Kvě 022012
 

několik postřehů

Přednedávnem jsem marně přemlouvala kamarádku, aby se mnou zašla do kina na film Bohdana Slámy Čtyři slunce. Viděla jsem totiž krásnou fotku starých železných vrat se čtyřmi slunci a pak jednu ukázku, kde dva muži sázeli strom a narazili na energetické pole, či co! Přiznám se, že mne ta scéna zcela ohromila a ochromila. Byla jsem v tu chvíli konsternována a nebylo mi jasné, zda to tvůrce myslí vážně nebo si dělá legraci ve velkém stylu z dnešní módy lehce něčemu tajemnému ale nekonkrétnímu věřit. Milada odmítla na takovou intelektuální sračku se mnou jít a pak, zase tam vystupují ti samí. Aňa a spol.

Film jsem dodnes neviděla, možná někdy v televizi, v kinech už asi neběží… Protože jsem zvědavá, přečetla jsem si několik kritik tohoto filmu a  narazila jsem na dvě diametrálně se lišící recenze:

Barbara Juzlová a František Fuka.  Barbara posuzuje film velmi střízlivě, smířlivě a empaticky popisuje co se tam děje. František je sofistikovanější a sžíravější a především v tom textu prezentuje sám sebe. Neříkám to ve zlým. Ta jeho recenze má fakt koule a při jejím čtení jsem se bavila tak dobře, že mi to v tu chvíli nahradilo momentální absenci vizuální složky filmu. Ne nadarmo František dodává své recenze do projektu časopisu Kraus, který pracuje s podobným formálním efektem.  Barbara je proti Františkovi-vlčákovi s vyceněnými zuby neškodným domácím pejskem…. jenže … co je správnější? exhibice pro efekt nebo klidný rozbor?

V té souvislosti jsem se v pátečním lidovkovým Pátku dočetla v rozhovoru s Petrou Špalkovou toto:

Měla jsem tu čest navštěvovat výběrový seminář profesora Milana Lukeše a nikdy nezapomenu, co nám kladl na srdce: „Pište fakta! Nikoho nezajímá váš názor, jak se vám to líbilo, to si nechte pro sebe. V recenzi čtenářům sdělte jen to, co jste viděli – jako byste popisovali předmět.“ Měla jsem zato, že tuhle jednoduchou definici odborné kritiky dokážou pochopit všichni, ale jak jsem se mýlila…

Co tomu říkáte? Já sama jsem touto definicí překvapena. Ale řeknu jen jedno. Vůči potencionálnímu konzumentovi je to férovější. Člověk se velmi snadno nechá ovlivnit a kritikovým názorem dopředu hypochondricky nasákne. Proto já, chci-li o něčem kriticky napsat, raději předem vůbec žádné recenze nečtu. Ale tím zase nechci říci, že právě tento důvod je tím  hlavním proč vynechat svůj názor na věc. Profesor Lukeš dává přednost solidnosti a nezaujatosti před bouřlivým efektem ohňostroje.

 Posted by at 21.22

  3 Responses to “Jak psát kritiku”

  1. ha, já myslím, že recenze je poměrně formální útvar, musí obsahovat důležitá fakta o díle atd. a nějaký závěr, jestli dílo je tím, co o sobě samo avizuje …

    Kdežto kritika je víc názor autora, je to něco jiného než recenze.

  2. cau zuzi, myslim si ze rozdil je recenze na autosedacku (treba) a na film, protoze u toho prvniho urcite potrebujes fakta a technicka data a zajimaj te veci prakticky a nezpochybnitelny ale u filmu jde de-facto o umelecky dilo, treba jako u obrazu nebo hudebni skladby bude jeho posouzeni silne zavisle na prijemci a zprostredkovateli takze ja bych ty osobne zabarveny nazory neodsuzovala, vyber si jen pres koho je budes filtrovat. x

  3. Děvčata dík za názory, aby top mělo nějakou šťávu a smysl, tak se to holt bez toho osobního asi neobejde, i když to někdy autora díla zabolí nebo nakrkne

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz