Úno 102018
 
skauti

vyznání ze včerejška

Včera jsem žila od rána svou prací smuteční řečnice. Odpoledne jsme měli na smuteční síni dva zcela netradiční obřady, a tak jsem byla taková napnutá a rozechvělá, ale současně i odhodlaná a zvědavá, jak vše dopadne a jak bude celek na zúčastněné působit. Nezáleželo to jen na nás – stálých zaměstnancích; obou pietních obřadů se aktivně účastnili i pozůstalí, v případě prvního z obřadů dvě ženy a dítě. Je to vždy premiéra nemající reprízu, kde by se dalo ledacos opravit a dotáhnout.. je to jen jednou a to „představení“ musí být perfektní.

Kolem 16. hodiny jsem se vrátila domů. Z krátkodobého vypětí mne trochu bolela hlava, ale vše bylo v pořádku a také ohlasy známých byly pozitivní. Říkala jsem si, že dnešní den prožiji už v klidu a budu se vznášet na takovém obláčku štěstí, pocitu, který člověk zažije, když je zrovna momentálně všechno v pořádku a dopřeje si navíc luxus nezabývat se na pár hodin několika starostmi neodbytně dotírajícími z podvědomí.

Ten den se nepovedl, večer se na blogu objevil komentář blogera který již nebloguje, ale mám ho stále z jakési piety ve víceméně nefunkčních odkazech vpravo na liště – Sunfreedom. Nemá rád Zemana a jeho fanoušky a tak využil této příležitosti a rozblogoval se v komentech. Byla jsem ráda, že ho zase vidím, a bylo mně vcelku jedno koho volí..  Myslela jsem, že to odbudu krátkou replikou,  ale holt nakonec člověk se nechá unést, dostane se do opozice a už to jede. Večer emotivních otázek a odpovědí je tu! Jak já nemám ráda tyhle komenty, s dovolením plky, které jsou dlouhé jako Lovosice a téma se rozebírá až do úplné jalovosti. Vyhýbám se tomu jako čert kříži a najednou do toho spadnu. Vzorový model naleznete ve Studiu Kroměříž (neplést s Kroměřížskou výzvou), téma Zpětný průlom.

A ještě jsem dala v rozohnění v šanc miláčkův text, který si cizeloval po chvilkách nejméně dva dny a který jsme nakonec na blog nedali, protože je ještě delší než ty pověstné Lovosice, obsáhlý a plný odkazů. Ten text měl být psán s nadsázkou, rozsahem krátký a úderný. Jako když práskneš bičem… Leč, stalo se z něho takové neohrabané vědecké monstrum.

Hmm, v té chvíli, když jsem zmáčkla „publikovat“ , jsem si vážně myslela, že Sunfreedoma umlčím a dá pokoj, ale nestalo se. Jen ho to popíchlo a dál si vedl tu svou rétoriku lepších lidí. Ale přece něco. Odešel s tím, že se vrátí až v roce 2023. Tak teda hurá.

Už mám fakt dost těch plytkejch řečí o „nesvéprávných“ Zemanových voličích z vesnice… člověk na to narazí i tam, kde by to nečekal… třeba ve veřejnoprávní ArtZóně, i když z psychologického hlediska to bylo docela zábavné… Zasmála jsem se té scénce. Účinkoval tam samozřejmě moderátor – sympaťák a velký fešák  Saša Michailidis a  nekonvenční šéf Činohry ND Daniel Špinar. Pánové hovoří a najednou bác… Daniel Špinar se rozohní a mluví o svých originálních inscenacích, a že by tomu na vesnici nerozuměli a ani by tam nemohl působit vzhledem ke své orientaci atd… Saša se trochu ulekl, bezradně se usmívá, chtěl by ten tok řeči zklidnit a vůbec tohle téma raději neotvírat ale Daniel už je v ajfru, čechrá si před Sašou duhová pírka a jede dál… prostě mu to ujelo..

Zpět…. Jak zachránit ten večer… v hlavě mi hučí jako ve včelíně a toužím po harmonii. Nejlépe na gauči ve dvou s nějakým filmem, kde se nebudou řešit emoce dospělých lidí… Probírám možnosti a jako jediné co pro mne připadá v úvahu je tento bizarní film v roku 1948:

Dobrodružný příběh skauta Edy a jeho junáckých bratrů na letním táboře. V poválečném pohraničí dochází neustále k pašeráckým výpadům a Eda, který byl za války zavlečen do Německa, je podezříván z náklonnosti k nim. Nakonec se ukáže, že je to právě on, kdo pomůže místním narušitele dopadnout a je za svou odvahu vyznamenán.

skauti

Po vzájemné dohodě jsem nakonec od toho braku ustoupila a tipli byste si, co nakonec zvítězilo a zabralo? Miloš zvolil film pro děti Most do země Terabithia. Už ho jednou zhlédl a protože mě zná, šel najisto. A s tímhle se tedy do mého včerejšího emočního chaosu trefil a já už byla tichá a spokojená jako myška. Pak jsme si o filmu vyprávěli a po půlnoci šli dadat.

A jaký film na zklidnění byste mi vybrali vy???

A dovolte ještě jeden odkaz. Na webu Echo24 vyšel text Lucie Sulovské: Tuhle bitvu nemůžete vyhrát. Přátelský dopis liberálním intelektuálům. Je to odpověď všem Sunfreedomům na jejich teze, vyjádřené v komentech předchozích textů – zde a také zde.  S textem souzním a sama bych to tak výstižně napsat nedokázala.

https://echo24.cz/a/SV6Pq/tuhle-bitvu-nemuzete-vyhrat-pratelsky-dopis-liberalnim-intelektualum?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Je to dost dlouhé, ale zkopíruju to:

Toto není článek o prezidentských volbách, i když se k nim budu odkazovat. Prezidentské volby váš nesoulad s většinou neodstartovaly – navíc se v případě volby prezidenta jednalo o většinu velmi těsnou, protože nehorázné chování Miloše Zemana nahnalo na vaši stranu množství lidí, kteří s vámi jinak nesouhlasí. To je iluze, že 48 procent myslí jako vy. První průzkum o EU nebo migraci vás z ní vyvede. Prezidentské volby jen obnažily vaši bezradnost. Nevíte, co s lidem. A tak ho analyzujete. Buď nadáváte na křupany, co si Rousseaua pletou s Rusem, nebo bičujete sebe, že jste jim to lépe nevysvětlili, nevytáhli je z dluhové pasti a nenaučili jíst příborem.

Budu vám říkat liberální intelektuálové, přestože s vaší definicí liberála nesouhlasím, ale jinak byste se v tom nemuseli poznat. V diskusi je vždycky potřeba vycházet od axiomu, že každý z nás má na každé téma nanejvýš částečku pravdy a ta částečka je pravděpodobně částečně mylná. Proto je třeba přistupovat k protistraně s pokorou a přemýšlet o jejích argumentech. Zároveň to není zvykem a je to mimořádně těžké, takže je poměrně reálné, že se mi to nepovede.

O Zemanových voličích se vyjadřujete jako o celku, „Česku B“, jako o jiné, paralelní společnosti. Myslíte si, že jsou chudší, méně vzdělaní, žijí nespokojené životy, a můžete mít pravdu, pokud jde o města bez kořenů, uměle dosídlená po válce. Kořeny a tradice, sociální soudržnost, to jsou pilíře, jejichž funkce jste schopní uznat. Je to ale také argument proti jedné z vašich hlavních hodnot – proti různorodosti; ta se neobejde bez heterogenity a vykořenění. Má to ještě jeden háček. Zeman vyhrál i v místech, která se začínají podobat bavorskému venkovu. Možná žijete v pronajatém bytě na Žižkově se spolubydlícími a analyzujete frustrace vlastníka rodinného domu s bazénem.

Mezi vámi a většinou nestojí hráz třídních rozdílů, ale vzájemné nedůvěry.

Typickým případem je referendum o vystoupení z Evropské unie, kterého se teď tak obáváte, i když nejspíš jen děsíte sami sebe. Skepticismus k referendům dává dobrý smysl z mnoha důvodů. Pokud je ale tím důvodem, že si Češi zvolili za prezidenta Zemana, za premiéra Babiše a za přicmrndávače Okamuru, pak jim dáváte zprávu: Z vaší volby máme strach a uděláme všechno pro to, abychom vám ji znemožnili. Přitom před několika lety jste nám byli dobří, když jste vstup schválili. Také s minimem informací, ale tehdy to nevadilo. Zeman společnost přečetl, proto začal referendum podporovat – i když sám by prý hlasoval proti. Ale to je jen takový rétorický ocas.

Na druhé straně plotu, v Česku B, je opět nedůvěra – tentokrát k veřejným institucím a zavedeným médiím. A za tu, moji milí, můžete vy. Možná si vzpomenete, kolikrát jste ve svých článcích viděli svět takový, jaký byste ho chtěli mít, a ne takový, jaký je. Kolikrát jste se spletli – a ti z béčka se svým vysmívaným selským rozumem měli pravdu. Pamatujete, jak jste psali, že mezi uprchlíky nemohou být teroristé, protože ti létají letadly? Kde jste na to přišli, nebylo to jen zbožné přání? Ale víme, že moc dlouho netrvalo, než se první takoví objevili. A i kdyby to nebyli uprchlíci – koho má uklidnit argument, že se jednalo o třetí generaci žijící v Evropě? Upadli jste?

Zkuste někdy zajít na ty dezinformační weby – ano, existují, narazily totiž na díru na trhu, kterou jste vy nedokázali zaplnit; konspirační teoretici, kterým jsme se donedávna smáli, mají čím dál tím víc práce s uspokojením poptávky po „pravdě bez příkras“ – a přečtěte si, kolik lidí věří tomu, že nám sem vláda tajně dováží uprchlíky. Ale zkuste se zamyslet, jestli na tom nemáte svůj podíl. Proč lidé věří víc jim než vám? Není to tím, že jejich prognózy se na rozdíl od vašich často vyplnily? Říkáte, že u nás je uprchlíků dvanáct. Máte pravdu. Skoro na každém dezinformačním webu ale najdete článek o Overtonově okně. A to je opravdu váš běžný postup. Tečka znamená dvojtečka.

Nejprve představíte „odvážnou myšlenku“, pak ji osekáte, aby na to lidé kývli, a po pár letech s tím vyrukujete opět, a pak to na ně vybalíte celé. V tu chvíli už společnost nemůže říct ne. Děláte to tak u všech svých favorizovaných politik, od migrace po práva sexuálních menšin. Ovšem, mám pro vás pochopení. Proč by se měl mladý gay, kterému je dvacet, spokojit s registrovaným partnerstvím, když v době, kdy se organizace za práva homosexuálů dušovaly, že je to stopka, mu bylo osm a neměl s nimi nic společného? Ale v lidské paměti to zůstává a nedůvěra roste, společnost se rozkližuje na ty, co mají „prst na tepu doby“, a na ty, kteří cítí, že jsou v jejich vleku.

Rádi tvrdíte, že je něco „neudržitelné“. Neudržitelné bývají věci, které společnost většinově uznává, ale vy s nimi nesouhlasíte. Neudržitelná je tradiční rodina, kulturní a náboženská homogenita, pomlázka na Velikonoce i roztleskávačky na startu formule 1. Tisíc malých „neudržitelných“ věcí, v zásadě blbostí, ale každá kultura je jen nahloučením tisíců těchto „blbostí“. A lidé o ni nechtějí přijít.

Když se v londýnském metru přestane říkat „ladies and gentlemen“, aby to neuráželo ostatní gendery, na život lidí to nemá dopad, ale intuitivně cítí, že se pod povrchem něco děje, že zarývají nehty do povrchu, ale jejich svět přesto mizí v nenávratnu. Vy nikdy neřeknete, že se vám něco nelíbí, vy řeknete, že je to „neudržitelné“. Víte, kdo takhle pracoval s dějinností? Kdo hřímal na protivníky, že se snaží zastavit kolo dějin? Jste humanitně vzdělaní, určitě to víte.

Nemylte se, že dějiny máte na své straně. Vnucená modernita vedla vždy jen ke kontrarevolucím. Šáh Rezá takhle modernizoval Írán. Nad výdělkem zplakal. A s ním i mnoho íránských liberálů, z nichž se, mimochodem, stali velmi loajální občané Západu. Myslíte si, že když vyjedete za Prahu, uspořádáte besedu a „všechno jim to vysvětlíte“, tak je zmodernizujete. Ale oni nejsou žádní černoši z buše, kterým nabídnete blyštivé korálky a oni před vámi padnou na zadek. Naše společnost je velmi rovnostářská, do sálu vám přijdou lidé, kteří se materiálně mají možná lépe než vy. Prostě s vámi jen nesouhlasí, to je vše. Musíte se s tím naučit žít. Stůjte si za svými názory, obhajujte je – ale přijměte, že protistrana nepotřebuje čas ani domluvy, aby vaši genialitu pobrala.

Dobrou noc

 

 

  7 Responses to “A takový to byl hezký den…”

  1. Jéééé a ty ještě k tomu tématu přidáš text :- ) i když tě samotnou to rozmazvání nebaví.

    Jinak nesdílím názor, že se volilo jinak ve městě a jinak na venkově.
    K tomu kvalitní text kvalitního odborníka (můj učitel na VŠ) zde:
    https://zpravy.aktualne.cz/domaci/drahose-nevolila-jenom-praha-rozdelovat-takto-zemi-je-nesmys/r~1c1a063c076e11e88b47ac1f6b220ee8/?redirected=1517913329

    To video v článku je hroznej bizár – ty kulisy – sedací souprava, socha! Něco strašnýho. To by se v Praze nestalo, to mě nutí dodat! Pokud to tedy není celý parodie.

  2. … asi to parodie je, žejo… (já to teda neposlouchala, jen viděla ty kulisy :- )

  3. Klid, prosím, klid.
    Hlavně klid.
    Ale když Vás někdo bude svými kecy hodně štvát, dovolím si Vám doporučit, jak ho uzemnit.
    Napište mu, že jste profesionální smuteční řečník a že mnohem více než jeho aktuální politické názory Vás zajímá, o čem a jak byste měla mluvit na jeho pohřbu k jeho dětem, rodičů, sourozencům, strýcům a tetičkám a bratrancům a sestřenicím a synovcům a neteřím a jeho spolupracovníkům, abyste nikoho z nich na pohřbu nerozčílila a aby při vzpomínce na něj všichni do jednoho zaplakali a tak svému bolu ulevili.
    Ať Vám prostě nepíše, co chce, aby se na jeho pohřbu říkalo.
    To připomenutí vlastní smrtelnosti přeci jen stále ještě dokáže dost lidí uklidnit.
    Milan

    • Děkuji za radu, jsem moc ráda, že jste mě podpořil, bylo to jako kobercovej nálet. Máte to u mne schovaný :) .

      • No mně zrovna umřel bratranec, 69, a dověděl jsem se to tak pozdě, že bych jeho pohřeb nestihl už ani letadlem. A tak mne to dost vzalo…

        • Tak to je smutný, ale když na něj budete v tu dobu soustředěně ale né křečovitě vzpomínat, tak to bude jako byste tam byl… poslední týdny je hodně úmrtí, ta období se střídají. Místo blogování teď píšu smuteční obřady.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>