegálně.  A tak se také stalo.

Mapa

Aby bylo jasno… pobybujeme se v liduprázdním údolí významné katalánské řeky el Llobregar mezi městečky – la Pobla de Lillet a Castellar de N’Hug. Jdeme po kolejích turistického vláčku, které končí v místě bývalé cementárny Asland (Clot del Moro), dnes Muzea cementu. Vláček staví samozřejmě i u zahrady Artigas.

Jak se sem Antoni Gaudí, barcelonský patriot, vlastně dostal… Je to jednoduché – Eusebi Güell, jeho barcelonský celoživotní přítel a mecenáš, vlastnil jmenovanou cementárnu a Gaudího pověřil návrhem obydlí – chaty (Xalet del Catllaras) pro techniky a zaměstnance uhelného dolu zásobujícího provoz cementárny.  Joan Artigas (zahrada!), textilní průmyslník, byl Güellův přítel a Gaudí u něho, v la Pobla de Lillet, v době svého krátkodobého pobytu zde – v roce 1902-1903)  bydlel.

Jdeme cestou bývalé železniční vlečky patřící původně cementárně, dnes turistům…

IMG_7199

Přišli jsme o 14 dní dřív..

IMG_1921_2_3_tonemapped

Nevadí, jsme naštvaní a odhodlaní ke všemu. Jdeme dál!

IMG_1924_5_6_tonemapped

Vracíme se po kolejích do la Pobla de Llilet

IMG_7202

Jaro v Pyrenejích

IMG_1930_1_2_tonemapped

Jsme za městem na místě zvaném Font de la Magnèsia; na snímku bývalá textilka Artigas, dnes papírna. Pěkně to tu smrdí a hned vedle jsou Gaudího zahrady…

IMG_1927_8_9_tonemapped

Mylně jsme se domnívali, že je zde třídírna odpadu. To kvůli tomu zápachu… však papírna se asi vyznačuje tím, že smrdí jako čert, což jsme si museli dodatečně ověřit.

IMG_1933_4_5_tonemapped

Vlaková zastávka Jardins Artigas.

IMG_7341

Soutěskou se blížíme k cementárně

IMG_2032_3_4_tonemapped

Jsme na konečné – MUSEU DEL CIMENT ASLAND, DE CASTELLAR DE N’HUG!

IMG_2035_6_7_tonemapped

Jsme tu správně, ale nadšení se zatím nekoná. Abychom si vychutnali ten správný surrealistický pohled na bývalou cementárnu zasazenou netypicky do svahu, museli bychom vystoupit na svah protější…

1

To je pohled, který nás sem přilákal..strašidelný vzhled částečné ruiny umocňuje pocit opuštěnosti a zmaru, který na člověka z fotky padá. Zároveň mne ale ta děsivá krása podvědomě přitahuje a tak jsme zde, abychom tu atmosféru zažili na vlastní kůži…

21

Ještě historický snímek cementárny a vrátíme se do zahrady Artigas

Zahrada Artigas

Takto je nazýván park – rodinná zahrada v blízkosti městečka la Pobla de Lillet v Pyrenejích (cca 130 km od Barcelony) . Byla navržena modernistickým architektem  Antoni Gaudím a vybudována v letech 1903 – 1910 (data a délka budování se různí, 7 let je maximum, „standard“ 2 roky). Gaudí sám tuto zahradu v celé své kráse neviděl. Podle pověstí pobyl v této divoké roklině hned vedle průmyslníkovy textilky, kterou protéká bystrý tok řeky Llobregat, pouze dva dny. Nakreslil skicy zahrady a povolal dva dělníky z barcelonského parku Güell. Ti zaučili místní dělníky a za dva měsíce odjeli zpět do Barcelony.

Informace o historii zahrady se různí, a tak mé volné vyprávění berte prosím s rezervou. Ve všech případech jsou však fakta spojena s  Joanem Artigasem. Ten údajně požádal Antoni Gaudího v roce 1903, kdy právě začal práce na na parku Güell, aby navrhl zahradu  na jeho čtyřhektarovém pozemku na strmých březích řeky Llobregat. Stalo se a po smrti investora pokračoval ve stavbě zahrady podle Gaudího náčrtků jeho syn. Je smutné, že na konci občanské války, v roce 1939, při požáru továrny shořely i Gaudího skicy.

Investorův syn  Joan Artigas i Casas zemřel v roce 1934, o dva roky později vypukla občanská válka, v roce 1939 zasáhl továrnu a její okolí požár.  Zahrada byla opuštěna a pustla.V padesátých letech se rodina Artigas přestěhovala do Barcelony a zahrada zůstala nepovšimnuta až do roku 1971, kdy se o nich dověděl R. Bonamusa (dopisovatel listu  El Correo Catalán) od zedníka Valentí Rovira, který se na jejich stavbě podílel v mládí.

Vlna zájmu o zahradu Artigas se však skutečně zvedla až po publikaci plánu zahrady studentem Gaudího katedry Barcelonské polytechnické univerzity.  V roce 1992 byly vypracovány nové plány v duchu architektova odkazu za použití moderních technologií a zahájeny práce na revitalizaci zahrady pod vedením zmíněné Gaudího katedry. Původní sochy, které se nezachovaly, jsou citlivě nahrazeny novými. Jsou dílem  Ramona Millet i Domènecha a nikdo nemá důvod pochybovat, že se jimi chtěl sochř zviditelnit. Naopak. Celá zahrada vzdává hold svému původnímu tvůrci – Antoni Gaudímu.

IMG_7326

Pravý břeh řeky – vyšlápli jsme si až na vrchol svahu. Jaro se klube ze zimního spánku, proto máme pěkný výhled na protější svah. Ten je využit pouze k dlouhému sestupu od turistického vchodu do údolí řeky. Rodina vstupovala do zahrady od továrny.

Zahrada leží na obou březích řeky. Architekt se přizpůsobil místním podmínkám – využívá specifický terén a nezavléká do zahrady exotickou vegetaci. Přírodu Gaudí doplnil můstky, sloupkovým zábradlím, lavičkami a altánky, z nichž můžete obdivovat nekonečné proměny proudící vody. V barcelonském parku Güell estetickou funkci zastávají ve velké míře barevné mozaiky, v zahradách Artigas však dal Gaudí přednost intimitě a střízlivosti. Na návštěvníka působí krása vody, kamenů, zeleň stromů a keřů.

IMG_7204

Pohled od vchodu na protější svah s vyhlídkovým altánem, v pozadí bývalá textilka pana Artigas

IMG_7205_6_7_tonemapped

Pod sestupovým schodištěm máte dvě možnosti. Přejít obloukový most a zkoumat terasy, schodiště a vyhlídky protějšího břehu nebo se dát doleva a prohlédnout si levý břeh řeky, který je upraven do roviny.

IMG_7209

Vybrali jsme si rovinatý levý břeh řeky. Nepříliš široký parkový pás s několika odpočinkovými místy je oddělen od říční soutěsky sloupkovým zábradlím.

0bloukový most přes řeku – jedna z dominant parku. Přejdete a na jeho konci vás čeká několik překvapení

IMG_2023_4_5_tonemappedHDR

Ano, jsou zde skulptury ženy a muže z oblázků s košem hojnosti. Jak jsem již uvedla nejsou dílem Gaudího, ale současného sochaře Ramona Millet i Domènecha. Původní sochy se nezachovaly ostatně ani nákresy. V pozadí vyhlídkový altán nad údolím – gloriet.

IMG_2020_1_2_tonemapped

Vlevo sestupové schodiště vchodu do zahrady, obloukový most s oblázky zpevněnými betonem, sloupkové zábradlí a rovinatá část zahrady na levém břehu horské řeky la Llobregat

IMG_1948_49_50_tonemapped

Obloukový most, vlevo kamenný muž, naproti němu kamenná žena

IMG_1951_2_3_tonemapped

Bezprostředně za mostem si můžete zapiknikovat!

IMG_1963_4_5_tonemapped

Obrázky mám zpřeházené, tím lépe udržím vaši pozornost :) . Zde vidíte druhý most přes řeku. Smělý oblouk míří ke kamennému glorietu. V pozadí mohutná vyhlídková výspa připomínající mi kdovíproč jakousi loď…

IMG_1975_6_7_tonemapped

Levý přeh, úplný konec zahrady a jiný druh zábradlí…

 

IMG_1978_79_80_tonemapped

Původně byl jediný vstup do zahrady přes můstek vedoucí k umělé jeskyni s fontánou. Jeskyně má rozlohu 6 x 2 metry a byla vytvořena z velkých balvanů. Má dvě „okna“ s výhledem na řeku a lavičkami. Právě tato jeskyně nese Gaudího ducha, nejen svými tvary, ale i opracováním kamenů

IMG_7369

Umělá jeskyně se nazývá Font de la Magnèsia a pravděpodobně se tak označovala i tato zahrada, dnes nazývaná Jardins Artigas – Zahrady Artigas

IMG_1984_5_6_tonemapped

Intimní zákoutí na levém břehu řeky. Jsme rádi, že jsme tu sami. Jen tak si můžeme krásy zahrady plně vychutnat. Ale v podvědomí hlodá obava z prozrazení. Jsme tu ilegálně, přelezli jsme plot…

IMG_2008_09_10_tonemappedR

Safra, tohle by mohl být pohled z jeskynního okna, ale je jím skutečně? Ty vrstvy mi nějak nepasují…

IMG_2011_2_3_tonemapped

Pohled na zazeleněnou výspu… z ní vede také branka do továrny….

IMG_7323

Ne, ta opravdu nenese Gaudího ducha!

IMG_2026_7_8_tonemapped

Jsme opět na obloukovém mostě a díváme se z piknikového místečka na kamenný pár

IMG_7299

A šup zpět na levý břeh. Kamenná lavice u jeskyně a v pozadí zcela nenápadný původní vchod do zahrady

IMG_7317

Stále na levém rovinatém břehu. Z mostu stoupajícího ke glorietu fotím malé náměstíčko s platany a palmou. Výrazným prvkem je zde gaudíovská kamenná kaskáda obrostlá mechem. V sezóně jí protéká voda..

IMG_7333

A zase jsme na obloukovém mostě, jako už poněkolikráté. Pravý břeh řeky, naproti na svahu si to v sezóně supí turistický vláček

IMG_7334

Mám ráda překvapení a u obloukového mustu jedno nacházím. Dá se z něho sejít blíže k řece a na malé lavičce pozorovat bystrý tok řeky la Llobregat. Jsme tu sami, tak dobrodiní tohoto místa lze naplno využít..

IMG_7328

Pohled na levý břeh. I zde vidíte malou vychytávku – dá se sejít až k řece, jinde ne… a kdo dával pozor zcela vzadu vidí co??? Ano, mechem obrostlý komolý kužel kaskády.

IMG_7212

Obloukový most, kamenný muž. S koše na hlavě mu zatí vyrůstá jen pár šnytlíků, ale v sezóně…

IMG_7213

Raději pár šnytlíků než plný pytel turistů….

IMG_7217

Jeho partnerka… je tu krásně. Jaro, slunce svítí, plná prdel romantiky….

IMG_7320

A te´d už jsme na obloukovém mostě, nad glorietem

IMG_7322

To jsou mi ale propletence. Spíš než Gaudího ducha nesou poselství mimozemské civilizace… nebo ne?

IMG_7303

Vstup na smělý jednoobloukový most střeží dva vysoké kamenné květináče a pod mohutným cedrem nás sleduje oblázkový orel s rozepjatými křídly

IMG_7313

Jako v každém Gaudího díle i zde nacházíme symboly. Čtyři kamenné sochy – býk, lev, orel a anděl (také tato socha u jeskyně byla ztracena, ale nenahrazena) jsou umístěny tak, aby jejich spojnice tvořila kříž a upomínají čtyři evangelisty. Zde tedy Jan: orel / orlice, začíná příchodem Božího Slova – Ježíše z nebe na zem. Symbolem je král vzduchu orel.

IMG_7318

Pohled z mostu přes orla na borovicový lesík ukrývající Býčí fontánu

IMG_7319

Hezké místo…

IMG_7270

Kamenná pergola ukrývá lví fontánu, další ze symbolů pomyslného kříže evangelistů

IMG_7271

Ještě to neteče…evangelista Marek: symbol okřídlený lev. Začíná činností sv. Jana Křtitele na poušti a lev je symbol pouště

IMG_7269

Býčí fontána – sv. Lukáš: býk s křídly. Evangelium začíná kněžskou obětí Zachariáše v chrámě. Obětním zvířetem Izraelitů byly hrdličky nebo holubi, beran, kozel nebo býk, který byl nejcennějším obětním zvířetem. Obětován mohl být pouze samec.

Zbývá doplnit čtvrtý symbol do kříže, který chybí – Anděl v umělé jeskyni symbolizuje sv. Matouše: člověk s křídly (mylně je uváděn anděl). Evangelium začíná rodokmenem Ježíše Krista jako člověka.

A jdeme na cementárnu

Na konci té cesty trnité stojí cementárna jako hrad…. ale to není všechno

1

Jo, tahle fotka nás sem nalákala , ale musí se fotit z protějšího svahu

5373411527_9408dd60e0

Koho by to nenadchlo! My sem jeli přes půl Evropy…

IMG_7345

Muzeum cementu v Katalánsku

IMG_7346

2

Cementárna je stavěna na svahu a toto je je její nejvyšší část, neopravená. Dole sídlí vysoko vážené Muzeum cementu. Ale jsme tu mimo sezónu…nikde ani noha. Nedá se nic přelést ani přeskočit natož podlézt…

21

Taková krása… snad snesete i trochu historie….

Cementárnu Asland uprostřed lesů Castellar de N’Hug nechal postavit průmyslník Eusebi Güell, přítel a mecenáš Antoni Gaudího.

Byla prvním výrobcem portlandského cementu ve Španělsku. Ve srovnání s tehdejší konkurencí byla výroba rychlejší a beton z daného cementu odolnější. Budovy cementárny navržené architektem Rafaelem Guastavino byly symbolem modernosti.  Poloha cementárny ve vysokohorském prostředí si vynutila konstrukci budov chránící celé jejich vnitřní vybavení proti chladu, který zde v zimě nastává. K tomu byla využita katalánská tradiční technika ploché cihlové klenby podepřené kovovou konstrukcí. Tento architektonický prvek použítý v industriální architektuře dělá z této stavny unikum. Později uplatnil Rafael Guastavino tuto tradiční techniku také v USA, kde byla patentována jako Guastavino system. Tento systém pak byl využit např. u tak významných staveb jako jsou Grand Central Station, Carnegie Hall a American Museum of Natural history.

Cementárna patřila firmě Companyia General d’Asfalts i Pòrtland Asland a zahájila výrobu v r. 1904. Cement byl úzkokolejkou, která dnes slouží jako turistický vláček, dopravován do překladiště v La Pobla de Lillet.

Průmyslový komplex v Castellar de N’Hug byl v provozu do roku 1975. Přes technické a dopravní problémy, způsobené jeho horskou polohou zásoboval Španělsko cementem v době největšího růstu občanské vybavenosti i průmyslu. V roce 1996 jej poslední vlastník Lafarge-Asland prodal vládě Katalánska za symbolickou cenu cca 3000 € a byl přeměněn na Muzeum cementu. Otevřeno  21.9.2002 a v červnu 2005 byla cementárna a její okolí prohlášena národní památkou.

A jak říká Horst Fuchs… To ještě není vše!

Jen pár kroků od cementárny se nachází tato kráska –  Xalet Güell o del Clot del Moro, tedy vila Clot del Moro, patřící cementovému průmyslníku hraběti Eusebio Güellovi.

pobla de lillet

12

Přebýval zde počas svých návštěv zde, hlavně v létě. Nenechte se však mýlit, budovu navrhla ve stylu modernismu dvojice architektů architektů Lluís Homs Moncusí a Eduardo Ferres Puig , spolupracoval Josep Maria Jujol Gibert, spolupracovník Gaudího.

Bohužel, z krásné budovy se stala zřícenina nesoucí stopy požáru

IMG_7347

To jsou naše fotky

IMG_7348

Rozpadající se objekt je sice oplocen, ale..

IMG_7364

ale vandalové či zvědaví turisté vlezou všude. Také bych tam vlezla, ale nedostala jsem svolení… bylo to tam na zhroucení

IMG_7365

Blízko vily se nachází kaple zasvěcená sv Jakubovi (z roku 1924), která, stejně jako vila opodál, je ve stavu zmaru a zanedbávání, uzavřena pro veřejnost. Tato kaple byla postavena na památku 20. výročí uvedení továrny do provozu, v den svatého Jakuba. Juan Jose Ferrer-Vidal Güell, Baron de Güell, pověřil návrhem kaple ve stylu pyrenejské románské architektury architekta Nicolase Rubio Tuduri.

A zbývá poslední „chalupa“ – Xalet del Catllarás – chata v pohoří Catllarás, architekt Antoni Gaudí

xalet[1]

G Xalet del Catllaras 1904-07

Z La Pobla de Lillet po žluté značce je to lesem cca hodinu a půl, ale my to už prostě nezvládli, museli jsme odjet do Barcelony, tlačil nás čas. Nechtěli jsme přijet do apartmánu později než bylo domluveno. Takže jen fotky tohoto bývalého sídla techniků a zaměstnanců uhelného dolu zásobujícího cementárnu. Gaudí stavbu navrhl a také dozoroval a bydlel v La Pobla de Lillet  u textilního průmyslníka Artigas… a kruh se uzavřel..

Také tato stavba byla dlouhý čas v zapomnění a autorství Gaudího bylo též zpochybňováno. V roce 1932 byla stavba darována městu La Pobla de Lillet a od té doby vše spělo k dokonalému úpadku. Stavba byla ceněna pro  svou dokonalou symbiózu mezi estetikou a funkčností, ale dnes už je vše pasé. Stavba sice nechátrá, je z ní rekreační středisko, ale genius loci je fuč.

P1090470

Otřesné… ty šílené kanadské šindele nebo jak se tomu říká… takové architektonické hrůzy se dějí na celém světě…

Zahrady Artigas: zde,

 Xalet del Catllaras: zde,

 Muzeum cementu / MUSEU DEL CIMENT ASLAND DE CASTELLAR DE N’HUG: zde, zde

Vila u cementárny a kaple sv. Jakuba: zde,   zdezde

 

  3 Responses to “Barcelona 2014 – 3. z 15 dní”

  1. Zuzi, nevzdávej to, je pravda, že dlouhé texty už nikdo nečte, ale zajímavé dlouhé texty ANO! :)

  2. [...] pro podobné využití nalezneme celou řadu. Nedávno jsme se zde zmiňovali o cementárně v CASTELLAR DE N’HUG a rovněž o Baťův institut v bývalé budově 14/15 Zlínského Svitu. Příkladem pro [...]

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>