Kostel sv. Karla Boromejského = Karlskirche
Centrální vídeňský hřbitov .. Tento hřbitov je nejznámějším ze 46 vídeňských hřbitovů a svou rozlohou patří k největším na světě. Byl otevřen v listopadu 1874 a pohřbeni tu jsou lidé bez rozdílu vyznání, však nikoli rozptýleně, ale pěkně v pořádku v sekcích podle své víry. Nebylo snadné tento koncept uskutečnit, ale nakonec se to podařilo. Katolíci, protestanté, muslimové, židé, buddhisté a další věřící zde leží poblíž sebe, a tak to má být. Ve smrti jsme si všichni rovni.
Vzhledem k velké rozloze hřbitova a jeho dostupnosti je povolen za mírný poplatek vjezd automobilů a celým areálem projíždí každou půlhodinu vyhlídková tramvaj se zastávkou před hřbitovním kostelem sv. Karla Boromejského. Můžete si ale objednat i projížďku na funerálním kočáru taženém koňmi nebo pěší túru s výkladem průvodce.
V centru rozlehlého a funerálně, též přírodně, velmi pestrého areálu s mnoha podivuhodnými náhrobky, se nachází dominanta celého prostoru – secesní kostel sv. Karla Boromejského. Jeho přirozenou, i když oddělenou součástí, jsou dvě půlkruhové lodžie otevřené do exteriéru arkádami. Jsou zde umístěny náhrobky těch, kdo si to zřejmě mohli dovolit. Také poblíž kostela se nachází oddíly hrobů slavných nebožtíků – umělců i politiků. A v centrálním kruhovém prostoru před vchodem do chrámu jsou umístěny ostatky rakouských prezidentů a nejvýznačnějších politiků světového významu.
Pohled přes arkády na kostel
Kostel je navržen ve stylu secese, ale jen velmi opatrně. Vlastně nejen barevně, ale i architektonicky připomíná na první pohled honosné habsburské barokně-klasické paláce a zámky ve městě; já jim říkám cukřenky. Teprve bližším pohledem zjistíte známky secese, ale blíž to má k historismusmu…
Secesní „krypta“ kostela, pohled ke vchodu
Kostel byl postaven v roce 1908-1910, architekt Max Hegele, žák významného architekta Otto Wagnera. Hegelovým dílem je i secesní brána č. 2, vedoucí přímou cestou ke hřbitovnímu kostelu. Pozoruhodností je, že obdobnou stavbu kostela navrhl před ním sám jeho učitel Otto Wagner – Kostel Sv. Leopolda, Steinhof, Vídeň (1903 až 1907). A předsedal komisi, která rozhodla o vítězství Maxe Hegela.
Výtahem jsme vyjeli o patro výš, jsme v lodi kostela, díváme se na hlavní oltář; kostel působí velmi střídmě a čistě, v bílozlaté harmonii s akcentem barevných oltářních obrazů a hlavně vitráží, hvězdná kupole nebeskou čistotu prostoru umocňuje
Jedna z vitráží, ta hlavní, naproti oltáři, nad hlavním vchodem
Rytmus secesní architektury
Vyjíždíme o patro výš – pohled z kůru na jednu z lodžií
I na kůru jsou hasičáky
Hlavní vchod a výseč z „pohřebiště prezidentů“
Odcházíme… nerady … safra, nepřipomíná vám to taky něčím Tádž Mahal?? :)))
Nádhera. Hned se mi chce odjejet na ten krhov. Třeba si tam i spočinout. A ten výtah, v chrámu,…
Je todoznívání secese. Ale nádhera. A ten výtah! Musím si tam zajet spočinout.
Jo, tak tam by se mi také líbilo, živé či mrtvé. 🙂
Blbne to.Vypodalo to, že se mi to neodeslalo. Napsal jsem podruhé a taky se to neodeslalo. Jakoby. Nyní tam sedí obé.
Zdenku, zajeď a budeš mít problém se z takových krásných míst vracet do běžného života. Ten systém bloguje mě neskutečně rozčiluje. Rozkládá se to tady jako mršina. Kdo za to vůbec odpovídá???
Jeď tam a už nikdy nebudeš chtít trávit dovolenou jinde než zde!
Ten systém na bloguje se rozkládá jak mršina, trávím s tím posraným klikáním a mazáíním tolik zbytečného času, který by šel využít smysluplněji!!!!
Evi,a to jsem ještě nevytáhla všechny trumfy z rukávu!